MIROSLAVOVY TAJUPLNÉ STRÁNKY

NA STRÁNKÁCH SE USILOVNĚ PRACUJE DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ administraci v 'Nastavení stránek'.

ODKAZY

http://http://kaprarina.webnode.cz/

SUPER DOMÉNY NA PRODEJ

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

RADIO FENIX DJ MICHAL

MAPA

ITERAKTIVNÍ MAPA MARSU

ČT1 TV

ČT 1

zvuky z vesmíru

SETI HOME

SATELITNÍ MAPY A ATLASY

ON LINE WORLD

POČASÍ

STELITNÍ POHLED - POČASÍ

PRAHA

ON LINE KAMERY

 

HOROSKOPY

HOROSKOPY

ON LINE RÁDIO

ON LINE RÁDIO

ON LINE TELEVIZE

ON LINE TELEVIZE CELÉHO SVĚTA

SMS ZDARMA

SMS ZDARMA MUŽETE POSÍLAT NA 02 A VODAFON

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

HLEDÁM - PRODÁM - KOUPÍM

Podpořte rozvoj stránek pomocí SMS Děkujeme

VÝZKUM - OBĚVY

Dva nové objevy ze Spitzerova vesmírného dalekohledu


01.12.2004
Vzdálený vesmír
Autor:Jana Sainerová
Spitzerův vesmírný dalekohled je infračervený teleskop, který byl vypuštěn na oběžnou dráhu v srpnu 2003. Na své 2,5 leté misi bude pozorovat především na vlnových délkách, které zemská atmosféra nepropouští. Nedávno byly zveřejněny výsledky dvou probíhajících výzkumů, které nám mohou pomoci porozumět, jak se z prachoplynných disků formují hvězdy a planety.
V prvním případě byla pozorována slabá hvězdu na neočekávaném místě – v jakémsi bezhvězdném jádře prachoplynného oblaku. Spitzerův dalekohled už prozkoumal tucty takových oblaků s cílem zjistit, jaké podmínky v nich musí panovat, aby došlo ke vzniku hvězd. Nicméně tento objekt je slabší, než bychom očekávali od mladé hvězdy, a tak zatím astronomové netuší, jestli se jedná o nejmladší známou nepovedenou hvězdu nebo naopak třeba o hvězdu zachycenou ve velmi brzkém vývojovém stadiu.
Ve druhém případě byl zkoumán střed prachového disku, který obklopuje rodící se hvězdu. Tento disk je velmi podobný naší představě o sluneční soustavě staré pouhých pár set tisíc let. Má totiž správnou velikost a malou centrální hvězdu, jež je pravděpodobně dostatečně stabilní na to, aby mohla po miliardy let zásobovat případný planetární systém.
Poprvé byl definitivně potvrzen výskyt ledu v prachoplynných discích, v nichž vznikají planety. Astonomové pozorovali už dříve led v těchto mračnech, ale doposud ne v té části, kde se tvoří planety. Pro pozorování museli použít trik – protoplanetární systém pozorovali za svítání. Stačilo prostě najít systém, kde na nás centrální hvězda vykukuje pod správným úhlem, podobně jako Slunce při svítání. Díky tomu je poměrně dobře cloněna, a tak je možné led spatřit.
Obrázky:


Čeští vědci se podíleli na objevu vesmírného objektu nového druhu 2008.09.25 22:33

Ilustrační obrázek magnetaru ukazuje popraskaný povrch neutronové hvězdy a plazmu pohybující se podél magnetických siločar. Autor: NASA V prvním říjnovém čísle prestižního časopisu Nature vychází článek mezinárodního týmu vědců ze 13 zemí. Mezi nimi jsou také čtyři čeští vědci: Mgr. Martin Jelínek a Mgr. Petr Kubánek z Andaluského astronomického ústavu v Granadě (IAA CSIC, Španělsko), Ing. Stanislav Vítek z Elektrotechnické fakulty ČVUT a Doc. RNDr. René Hudec, CSc. z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, v. v. i. Článek popisuje nečekaný objev jasných optických záblesků vesmírného původu, souvisejících pravděpodobně s eruptivní aktivitou mladé neutronové hvězdy – magnetaru v naší Galaxii. Objev přednesl před třemi týdny Doc. R. Hudec jménem celého týmu vedeného Dr. Albertem Castrem-Tiradem na mezinárodní konferenci v turecké Foce.

Jev, který se později ukázal natolik výjimečným, zaznamenala americká družice Swift 10. června 2007 ve 22:52 našeho času v souhvězdí Lištičky jako vcelku obvyklý 5 sekund dlouhý záblesk záření gama. To samo o sobě není nic neobvyklého, záblesků z vesmíru se detekuje několik týdně. Pozoruhodné chování tento vesmírný objekt ukázal až v následujících hodinách a dnech.

Obrázek ukazuje, jak se měnila jasnost magnetaru v optickém (horní graf) a rentgenovém (spodní graf) oboru. Vědci během několika dní napočítali přes 40 zjasnění, což je neobvyklý jev. Vůbec první pozemní optická pozorování oblasti, kde se měl podle údajů z družice zdroj gama záření nalézat, pořídil 54 vteřin po detekci družicí robotický dalekohled Watcher v Jihoafrické republice. Přes přímé spojení se systémem americké vesmírné agentury NASA, který distribuuje zprávy o detekovaných zábleskových zdrojích gama záření, obdržel informaci o záblesku 23 vteřin po jeho detekci družicí. Pozorování tímto dalekohledem pak pokračovala několik dalších nocí. V průběhu třetí noci po detekci družicí Swift Watcher pozoroval nečekaně krátké záblesky viditelného světla na místě optického protějšku jevu, které jsou projevem nečekané povahy objektu. Takové chování optického protějšku gama záblesku ještě nikdo nepozoroval.

Čeští vědci se podílejí na vývoji a provozování desítky inteligentních robotických dalekohledů v Čechách (BART, ASÚ AV ČR v.v.i.), ve Španělsku (BOOTES, Španělsko - český experiment, kde spolupracují IAA CSIC Granada, ASÚ AV ČR, v.v.i. a FEL ČVUT), v Argentině (FRAM, kalibrační dalekohled pro Auger), na Novém Zélandu (Španělský experiment BOOTES-3) a v Jihoafrické republice (Watcher). Watcher je irský dalekohled na observatoři Boyden poblíž města Bloemfontain v Jihoafrické republice, jehož vývoj a provoz probíhá ve spolupráci českých, španělských a irských astronomů. Systém řídí program RTS2 Mgr. P. Kubánka.

Poloha magnetaru v naší Galaxii. Robotické dalekohledy významně prodloužily dobu, po kterou mohl být objekt pozorován. Na velkých dalekohledech se pozorovací čas pečlivě přiděluje jednotlivým týmům a získat ho není snadné. Získat několik dní pozorovacího času, navíc pro neznámý objekt, který pouze vykazuje nezvyklé chování, je pak skoro nemyslitelné.

Vědci odhadli vzdálenost objektu několika metodami, například pomocí zeslabení světla záblesku molekulovým oblakem. Výsledky výpočtů ukázaly, že gama záblesk nevyslal objekt vzdáleného vesmíru, jak to bývá obvyklé, ale že se zdroj nachází přímo v naší domovské Galaxii ve vzdálenosti asi 16 tisíc světelných let.

Během záblesků se magnetar na snímcích stával nápadným objektem. Mimo zjasnění byl naopak na hranici měřitelnosti. V optickém oboru, tedy v tom, které vnímá lidské oko, se objekt označený jako J195509+261406 zjasnil a dal se v průběhu několika dní pozorovat jako velmi slabá hvězdička nepravidelně vysílající silné záblesky světla. Poprvé se objekt zjasnil více než čtyřicetinásobně necelou hodinu po gama záblesku. Většina světelných pulsů trvala méně než 2 minuty, některé byly dokonce kratší než minutu. S něčím takovým se astronomové nikdy předtím nesetkali. Watcher pozoroval nejjasnější ze získaných zjasnění, při kterém se objekt zjasnil tisícinásobně a dosáhl čtrnácté hvězdné velikosti. Dramatické pulsující chování objekt vykazoval přibližně dva dny, pak aktivita i jasnost rychle slábly a po posledním detekovaném infračerveném záblesku 11 dní po erupci v gama oboru zmizel z dosahu i těch největších dalekohledů.

Teoretické vysvětlení chování objektu je složité. Je možné, že gama záblesk z 10. června je jen jedním z mnoha zjasnění objektu. Vědci postupně diskutovali řadu možností, že se jedná o běžný gama záblesk, mikrokvasar, vybuchující pulsar, černou díru, rentgenovou dvojhvězdu nebo jevy v akrečním disku. Jako nejpravděpodobnější se zdá, že opakované záblesky vznikly na izolovaném objektu, pravděpodobně magnetaru.

Dalekohled Watcher. Magnetary jsou neutronové hvězdy s magnetickým polem mnohonásobně silnějším než u běžných neutronových hvězd. Jsou to pozůstatky vzniklé po výbuchu extrémně hmotných hvězd jako supernov. Tyto několik kilometrů velké objekty se rychle otáčejí kolem své osy, třeba i šedesátkrát za sekundu. O magnetarech je známo, že v gama oboru dokáží vysílat opakované záblesky způsobené praskáním nestabilní kůry hvězdy. Při jediném takovém vzplanutí se uvolní stejně energie, jakou vydá naše Slunce během deseti tisíc let. V tomto případě jde ale o velmi zvláštní magnetar, u kterého se tyto záblesky pozorují také v jiném oboru spektra, v optickém. Nikdy předtím se optické záblesky magnetaru pozorovat nepodařilo - a to byl první z nich objeven již v roce 1979.

V gama oboru skutečně družice Swift zaznamenala jen jediný záblesk, zatímco v optickém oboru jich byly desítky. Objekt se měnil dosti výrazně až o 7 magnitud na časových škálách od 20 sekund do 7 minut. Pokud jde opravdu o magnetar, pak je prvním s takovým chováním, který ve vesmíru známe. Pro vědce tak vzniká nová třída vesmírných objektů projevujících se velmi zvláštním chováním ve viditelném světle. Možná jde o chybějící mezičlánek mezi magnetary a osamocenými neutronovými hvězdami – ale nelze ani vyloučit, že jde o zcela nový typ astrofyzikálních objektů.

Pozorování tohoto jevu zúročilo zkušenosti spoluautorů článku s návrhem, stavbou a provozováním robotických observatoří. Objev potvrzuje výhody plně autonomních systémů, které jsou schopné bez lidského zásahu pozorovat pozici kosmických gama záblesků desítky sekund až dny po detekci družicí, a koncepci vývoje těchto systémů započatých již před lety ve skupině astrofyziky vysokých energií stelárního oddělení Astronomického ústavu AV ČR, v.v.i.

Petr Sobotka
Astronomický ústav AV ČR
Kontakt:
Doc. RNDr. René Hudec, CSc.
hudec@asu.cas.cz, tel. 323 620 128, 731 502 542

  Sobotka Petr  

Objevena první organická molekula za hranicemi Sluneční soustavy

velikost textu:
20. března 2008  13:12
Hubbleův vesmírný teleskop opět učinil významný objev: v atmosféře vzdálené exoplanety poprvé v historii nalezl stopy metanu, organické látky, o které se všeobecně soudí, že by mohla hrát klíčovou roli v chemických reakcích vedoucích ke vzniku života.
Obrázek planety HD 189733bfoto: NASA

Obrázek planety HD 189733b

Výskyt metanu na planetě HD 189733b byl odhalen rozborem dat ze spektrometru infračervenné kamery NICMOS (Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrometer) na základě pozorování uskutečněných v loňském květnu.

Kromě metanu byla v atmosféře planety zjištěna i přítomnost vodních par, čímž se jen potvrdil původní objev Spitzerova kosmického teleskopu z roku 2007. "Díky těmto pozorováním je tak otázka, zda se na planetě nachází voda či ne, mimo jakoukoli diskusi,“ říká vedoucí výzkumného týmu Mark Swain.

Přestože je metan považován za jednu ze základních složek prebiotické (životu předcházející) chemie, jeho detekce samozřejmě ještě neznamená, že by tím byla dokázána existence mimozemského života.

Planeta HD 189733b se totiž nachází mimo tzv. obyvatelnou zónu, kterou astronomové definují jako oblast v okolí hvězdy, ve které panují fyzikální podmínky vhodné pro vznik života (aspoň takového, jaký známe).

Základním předpokladem všech úvah je přitom možnost výskytu vody v kapalném skupenství. V žádném případě to však nesnižuje význam objevu, neboť jak říká Mark Swain: "Jde o důležitý krok na cestě, která by mohla vést k určení prebiotických molekul na planetách, na nichž by mohl existovat život.“

Planeta HD 189733b se nalézá 63 světelných let daleko od nás v souhvězdí Lištičky. Patří mezi tzv. "horké Jupitery“, což jsou obří plynné a žhavé planety, které obíhají velmi blízko svých mateřských hvězd. HD 189733b vykoná oběh kolem své hvězdy za pouhé dva dny, navíc ve vzdálenosti menší, než je vzdálenost Merkuru od Slunce, čímž je možné vysvětlit extrémní podmínky panující na jejím povrchu. Teplota její atmosféry dosahuje 900 °C, což existenci jakékoli nám známé formy života vylučuje (teplota se blíží bodu tání stříbra).

Pátrání po mimozemském životě tedy zdaleka nekončí. Před astronomy nyní stojí další úkol – dokázat, že organické molekuly se vyskytují i na planetách "obyvatelné zóny“.

1  
2  
 
UFO - VESMÍR - ZÁHADY - VĚDA administraci v 'Nastavení stránek'.