MIROSLAVOVY TAJUPLNÉ STRÁNKY

NA STRÁNKÁCH SE USILOVNĚ PRACUJE DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ administraci v 'Nastavení stránek'.

ODKAZY

http://http://kaprarina.webnode.cz/

SUPER DOMÉNY NA PRODEJ

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

RADIO FENIX DJ MICHAL

MAPA

ITERAKTIVNÍ MAPA MARSU

ČT1 TV

ČT 1

zvuky z vesmíru

SETI HOME

SATELITNÍ MAPY A ATLASY

ON LINE WORLD

POČASÍ

STELITNÍ POHLED - POČASÍ

PRAHA

ON LINE KAMERY

 

HOROSKOPY

HOROSKOPY

ON LINE RÁDIO

ON LINE RÁDIO

ON LINE TELEVIZE

ON LINE TELEVIZE CELÉHO SVĚTA

SMS ZDARMA

SMS ZDARMA MUŽETE POSÍLAT NA 02 A VODAFON

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

HLEDÁM - PRODÁM - KOUPÍM

Podpořte rozvoj stránek pomocí SMS Děkujeme

PROSTOR A ČAS

Co je to vlastně čas? Byl tu čas vždy? Pokud ano, pak čas vlastně neexistuje a jde pouze o fikci. A pokud ne? Pak musel mít čas nějaký počátek. Dnes už víme, že čas je opravdu pouze fikce, jedním z rozměrů, který vytváří hmota (podobně jako film - sice existuje, ale jeho příběh se nikdy nestal - v tomto smyslu je všechno de facto fikce, neboť skutečná je pouze myšlenka, duch). A nemá

Co je to vlastně čas? Byl tu čas vždy? Pokud ano, pak čas vlastně neexistuje a jde pouze o fikci. A pokud ne? Pak musel mít čas nějaký počátek. Dnes už víme, že čas je opravdu pouze fikce, jedním z rozměrů, který vytváří hmota (podobně jako film - sice existuje, ale jeho příběh se nikdy nestal - v tomto smyslu je všechno de facto fikce, neboť skutečná je pouze myšlenka, duch). A nemáme na mysli čas astronomický, který je dán oběhem planety kolem své hvězdy a otáčením kolem své osy. Máme na mysli skutečný čas. I ten je však na každém vesmírném tělese jiný, podle hmotnosti hmoty. Právě gravitace a skupenství hmoty totiž určuje, jak rychle čas poplyne (tj. jak rychle způsobí fyzické opotřebení). Otázka co bylo předtím, než vznikl vesmír a čas tedy nemá smysl, neboť ještě nebyla hmota, na které je závislý. Existovalo pouze něco jako věčnost, nic a zároveň všechno. Stejně tak otázka co je za hranicemi našeho vesmíru nemá smysl. Je nekonečný? Ano, stejně, jako je nekonečný zemský povrch. Když budete chtít dojít na kraj světa, nikdy ho nenajdete, protože se vždy vrátíte do bodu, ze kterého jste vyšli. Rozdíl je pouze v tom, že na Zemi se pohybujeme po jejím povrchu, zatímco ve vesmíru se nacházíme uvnitř této bubliny. Za ní je opět ona věčnost, která tu byla už předtím, než vznikl vesmír. Ono záhadné nic a všechno, mysterium, na které dosud nikdo nenašel odpověď, něco co je za hranicemi našeho chápání. Stejné jako s časem je to i s prostorem, zkrátka, obojí vytváří hmota. Kde není hmota, není jedno ani druhé.

Jenže, kde se vzala hmota? Co vůbec způsobilo onen „velký třesk“ a vznik vesmíru? Musíme vycházet z poředpokladu, že to, co nelze vyloučit, je nutné brát vážně. Naproti tomu krédo vědy je pochopitelně opačné: vážně lze brát jen to, co lze potvrdit. Jestliže však nejsme schopeni ani nejmodernějšími přístroji a laboratorními rozbory zjistit přítomnost nějaké neznámé látky, neznamená to, že neexistuje. Naopak, taková víra je ještě naivnější, než víra toho, který věří, že něco existuje. Vycházíme-li z faktu, že všechno má svoji příčinu, musíme pátrat po prvotní příčině všeho a nemůžeme prvotní příčinu označit za „nic“ nebo za „náhodu z ničeho“, protože nic nemůže vzniknout z ničeho a samo od sebe. V tomto smyslu bychom mohli dokonce říci, že tento svět je spíše divadlem, jevištěm, kde my vystupujeme jen jako herci, kteří mají odehrát určenou a danou roli.

Budeme-li vycházet z toho, že hmota je produktem ducha a že není věčná, jak tvrdí ateisté, potom není mezi realitou a snem de facto žádný rozdíl. Sen je stejně reálný, jako hmotný svět a naopak. Jinými slovy, že všechno je pouze sen, který žijeme. Ať už je ten sen zhmotnělý, méně hmotný nebo nehmotný, podle stavu našeho bytí, dimenze a formy naší existence. Sen je potom produktem myšlenky a myšlenka nositelem ducha. Je to v podstatě i jediné možné vysvětlení původu života. Všechno hmotné je podřízeno vzniku a zániku, od hnězdy až celý vesmír. Existuje jen recyklace, přeměna do různých, hmotnějších a méně hmotných forem, stále jde však o hmotu. A stejně jako vznik a zánik konkrétního kusu hmoty, musí mít i tento proces vznik a zánik, protože se týká pouze hmoty. Kdyby byla věčná, neměl by vesmír žádný počátek. Téměř s jistotou však víme, že počátek měl a že spěje i ke svému konci jako veškerá hmota, která postupně vyčerpává a spotřebovává svoji energii. Můžeme s jistotou říci, že jednou naše civilizace zmizí, Slunce a všechny hvězdy vyhasnou a celý vesmír zanikne. Ať už vychladne a rozpustí se do ztracena nebo se pod tíhou své hmotnosti jako černá díra propadne sám do sebe a zmizí. Odhaduje se, že nyní je asi v poločase své životnosti... Zbude tu opět jen to, co tu bylo předtím, než vznikl - tedy určitě ne nic, ale něco nehmotného co je věčné podstaty. Samo NIC existovat nemůže, vždy musí být NĚCO, aby mohlo existovat i ono. To ovšem znamená, že neexistuje ani náhoda, protože ta je založena na NIČEM. Spíše bychom mohli říct, že jako náhodu označujeme stav, jehož příčinu neznáme, i když ve skutečnosti náhodou není, ale má nějakou nám skrytou a neznámou příčinu.

Kolikrát jsme si v životě řekli - tohle nemůže být jen náhoda... A co teprve evoluce a vznik člověka - nesmírně složitý systém, ve kterém do sebe zapadají a na sebe navzájem navazují ty nejmenší detaily... Je to mechanismus daleko složitější, než ozubená kolečka v těch nejsložitějších hodinkách. A přece o nich nikoho nenapadne říct, že vznikly samy od sebe přírodním procesem, když je najde někde v poli. Je mu hned jasné, že je vytvořil nějaký autor, ať už to byl někdo X nebo Y, bez ohledu na to, jak si ho kdo představuje. Podobně kruhy v obilí - často neuvěřitelně složité a geometricky naprosto přesné obrazce, navíc nabité záhadnými energiemi. A to už nemluvíme o tom, že to není jen inženýrské dílo, ale navíc umělecké. Dodnes mnoho vědců bude raději tvrdit, že vznikly také přírodním procesem, samy od sebe. Nebo je raději budou ignorovat - co kdyby se přišlo na něco, co by radikálně změnilo naše představy o životě? I ve zprávách uvidíme spíše nějakou bezvýznamnou banalitu, než nový kruh v obilí. Je klidně možné, že už dnes jsou na nejvyšších úrovních skupiny lidí, kteří o těchto civilizacích vědí (nebo dokonce mají s nimi kontakt), ale tato fakta jsou před veřejností v přísném utajení a nikdo se o nich nesmí dovědět. Kdo ví, možné je všechno.

Každopádně je více než pravděpodobné, že ve vesmíru rozhodně nejsme sami. Mnohým z nás se zdá divné, že nás ještě nekontaktovaly, ale je třeba vzít v úvahu jednu věc. Pokud jsou to civilizace na nižší úrovni, tak bychom spolu stejně nedokazáli navázat kontakt. Musíme si uvědomit, že dosah našich dalekohledů a tím spíše radiových signálů je velmi omezen a jsme schopni „prohledat“ jen naše nejbližší okolí - tak je vesmír veliký. Pokud není život kolem naší planety či soustavy, neznamená to, že není někde mnohem dále. A naopak, pokud existují civilizace na vyšší úrovni (mohou být klidně miliony let před námi - minimálně v technickém rozvoji), nejsme pro ně žádnými rovnocennými partnery, kterým by se chtěli dát poznat. Je jasné, že budou mít zmapovaný celý vesmír a přehled o všech civilizacích, mohou nás klidně dávno sledovat nebo dokonce být v neviditelné či jiné neznámé podobě dávno mezi námi. A kdyby chtěly, mohou nás mrknutím oka vyhladit z povrchu Země. Jestliže se tak dodnes nestalo, musí tu být nějaký plán, ve kterém máme nějakou cenu. Ať už je původcem naší civilizace cokoli kromě náhody, kterou lze s jistotou vyloučit.

Naše současná civilizace existuje na zemi jen pár tisíc let, což je ve srovnání s věkem naší planety jen nepatrný okamžik. Asi jako jedna vteřina z celého roku. Co ona toho už zažila a co si toho pamatuje? Je jako naše stará matka, ke které se mnozí z nás chovají přinejmenším arogantně a přezíravě, jakoby oni tady byli od věků až na věky. Přitom je to téměř naopak. Může nás dokonce setřást ze svého povrchu, bude-li chtít a pokud my sami tomu nezabráníme. Každá akce má svoji reakci a tak, jak se zachováme k přírodě, tak ona se zachová k nám. Člověk nikdy nebude pánem vesmíru ani věčnosti, neboť jsou tu síly a zákony, které nikdy neovládne. Už je proto, že on sám je pouze jejich produktem a nikoli tvůrcem. A to je to, co by nás mělo naplnit hlubokou pokorou. Je jasné, že i když se lidstvo dostane na Mars, nedojde dále než jeden krok za práh svého domu, jak velký je vesmír a ani nejvýkonnějším dalekohledem nedohlédne dál, než na nejbližší kopec ze svého okna.

Proč ale putovat hned do nejhlubších hlubin času, když i věci nedávno minulé nám unikají? A přece bez své vlastní historie jen těžko můžeme chápat současnost. Tento web přináší jakési shrnutí všeho podstatného s důrazem na celkový kontext doby, její vývoj, tak, jak se měnilo myšlení člověka. Jeho zdrojem nejsou jen historické a vědecké prameny, ale i výtah z okultní literatury. Je určen především laikům, v odkazech ale najdete mnoho dalších zajímavých webů určených vážnějším zájemcům, které se zabývají jednotlivými obdobími historie podrobněji.

me na mysli čas astronomický, který je dán oběhem planety kolem své hvězdy a otáčením kolem své osy. Máme na mysli skutečný čas. I ten je však na každém vesmírném tělese jiný, podle hmotnosti hmoty. Právě gravitace a skupenství hmoty totiž určuje, jak rychle čas poplyne (tj. jak rychle způsobí fyzické opotřebení). Otázka co bylo předtím, než vznikl vesmír a čas tedy nemá smysl, neboť ještě nebyla hmota, na které je závislý. Existovalo pouze něco jako věčnost, nic a zároveň všechno. Stejně tak otázka co je za hranicemi našeho vesmíru nemá smysl. Je nekonečný? Ano, stejně, jako je nekonečný zemský povrch. Když budete chtít dojít na kraj světa, nikdy ho nenajdete, protože se vždy vrátíte do bodu, ze kterého jste vyšli. Rozdíl je pouze v tom, že na Zemi se pohybujeme po jejím povrchu, zatímco ve vesmíru se nacházíme uvnitř této bubliny. Za ní je opět ona věčnost, která tu byla už předtím, než vznikl vesmír. Ono záhadné nic a všechno, mysterium, na které dosud nikdo nenašel odpověď, něco co je za hranicemi našeho chápání. Stejné jako s časem je to i s prostorem, zkrátka, obojí vytváří hmota. Kde není hmota, není jedno ani druhé.

Jenže, kde se vzala hmota? Co vůbec způsobilo onen „velký třesk“ a vznik vesmíru? Musíme vycházet z poředpokladu, že to, co nelze vyloučit, je nutné brát vážně. Naproti tomu krédo vědy je pochopitelně opačné: vážně lze brát jen to, co lze potvrdit. Jestliže však nejsme schopeni ani nejmodernějšími přístroji a laboratorními rozbory zjistit přítomnost nějaké neznámé látky, neznamená to, že neexistuje. Naopak, taková víra je ještě naivnější, než víra toho, který věří, že něco existuje. Vycházíme-li z faktu, že všechno má svoji příčinu, musíme pátrat po prvotní příčině všeho a nemůžeme prvotní příčinu označit za „nic“ nebo za „náhodu z ničeho“, protože nic nemůže vzniknout z ničeho a samo od sebe. V tomto smyslu bychom mohli dokonce říci, že tento svět je spíše divadlem, jevištěm, kde my vystupujeme jen jako herci, kteří mají odehrát určenou a danou roli.

Budeme-li vycházet z toho, že hmota je produktem ducha a že není věčná, jak tvrdí ateisté, potom není mezi realitou a snem de facto žádný rozdíl. Sen je stejně reálný, jako hmotný svět a naopak. Jinými slovy, že všechno je pouze sen, který žijeme. Ať už je ten sen zhmotnělý, méně hmotný nebo nehmotný, podle stavu našeho bytí, dimenze a formy naší existence. Sen je potom produktem myšlenky a myšlenka nositelem ducha. Je to v podstatě i jediné možné vysvětlení původu života. Všechno hmotné je podřízeno vzniku a zániku, od hnězdy až celý vesmír. Existuje jen recyklace, přeměna do různých, hmotnějších a méně hmotných forem, stále jde však o hmotu. A stejně jako vznik a zánik konkrétního kusu hmoty, musí mít i tento proces vznik a zánik, protože se týká pouze hmoty. Kdyby byla věčná, neměl by vesmír žádný počátek. Téměř s jistotou však víme, že počátek měl a že spěje i ke svému konci jako veškerá hmota, která postupně vyčerpává a spotřebovává svoji energii. Můžeme s jistotou říci, že jednou naše civilizace zmizí, Slunce a všechny hvězdy vyhasnou a celý vesmír zanikne. Ať už vychladne a rozpustí se do ztracena nebo se pod tíhou své hmotnosti jako černá díra propadne sám do sebe a zmizí. Odhaduje se, že nyní je asi v poločase své životnosti... Zbude tu opět jen to, co tu bylo předtím, než vznikl - tedy určitě ne nic, ale něco nehmotného co je věčné podstaty. Samo NIC existovat nemůže, vždy musí být NĚCO, aby mohlo existovat i ono. To ovšem znamená, že neexistuje ani náhoda, protože ta je založena na NIČEM. Spíše bychom mohli říct, že jako náhodu označujeme stav, jehož příčinu neznáme, i když ve skutečnosti náhodou není, ale má nějakou nám skrytou a neznámou příčinu.

Kolikrát jsme si v životě řekli - tohle nemůže být jen náhoda... A co teprve evoluce a vznik člověka - nesmírně složitý systém, ve kterém do sebe zapadají a na sebe navzájem navazují ty nejmenší detaily... Je to mechanismus daleko složitější, než ozubená kolečka v těch nejsložitějších hodinkách. A přece o nich nikoho nenapadne říct, že vznikly samy od sebe přírodním procesem, když je najde někde v poli. Je mu hned jasné, že je vytvořil nějaký autor, ať už to byl někdo X nebo Y, bez ohledu na to, jak si ho kdo představuje. Podobně kruhy v obilí - často neuvěřitelně složité a geometricky naprosto přesné obrazce, navíc nabité záhadnými energiemi. A to už nemluvíme o tom, že to není jen inženýrské dílo, ale navíc umělecké. Dodnes mnoho vědců bude raději tvrdit, že vznikly také přírodním procesem, samy od sebe. Nebo je raději budou ignorovat - co kdyby se přišlo na něco, co by radikálně změnilo naše představy o životě? I ve zprávách uvidíme spíše nějakou bezvýznamnou banalitu, než nový kruh v obilí. Je klidně možné, že už dnes jsou na nejvyšších úrovních skupiny lidí, kteří o těchto civilizacích vědí (nebo dokonce mají s nimi kontakt), ale tato fakta jsou před veřejností v přísném utajení a nikdo se o nich nesmí dovědět. Kdo ví, možné je všechno.

Každopádně je více než pravděpodobné, že ve vesmíru rozhodně nejsme sami. Mnohým z nás se zdá divné, že nás ještě nekontaktovaly, ale je třeba vzít v úvahu jednu věc. Pokud jsou to civilizace na nižší úrovni, tak bychom spolu stejně nedokazáli navázat kontakt. Musíme si uvědomit, že dosah našich dalekohledů a tím spíše radiových signálů je velmi omezen a jsme schopni „prohledat“ jen naše nejbližší okolí - tak je vesmír veliký. Pokud není život kolem naší planety či soustavy, neznamená to, že není někde mnohem dále. A naopak, pokud existují civilizace na vyšší úrovni (mohou být klidně miliony let před námi - minimálně v technickém rozvoji), nejsme pro ně žádnými rovnocennými partnery, kterým by se chtěli dát poznat. Je jasné, že budou mít zmapovaný celý vesmír a přehled o všech civilizacích, mohou nás klidně dávno sledovat nebo dokonce být v neviditelné či jiné neznámé podobě dávno mezi námi. A kdyby chtěly, mohou nás mrknutím oka vyhladit z povrchu Země. Jestliže se tak dodnes nestalo, musí tu být nějaký plán, ve kterém máme nějakou cenu. Ať už je původcem naší civilizace cokoli kromě náhody, kterou lze s jistotou vyloučit.

Naše současná civilizace existuje na zemi jen pár tisíc let, což je ve srovnání s věkem naší planety jen nepatrný okamžik. Asi jako jedna vteřina z celého roku. Co ona toho už zažila a co si toho pamatuje? Je jako naše stará matka, ke které se mnozí z nás chovají přinejmenším arogantně a přezíravě, jakoby oni tady byli od věků až na věky. Přitom je to téměř naopak. Může nás dokonce setřást ze svého povrchu, bude-li chtít a pokud my sami tomu nezabráníme. Každá akce má svoji reakci a tak, jak se zachováme k přírodě, tak ona se zachová k nám. Člověk nikdy nebude pánem vesmíru ani věčnosti, neboť jsou tu síly a zákony, které nikdy neovládne. Už je proto, že on sám je pouze jejich produktem a nikoli tvůrcem. A to je to, co by nás mělo naplnit hlubokou pokorou. Je jasné, že i když se lidstvo dostane na Mars, nedojde dále než jeden krok za práh svého domu, jak velký je vesmír a ani nejvýkonnějším dalekohledem nedohlédne dál, než na nejbližší kopec ze svého okna.

Proč ale putovat hned do nejhlubších hlubin času, když i věci nedávno minulé nám unikají? A přece bez své vlastní historie jen těžko můžeme chápat současnost. Tento web přináší jakési shrnutí všeho podstatného s důrazem na celkový kontext doby, její vývoj, tak, jak se měnilo myšlení člověka. Jeho zdrojem nejsou jen historické a vědecké prameny, ale i výtah z okultní literatury. Je určen především laikům, v odkazech ale najdete mnoho dalších zajímavých webů určených vážnějším zájemcům, které se zabývají jednotlivými obdobími historie podrobněji.

 životnosti... Zbude tu opět jen to, co tu bylo předtím, než vznikl - tedy určitě ne nic, ale něco nehmotného co je věčné podstaty. Samo NIC existovat nemůže, vždy musí být NĚCO, aby mohlo existovat i ono. To ovšem znamená, že neexistuje ani náhoda, protože ta je založena na NIČEM. Spíše bychom mohli říct, že jako náhodu označujeme stav, jehož příčinu neznáme, i když ve skutečnosti náhodou není, ale má nějakou nám skrytou a neznámou příčinu.

Kolikrát jsme si v životě řekli - tohle nemůže být jen náhoda... A co teprve evoluce a vznik člověka - nesmírně složitý systém, ve kterém do sebe zapadají a na sebe navzájem navazují ty nejmenší detaily... Je to mechanismus daleko složitější, než ozubená kolečka v těch nejsložitějších hodinkách. A přece o nich nikoho nenapadne říct, že vznikly samy od sebe přírodním procesem, když je najde někde v poli. Je mu hned jasné, že je vytvořil nějaký autor, ať už to byl někdo X nebo Y, bez ohledu na to, jak si ho kdo představuje. Podobně kruhy v obilí - často neuvěřitelně složité a geometricky naprosto přesné obrazce, navíc nabité záhadnými energiemi. A to už nemluvíme o tom, že to není jen inženýrské dílo, ale navíc umělecké. Dodnes mnoho vědců bude raději tvrdit, že vznikly také přírodním procesem, samy od sebe. Nebo je raději budou ignorovat - co kdyby se přišlo na něco, co by radikálně změnilo naše představy o životě? I ve zprávách uvidíme spíše nějakou bezvýznamnou banalitu, než nový kruh v obilí. Je klidně možné, že už dnes jsou na nejvyšších úrovních skupiny lidí, kteří o těchto civilizacích vědí (nebo dokonce mají s nimi kontakt), ale tato fakta jsou před veřejností v přísném utajení a nikdo se o nich nesmí dovědět. Kdo ví, možné je všechno.

Co je to vlastně čas? Byl tu čas vždy? Pokud ano, pak čas vlastně neexistuje a jde pouze o fikci. A pokud ne? Pak musel mít čas nějaký počátek. Dnes už víme, že čas je opravdu pouze fikce, jedním z rozměrů, který vytváří hmota (podobně jako film - sice existuje, ale jeho příběh se nikdy nestal - v tomto smyslu je všechno de facto fikce, neboť skutečná je pouze myšlenka, duch). A nemáme na mysli čas astronomický, který je dán oběhem planety kolem své hvězdy a otáčením kolem své osy. Máme na mysli skutečný čas. I ten je však na každém vesmírném tělese jiný, podle hmotnosti hmoty. Právě gravitace a skupenství hmoty totiž určuje, jak rychle čas poplyne (tj. jak rychle způsobí fyzické opotřebení). Otázka co bylo předtím, než vznikl vesmír a čas tedy nemá smysl, neboť ještě nebyla hmota, na které je závislý. Existovalo pouze něco jako věčnost, nic a zároveň všechno. Stejně tak otázka co je za hranicemi našeho vesmíru nemá smysl. Je nekonečný? Ano, stejně, jako je nekonečný zemský povrch. Když budete chtít dojít na kraj světa, nikdy ho nenajdete, protože se vždy vrátíte do bodu, ze kterého jste vyšli. Rozdíl je pouze v tom, že na Zemi se pohybujeme po jejím povrchu, zatímco ve vesmíru se nacházíme uvnitř této bubliny. Za ní je opět ona věčnost, která tu byla už předtím, než vznikl vesmír. Ono záhadné nic a všechno, mysterium, na které dosud nikdo nenašel odpověď, něco co je za hranicemi našeho chápání. Stejné jako s časem je to i s prostorem, zkrátka, obojí vytváří hmota. Kde není hmota, není jedno ani druhé.

Jenže, kde se vzala hmota? Co vůbec způsobilo onen „velký třesk“ a vznik vesmíru? Musíme vycházet z poředpokladu, že to, co nelze vyloučit, je nutné brát vážně. Naproti tomu krédo vědy je pochopitelně opačné: vážně lze brát jen to, co lze potvrdit. Jestliže však nejsme schopeni ani nejmodernějšími přístroji a laboratorními rozbory zjistit přítomnost nějaké neznámé látky, neznamená to, že neexistuje. Naopak, taková víra je ještě naivnější, než víra toho, který věří, že něco existuje. Vycházíme-li z faktu, že všechno má svoji příčinu, musíme pátrat po prvotní příčině všeho a nemůžeme prvotní příčinu označit za „nic“ nebo za „náhodu z ničeho“, protože nic nemůže vzniknout z ničeho a samo od sebe. V tomto smyslu bychom mohli dokonce říci, že tento svět je spíše divadlem, jevištěm, kde my vystupujeme jen jako herci, kteří mají odehrát určenou a danou roli.

Budeme-li vycházet z toho, že hmota je produktem ducha a že není věčná, jak tvrdí ateisté, potom není mezi realitou a snem de facto žádný rozdíl. Sen je stejně reálný, jako hmotný svět a naopak. Jinými slovy, že všechno je pouze sen, který žijeme. Ať už je ten sen zhmotnělý, méně hmotný nebo nehmotný, podle stavu našeho bytí, dimenze a formy naší existence. Sen je potom produktem myšlenky a myšlenka nositelem ducha. Je to v podstatě i jediné možné vysvětlení původu života. Všechno hmotné je podřízeno vzniku a zániku, od hnězdy až celý vesmír. Existuje jen recyklace, přeměna do různých, hmotnějších a méně hmotných forem, stále jde však o hmotu. A stejně jako vznik a zánik konkrétního kusu hmoty, musí mít i tento proces vznik a zánik, protože se týká pouze hmoty. Kdyby byla věčná, neměl by vesmír žádný počátek. Téměř s jistotou však víme, že počátek měl a že spěje i ke svému konci jako veškerá hmota, která postupně vyčerpává a spotřebovává svoji energii. Můžeme s jistotou říci, že jednou naše civilizace zmizí, Slunce a všechny hvězdy vyhasnou a celý vesmír zanikne. Ať už vychladne a rozpustí se do ztracena nebo se pod tíhou své hmotnosti jako černá díra propadne sám do sebe a zmizí. Odhaduje se, že nyní je asi v poločase své

Každopádně je více než pravděpodobné, že ve vesmíru rozhodně nejsme sami. Mnohým z nás se zdá divné, že nás ještě nekontaktovaly, ale je třeba vzít v úvahu jednu věc. Pokud jsou to civilizace na nižší úrovni, tak bychom spolu stejně nedokazáli navázat kontakt. Musíme si uvědomit, že dosah našich dalekohledů a tím spíše radiových signálů je velmi omezen a jsme schopni „prohledat“ jen naše nejbližší okolí - tak je vesmír veliký. Pokud není život kolem naší planety či soustavy, neznamená to, že není někde mnohem dále. A naopak, pokud existují civilizace na vyšší úrovni (mohou být klidně miliony let před námi - minimálně v technickém rozvoji), nejsme pro ně žádnými rovnocennými partnery, kterým by se chtěli dát poznat. Je jasné, že budou mít zmapovaný celý vesmír a přehled o všech civilizacích, mohou nás klidně dávno sledovat nebo dokonce být v neviditelné či jiné neznámé podobě dávno mezi námi. A kdyby chtěly, mohou nás mrknutím oka vyhladit z povrchu Země. Jestliže se tak dodnes nestalo, musí tu být nějaký plán, ve kterém máme nějakou cenu. Ať už je původcem naší civilizace cokoli kromě náhody, kterou lze s jistotou vyloučit.

Naše současná civilizace existuje na zemi jen pár tisíc let, což je ve srovnání s věkem naší planety jen nepatrný okamžik. Asi jako jedna vteřina z celého roku. Co ona toho už zažila a co si toho pamatuje? Je jako naše stará matka, ke které se mnozí z nás chovají přinejmenším arogantně a přezíravě, jakoby oni tady byli od věků až na věky. Přitom je to téměř naopak. Může nás dokonce setřást ze svého povrchu, bude-li chtít a pokud my sami tomu nezabráníme. Každá akce má svoji reakci a tak, jak se zachováme k přírodě, tak ona se zachová k nám. Člověk nikdy nebude pánem vesmíru ani věčnosti, neboť jsou tu síly a zákony, které nikdy neovládne. Už je proto, že on sám je pouze jejich produktem a nikoli tvůrcem. A to je to, co by nás mělo naplnit hlubokou pokorou. Je jasné, že i když se lidstvo dostane na Mars, nedojde dále než jeden krok za práh svého domu, jak velký je vesmír a ani nejvýkonnějším dalekohledem nedohlédne dál, než na nejbližší kopec ze svého okna.

Proč ale putovat hned do nejhlubších hlubin času, když i věci nedávno minulé nám unikají? A přece bez své vlastní historie jen těžko můžeme chápat současnost. Tento web přináší jakési shrnutí všeho podstatného s důrazem na celkový kontext doby, její vývoj, tak, jak se měnilo myšlení člověka. Jeho zdrojem nejsou jen historické a vědecké prameny, ale i výtah z okultní literatury. Je určen především laikům, v odkazech ale najdete mnoho dalších zajímavých webů určených vážnějším zájemcům, které se zabývají jednotlivými obdobími historie podrobněji.

ZAKŘIVENÝ PROSTOROČAS

Je možné, abychom si představili prostoročas? A k tomu zakřivený? Představit si jej neumí zřejmě nikdo, lze jej ale popsat matematickými rovnicemi.

obr.1 - dvourozměrná plocha x.y. Směr ”z” je “zakázán” Pro zjednoduššení v naší představě vypustíme třetí rozměr a prostor zúžíme na 2 rozměry neboli na plochu. Představíme si, že jsme dvourozměrný objekt - třeba tečka na papíře (máme nulovou tloušťku). Můžeme se po papíru pohybovat, ale nemůžeme pod něj ani nad něj (do třetího rozměru) - viz. obr.1.



ZAKŘIVENÝ PROSTOR

Existují základní tři typy zakřivení prostoru:
rovinný (euklidovský)
kulový (sférický)
sedlový (hyperbolický)
Jako inteligentní tečka můžeme zjistit, v jakém prostoru se nacházíme. Stačí vytyčit trojúhelník a změřit jeho vnitřní úhly. Pokud je jejich součet přesně roven 180°, pak se jedná o prostor (povrch) euklidovský - nezakřivený. Pokud bude součet úhlů větší než 180°, pak se nacházíme na povrchu koule (kulový prostor), v případě, že součet úhlů nedosthuje 180°, je náš prostor hyperbolický. Na obr.2. jsou použity rovnostranné trojúhelníky přičemž stačí změřit pouze jeden úhel - princip je stejný (pouze s tím rozdílem, že kritická velikost úhlu je 60°).
Všiměme si, že plocha je v posledních dvou případech zakřivena do třetího - tedy pro tečku na papíře nedosažitelného - prostoru (pro nás představitelné - žijeme ve třírozměrném prostoru).

obr.2. - zakřivení plochy

Pokud se ale vrátíme do trojrozměrného světa - musí být zakřivení uskutečněno ve čtvrtém rozměru, což už si představit neumíme (pozor nezaměňujte zakřivení do čtvrtého rozměru s časem, který je někdy nazýván jako čtvrtý rozměr prostoru!). Zjistit, zda žijeme v prostoru euklidovském, sférickém nebo hyperbolickém je velmi obtížné (není možné v praxi měřit úhly potřebně velkých trojúhelníků) a souvisí s vývojem vesmíru v budoucnosti.

<< prostoročas    >>OTR

 
UFO - VESMÍR - ZÁHADY - VĚDA administraci v 'Nastavení stránek'.