MIROSLAVOVY TAJUPLNÉ STRÁNKY

NA STRÁNKÁCH SE USILOVNĚ PRACUJE DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ administraci v 'Nastavení stránek'.

ODKAZY

http://http://kaprarina.webnode.cz/

SUPER DOMÉNY NA PRODEJ

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

RADIO FENIX DJ MICHAL

MAPA

ITERAKTIVNÍ MAPA MARSU

ČT1 TV

ČT 1

zvuky z vesmíru

SETI HOME

SATELITNÍ MAPY A ATLASY

ON LINE WORLD

POČASÍ

STELITNÍ POHLED - POČASÍ

PRAHA

ON LINE KAMERY

 

HOROSKOPY

HOROSKOPY

ON LINE RÁDIO

ON LINE RÁDIO

ON LINE TELEVIZE

ON LINE TELEVIZE CELÉHO SVĚTA

SMS ZDARMA

SMS ZDARMA MUŽETE POSÍLAT NA 02 A VODAFON

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

HLEDÁM - PRODÁM - KOUPÍM

Podpořte rozvoj stránek pomocí SMS Děkujeme

PŘEDPOVĚD BUDOUCNOSTI

Proroctví o Evropě z knihoven palmových listů

Proroctví o Evropě z knihoven palmových listů
Thomas Ritter

Odjakživa toužili lidé získat informace o budoucnosti, snad aby mohli žít napříště beze strachu. Jsou však takové informace vůbec dostupné? V Indii existuje dvanáct knihoven palmových listů, v nichž se nalézají informace o osudech miliónů lidí. Každý, před staletími sanskrtem nebo starotamilštinou popsaný, suchý list obsahuje celoživotní peripetie jednoho v budoucnu narozeného člověka. Kdo dnes vstoupí do knihovny, požádá o vyjevení osudu a zaplatí nepříliš vysokou částku, dozví se povětšinou spolehlivě nejen to, co jej v budoucnosti čeká, ale i to, co už v minulosti prožil.

Existují však také palmové listy obsahující údaje o historii lidstva, o problémech současnosti a o budoucích událostech na naší planetě. S pomocí indických vykladačů se autorovi podařilo
získat texty, vztahující se k budoucnosti Evropy v příštích padesáti letech. Precizně formulované a doslova dech beroucí předpovědi příštích dějů umožní čtenáři nahlédnout
do velice blízké i vzdálenější evropské, ale i světové budoucnosti.

Dojde už brzy ke vskutku ohromujícím změnám? Nastane hospodářský úpadek nejrozvinutějších zemí? Rozhoří se nové válečné konflikty? Zažijeme přírodní katastrofy? Omezí se konzum v bohatých zemích? Vzniknou nové autoritativní a totalitní režimy? Přesune se centrum světovlády do Asie?

Úryvek z části textů prorockého rukopisu palmových listů, které se vztahují k nebližší budoucnosti Evropy

Rukopis začíná krátkým vylíčením charakteristických znaků současné epochy, podle hinduistického kalendáře nazývané kálí juga, nejhoršího a nejtemnějšího ze čtyř dosavadních světových věků:

Lidé uctívají pouze bohatství a tělesná vášeň je jediným pojítkem mezi pohlavími. V právních sporech uspěje ten, kdo se ubírá křivými cestičkami. Ženy jsou pojímány jenom jako objekty smyslového potěšení. Vládnou násilníci, země upadají a dosavadní morální hodnoty se rozkládají. Ženy se zbavují plodů ve svém těle, božské zákony jsou ignorovány, nikdo už ničemu nevěří. Pak přijde jiná, lepší věk.

O budoucnosti Německa a Evropy rukopis říká:

Zavládne všeobecná deziluze. Lidé si zvolí nové vůdce, ti však nebudou o nic lepší, než jejich předchůdci. Většinu z toho, co před svým zvolením naslibují, nebudou moci nebo ani chtít splnit. Propast mezi bohatou menšinou a chudou většinou se bude dále prohlubovat, a to pořád rychlejším tempem. Stále více lidí bude bez práce, protože je nikdo nebude potřebovat. Jejich práci budou vykonávat stroje. To se nebude týkat jen Německa, postihne to i ostatní evropské země, vlastně to bude do jisté míry celosvětový problém. Prostí lidé budou zatíženi stále větším břemenem daní a nejrůznějších dávek a odvodů. Majitelé velkých továren a obchodů budou mít naopak nepřetržitě rostoucí zisky, budou si dělat, co se jim zlíbí, a žít si jako v pohádce. Na prosté lidi budou pohlížet jako na otroky a nové továrny budou zřizovat jen tam, kde bude možné vyplácet hladové mzdy a kde dostanou od místních vládců bohaté dary.

Řadoví občané si toho budou moci dovolit stále méně a budou se muset spokojit s tím, co jim nabídnou instituce zaměřené na masovou zábavu. Budou poslouchat hudbu, dívat se na televizi a hrát počítačové hry. (Zde použité pojmy jsou interpretací opisných formulací starotamilského textu). Masová zábava bude zaměřená na uspokojování nejnižších pudů. Lidem bude předkládána jakási náhradní realita, aby zapomněli, jak bezútěšný je pro ně ve skutečnosti svět, v němž žijí. To učiní jejich každodenní život, naplněný existenčními starostmi, snesitelnější. Společnost se rozdělí na ty, kdo budou moci uspokojovat všechna svá přání, a na ty, pro něž zůstanou jejich touhy pouhým neuskutečnitelným snem. Laciná zábava bude odvádět pozornost prostých lidí od toho, co je pro ně skutečně důležité, a udržovat je v zakletí materialismu; iluze máji bude slavit triumf.

V důsledku stále se zhoršující situace se bude dál zvyšovat i nejistota lidí. Většina z nich si začne uvědomovat, že systém, v němž žijí, přestává správně fungovat. Tím bude odstartováno období velkých změn. Epocha nazývaná kálí juga dospěje ke svému konci a bude pak vystřídána lepším věkem, satya jugou (zlatý nebo také duchovní svět). Avšak konec kálí jugy bude spojen s velkými nepokoji a odporem některých kruhů proti novým tendencím. U mnoha lidí povede ke ztrátě perspektivy a k projevům násilí. Tito lidé budou totiž zcela orientováni na materiální hodnoty a budou se ohlížet dozadu místo pohledu vpřed; bude se jim stýskat po lepších časech minulosti a budoucnost se jim bude jevit jako zcela beznadějná, Zazní také volání po silném vládci, který by vymýtil všechny zlořády a viníky patřičně potrestal. A řada despotických vládců se v Německu i v jiných evropských zemích skutečně dostane k moci, protože národy si to budou přát. K tomu dojde v letech 2019 až 2046 podle západního kalendáře. Lidé si však brzy uvědomí, že toto řešení neodpovídá době. Začnou postupně chápat, že skutečné změny dosáhnou jen tehdy, pokud sami převezmou odpovědnost za vlastní život, životy svých nejbližších i lidí ve svém okolí. K tomuto poznání ovšem povede dlouhá cesta, ale ještě delší bude cesta od tohoto poznatku k jeho uplatnění v praxi. Pozitivní společenské změny se v Německu a v Evropě nezačnou prosazovat před rokem 2048 podle západního kalendáře; doté doby bude pokračovat rozpad hodnot a společenských struktur. Zpočátku se lidé budou snažit pomoci si každý sám na vlastní pěst nebo dokonce na úkor jiných. Teprve až se situace stane naprosto zoufalou, uvědomí si, že mohou přežít jen v případě, že budou spolupracovat. Od státních orgánů se jim nedostane žádné pomoci. Vzájemná pomoc a solidarita mezi rodinami budou charakteristickými znaky posledního období zanikajícího věku.

KONEC TURBOKAPITALISMU
Německo je součástí politického a hospodářského systému, k němuž v současnosti patří většina evropských národů. Toto společenství bylo původně založeno šesti státy s cílem zlepšit životní podmínky obyvatel liberalizací obchodu a rozvojem průmyslové výroby. V průběhu doby k němu přistupovaly další státy. Je zavedena společná měna. Avšak čím větší se tato unie stává, tím obtížnější je řídit ji a dosahovat cílů, které si jednotlivé národy přejí. Společenství se stává samoúčelným a slouží především zájmům mocenských skupin. V roce 2004 podle západního kalendáře dojde k dalšímu velkému rozšíření tohoto společenství o řadu států z východní Evropy. Tyto státy žily až do roku 1989 podle západního kalendáře ve zcela jiném systému a velká část jejich obyvatel je chudá. Noví členové doufají, že jim členství v unii přinese větší prosperitu. To však zůstane jen toužebným přáním. Mocné síly ovládající unii využijí situaci jen k tomu, aby se bezohledně obohatily. Budou všem slibovat rovnost, neřeknou však, že pro většinu lidí to bude znamenat rovnost v chudobě.

Plány vládnoucích kruhů však nakonec nedojdou naplnění, protože nadešel čas změn a železnému věku (kálí juga) zvoní umíráček. Zatímco se mezi vládci jednotlivých evropských zemí povede spor o to, zda se mají po boku Ameriky zúčastnit válečných operací proti orientálním zemím, začnou mezi řadovými občany propukat první nepokoje. Když se v roce 2005 podle západního kalendáře evropští vládci pokusí prosadit jednotný základní zákon pro celé společenství, ztroskotají. Ve dvou zemích lidé tento společný zákon většinou hlasů odmítnou. (V referendech uspořádaných v Holandsku a ve Francii lidé skutečně odmítli tzv. Evropskou ústavu). Tím bude vyvolána dlouhotrvající krize, v jejímž důsledku se dosavadní systém rozpadne.

Protože se životní podmínky lidí budou zhoršovat, bude po roce 2004 podle západního kalendáře docházet stále častěji k sociálním konfliktům. Na jedné straně budou lidé hledat útočiště v kruhu rodiny nebo blízkých známých, na druhé bude docházet ke spontánním výbuchům nespokojenosti. Ty budou často namířeny proti skupinám obyvatel cizích národností, jež v těchto zemích žijí.

Od roku 2007 podle západního kalendáře bude především ve velkých městech docházet k protestům obyčejných lidí proti politice vlády a proti mocným kapitánům průmyslu. Nejprve se bude zdát, že tyto protesty mají na politické vůdce zamýšlený účinek, nakonec se však ukáže, že to byl jen klamný dojem. Situace se proto bude dále přiostřovat a vlády začnou ztrácet kontrolu; především již nedokážou zajistit bezpečnost obyvatel a veřejný pořádek. Hospodářská situace se bude průběžně zhoršovat také proto, že do Evropy budou přicházet ve velkém počtu lidé z jiných částí světa, utíkající před neúrodou, hladem, občanskou válkou.
Od roku 2011 podle západního kalendáře se krize ještě prohloubí, protože v USA a potom i v Evropě začnou peníze stále rychleji ztrácet svou hodnotu. To bude důsledek nesprávné hospodářské a finanční politiky, která je postavena na falešném základě – na představě neustálého ekonomického růstu. Vlivné kruhy v USA i v Evropě věřily po celá desetiletí, že svět je hrou, při níž rozhoduje chamtivost a vlastní prospěch. Dojdou však k trpkému poznání svého omylu a stanou se obětí kruté hry iluze hmotného světa, májina závoje. Pozemský svět není nekonečný a stejně tak není bez hranic ani lidské štěstí, ani neomezený ekonomický růst.
Systém narazí na limitující hranici. V roce 2012 zkolabuje finanční systém USA. Stát již nebude schopen dostát svým závazkům vůči osobám, které zaměstnává. To povede k řetězové reakci a k chaosu v celé společnosti. Řada obchodů, továren a bank zkrachuje, stále více lidí bude bez práce, a tím i bez obživy. Ve velkoměstech bude docházet k nepokojům a k rabování, ozbrojené bandy budou řádit také na venkově. Lidé budou umírat. Vláda se pokusí dostat situaci pod kontrolu nasazením loajálního zbytku armády, což se jí ovšem podaří jenom zčásti. Hospodářská situace tak povede k poměrům, které budou připomínat občanskou válku. Tato situace potrvá až do poloviny roku 2017. Pak zasáhnou vojenské jednotky spřátelené země ze severu a nastolí opět pořádek. Nepokoje budou největší od dob občanské války
v 19. století, jenže tentokrát proti sobě nebudou bojovat sever a jih, nýbrž východ a západ USA.

Úpadek amerického hospodářství a znehodnocení americké měny dolehnou velmi těžce i na Evropu, zvláště na Německo, které je ve velké míře závislé na exportu. Ačkoliv inflace v Evropě nedosáhne takových rozměrů jako ve Spojených státech, budou její důsledky, především pro chudší vrstvy obyvatel, katastrofální. Mnoho lidí bude žít ve skutečné bídě.
Ve velkých městech propuknou nepokoje, bude docházet k rabování, cílem útoků nespokojených davů se stanou i veřejné budovy a úřady. Situace ovšem nebude tak dramatická jako v USA, neboť v Evropě není soukromé držení zbraní tak rozšířené; také policie a armády zůstanou vcelku intaktní. Naproti tomu v Americe budou vojáci a policisté, kteří nedostanou výplatu, často revoltovat.

V evropských metropolích dojde k bouřím, jejichž terčem se stanou převážně cizinci, kteří se zde v minulosti usadili. Zvlášť krvavé boje propuknou v Paříži a Římě, ale také v Madridu, Londýně a v Praze. V Římě vezmou lidé útokem i sídlo hlavy katolické církve. Papeži se zprvu podaří uprchnout, později ale padne do rukou povstalců, kteří na něj nastraží léčku. Nejméně postiženými zeměmi budou Rusko, Čína a Indie, protože jejich hospodářské systémy se budou navzájem podporovat.

Nepokoje v Německu a v Evropě potrvají do podzimu roku 2016. Pak budou ukončeny zásahem ruských a čínských vojsk, o který požádají evropští vládci.

MATKA ZEMĚ SE BRÁNÍ
Od roku 2017 bude situace poněkud klidnější, ale jen zdánlivě. Začnou se totiž objevovat nové problémy. Bezprostřední nebezpečí války bude zažehnáno, ale akutní hrozbou se stane rychle se měnící klima. Průměrné roční teploty budou nadále stoupat. Golfský proud, který přináší miliardy tun tropických vod k severním oblastem, začne ztrácet na síle a změní svůj směr. To bude způsobeno především tím, že se do Atlantického oceánu dostane ohromné množství sladké vody jak z tajících ledovců, tak i z ledového příkrovu polárních oblastí.
V důsledku tohoto klimatického procesu bude jih USA postižen katastrofálním suchem, zatímco některé oblasti v Číně začnou sužovat extrémní záplavy. Skandinávie se promění v ledovou poušť, zatímco přímořské státy jako Holandsko nebo Bangladéš budou ohrožovány stoupající mořskou hladinou. Milióny hladovějících uprchlíků budou opouštět své domovy a hledat azyl v bohatších státech. K těmto událostem dojde v letech 2029 až 2034 podle západního kalendáře. Ledový vichr bude bičovat oblasti severní Evropy, ničivé bouře a záplavy postihnou přímořské státy. Lesy budou umírat, nížiny tvořící pobřeží Severního a Baltského moře zmrznou a stane se z nich tundra.

Dramatické změny klimatických podmínek uvrhnou národy a jejich vlády do zoufalé situace. Bude nedostatek paliv, dojde k postupné erozi mezinárodní spolupráce a mírových smluv. Znovu vypuknou ozbrojené konflikty, celé kontinenty budou zpustošeny boji o suroviny a potraviny. Během několika málo let sklouzne svět na samý kraj totální anarchie.

Země s nestabilními vládami jako Pákistán budou v silném pokušení použít v zápase
o suroviny a potraviny i svůj jaderný arzenál. V roce 2029 dojde k další válce mezi Pákistánem a Indií. Právě tehdy bude hrozit největší nebezpečí, že obě bojující strany nasadí jaderné zbraně, což by mělo za následek úplné zpustošení rozsáhlých oblastí jak Indie, tak i Pákistánu.

Protože středoevropské země nebudou mít dostatečné strategické zásoby, rozhodnou se autoritářští vládci nasadit otravné plyny s cílem zredukovat počet obyvatelstva. Přelidnění se totiž stane – v důsledku přílivu emigrantů z celého světa – velkým problémem a bude politickými špičkami považováno za hlavní příčinu stávajících problémů. Především ve Velké Británii bude ve velkém rozsahu nasazen plyn nazvaný thanaton, který má přivodit rychlou a bezbolestnou smrt.

Razantní ochlazení zemské atmosféry, které bude způsobeno kolapsem Golfského proudu,
a zalednění rozsáhlých oblastí Severní Ameriky a Skandinávie povede po několika letech
k tomu, že Golfský proud začne znovu cirkulovat. To navodí určitou stabilizaci klimatických podmínek. K tomu dojde od roku 2035. Postupně se zlepší zemědělské výnosy, úroda bude opět bohatší a dojde k celkovému zklidnění společenských poměrů. Navíc v letech, kdy bude svět postižen přírodními katastrofami a politickými zmatky, vypuknou nové epidemie i těch chorob, které budou považovány za již vymýcené. Za oběť jim padnou milióny lidí.

V důsledku špatných hygienických poměrů, zapříčiněných občanskou válkou, budou zuřit epidemie moru a cholery. Globální změna klimatu zase vyvolá zdravotní problémy jiného druhu. Především v Africe a v Asii, ale také v některých oblastech Evropy vyvolá intenzivnější sluneční záření u lidí i zvířat kožní nemoci a nádorová onemocnění.

Po roce 2023 zavlečou do Evropy afričtí běženci smrtelnou nákazu zvanou kunu. Postižené osoby dostanou vysokou horečku a jejich vnitřní orgány přestanou během několika málo dní fungovat. Nemoc bude smrtelná a šířit se bude stejně rychle jako chřipka.

Už ale dva roky před vypuknutím této epidemie se začnou objevovat červi parazitující v krvi. Půjde o jakousi obdobu škrkavek, která napadá vnitřní orgány postiženého, především srdce a játra; infikovaná osoba umírá do jednoho týdne. Tato nákaza se přenáší živočišnou potravou.

Po roce 2018 bude mít na svědomí statisíce lidských životů v USA, Evropě a v Asii jiná podivná nemoc. Nakažené osoby snadněji onemocní běžnými chorobami, jako je například nachlazení, jejich organismus se však s nimi nedokáže účinně vypořádat. Smrt se zpravidla dostaví během tří dnů. (Ganeš-babu Šastri označil tuto nemoc anglickou zkratkou RISC – Rapid Immune System Collapse, urychlený kolaps imunitního systému). V naprosté většině případů skončí nemoc smrtí infikovaného pacienta.

Největší katastrofa se pak odehraje v roce 2046. Aniž by si toho povšimli astronomové, přiblíží se k naší planetě z hlubin kosmu velké nebeské těleso. Půjde o planetoid, který na své bludné cestě vesmírem vlétne do naší sluneční soustavy a jen těsně mine Zemi – prolétne mezi ní a Měsícem. Již několik dní před průletem bude planetoid viditelný na obloze pouhým okem. Jeho gravitační síla způsobí na Zemi četná zemětřesení a mohutné záplavy. Kalifornie bude zasažena největším zemětřesením v celé své historii. Také Japonsko a Čína budou postiženy silnými otřesy půdy a velké části těchto zemí pohltí vody oceánu. Zemětřesení se nevyhnou ani Evropě, nejsilněji je budou cítit v Německu, Anglii a ve středozemní oblasti.
Přes pobřeží Severního a Baltského moře se přelije mohutná záplavová vlna. V Čechách se probudí k životu sopky, považované již dávno za vyhaslé. Jejich výbuchy zdevastují široké okolí. Během erupcí dojde i k uvolnění velkého množství vulkanických par a jedovatých plynů. Z nich se vytvoří mraky a kondenzát pršící zpět na zemský povrch bude velice agresivní. V důsledku všech těchto ran přijdou o životy miliony lidí. V postižených oblastech střední Evropy bude zničena velká část městské zástavby.

SVĚT ZA PADESÁT LET
Bezprostředně po této katastrofě začnou ti, kteří přežijí, s úklidovými a sanačními pracemi. Bude nutné odstranit hory mrtvol lidí a zdechlin zvířat, aby nevypukly nové epidemie. Také hospodářství se začne znovu vzpamatovávat – koneckonců bude velká poptávka po všech předmětech denní potřeby, které budou v důsledku přírodních pohrom zničené nebo ztracené.

Klimatické změny ve střední Evropě budou trvalého charakteru. Průměrná roční teplota zůstane vysoká a sněžit bude v zimě již jenom v horských oblastech. Pro zemědělství to bude změna výhodná, úroda bude bohatší, výnosy se zvýší.

Tektonická činnost změní tvář celé Země. Některé dřívější pobřežní oblasti a ostrovy nenávratně zmizí pod hladinou moří a oceánů. Postiženy budou především Japonsko, Kalifornie, východní pobřeží Severní Ameriky a některé oblasti Anglie. Zároveň se z vod Atlantického oceánu vynoří nová pevnina.

Hospodářská obnova proběhne poměrně rychle, její brzdou ovšem bude nedostatek primárních zdrojů energie. Řada surovin se stane nedostatkovým zbožím.

V té době se v Evropě začne formovat nová společnost. Bude založená na osobní svobodě jednotlivce, která bude ovšem spjata s potřebami společnosti a bude se jimi muset řídit. Lidé totiž budou poučeni nedávnými událostmi a uvědomí si, že sledování čistě sobeckých pohnutek může ohrozit i samu existenci celého společenství. Tato nová společnost se bude rozprostírat od vln Atlantiku až po východní pobřeží Asie, jednotlivé oblasti si však zachovají své individuální zvláštnosti. O všech regionálních záležitostech bude rozhodovat místní samospráva, aniž by musela čekat na povolení nějaké vzdálené autority. Nová ústava bude zaručovat všem obyvatelům Euroasijské unie bezpečnost navenek a suverenitu uvnitř.

Hospodářskou základnou nové společnosti bude bezúrokový finanční systém, který bude vyzkoušen a pak natrvalo zaveden v roce 2048. (Arabské banky půjčují už dnes peníze bezúročně, protože Korán zakazuje brát úroky; banky místo toho účtují jen poplatky za zpracování podmínek půjčky a vedení účetnictví. Mimochodem, rovněž Bible zakazuje půjčování peněz na úrok).

Rozkvět nové společnosti bude podpořen i používáním alternativního zdroje energie. Tento zdroj byl v Evropě objeven a zkoumán již počátkem 20. století, praktického uplatnění však dojde až nyní. Tato energie bude nazvána po svém objeviteli. (Pravděpodobně je myšlena tzv. Teslova energie). Ona energie nepoškozuje životní prostředí tak, jak je zatěžovaly dříve používané energetické zdroje. Bude také k dispozici prakticky v neomezené míře a její používání bude zdarma.

Půda a vodní zdroje se nebudou nacházet v soukromém vlastnictví. Prosadí se totiž poznatek, že nikdo si nemůže činit majetnické nároky na něco, co tu bylo už dávno před ním a bude tu i dlouho po něm. Nadále však bude mít každý člověk právo mít ve vlastnictví dům, který si koupil nebo postavil.

Po roce 2049 dojdou lidé k poznání, že ve vesmíru nejsou sami. Při likvidaci a nápravě škod způsobených přírodními katastrofami budou v Evropě a na Blízkém východě nalezeny artefakty, u kterých se jednoznačně prokáže jejich mimozemský původ. Tento objev bude mít dalekosáhlý dopad na náboženské a filozofické systémy.

Období od roku 2049 se ponese ve znamení počátku nového spirituálně orientovaného věku, nadcházející satya jugy.

Posledni komentare
19.03.2016 05:52:33: Kolik čekal!!!! Děkuji :-! App en google play
06.10.2008 22:01:56: To se máme na co těšit, teda. :-(
06.10.2008 22:01:51: To se máme na co těšit, teda. :-(
Několik předpovědí budoucnosti

Svět chce znát předpovědi budoucnosti. Bylo jich řečeno mnoho. Od mystických Nostradamů a Celestýnských proroctví až po zprávy Římského klubu. Liší se v délce doby, kterou předpovídají, liší se v míře optimizmu či pesimizmu. Liší se v míře vědeckých ambicí.

Liší se i v tom, zda chtějí odhalit pravdu, varovat před světem, který hrozí přijít nebo naopak narýsovat takový svět, jaký si vysnily. V následujícím eseji ukazuji několik scénářů blízké budoucnosti (dalších 50 let), tak jak existují v soudobé společenskovědní literatuře.

První scénář je scénářem Francise Fukujamy v knize Konec historie a poslední člověk (The end of the history and the last man) a scénářem autorů českého díla Prognóza vývoje ČR do 2015 (kolektiv M. Potůčka). Tyto dvě knihy vycházejí z představy, že v zásadě bude bližší či vzdálenější budoucnost pouze reprodukcí současného světa, pokračováním politické liberální demokracie a kapitalistické ekonomiky za stálého rozvoje výrobních sil. Lidstvu se bude dařit snižovat míru válečných konfliktů, mírně snižovat globální nerovnost díky volnému trhu a řešit ekologické problémy. Připustit katastrofu, kterou by tento svět mohl skončit, by pro autory znamenalo připustit nedokonalosti dnešního systému, jehož jsou obránci. Tento scénář má pro blízká desetiletí i podporu mezi řadou kritických autorů. I mnozí z nich vidí současnou společnost jako natolik stabilní, že nepředpokládají zásadní změny v následujících patnácti či dvaceti letech. Zásadní námitkou proti tomuto scénáři je lidové „žádné stromy nerostou do nebe“. Nový světový řád není rájem na zemi, možná se mu podaří vyhnout osudné krizi jednou, dvakrát, možná i tisíckrát, ale jednou ta krize přijde. „Jestliže dáte suverénním státům do rukou prostředky jak několikanásobně zničit svět, dříve nebo později den posledního soudu přijde.“ (Wagar, 120) Jestliže na světě existuje ekonomické uspořádání, tvořící každodenně malé krize, dříve nebo později se malé krize nakupí a celou strukturu zničí.

Sociologie světového systému má své vlastní předpovědi budoucnosti světa. Věrna své marxistické tradici vidí budoucí svět daleko méně růžověji než liberální proroci. Stephen Sanderson cituje dva autory, kteří se zabývali touto otázkou: I. Wallersteina a W. Goldfranka. „Wallerstein tvrdí, že ačkoli se Marxovy specifické předpovědi nevyplnily, Marx stále může mít v dlouhodobé perspektivě pravdu. Kapitalizmus má v sobě více života, nežli Marx předpokládal a ukazuje se být neuvěřitelně resistentním a adaptabilním. Na druhou stranu tvrdí Wallerstein, obsahuje kapitalistický systém fatální rozpory, které jej zničí. Přibližně v horizontu 100 - 150 let (psáno v roce 1984, pozn. SH) dojde k celosvětové změně k jinému výrobnímu způsobu, pravděpodobně světovému socialistickému systému se světovou vládou. Wallerstein uvádí: „Detaily je nemožné předpovídat, ale základní vývojový vzorec je jasný: Žijeme v období historického světového přechodu od kapitalizmu k socializmu. Než bude tento přechod dokončen, bude to nepochybně trvat dobrých 100 - 150 let a výsledek není samozřejmě zaručený. Současný systém bude zažívat několik fází znovuobnovení. Možná opět přijdou časy, kdy se bude zdát, že kapitalizmus vzkvétá. Ale při srovnání s životním cyklem sociálních systémů je jisté, že se moderní světový systém nachází ve své pozdní fázi.“ (Wallerstein 1984)

A jaký má být podle Wallersteina nový socialistický systém? Základní myšlenkou je, že na základně pokročilé technologie, schopné zajistit míru globální produkce odpovídající obecným potřebám světové populace, bude míra a formy výroby výsledkem kolektivního rozhodování činěných v zájmu těchto potřeb. Navíc se domnívá, že v budoucnosti rozsah pracovního času nutného k udržení takového stupně produktivity bude podstatně nižší, aby bylo každému jedinci umožněno mít čas a prostředky k vykonávání aktivit zaměřených na naplnění jeho lidského potenciálu… Krátce řečeno, socialistický výrobní způsob usiluje naplnit ideál racionální a svobodné společnosti, ježto pojem byl až dosud pouhou maskou kapitalistické světové ekonomiky. Za takové situace nebude mít represivní státní mašinérie již své opodstatnění a bude se průběžně transformovat do rutinní administrativy.

Stejně jako Wallerstein, vidí Walter Goldfrank v kapitalizmu fatální rozpory, které jej patrně zničí. Přestože shledává pravděpodobnost nástupu socializmu ve střednědobé budoucnosti, vidí i jiné alternativy vývoje. Jako možné uvádí čtyři scénáře celosvětové budoucnosti: Barbarismus 1, barbarismus 2, socialismus 1 a socialismus 2. Barbarismus 1 je nukleárním holocaustem a jeho největší nebezpečí vidí v období 2015 - 2050. Barbarismus 2 je globálním fašismem, který by byl variantou světového pořádku vybudovaného podle vzoru Hitlerova Německa nebo Stalinova Ruska. Socialismus 1 je celosvětovým státem blahobytu, vystavěný podle vzoru dnešního Švédska. Tento systém by byl dosud v převládajících rysech kapitalistickým, ale silně levicově zabarveným vedeným jakousi světovou sociální stranou. Socialismus 2 je světovým státem demokratického socialismu. Moc kapitalistů by byla eliminována kontrolou pracujících nad podnikáním. Ekonomická rozhodnutí by nebyla motivována snahou o profit, ale racionálním hodnocením potřeb člověka. Goldfrank jde dokonce tak daleko, že se pokouší určit, jak pravděpodobný je každý z těchto scénářů. Podle jeho názoru mají jak barbarismus 1, tak barbarismus 2 šanci realizace 15%. Socialismus 1 má šanci 50% a socialismus 2 20%.

Ve scénáři světového demokraticko-socialistického státu, vidí Warren Wagar mnohé problémy. Především je to velká byrokracie, homogenizace a růst moci státu. Vlastní váha a neefektivnost superstátu vedla podle Wagara v jeho poloprognostické-polofantasktní Krátké historii budoucnosti (Short history of the future) k jeho sebezničení a vystřídání globální societou tvořenou mnoha tisíci obcí s různými varianty uspořádání především s formami přímé demokracie. Ideologicky by se takový svět přesunul od globální racionality a realizmu spíše k formám ekomystiky a new age. Jestliže Sanderson nazývá tento Wagarův scénář společností new age, podle mého názoru je spíše Marxovým komunizmem. Podle Wagara byl totiž globální socialistický stát se svým vytvořením nového člověka se změněnými hodnotami nutným předpokladem k tomuto kroku. Navíc nedošlo k obnovování kapitalistických státečků, ale spíše k vytváření netržních duchovně zaměřených lokálních ekonomik. Jestliže byl demokratický socializmus mužsky racionální, věk new age je spíše ženským, pocitovým a citovým, ovšem bez opuštění racionality a vědy.

Clive Ponting ve své Zelené historii světa (Green history of the world) nabízí scénář, který může být variantou Wallersteinova fašizmu 2. Tento scénář obsahuje také šest ze sedmi modelů Mezí růstu, tak jak byly prezentovány Medowsem v modifikované podobě v roce 2004. Předobrazem tohoto scénáře je osud Velikonočního ostrova. Tento ostrov ležel tak daleko od nejbližší pevniny (2 tis. mil), že jeho obyvatelé zapomněli odkud přišli a mysleli si, že jsou jediní na světě i v celém vesmíru. Přesto nebo možná právě proto, vybudovali pozoruhodnou civilizaci soch, vlastního písma a bohaté mythologie. Jak tato civilizace rostla, zvyšovala se ekologická zátěž ostrova. Jednoho dne byl poražen poslední strom, došlo k dramatickému poklesu potravin, k válce mezi jednotlivými kmeny, k poklesu populace, k opuštění civilizace, k zapomenutí technologie výroby soch a k zapomenutí písma a mýtů. Po mnoha stovkách let byla takto zmenšená a zprimitivněná populace objevena Evropany a nedokázala jim ani říci, kdo postavil sochy na ostrově. Ponting se obává, že podobný osud nemůže potkat také lidstvo. Jestli spotřebování zdrojů nevyprodukuje války a ti, co je přižijí zvolí zcela stagnační a rozdrobenou formu existence, v níž bude většina moderní civilizace zapomenuta. Takové lidstvo by žilo v zájmeně soupeřících státečcích, ovládaných různými náboženskými kulty či formami fašizmu technologicky možná tak na úrovni Evropské civilizace 18. století.

A co kontakt s někým jiným?

Tato část eseje si neklade pražádné vědecké ambice. Následující myšlenky se však honí mnohému z nás v hlavě, a tak myslím, že stojí zato, je zaznamenat. Ty myšlenky se vztahují o otázkám existence mimozemské inteligence a případným kontaktům s ní. Kontakt s mimozemskou civilizací v může zcela změnit naše dějiny a proto má své místo v našem přemítání o budoucnosti.

První nezodpovězená otázka zní: Existuje vůbec nějaká inteligence ve vesmíru kromě lidí? Je totiž možné, že jsme ve vesmíru sami. Tomu ovšem odporují dvě věci: Velikost vesmíru a povaha života, který se dere na světlo přes všechny překážky, jak jsme viděli na zemi na příkladě evoluce. Tvrzení, že není života ve vesmíru kromě země, trochu připomíná geocentrické či solarocentrické teorie vesmíru, podle nichž jsme středem všeho. Dnes víme, že nejsme středem vesmíru, že ležíme pouze v jednom z okrajů naší galaxie mléčné dráhy, která leží pravděpodobně v jednom z okrajů vesmíru. Jistě musí pro vznik života existovat velice specifické podmínky a patrně šťastná souhra náhod. Argument o sestavení automobilu pouhým přetřásáním součástek v popelnici, což je prý evoluční vysvětlení vzniku života, ovšem neobstojí, máme-li neomezené množství času a popelnic. Je také možné předpokládat, že pokud inteligentní život vznikl, bude se jednat o velice podobnou formu jako je ta naše, neboť máme společné chemické prvky, matematické a fyzikální zákony. Evoluce vyzkoušela mnohé tvary živočichů, než dospěla k lidem. Je pravděpodobné, že i každá jiná inteligentní forma bude osově souměrná, s dolními a horními končetinami, hlavou se senzorickými orgány a centrem myšlení. Zkrátka je pravděpodobné, že evoluce má zakódováno, že inteligentní forma života musí být humanoid přibližně velikosti člověka planety země. Při jiných rozměrech planety by se pravděpodobně nedokázaly chemické prvky zřetězit tak efektivně, aby vznikali inteligentní trpaslíci nebo obři.

Podle mého názoru lze předpokládat, že dějiny takovýchto inteligentních humanoidů budou velice podobné dějinám našim. Nezávislý vznik civilizací na zemi, které objevily nezávisle na sobě stejné vynálezy, vystavěly podobné stavby a vytvořily podobné náboženské a sociální struktury dokazuje, že dějiny mají jistá pravidla. Tím základním, je že kdekoli na zemi, tak pravděpodobně i jinde představují historický vývoj tři základní transformace: Přechod k zemědělství, přechod k civilizaci a přechod k modernímu industriálnímu světu. Na naší planetě jsme viděli v historii první dva přechody, které se odehrály na mnoha místech a nezávisle na sobě. Asi největším důkazem dějinných zákonitostí jsou civilizace střední a latinské Ameriky, které vznikly prokazatelně nezávisle na okolním světě a přesto vykazují překvapivé podobnosti s asijskými orientálním civilizacemi. Pokud by Evropa neprovedla modernizaci a podmanění světa, jistě by to provedl někdo jiný. Podle Sandersona např. Japonsko vykazovalo náběhy na vytvoření vlastního kapitalizmu, zcela nezávisle na vlivu Evropy. Čtvrtou možnou transformací bude přechod civilizace k socialistickému systému. Tyto důkazy nás opravňují k tvrzení, že i případná mimozemská civilizace se bude svými dějinami podobat naší, jistě v mnohém v technice, pravděpodobně v těchto transformacích, ve vytvoření sociálních a náboženských struktur společnosti apod.

Druhá otázka zní: V případě, že vznikl život i jinde a také jinde nabyl inteligentních forem, jaká je naše pravděpodobnost, že jsme nejvyspělejší civilizací vesmíru. Někdo samozřejmě musí být nejvyspělejší, ale naděje, že je to zrovna člověk je velmi malá. Vesmír vznikl před 13 miliardami let. Země před 4,5 mld, život před 4 mld., člověk před 100 000 lety, civilizace před 4000 lety, moderní svět před 200 lety. Jediné datum, které máme s případnou mimozemskou civilizací společné je okamžik velkého třesku před 13 miliardami let. Od té doby se naše cesty liší. Nemusí se lišit příliš mnoho, ostatní planety vznikly v podobný čas, i život mohl vzniknout v podobný čas, třeba jen s rozdílem miliardy, či několika stovek miliónů let. Podobně inteligentní tvor, civilizace a její moderní forma mohly vzniknout všude v relativně podobný čas. Rozdíl, mezi vznikem moderního světa tady a onde mohl být třeba zase jen pár miliónů či stovek tisíc let. Jenže podívejme se na rozdílnosti mezi člověkem doby kamenné a člověkem dnešního světa. A doba mezi nimi je pouze 10 000 let. Jaký rozdíl bude mezi bytostí o milión let pokročilejší a člověkem dnešního světa? Obávám, se, že by šel přirovnat k rozdílu mezi dnešním člověkem a kobylkou nebo chcete-li mezi dnešním člověkem a bohem, tak jak si ho člověk dnes představuje.

Je ještě třetí možné vysvětlení: Možná že má život s sobě zakódováno automatické sebezničení v okamžiku, kdy se stane natolik rozvinutým, že začne ohrožovat stabilitu okolního univerza. Tj. že každá inteligentní forma života nutně skončí sebezničením např. atomovou válkou či nějakou ekologickou katastrofou. Je možné, že tomu tak je, že v dějinách vesmíru byly i jiné civilizace a ty se samy zničily, tak jak se jednou zničí země. Tento argument má podle mě jednu slabinu: Není pak jasné, proč vznikla taková díla jako je Ilias a Odysea, nebo Bethowenova hudba, nebo Michelangelovy obrazy. Pokud by toto měla být charakteristika života, jistě by byl snazší nějaký věčný boj ohně s ledem v pustém vesmíru, než vytváření a zase ničení života, který je skutečným klenotem zářícím z planety v temnotě vesmíru.

Podle mého názoru je nejpravděpodobnější vysvětlení: Nejsme ve vesmíru sami a jsou zde nepoměrně vyspělejší civilizace s nepoměrně většími silami (možná dokonce jakási globální vesmírná civilizace). Argument proti jejich existenci, který vznesl fyzik Enrico Fermi 1950 a shrnul jej jednou větou „A kde teda jsou?“, mi nepřipadá přesvědčivý. Podle Fermiho pokud by byl vesmír plný inteligentních tvorů, jistě by byl i plný jejich radiových vln a my bychom o nich se za poslední století dozvěděli. Ferni ale nepočítá s možností jejich takové technické vyspělosti, že např. kompletní odstínění země či blízkého vesmíru prostředky, o jakých se nám nikdy nesnilo, by nebyl žádný problém. Zeptáte se, proč by to dělali? Jsem stále přesvědčen, že pokud chce být nesmírně vyspělá civilizace udržitelná, musí být i humanistická. Humanistická znamená, že by nepřipustila jakýkoli scénář ve vztahu k zaostalejším podobný Cortézovu dobytí říše Aztéků. Dokonce ani jakýkoli scénář podobný mírové kolonizaci a směně zrcátek za zlato. Ostatně v ideálním případě by tak mělo postupovat i lidstvo: Pokud bychom dnes objevili v Amazonii kmen úrovně doby kamenné, měli bychom jej zcela odstínit od civilizace, neboť kontakt s ní by nutně znamenal jeho zničení. Pokud bych měl jako vysoce vyspělý mimozemšťan co do činění se zaostalou zemí, počkal bych s kontakty do doby, až se lidstvo humanizuje natolik, že nebude nebezpečím pro ostatní. Počkal bych také, až samo dosáhne takových znalostí a dovedností, že bude vůbec možné s ním na úrovni komunikovat. Je možné, že naše znalosti a dovednosti získané modernizací tomu stále neodpovídají. Počkal bych také, zda lidstvo prokáže, že je schopné inteligentní, dlouhodobé a technicky vyspělé existence, tedy že dokáže vytvořit takové uspořádání světa, které bude mírovější, spravedlivější a humanističtější. Otevřít dnešnímu lidstvu, které se dodnes vraždí, zásobu neomezeného vědění a svěřit mu tak do rukou příliš mocné technologie, by nebylo odpovědné.

Uznávám, že představa lidstva jako myší v akváriu sledovaných nepoměrně vyspělejšími sousedy je značně děsivá, jistě ještě děsivější představa by byla, pokud by bylo lidstvo je vytvořeno dokonce jako nějaký pokus takovýchto bytostí. Ale na druhou stranu lidstvo vždy žilo s představou, že je nějaká vyšší moc nad ním, že je někým sledováno, pokud by byla existence podobného boha vysvětlena takto racionálně jistě by to nebyl důvod propadat ve smutek.

Myslím si, že v zásadě každá inteligentní civilizace má zájem komunikovat, neboť touha po poznání je jednou ze základních charakteristik života. Pokud se ovšem dosud takové komunikace zříká, je to možná výraz odpovědnosti, neboť příliš slabší partner by takovou komunikaci nemusel vůbec přežít. Jaké podmínky by kromě své humanizace musela lidstvo splnit, aby bylo shledáno schopným komunikace? Např. Warren Wagar hovoří do blízké budoucnosti o třech základních technologických výzvách pro lidstvo: Zvládnutí technologie opravdu rychlého přesunování v prostoru, zvládnutí technologie kopírování lidské mysli ze starého mozku do mladého a tím i dosažení nesmrtelnosti. A konečně vytvoření nového druhu lidí jakéhosi homo seapiens alterior, který bude nejen inteligentnější ale také humanističtější. Je možné, že teprve takové civilizaci by bylo dopřáno kontaktu s vnějším světem. Možná, až lidstvo této úrovně dosáhne, bude mít zajímavou návštěvu, která už ale bude před tím léta čekat. Jak napsal A. C. Clark, možná právě takový kontakt bude představovat zahájení dospělosti lidstva.

Je otázkou, jak by se vyvíjel kontakt s případnou mimozemskou vyspělejší civilizací, pokud by země pokračovala v civilizace liberálního a sobeckého kapitalizmu, hledající a ničící zdroje ve spojení s vysokou technologií, který by měl ambici přetvořit také vesmír na trh (tj. Fukujamův scénář). To že takovýto scénář dosud nepřevládl u těch, kteří dosáhli vyspělosti před námi, dokládá fakt, že jsme se dosud nestali kolonií někoho jiného (další vysvětlení je, že jsme ve vesmíru sami, či že jsme nejvyspělejší). Je otázkou, jestli se objevení a ovládání vysokých technologií budoucnosti vůbec shoduje s takovým uspořádáním. V případě že by svět takové uspořádání objevil a hrozil by proměnit univerzum na své kolonie, bylo by pochopitelné, že by takovou nemoc ti vyspělejší a odpovědnější vyřízli nějakým způsobem z těla vesmíru. Možná že by se ovšem tato nemoc zničila sama, dřív než by opustila planetu zemi. Možná se právě dnes odehrává zkouška, zda se dokáže naše planeta sama vyléčit.

Skončím tak, jak skončil svou knihu W. Wagar - verši Walta Whitmana:

Má krásná duše!
Ó putuj putuj stále dál!
však bezpečně neb boží všechna moře jsou!
Ó putuj putuj stále dál!

Posledni komentare
07.06.2016 20:59:01: Jsem přesvědčen, že Se mýlíte. Jsem si jistý. Mohu to dokázat. Napište mi do PM. :-| pujčka ihned na...
07.06.2016 19:58:29: Omlouvám se za to, že вмешиваюсь... mám podobný situace. Pojďme diskutovat. Pište zde nebo do PM. :-...

 

Kniha osudu -knihy palmových listů

 

Par članku o tomto tematu:

Knihovná z budoucnosti
Představme si, že bychom jako „placatí tvorové" žili na absolutně rovné ploše, která se coby nekonečný, naplocho slisovaný arch papíru rozprostírá pouze do délky a do šířky. Jako dvojrozměrné 'bytosti bychom v tomto dvojrozměrném světě znali přirozeně jen čáry, trojúhelníky, čtverce a kruhy - tedy pojmy plošné geometrie. „Nemožné" tvary jako koule, krychle nebo jehlany by přesahovaly naše chápání. Nedokázali bychom postihnout, co je nad námi, za námi nebo před námi. Trojrozměrný tvor existující v prostorovém světě i „na výšku" by naproti tomu mohl přesně sledovat, s čím se Dvojrozměrní ve svém životě potýkají. Protože jsme ve skutečnosti trojrozměrné bytosti v troj­rozměrném světě, nemůžeme za normálních okolností vidět za časoprostorové závory.

Přesto existovali v našem světě vždy věštci a proroci, kteří s pomocí mimořádných poznatků a technik dokázali tyto hranice překračovat. Tak vznikla v Indii nejneuvěřitelnější knihovna světa — knihovna budoucnosti. Podle anglického matematika J. W. Dunnea se události odehrávají v různých časových rovinách současně. Jinými slovy: To, co v jedné časové rovině proběhne v budoucnosti, může být v jiné už minulostí. K tomuto poznání dospěl Dunne po dlouhodobém výzkumném projektu, v jehož průběhu zaznamenával sny pokusných osob do všech podrobností. Přitom se ukázalo, že testované osoby naprosto bez výjimky předjímaly ve snech budoucí události, i když byly většinou zcela banální a dotyční si na ně později už nedokázali vzpomenout.

Podle Dunnea tím lze vysvětlit mnoho takzvaných jevů „déja-vu" /to už jsem kdysi zažil/. Zvláště sny nás onou „trhlinou v čase" opakovaně přivádějí k budoucím událostem - možnost, kterou věštci a proroci pochopili. „Byl jsem v Indii. A viděl jsem je na vlastní oči, sáhl si na ně a dal si z těch prastarých palmových listů přečíst svůj osud." Třiačtyřicetiletý Bartholomáus Schmidt z Mnichova je pragmatický muž - ekonomický a marketingový poradce. Ale v dané chvíli překotně líčil své zážitky bezmála v jediné nekonečné větě, nadšeně, přesvědčený o existenci nepochopitelného - o záhadných svazcích palmových listů v Indii. Je to nejzáhadnější knihovna světa.

Před tisíciletími vyryli indičtí mudrcové do šest centimetrů širokých a osmačtyřicet centimetrů dlouhých palmových listů životní osudy dnes žijících lidí - i Evropanů, kteří nikdy v Indii nebyli. Až na nepatrné výjimky se každý příchozí může v knihovně ptát po „svém" palmovém listu. Na listech však nejsou záznamy o všech lidech na světě, ale pouze o těch, kteří jednoho dne do této knihovny skutečně přijdou. Počet životních osudů x-miliard lidí z několika staletí je tak zredukován - na kolik, to nikdo přesně neví. Naproti tomu je známo, že strážci palmových listů pře­nášejí původní obsah na čerstvé exempláře, když se staré začnou lámat a trouchnivět - přibližně každých 800 let.

Na obou stranách prastarých tenoučkých palmových listů je minulost a budoucnost návštěvníka zapsaná ve staro-tamilštině, v hustě vyrytých verších. Písmo veliké jen asi jeden milimetr v tomto tisíce let starém jazyku jižní Indie je pouhým okem laika téměř nerozeznatelné.K nesmírnému údivu se návštěvník dovídá všechno o svém dosavadním životě, životě rodičů, sourozenců, manželky nebo manžela a dětí. Vedle povolání jsou zmíněny i případné choroby a neduhy a zvláštní znamení. Slova a pojmy jsou přitom často nahrazeny obrazovým výkladem. Tak například povolání strojvůdce je opsáno následovně: Vedoucí zařízení, které umožňuje za pomoci vodní páry nebo jiných druhů energie přepravovat mnoho osob na velké vzdálenosti.

Pro nás je zcela nepochopitelné, že jméno návštěvníka vyryté na palmovém listu vždy souhlasí a jsou zaznamenaná i jména dosud žijících rodinných příslušníků. Navíc dávno zemřelý pisatel vylíčil jeho život tak barvitě, jako by byl sám jeho očitým svědkem. Často je uveden i den, kdy tazatel knihovnu palmových listů navštíví, a také jméno toho, kdo ho do knihovny přivede. Na každého návštěvníka připadají dva palmové listy. Na prvním je vyryté jméno, povolání, dosavadní život a jeho dřívější inkarnace. Pokud zaznamenané údaje souhlasí, dojde předčitatel do archivu pro druhý palmový list. Z něj se dotyčný doví, co ho čeká v budoucnosti. Všechny budoucí události - až k hodině smrti - jsou shrnuté do časových úseků od dvou a půl do pěti let.

Tento způsob předpovědi se v Indii označuje jako „Brighu Santa", podle indického mudrce Brighu, který jej, jak se traduje, vypracoval po mnoha letech meditování z obavy o osud svých žáků. Ale vraťme se k Bartholomáusi Schmidtovi a jeho dobrodružné cestě. „Při pátrání po knihovně palmových listů jsem v průběhu několika měsíců procestoval jižní Indii křížem krážem," vyprávěl mi. „Marně. Nikdo mi nedokázal pomoct. Zklamaný jsem se nakonec rozhodl vrátit domů. Jenže poslední den mi v hotelové recepci vběhl nečekaně do cesty jistý Němec. Prohodili jsme pár slov jako krajané a jen tak mezi řečí jsem se ho zeptal, jestli náhodou něco neví o knihovně palmových listů. ,No jo, ta existuje,' přitakal, jako by to byla nejběžnější věc na světě. ,Ale ne tady v Bombaji. To byste musel zajet do Bengalúru. Taky jsem tam byl. Před rokem. Šástrí, ten co mi četl z palmových listů, mi tenkrát řekl, že se do roka ožením, s Němkou. 28. prosince, to je pozítří. A já se pozítří skutečně žením! A opravdu si beru Němku, přesně jak mi to Šástrí předpověděl! Tenkrát v Bengalúru jsem ji ještě vůbec neznal. A taky jsem mu nevěřil ani slovo. A vidíte! Není to zvláštní, co říkáte?' kroutil hlavou můj krajan."

Po tomto zážitku se Schmidt neprodleně vydal do Bengalúru, který leží asi 280 kilometrů západně od Madrásu. Z hotelu hned zatelefonoval do palmové knihovny. O dvě hodiny později už vcházel do staré panské vily v ulici 5th Main Road číslo 33, Chamarajpet, v Bengalúru. Právě tam je umístěna knihovna palmových listů, která je už osm set let v majetku rodiny Šástrí. Srí Džiotišakaríja Rámakrišna Šástrí, současný předčitatel z palmových listů, je indický učenec a filozof. Od dětství ho otec, který zemřel v roce 1984, zasvěcoval do teoretických a praktických aspektů orientální mystiky, pozitivního myšlení a jeho síly a učení Šuká Nadi. Šuká /papoušek/ znamená božskou moudrost a Nadi okamžik času.

Toto učení duchovního, praktického a psychologického návodu pro život sahá do doby o 5 300 let zpátky. Představuje analýzu okamžiku zrození jednotlivce vyrytou do palmových listů, provedenou na základě spirituálních schopností mudrce Šuky. Jejím cílem bylo proniknout při vnímání budoucnosti do oblasti mimo prostor a čas, jak se to podařilo prorokům a také Nostradamovi. Šuká Nadi se zabývá především záměry, které si člověk pro život stanovil. Pomáhá mu dospět k jejich duchovnímu i materiálnímu naplnění. Důraz u tohoto umění se klade na aspekty spirituálních a materiálních úrovní, s jejichž pomocí člověk dokáže snáze plnit své světské závazky a může se tak ve větší míře věnovat duchovnímu vývoji. Podle Šuká Nadi je lidské úsilí o změnu vlastního osudu určováno principem dynamické rovnováhy, není tedy předurčené nějakým statickým, předem daným osudem.

Čtení z palmového listu podle Šuká Nadi představuje svým způsobem „božský plán" pro lidský život a upozorňuje na možnosti a schopnosti hledajícího. Tento způsob pomáhá lidem vytvořit v souladu s božským plánem ze života to nejlepší. Zahrnuje lidskou osobnost, rodinný život, finanční úspěch, duchovní založení a uvádí současně i jakási ozdravná opatření pro korekci myšlenkových procesů, například v podobě manter, což byly původně hymny a obětní průpovědi ze sbírek Védy - staro-indický výraz „véda" znamená vědění. Šuká Nadi směřuje k těmto cílům:

1. Rozvíjet mír a štěstí v životě jednotlivce

2. Podpořit hodnotu pravdy jako nedělitelného celku

3. Uchránit svět před válkami, mory a revolucemi

4. Udržovat tradice a kulturní dědictví všech národů a rozvíjet tak dobro pro veškeré lidstvo

5. Zvyšovat kvalitu života odvahou k poctivosti

6. Rozvíjet spiritualitu individuálním i kolektivním úsilím

7. Šířit védické vědění ku prospěchu všeho lidstva - bez rozdílu rasy, dějin, jazyka nebo náboženské příslušnosti.



Odpovědnost za zachování a pokračování záznamů na palmových listech způsobem Šuká Nadi v Bengalúru a umění číst starotamilské spisy je nyní v rukou Srí Šástrího. Knihovna obsahuje 3 665 svazků vždy po 365 listech a její tradice sahá do minulosti před 5 000 lety. Toto čtecí umění představuje rodinnou tradici předávanou otcem nejstaršímu synovi. Každých 800 let se záznamy ze ztrouchnivělých, drolících se palmových listů přenášejí na nové. Srí Džiotišakaríja Rámakrišna Šástrí, asi čtyřicetiletý předčitatel z palmových listů, přijal Bartholomáuse Schmidta v tradiční úřední róbě. Vyptal se ho na jeho data narození a poté zmizel ve svém archivu.

O dvacet minut později se vrátil se dvěma palmovými listy. Kromě svých dat narození Schmidt neuvedl nic dalšího. O to více ho pak ohromilo, když mu Šástrí začal předčítat podrobnosti z jeho života, které přesně souhlasily: například že má za sebou tři manželství a že jeho poslední žena zemřela teprve nedávno. Na palmovém listu byly rovněž záznamy o jeho kariéře a detailní informace ze soukromí. „A vaše budoucnost?" zeptal jsem se Schmidta. „Tady mě ještě všelicos čeká. Ale jedno vám můžu prozradit: Ze smrti zatím strach mít nemusím - podle svého palmového listu se dožijí úctyhodného věku 87 let - to už je co říct, ne?" „Své" palmové listy si z knihoven nikdo nesmí odnést.

Ale od Schmidta jsem se dověděl, že se mu jich přesto podařilo několik získat. „Při svém dlouhém putování Indií jsem zaslechl vyprávění o jistém zrušeném klášteře, a tak jsem se tam s motorizovaným rikšou vypravil. Klášter je asi v polovině hory a hlídají ho dva mniši. Na zemi měli dvě misky s rýží a modlili se. Oslovil jsem je a vyprávěl jim, že jsem se v Bengalúru sešel s jedním předčitatelem palmových listů a rád bych si, pokud je to možné, vzal několik těchto listů s sebou domů. A protože jsem slyšel, že je klášter zrušen, chtěl bych si pár listů koupit.Mniši potřásali hlavami a vysvětlovali mi, že svazky palmových listů jsou ,svaté knihy, které mi nemohou dát. Ale já se nedal tak snadno odbýt.

V naději, že přece jen dosáhnu svého, jsem se začal vyptávat na klášter. Teprve když jsem vycítil, že už mě mají mniši dost, rozloučil jsem se.Příští den jsem se do kláštera vydal znovu. Tentokrát jsem se dal do řeči s přístupnějším z obou mnichů. Ten se mé nakonec zeptal, odkud jsem. Začal jsem mu podrobně vyprávět o domově, bavorských klášterech a kostelech a pozvolna zavedl řeč na důvod své cesty do Indie. Líčil jsem dlouhé putování a marné hledání knihovny palmových listů i jak jsem ji nakonec našel a setkal se Srí Sástrím, který mi mé osobní palmové listy přetlumočil. Když jsem vyslovil jeho jméno, mnich zpozorněl. ,Přijď zítra zase,' řekl pak. ,Uvidím, co pro tebe mohu udělat.' Když jsem se u něj další den ohlásil, předal mi svazek palmových listů. .Svěřuji ti je do opatrování,' prohlásil naléhavě. ,Tvým úkolem a povinností je chránit je jako svátost. Tady jsou," prohlásil lakonicky Schmidt a vytáhl z hedvábných sáčků svazky palmových listů a rozložil je přede mnou na stole. „A to je vlastně všechno," dodal, zatímco já si pomyslel, že tenhle muž zažil něco neobyčejného. Vzhledem k jeho černým očím, snědé pleti a havraním vlasům mohli tohoto rodilého Norimberčana klidně považovat za Inda. „Získal jsem, co jsem chtěl," podotkl na závěr.

„Nočním vlakem jsem pak zvolna projel podél pobřeží, kolem přístavu Kóčín a přes území Goa do Bombaje, odkud jsem se letadlem vrátil domů." Podle tamilské tradice jsou záznamy na palmových listech těsně spjaté se sněním, především s takzvanými živými sny, čímž vlastně reprodukují pouze životy prožité ve snu. Protože člověk, který mívá takové sny, se za určitých okolností pohybuje mimo hranice našeho času a prostoru.


/prevzato z
http://matrix-2001.cz/


Osud na palmových listech

Anett Friedrich (33) je bývalou novinářkou, na počátku devadesátých let se dozvěděla o knihovnách palmových listů, které se nachází v Indii na Srí Lance. Co je na této knihovně tak zajímavého? Podle pověsti byl už před tisíci lety napsán na úzké sušené palmové listy osud každého člověka na této planetě. Je možné, že všechno co v životě uděláme, každé rozhodnutí, každá myšlenka byla už před dávnými lety někde zapsána? Tato otázka vrtala hlavou Anett stejně jako mě a mnoha dalším. Anett však tato záhada nenechala spát a proto se rozhodla, že se do Indie vypraví a najde svůj list s osudem. Odjela se svým manželem Thomasem a rozhodla se pátrat po knihovnách osudu. Našla sedm těchto knihoven. „Na listy, které jsou tam archivované, psali své proroctví před neuvěřitelnými 7000 lety svatí ríšiové – sedm mystických postav, jimž je přisuzovány magická moc.Ve starotamilštině, jazyce, který už příliš mnoho lidí nezná, je životní osud lidí vrytý do milionů palmových listů.“ vypráví Anett. Při bádání v knihovnách, také zjistila svůj vlastní osud. V jedné knihovně v Madrásu jí čtenář palmových listů objasnil její minulost a také podrobně popsal budoucnost.Zpočátku však byla silně skeptická a také jen těžko rozuměla jeho angličtině a chtěla mít nějaký opravdový důkaz. Anett se proto sebrala odvahu a poprosila Inda, zda by jí nemohl dát palmové listy se jejím osudem. Stalo se nemožné, Anett Friedrich si jako jediná Evropanka mohla svoje magické listy vzít. Doma v Německu vložila listy do rukou nezávislého překladatele. Bylo to neuvěřitelné! Všechny události z její minulosti, její rodina vše tam bylo zaznamenané. Pohled do budoucna se však nepodobal jejím životním plánům. Podle údajů na palmových listech, Anett měla najít v budoucnu naplnění v léčitelství. byl to však obor, který jí byl v té době značně cizí. Naopak se chtěla stát zahraniční korespondentkou, což s léčitelstvím nemá nic společného. Nedokázala si to představit, avšak dnes, po 12 letech, pracuje Anett skutečně jako přírodní léčitelka. Po své cestě do Indie těžce onemocněla, dostala klíšťovou encefalitidu, dokonce byla jeden čas částečně ochrnutá. Ve svém zoufalství se obrátila k alternativním metodám. Jen díky nim se zase uzdravila a mohla se vrátit do normálního života. Palmové listy měli tedy pravdu…

Věštírna po indicku

Indie byla pro Evropana vždy zahalena do tisíců tajemství. Její učenci byli velice šikovní a indické učení, náboženské systémy hinduismu a buddhismu, šířili po celém indickém kontinentu. Jejich nedílnou součástí je učení o znovuzrození.

Věštírny známe z klasického starověku. Nikomu nemusíme představovat známou a slavnou, a také úspěšnou věštírnu v Delfách. Také v Indii toto umění kvetlo a kvete dodnes. Věštíren je tam i dnes několik a jsou roztroušeny po celém území. Velmi zajímavý je princip, na kterém fungují. Nevěští se tam ani z karet, ani z kávové sedliny nebo křišťálové koule, ale z popsaných palmových listů. Vznik tohoto principu se datuje 5000 let před naším letopočtem. Lidské osudy jsou psány ve velmi staré řeči, staré tamilštině, kterou dnes ovládá jen velmi málo zasvěcenců.

Knihovny palmových listů přitahují pozornost už řadu let. Všichni ti, kteří se vydají do některé z 12 knihoven palmových listů v nich najdou už připravený a popsaný svůj osud, tedy svoji minulost a budoucnost. V knihovně je asi 80 tisíc osudů, z toho asi 10 % jsou osudy “cizinců”, tedy neindických obyvatel.

Původním zakladatelem je mytická osobnost jménem Bhirgu. Jeho jméno je také dáváno do souvislosti se stavbou létajících prostředků nad starou Indií. Bhirgu, známý také pod pojmenováním Vashita, se stal v Indii pojmem. Jeho jméno najdeme ve starých svatých písemnostech, ve Védách. Platí jako zakladatel kmene Bhirgus, kmene s pozoruhodnými technickými znalostmi, jehož příslušníci měli být konstruktéry starověkých létajících lodí, které svět zná pod názvem vimany.

Kde vzal Bhirgu svoje znalosti? Podle indické mytologie měl možnost “podívat se” do kroniky Akaša. To je mysteriózní pokladnice moudrosti, která má v ezoterických a náboženských tradicích svoje pevné místo a je označována jako “paměť Země”.

Kronika Akaša není žádná kniha s potištěnými stránkami ani sbírka volně poskládaných popsaných listů, jak by se podle názvu mohl někdo domnívat. V dnešní řeči by se její existence dala přirovnat k videokazetě, nebo k magnetofonovému pásku, který neviditelně obepíná naši zeměkouli. Kronika Akaša nemá žádné časové hranice a má nekonečnou paměť.

Naše moderní věda nic obdobného dosud nezná. Snad to všechno, jak se domnívají někteří učenci, existuje v jiné dimenzi. V jistém smyslu nacházíme obraz kroniky Akaši v tom, co postuloval anglický profesor Rupert Sheldrake jako morfogenetické pole.

Zjednodušeně řečeno měl Bhirgu 5000 let před naším letopočtem k dispozici něco jako “videorekordér”, kterým získával informace z “videokazety”, jež dokázal zaznamenat a převést do písemné formy a uchovat na palmových listech v knihovnách v Indii. A zřejmě tuto schopnost předal i dalším, neboť palmové listy jsou opravovány, opisovány a doplňovány a prakticky celá knihovna se obnoví každých 800 let.

Tak to by byla teorie. A teď jak to vypadá prakticky:

Seděl jsem v nabitém sále curyšského hotelu Nova Park. Míting zahájil Erich von Däniken. Snad tomu chtěla náhoda, vedle mne seděla slečna a v rukou držela dva pásky asi 30 centimetrů dlouhé z jakéhosi ohebného dřeva, či snad silnějšího papíru. Chránila tyto dva stejně vypadající předměty jako oko v hlavě. Samozřejmě jsem byl zvědavý, co to je. Ale než jsem měl šanci se zeptat, už moderátor zval slečnu Annettu Mannovou k řečnickému pultu. Krátký úsměv, nad hlavu zvedla oba lístky, sál vzdychl a já pochopil: palmové listy z některé z indických knihoven nebo chcete-li věštíren. (Samozřejmě jsem pak neodolal a požádal jsem, jestli bych si mohl na listy sáhnout. Byly staré 800 let a slečna mi s nimi ochotně zapózovala.)

Hnacím motorem slečny Mannové byla zvědavost, jak to ve věštírně funguje a je-li tam skutečně uložen i list s jejím osudem. Přišel tedy den, kdy stála před jednou z indických věštíren palmových listů. Postup, jak jsem se dozvěděl, je jednoduchý. Přijdete, řeknete své jméno a datum narození. Pak hodíte 9 mušliček a podle jejich polohy a vašeho data narození je vybrán z tisíců palmových listů právě ten s vaším osudem.

A tak se Annette dozvěděla svoji minulost i budoucnost. Na můj dotaz, jak minulost souhlasila, odpověděla, že souhlasila s údaji na listech, a budoucnost – to se ukáže. Je však třeba připomenout, že nebyly uváděny žádné detaily z minulosti. Ovšem největší překvapení jsou palmové listy samotné, resp. to, že je od věštce dostala. Jedná se totiž o autentické listy s jejím osudem. A dostat tyto listy je velikánská vzácnost, je to “výjimka na druhou”. Dosud nebylo známo, že by se to někomu podařilo. Ale pokračujme. Annette našla v Drážďanech chytrého člověka, který je schopen číst starou tamilštinu, a ten slíbil překontrolovat, co je na jejím palmovém listě napsáno. Výsledek mi Annette slíbila sdělit. A poslední informace – kolik to celé stojí? – Pro cizince je tato služba ve věštírně u Madrásu bezplatná.

Annette je však důsledná. Vyhledala další věštírnu. Zde se však bylo nutno objednat. Věštec byl neoblomný. Ale čekací doba byla příliš dlouhá, a tak se na přijetí nedostala. Jako útěcha jí byla nabídnuta jiná forma, jakési dálkové věštění. Stačilo vyplnit dotazník. Při jeho předčítání při Annettině přenášce nastalo oživení v sále. Totiž kromě jména a příjmení bylo nutno napsat datum a místo narození, zeměpisnou délku a šířku místa narození, den, měsíc, rok, hodinu, a dokonce vteřinu narození, rodinný stav, číslo telefonu, údaje o dětech, sourozencích a rodičích a případná zvláštní znamení, a omlouvám se – více jsem si nestačil poznamenat. Svoji věštbu dostanete na kazetě. Není to zadarmo, ale o výši honoráře rozhodujete sami. Jako orientační se u věštírny za jeden případ uváděla cena 1250,- DM.

A teď to dotáhněme do konce. Už před 7 tisíci lety se vědělo, že Annette se přijede do Indie zeptat na svůj osud. V knihovnách palmových listů jsou totiž založeny “osudy” právě a všech těch, kteří se na svůj osud přijdou zeptat. Pak je třeba revidovat naše představy o čase, protože když se víc, co bylo a co bude, tak začne splývat rovněž “včera, dnes a zítra”, tedy minulost, přítomnost a budoucnost. Pak je zcela pochopitelný pojem “vzpomínky na budoucnost” – napadlo mě ještě jiné české vyjádření “nemám čas pospíchat”. Nebo jsem udělal někde logickou chybu?
Informací není nikdy dost.
Posledni komentare
06.03.2009 15:44:37: smiley${1}
18.11.2008 18:08:02: smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
 
UFO - VESMÍR - ZÁHADY - VĚDA administraci v 'Nastavení stránek'.