MIROSLAVOVY TAJUPLNÉ STRÁNKY

NA STRÁNKÁCH SE USILOVNĚ PRACUJE DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ administraci v 'Nastavení stránek'.

ODKAZY

http://http://kaprarina.webnode.cz/

SUPER DOMÉNY NA PRODEJ

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

RADIO FENIX DJ MICHAL

MAPA

ITERAKTIVNÍ MAPA MARSU

ČT1 TV

ČT 1

zvuky z vesmíru

SETI HOME

SATELITNÍ MAPY A ATLASY

ON LINE WORLD

POČASÍ

STELITNÍ POHLED - POČASÍ

PRAHA

ON LINE KAMERY

 

HOROSKOPY

HOROSKOPY

ON LINE RÁDIO

ON LINE RÁDIO

ON LINE TELEVIZE

ON LINE TELEVIZE CELÉHO SVĚTA

SMS ZDARMA

SMS ZDARMA MUŽETE POSÍLAT NA 02 A VODAFON

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

HLEDÁM - PRODÁM - KOUPÍM

Podpořte rozvoj stránek pomocí SMS Děkujeme

ZAJÍMAVOSTI

Vědci našli novou Zemi. Počkají na signál

Hvězdáři poprvé našli, či spíše vypočítali ve vesmíru místo, které by bylo přesně vhodné k životu pro pozemšťany. Anebo pro nám podobné inteligentní bytosti.

Planeta leží v souhvězdí Vah, je jen o něco málo větší než naše Země a teplota na ní se pohybuje mezi nulou a čtyřiceti stupni Celsia. Což umožňuje existenci kapalné vody. Právě voda v kapalném stavu je podstatná pro vznik života, jak jej známe.

Nyní se astronomové zaměří na sledování nové planety. Pokud by na ní byl život našeho typu, dá se čekat, že by odtud mohly přicházet rádiové signály. Podobné, jaké do vesmíru posílá pozemské televizní či rozhlasové vysílání. Takové signály vzdálenost k Zemi urazí stejně rychle jako světlo, tedy v tomto případě za více než dvacet let.
Současná technologie však neumožňuje jakýkoli přímější kontakt. Nejvzdálenější pozemská sonda Voyager 1 odstartovala před třiceti lety a je dnes vzdálena asi čtrnáct světelných hodin od Země. K nové exoplanetě by touto rychlostí dorazila za nějakých 385 000 let.
(17.5.2007)

Vědci objevili na Marsu jeskyně

Jeskyně by mohly být tím, co uchrání primitivní formy života od malých meteoritů, radiace, slunečních paprsků i částic, které povrch planety bombardují.
Vědci analyzující snímky ze sondy Mars Odyssey amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) na fotografiích Marsu našli sedm útvarů, o nichž se domnívají, že jde o jeskyně. Leží na úbočí vulkánu označovaného jako Arsia Mons, informovala na svých webových stránkách zpravodajská stanice BBC.

Jeskyně jsou prý dost hluboké, takže u většiny z nich dno nemůže být vidět. Experti, kteří za objevem stojí, tvrdí, že jde významný počin při bádání o rudé planetě.
Podrobnosti o údajných jeskyních byly zveřejněny na konferenci v americkém Houstonu. Domnění vědců potvrzují i údaje o teplotách z přístrojů sondy Mars Odyssey. Podle analýz snímků a dat by jeskyně mohly být hluboké kolem 80 až 130 metrů. Šíře vstupních otvorů se prý pohybují mezi 100 až 252 metry.
Jeden z útvarů, kterému dali vědci přezdívku Annie, je během dne teplejší než okolní jámy a chladnější než oblasti, na které dopadá sluneční svit. Noční teploty tam jsou naopak teplejší než v celém okolí.

"Žádné podobné útvary nikde na Marsu nikdy objeveny nebyly," uvedl jeden ze spoluautorů studie představené v Houstonu Glen Cushing z geologického institutu v arizonském Flagstaffu. Útvary, označované jako "sedmero sester", experti pojmenovali Dena, Chloe, Wendy, Annie, Abbey, Nicki a Jeanne.
Sonda Mars Odyssey byla do kosmu vyslána v dubnu 2001. Cílem mise je hlavně pátrat na čtvrté planetě naší sluneční soustavy po stopách vody.
(18.3.2007)


Bouře na Marsu

saturn Na planetě Saturn zuří obří bouře podobná hurikánu. Záhadný úkaz je široký několik tisíc kilometrů a mraky dosahují výše až 75 kilometrů.

Bouře je podle pracovníků NASA široká přibližně 8000 kilometrů a její vír se pohybuje rychlostí 550 kilometrů za hodinu ve směru hodinových ručiček. Svou šíří se rovná téměř dvěma třetinám průměru naší planety. saturn Mraky okolo oka bouře dosahují výšky 30 až 75 kilometrů, tedy dvakrát až pětkrát vyšší, než je běžné u pozemských tropických cyklonů. "Vypadá jako hurikán, ale nechová se jako hurikán," popsal dosud neznámý astronomický úkaz Andrew Ingersoll z Kalifornského technologického ústavu v Pasadeně, který se podílí na zpracovávání snímků zaslaných sondou Cassini.

Saturnův "hurikán" se podle dosavadních zjištění pohybuje pouze okolo jižního pólu planety. Ať je to cokoli, zaměříme se na oko bouře a zjistíme, proč tam je, přiblížil Ingersoll další plány americké kosmické agentury.
(10.11.2006)


Nové fotografie Marsu z Opportunity

mars

12.10.2006 - NASA otiskla nové snímky Marsu, na kterých lze dokonce spatřit vozítko Opportunity... ...více)
(16.10.2006)

Evropa znovu objevuje Měsíc prostřednictvím SMART 1

měsíc

Evropa má možnost znovu zkoumat náš Měsíc. Sledujte Měsíc 3. září 2006 v ranních hodinách (aktuálně odhadovaný čas je 7:40 evropského letního času - CEST) a můžete vidět evropskou družici jak přistane na jeho povrchu.

Příběh začal v září 2003, kdy Ariane 5 odstartovala z Kourou ve Francouzské Guianě, aby vynesla kosmické plavidlo SMART 1 na zemskou oběžnou dráhu. SMART 1 je malá družice bez posádky, vážící 366 kilogramů, tvaru krychle o hraně 1 m. Součástí družice jsou ještě 14-metrové sluneční kolektory, které však byly během vypuštění schované.
Jméno sondy SMART-1 (chytrý) je zkratka Small Missions for Advanced Research and Technology, což znamená, že tato sonda je první z řady malých misí pro pokročilý výzkum a technologii. Rozsáhlostí (velikostí) mise se rozumí její celkové náklady, které jsou zde pouhých 100 miliónů Euro. Misi pořádá ESA (European Space Agency). Stejně jako její ostatní mise, musí mít i tato v nějakém směru přívlastek "první". SMART-1 jich má hned několik: Je první v řadě SMART, je prvním plavidlem vyslaným Evropou k Měsíci, je prvním evropským plavidlem, které bude mít jako svou hlavní pohonnou jednotku ïontový motor. Tento typ pohonu byl jinde ve světě zatím použit pouze dvakrát: Na sondě Deep Space 1 (NASA, říjen 1998) a na sondě Hayabusa (JAXA, květen 2003). Pokud bude zkouška motoru úspěšná, bude použit na sondě BepiColombo (k průzkumu Merkuru), kterou pořádá také ESA.Po vypuštění na zemskou oběžnou dráhu družice začala po této dráze obíhat a za současného použití zmíněného iontového motoru se začala od Země vzdalovat, až po 14 měsících byla zachycena měsíční gravitací.

Vzdálenost 385.000 km, která dělí Zemi od Měsíce nepřekonala přímo, ale iontový motor ji vynesl na 100 milionů kilometrů dlouhou spirálovitou trajektorii, na jejíž překonání družice spotřebovala pouhých 50 litrů paliva. Kosmické plavidlo bylo zachycené měsíční gravitací v listopadu 2004 a začala jeho vědecká mise na eliptické oběžné dráze.
Příběh je nyní u konce. Pokud se někdo podívá v noci ze soboty 2. září na neděli 3. září na Měsíc silným teleskopem, může uvidět zvláštní událost. Jako většina jeho měsíčních předchůdců, tak i SMART - 1 skončí svou pouť a začne zkoumat měsíční povrch, v relativně krátkém čase. Na měsíční povrch bude dopadat v oblasti nazvané "Jezero znamenitosti", položené ve středojižním regionu měsíčního viditelného disku v 07:41 CEST (05:41 UTC). Plavidlo nyní kleslo na výšku 300 km nad měsíčním povrchem a bude dále klesat. Při malé rychlosti (asi 2 km/s) vytvoří kráter s průměrem 5-10 m, který bude hluboký asi 1 m. Misi řídí European Space Agency’s Operations Centre (ESOC) v Darmstadtu, blízko Frankfurtu v Německu, které bude poslední momenty dopadu podrobně sledovat.
(20.8.2006)


NASA nemůže najít kazety s prvním výstupem na Měsíc

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) nemůže najít originální kazety s nahrávkami z první mise Apolla na Měsíc, na nichž astronaut Neil Armstrong v roce 1969 jako první člověk klade nohu do měsíčního prachu. Přitom před sestoupením z poslední příčky lunárního modulu pronáší historickou větu, že "jde o malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo".
NASA má alespoň k dispozici pouze kopie těchto nahrávek, připustili představitelé archivu NASA v Greenbeltu na předměstí Washingtonu. "NASA hledá originální kazety s videonahrávkami vesmírné mise Apolla 11 z 21. července 1969," prohlásil Ed Campion, mluvčí Goddardova střediska v Marylandu, poblíž Washingtonu D.C. Vyjádřil přesvědčení, že NASA kazety někde jistě má, jen se momentálně neví, kde. Originály kazet se mohou nacházet "někde v Goddardově středisku nebo i v jiném místě ze sítě archivů vesmírné agentury", dodal.

Hledání kazet ale už trvá asi rok a půl; již tehdy středisko zjistilo, že neví, kde originály jsou. Stalo se tak poté, co si je chtěl prohlédnout jeden ze zaměstnanců agentury, který je již na penzi. Neil Armstrong, první člověk na Měsíci, byl velitelem americké lunární mise na Apollu 11. Dalšími členy posádky byli Buzz Aldrin a Michael Collins. Právě Armstrong jako první vystoupil z lunárního modulu Eagle na povrch Měsíce a pronesl známý výrok, kterým vstoupil do dějin. Hledaná sada kazet zahrnuje originální záznamy těchto historických okamžiků natáčené pro jistotu na třech místech na Zemi: v Goldstone v Kalifornii, v Honeysuckle Creek a v observatoři Parkes v Austrálii. Kazety byly pak z těchto míst shromážděny v Goddardově středisku NASA, které je koncem roku 1969 jako významný dokument předalo do Národního archivu USA. Ten je po letech vrátil Goddardovu středisku NASA jako orgánu, který může lépe využít hodnotu záznamů, a tam jejich stopa prozatím končí.
(20.8.2006)


Každých 100 let se Země od Slunce vzdálí o 10 metrů

Slunce a Země se od sebe pomalu vzdalují. Podle astronomů se od sebe obě vesmírná tělesa každých 100 let vzdálí o deset metrů. Podle německého astronoma Clause Lämmerzahla k tomuto závěru dospělo ve svých nejnovějších výpočtech hned několik vědeckých skupin, které systematicky vyhodnotily údaje zaznamenané v průběhu uplynulých 120 let při pozorování nebeských těles. Příčinu vzájemného vzdalování Země a Slunce není možné na základě dosud obvyklých metod a znalostí gravitační fyziky zjistit. Experti ze střediska pro užitou kosmickou technologii a mikrogravitaci při Brémské univerzitě ale zároveň uklidňovali: přibývající vzdálenost Země od Slunce nemá žádný vliv na podnebí. Na to je změna vzhledem ke kosmickým měřítkům příliš malá. Nejasná je podle Lämmerzahla v našem slunečním systému také příčina takzvané Pioneer anomálie. Jde o jev, který byl zaznamenán díky dvěma sondám Pioneer, které byly do vesmíru vypuštěny už počátkem 70. let a které nedávno dospěly na okraj Sluneční soustavy. Tam je totiž překvapivě zbrzdila dosud záhadná síla.
(19.8.2006)


MARS - záhada pro přístí tisíciletí

  Na problematiku záhad na Marsu jsme získali kontakt na prvotřídního odborníka v této oblasti pana dr. Richarda C. Hoaglanda. Těm z vás, kteří se problematikou Marsu zabýváte hlouběji toto jméno určitě není neznámé. V nejbližší době začneme společně jednat o udělení autorských práv pro naší stránku k novým vynikajícím informacím vztahující se k tomuto fenoménu včetně bohaté fotodokumentace. Část materiálu jsme mohli vidět a jde skutečně o lahůdku. Tak nám držte palce!!!!! Než se tak stane připravili jsme pro vás alespoň jakousi snůšku toho všeho co je o této, řekněme záhadě století všeobecně známé. Tak snad je to k úvodu všechno.. TAKŽE !!!! Navlékněte si skafandry, zkontrolujte pevné nervy a nastartujte fantazii - protože........ STARTUJEME K RUDÉ PLANETĚ !!! pokračování zde
(21.7.2006)


MĚSÍC

Informační sekce NASA ve Washington D.C. vydala prohášení, že.. "Během letů Apollo s posádkou byla z kosmických lodí učiněna pozorování, která naší kosmonauté nedovedou vysvětlit." Co se tedy skrývá za těmito tajemnými slovy ...více)

Posledni komentare
07.06.2016 21:56:12: Podle mého názoru je téma velmi zajímavé. Doporučuji všem, aktivní účast v diskusi. :-! pujcka pred ...
21.07.2009 19:26:52: zajímalo by mě, proč jste sem okopíroval věci z mého webu astrollogie.net

Sonda Phoenix není na Marsu tak úspěšná, jak NASA tvrdí

Sonda Phoenix dostala v minulých dnech další šanci pokračovat v činnosti na Marsu, dokud její sluneční panely budou schopny nasbírat dostatek energie. Americká kosmická agentura NASA si její výsledky neustále pochvaluje; koneckonců, jak by jinak zdůvodnila, že ji tam za státní peníze poslala. Reálné hodnocení je však střízlivější. Na misi se projevilo, že byla postavena na zastaralém konceptu nepohyblivé sondy. Ke všemu ještě přistála za pomoci brzdicích trysek, které pod ní sežehly půdu a zkomplikovaly analýzu později odebraných vzorků. Což se nyní ukazuje.
Podmínky pro primitivní život? Zatím nevíme Co vlastně sonda opravdu zjistila? NASA slibovala, že její výsledky vyjasní, jestli na rudé planetě mohl někdy existovat život, alespoň ve své nejprimitivnější, mikroskopické podobě. To se jí zatím nepodařilo.

Přístroje sondy Phoenix ukázaly, že na Marsu skutečně je vodní led. Tiskové zprávy NASA to radostně oznamovaly a světová média přetiskovala. Odborníci však udiveně krčili rameny. O přítomnosti vodního ledu totiž vědci dávno věděli. Jeho existenci téměř s jistotou dokázaly infračervené analýzy už v roce 1950. A v roce 1963 se takto našly také stopy vodní páry v atmosféře. Později existenci ledu i páry potvrdily družice.
Ve srovnání s vozítky Spirit a Opportunity, které po Marsu rejdí už pátý rok, Phoenix rozhodně není takovým úspěchem. Stejně jako pojízdné roboty, i on byl vyslán jen na tříměsíční misi (do srpna), která se od té doby protahuje. Někdy v říjnu nebo listopadu pozemského času klesne Slunce na severní polokouli Marsu k obzoru tak, že nebude moci dodávat dost energie pro chod přístrojů. Následující krutou zimu zařízení zřejmě nevydrží. NASA sice uvádí, že sonda je naprogramována tak, aby se po zimě zase ozvala, pokud bude schopná, ale nikdo moc nevěří, že se to stane.

(7.10.2008)

Phoenix přistál na Marsu

Sonda Phoenix dokázala dvě hodiny po půlnoci 26.5.2008 našeho času úspěšně přistát na Marsu.
Dvě hodiny poté získalo řídicí středisko údaje naznačující, že sluneční panely sondy se podařilo úspěšně rozvinout, a že i další automatické přístroje jsou zřejmě schopny pracovat. Sonda není ve spojení se Zemí přímo, nýbrž prostřednictvím dvou umělých družic, které už rudou planetu oblétají: Mars Odyssey and Mars Reconnaissance Orbiter. Ty její signály zachycují a předávají na Zemi.
Nyní by sonda měla na povrchu po čtvrt roku sbírat údaje, z nichž by se vědci měli více dozvědět o tom, jestli na Marsu kdysi mohl existovat život (29.5.2008)

Phoenix na Mars

phoenix V noci z neděle 25. na pondělí 26. května našeho času má v severních oblastech Marsu přistát americká sonda Phoenix. Roky příprav a měsíce cesty k rudé planetě má kosmické plavidlo již téměř za sebou. O úspěchu či neúspěchu celé mise tak rozhodne pouhých sedm minut. Tak dlouho uplyne od vstupu sondy do atmosféry Marsu do okamžiku, kdy se přistávací vzpěry dotknou povrchu. Bude Phoenix správně naorientován pro vstup do atmosféry? Otevře se padák? Zažehnou se motory? Odpovědi na tyto otázky dostaneme již v pondělí velmi brzy ráno našeho času. Cílem mise je geologický průzkum okolí místa přistání, pořizování snímků a meteorologická měření.

K přistání má dojít v pondělí 26. května okolo 1:37 SELČ v oblasti zvané Vastitas Borealis (68,35° severní šířky). O úspěchu či neúspěchu se ale dozvíme až o 15 minut a 20 sekund později. Tak dlouho totiž potrvá, než doputuje signál z Marsu na Zemi.

Animace průběhu přistání sondy Phoenix na Marsu
(22.5.2008)

Smrtící paprsek z černé díry

Experti amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku mají jedinečný objev. Jistá galaxi zaniklé hvězdy vyzařuje mohutný proud částic a radioaktivního záření, který by mohl zlikvidovat vše živé, co mu stojí v cestě.
Astronomové z NASA se domnívají, že nejpravděpodobnější obětí tohoto paprsku smrti se stane nikoliv naše, ale jiná galaxie. K tomuto jevu dochází deset bilionů kilometrů od zeměkoule, takže planeta Země je prozatím v bezpečí.
(28.12.2007)

USA odtajnily plány, na Měsíci vznikne město

NASA už před rokem oznámila, že chce na Měsíci vybudovat základnu, a poté vyslat první lidskou posádku na Mars. Teď ale vědci slibují ještě více: na Měsíci by prý mělo vyrůst celé město.
Možná se tak začne naplňovat vize slavného fyzika Stephena Hawkinga. Ten soudí, že lidstvo musí začít osidlovat nové planety, aby přežilo. Země mu dříve či později přestane stačit.
"Součástí naší práce je vybudovat na Měsíci město," uvedl Gilbreich.

Dobývání Měsíce
1969 - Neil Armstrong jako první člověk sestupuje na povrch Měsíce. Lety jsou zastaveny v roce 1972
2004 - americký prezident George Bush oznamuje plán obnovy letů na Měsíc
2014 - první let nové kosmické lodi Orion s lidskou posádkou, ještě bez přistání na Měsíci
Kolem r. 2020 - první let čtyřčlenné posádky s přistáním na Měsíci, plánovaný první let čínské posádky na Měsíc
Vzdálenější budoucnost - americké a čínské základny na Měsíci, vznik prvního města

"Výlet" čtyřčlenné posádky má podle odhadů stát se vším všudy přes 104 miliardy dolarů.
Základna na Měsíci má být podle dosavadních plánů v provozu kolem roku 2024. Bude stát na jižním pólu měsíce, protože na pólech planety je příznivější počasí. Je tam tepleji než v jiných částech Měsíce.
Astronauty dopraví na Měsíc nová loď Orion. Pokud vše dobře půjde, vzlétne poprvé zkušebně v roce 2014.
(11.12.2007)

Jak lidé dobudou Mars. NASA zveřejnila detaily

Příběh odvážných astonautů by mohl teoreticky začít v únoru roku 2034.
Skupina Američanů by nastoupila na floridském misu Canaveral do 400 tun vážícího kosmického plavidla poháněného kryogenním palivovým systémem a zamířila k Rudé planetě.
Na hornatý povrch Marsu, kam bude o pár let dříve vyslán modul na bydlení a skladování životně důležitých zásob, dorazí o šest až sedm měsíců později. Strávit by zde měli celkem šestnáct měsíců.

Na pomoc ze Země se spoléhat nemohou. Možnost poslat na Mars další zásoby nebo přerušit misi NASA vyloučila. Astronauti tak budou muset recyklovat vodu i vzduch, počítá se s jadernou energií pro modul, zajištěna musí být také kompletní lékařská péče. Na palubě kosmické lodi se bude dokonce pěstovat ovoce a zelenina.
Ve zprávě přesto zůstává řada bílých míst. Nejasné je i to, kolik dobrodružná cesta na Mars bude stát. Mluví se o 20 až 450 miliardách dolarů, a přesnější odhady nejsou údajně možné.
Neví se tak kolik, ale ani kdo bude misi platit. Jasné je jen to, že americká vláda se bude spoléhat na pomoc soukromníků. Roční rozpočet NASA pro rok 2008 počítá pouze s 18,5 miliardami dolarů.
(8.12.2007)

Evropa shání dobrovolníky pro simulaci letu na Mars.

Evropská kosmická agentura hledá dobrovolníky, kteří absolvují fiktivní misi na Mars.
Vybrané zájmce pak zavře na asi 100 až 500 dní do speciálně vytvořených modulů.
Evropská kosmická agentura (ESA) zveřejnila výzvu pro zájemce, kteří by se chtěli zúčastnit tří simulovaných misí na Mars, v jejichž rámci budou žít v uzavřeném prostoru po dobu 105 až 520 dní. Informovala o tom agentura AFP.
Během salonu aeronautiky v Le Bourget u Paříže ESA upřesnila, že "astronauti" budou uzavřeni v sérii modulů o celkovém rozměru 550 krychlových metrů umístěných v ruském ústavu biomedicíny (IBMP) v Moskvě.
S vnějším světem budou mít jen rádiové spojení.

Každou "posádku" bude tvořit šest osob - dva Evropané a čtyři Rusové. Celkem tak ESA hledá 12 evropských dobrovolníků ochotných pokus podstoupit.
(23.6.2007)

Porucha na ISS odstraněna

Poslední čtyři dny měla ISS problémy s počítači, ale dva ruští kosmonauti dnes závadu opravili. Počítače nezbytné zejména k výrobě kyslíku, vody a k zajištění stability ISS na její oběžné dráze kolem Země přestaly pracovat v úterý. Příčinu poruchy se zatím nepodařilo plně objasnit
(16.6.2007)


Žena zlomila rekord v pobytu ve vesmíru.

Americká astronautka Sunita Williamsová dnes na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) překonala ženský rekord v délce pobytu ve vesmíru. Jedenačtyřicetiletá inženýrka indického původu překonala rekord 188 dnů a čtyři hodiny ve vesmíru, který od roku 1996 patřil její americké kolegyni Shannon Lucidové.

Nová rekordmanka indického původu pobývá na orbitálním komplexu od loňského prosince a nyní ji nahradí astronaut Clayton Anderson. Ten před několika dny přiletěl s raketoplánem Atlantis, s jehož posádkou se má Williamsová vrátit v úterý na Zemi.
(16.6.2007)

NÁSTUPCE HUBBLEOVA TELESKOPU

Nový teleskop, který ponese jméno bývalého ředitele NASA Jamese Webba, nahradí stárnoucí Hubbleův teleskop v roce 2013. Čtyřiadvacet metrů dlouhý a 12 metrů vysoký přístroj za 4,5 miliardy dolarů přinese snímky galaxií, které vznikly přímo při velkém třesku.

Hubbleův nástupce bude stát 4,5 miliardy dolarů a bude umístěn do vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země. Vynést ho tam má evropská raketa Ariane 5 a jeho životnost se odhaduje na deset let. Bude pořizovat především snímky z infračervené části světelného spektra, jehož částice k Zemi putují miliardy let z nejvzdálenějších koutů vesmíru.
(17.5.2007)

DISCOVERY VE VESMÍRU

Sobotní noční start přečkal raketoplán Discovery podle NASA bez úhony, a to přesto, že se opět odpadla část izolace. Při startu podle očekávání z vnější palivové nádrže odpadly malé kousky pěnové izolace a ledu. Podle dosavadních zjištění však nezasáhly raketoplán.

Právě krátící se životnost raketoplánů a potřeba dobudovat stanici vedla americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) k tomu, aby se poprvé od katastrofy Columbie v roce 2003 odhodlal k nočnímu startu.
Právě úlomek izolační pěny a její náraz do křídla Columbie způsobily v roce 2003 tragédii, při které zemřelo sedm astronautů.

Cílem v pořadí již třetí vesmírné mise během půl roku je pokračování výstavby Mezinárodní vesmírné stanice (ISS).
Dostavbu orbitální laboratoře přerušil tragický konec raketoplánu Columbia v roce 2003 a vynutil si snížení počtu členů dlouhodobých posádek ISS ze tří na dva.
Úkolem posádky vedené kapitánem Markem Polanskym je nainstalovat na ISS nové solární baterie, které budou zásobovat energií přídavné moduly. Ty budou ke komplexu připojeny v příštím roce.
(11.12.2006)


MISE CASSINI KONČÍ

Sonda doposud zásobuje astronomy novými poznatky o prstencové planetě a jejích měsících. NASA však nyní uvažuje o tom, kdy a jakým způsobem její misi ukončí.
"V současnosti plánujeme prodloužení mise o dva roky," uvedl manažer programu Cassini Robert Mitchell.

Variant, jak ukončit její "život", má NASA několik. "Nejpravděpodobnější z nich je ponechat Cassini trvale kroužit po stávající orbitě," přibližuje úvahy NASA manažer projektu.

Jinou možností je dopad na Saturn, podobně jako to provedl Galileo na Jupiteru," připomněl Mitchell osud sondy, která v roce 2003 shořela v atmosféře největší planety sluneční soustavy.
Podle jeho názoru by však šlo o složitý manévr, neboť aparát by musel proletět Saturnovými prstenci. Při takovém průletu by mohlo řídící středisko ztratit nad strojem kontrolu. Při variantě řízeného pádu proto podle Mitchella připadá v úvahu i některý ze Saturnových měsíců.

Jako poslední možnost se nabízí odpoutání družice od Saturnu. Poté by se mohla vydat buď dále do volného kosmu do Kuiperova pásu na okraji Sluneční soustavy, nebo by ji NASA nasměroval zpět do centra našeho slunečního systému. Při této cestě se jeví jako nejpravděpodobnější srážka s Jupiterem. "Je to reálné, ale let bude trvat poměrně dlouho," vysvětluje Mitchell, podle něhož ale existuje ještě jedna varianta - využít přitažlivost Jupiteru a nasměrovat sondu k Merkuru. Řízený dopad na Merkur, k němuž by Cassini doplula odhadem okolo roku 2021, by mohl NASA přinést důležitá data o složení povrchu planety, kterou bude v té době pozorovat družice BepiColombo.

JAPONSKO VYPUSTILO DRUŽICI

Japonsko úspěšně vypustilo do vesmíru družici, která má za úkol monitorovat magnetická pole na Slunci.
Satelit se úspěšně odpojil od rakety typu M-V, která jej vynesla na oběžnou dráhu z kosmodromu Učinura, a roztáhl solární panely, jež mu mají dodávat energii.
Družici o váze 900 kilogramů společně vyvinuly Japonsko, USA a Británie.
(10.10.2006)


PRVNÍ EVROPSKÁ SONDA NA MĚSÍCI

měsíc

Dne 3. 9. 2006 v 07:42:22 SELČ (05:42:22 UT) dopadla kosmická sonda SMART-1 na povrch Měsíce. Podle očekávaného plánu tak byla zakončena první mise kosmické sondy ESA s iontovým pohonem k jinému nebeskému tělesu a první Evropský projekt sondy k Měsíci. Vědci z ESA odhadují, že sonda dopadla do oblasti na souřadnicích 46.2º západně, 34.4º jižně.

Nakonec však už v noci z pátku na sobotu museli do dráhy sondy zasáhnout. Hrozilo totiž, že se s měsíčním povrhem sonda střetne ještě dříve a zmaří jejich pozorování. Řídící středisko v německém Darmstatu zjistilo, že sondě hrozí kolize s 1,5 kilometru vysokým okrajem kráteru, kde má sonda nakonec přistát. Zapnulo proto poziční přídavné motory sondy a zvedlo ji o 600 metrů výše.
Místem dopadu bude Lacus Excellentiae (Jezero znamenitosti) zhruba sto padesát kilometrů široký kráter na měsíční jižní polokouli. V tu chvíli bude toto místo zcela temné, takže dopad má být dobře viditelný ale jen pro někoho.
(10.10.2006)

NOVÁ RAKETA NA MARS

raketa raketa Nasa vyrobila novou raketu schopnou doletět až na Mars a zpět. Zprvu bude tato raketa sloužit k letu na Měsíc(rok 2015) a při budování stálé měsíční základny(mezi lety 2020-2025). Potom bude tato raketa, pojmenovaná Ares I po Řeckém bohovi spojeným s Marsem, sloužit pro lety na Mars. Tato raketa bude mít 5 verzí I - V jako za éry Apolla byla raketa Saturn I - V.
(5.9.2006)

Měsíce Saturnu

(10.11.2006)

VZNIK A ZAČÁTKY NASA

logo NASA

NASA vznikla jako americká reakce na úspěchy sovětského kosmického programu. 29. července 1958 americký prezident Eisenhower podepsal "National Aeronautics and Space Act", zákon, kterým vznikla NASA. Agentura začala fungovat 1. října 1958 a po Národním poradním výboru pro letectví (National Advisory Committee for Aeronautics - (NACA) zdědila 4 laboratoře a zhruba 8 000 zaměstnanců. První programy NASA byly zaměřeny na výzkum letů člověka do vesmíru. Program Mercury, zahájený v roce 1958, měl za cíl hlavně zjistit, zda člověk může přežít ve vesmíru. 5. května 1961 uskutečnil Alan Shepard balistický skok v kabině Mercury 3 a 20. února 1962 se John Glenn stal prvním Američanem, který obletěl zeměkouli v kosmické lodi Mercury 6.

Program Apollo

Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května 1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise. Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Appola 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Appolo splnit. Posádka Appola 11 přistála na Měsíci 20. července 1969 a po ní se procházelo po Měsíci ještě 10 dalších kosmonautů. Po splnění Kennedyho úkolu dopravit člověka na Měsíc podpora pro americký kosmický program ochabla. To se projevilo i předčasným ukončením měsíčních misí Appolo - ačkoli byly plánovány ještě tři další lety, program byl ukončen v prosinci 1972 letem Appola 17 (je zajímavé, že to bylo poprvé a prozatím naposledy, kdy se na povrch Měsíce dostal profesionální vědec - geolog Harrison Schmitt). Jednou z příčin předčasného ukončení programu byly i rozpočtové škrty vyvolané válkou ve Vietnamu. Další rané mise

Ačkoli většina rozpočtu NASA byla věnována na pilotované kosmické lety, NASA vyslala také řadu bezpilotních sond. V roce 1962 odstartoval Mariner 2, který jako první lidmi vyrobená sonda proletěl kolem jiné planety - Venuše. Programy Ranger, Surveyor a Lunar Orbiter byly klíčové pro průzkum podmínek na Měsíci před přistáním lidí v rámci programu Appolo. Dvě sondy Viking přistály na Marsu a sondy Pioneer a Voyager se vydaly k vnějším planetám sluneční soustavy - Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu, odkud vedle vědeckých dat vyslaly i barevné snímky. V roce 1973 NASA vypustila svoji první družicovou stanici - Skylab. Vystřídaly se na ní tři tříčlenné posádky, ale již v roce 1975 byla opuštěna. Po vítězství USA v závodech o dosažení Měsíce se obě mocnosti začaly orientovat na vzájemnou spolupráci. 17. července 1975 se americká loď Appolo spojila se sovětským Sojuzem 19. Tento projekt znamenal zahájení mezinárodní spolupráce ve výzkumu vesmíru a mnohé projekty, které existují dnes, mají počátek v té době. Éra raketoplánů

Raketoplán startuje jako raketa, ale přistává jako letadlo. Atlantis dosedá na přistávací dráhu Kennedyho kosmického střediska. Od druhé poloviny 70. let se hlavní úsilí NASA soustředilo na projekt raketoplánu. Do roku 1985 byly postaveny 4 raketoplány Space Shuttle, zamýšlené jako opakovaně použitelný dopravní prostředek na oběžnou dráhu Země. První z nich, Columbia, odstartoval 12. dubna 1981. Lety raketoplánů však byly podstatně dražší než se původně plánovalo a katastrofa Challengeru v roce 1986 ukázala jejich bezpečnostní vady. Raketoplány byly využívány i k čistě vojenským letům (program některých expedic byl zcela tajný), ale jejich vědecký přínos byl značný. V roce 1990 vynesl raketoplán na oběžnou dráhu kolem Země Hubbleův vesmírný dalekohled (společný projekt s ESA, začátek významnější spolupráce obou organizací) a posádky raketoplánů na něm provedly i několik oprav a vylepšení přímo na oběžné dráze. V roce 1995 se raketoplán připojil k ruské orbitální stanici Mir. Od roku 1998 pak na oběžné dráze Země začala výstavba mezinárodní stanice ISS, ke které americké raketoplány uskutečnily řadu letů. Při dosud posledním z nich 1. února 2003 se nejstarší z flotily raketoplánů, Columbia, rozpadl nad Texasem vinou poškozené tepelné izolace na křídle. Od té doby až dosud (2004) jsou lety raketoplánů zastaveny. Během 90. let NASA čelila ztenčujícímu se rozpočtu. Devátý ředitel NASA Daniel S. Goldin proto prosadil přístup nazvaný "rychleji, lépe, laciněji", který měl snížit náklady na kosmické lety. Tento přístup byl kritizován a přehodnocen po ztrátě sond Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander v roce 1999.

Směr Mars

Přistání malého vozítka Sojourner na Marsu v roce 1997 si získalo značnou pozornost veřejnosti. Menší zájem si vysloužila dosud fungující družice Marsu Global Surveyor, uvedená na oběžnou dráhu kolem rudé planety ve stejném roce. Od roku 2001 jí na oběžné dráze dělá společnost další sonda - Mars Odyssey, která hledá stopy bývalé vulkanické aktivity a působení vody na Marsu. Po úspěšném přistání dalšího vozítka - Mars Exploration Rover Spirit - na Marsu pronesl 14. ledna 2004 americký prezident George W. Bush projev, ve kterém vytyčil svoji vizi pro další průzkum vesmíru. Podle ní se mají lidé vrátit na Měsíc do roku 2020 a vytvořit tam stálou základnu. Ta má sloužit jako pokusná stanice i jako potenciální základna pro další výpravy. Lety raketoplánů budou zastaveny v roce 2010 a od roku 2014 by je měl nahradit nový dopravní prostředek - Crew Exploration Vehicle. Ten by měl být schopen jak spojení s ISS, tak meziplanetárních letů. Budoucnost samotné ISS je v plánu poněkud nejasná. Její stavba má být dokončena, ale další využití není jasné.


AREA 51

AREA51 Oficiální mapa končí 190 km severozápadně od Las Vegas v Nevadské poušti, zde se nachází tajné testovací území zvané též AREA 51, která se svojí rozlohou blíží k rozloze Švýcarska. Vstup do této oblasti je zakázaný a vzdušný prostor nad ní patří k nejvíce střeženým ve Spojených státech. Řeč je o území leteckých sil Nellis a základně jaderných zkoušek častěji známých jako oblast 51. ...více)
slunce
SOHO fáze Měsíce

mapa
odtud se můžete podívat na jakékoli místo na světě

Česká expedice SIBIŘ 2006

jakutsko

Jakutsko je největším státem ruské federace a zároveň nejméně osídleným územím, kde na čtvereční kilometr statisticky připadá 0,4 člověka. Západní část, kterou zcela pokrývá tajga je úplně neobydlená. V horním povodí řeky Viljuj je nepřístupná oblast s rozsáhlými bažinami a s těžce prostupným lesním porostem. Kočovní Evenkové a náhodní lovci, kteří se do tohoto území dostali zde odedávna nacházeli podivné kovové objekty neznámého původu, jakési velké červené polokoule zapuštěné v zemi, ve kterých bylo několik kovových místností. Nazývali je olguje, což znamená kotle. Lovci, kteří v těchto kotlích přenocovali, byli často postiženi neznámou chorobou, na kterou umírali. Proto starci zakázali chodit na tato místa, oblast prohlásili za prokletou a nazvali ji Uljuju Čerkěčech, což znamená Údolí smrti.

kotle

Lidé, kteří se do těchto míst náhodně dostali a kulové objekty viděli, tvrdili, že jsou vyrobeny z neznámého kovu, barvou připomínajícího měď, ale neuvěřitelně tvrdého, s hranami ostrými jako břitva. Nikomu se nepodařilo odseknout třeba jen kousíček záhadného kovu.
Ale všimli si, že se kotle v průběhu času pomalu propadají do věčně zmrzlé půdy a mizí pod zemí. Příběhů lidí, kteří v tajze na kotel náhodou narazili, je víc. Některé znějí reálně, jiné vypadají fantasticky. Starý evenský lovec popisoval, že u řeky Cheljugir (železní lidé) objevil v zemi nějaké kovové doupě, ve kterém leželi hubené, černé, jednooké bytosti v železných oblecích.

Lovci nikdo nevěřil, i když nabízel, že tam kohokoliv dovede. Bohužel mezitím zemřel. Archeologická expedice z hlavního města Jakutsk, která se v roce 1979 pokoušela kotle prozkoumat měla sebou starého místního průvodce, který za svého mládí několik těchto objektů viděl na vlastní oči. Expedice se ale vrátila s nepořízenou, protože se to místo za ta léta velice změnilo.
Porost je tam tak hustý, že ani na vzdálenost deseti kroků není vidět a jakýkoliv nález je spíše otázkou náhody. Na takto náročný průzkum dosud nikdo neměl čas ani peníze, a tak zůstávají jenom dohady. Zdá se, že dnes už jsou skoro všechny kotle utopeny v zemi. Na povrchu zůstaly pouze velké kruhové skvrny odlišného rostlinstva. Tato místa jsou však prý životu nebezpečná. Člověku se na nich začne točit hlava, onemocní a bez příčiny zemře.


Čeští záhadologové

jakutsko

Nalézt a prozkoumat záhadné kovové polokoule by byla světová senzace. Dosud neexistovala žádná fotografie, metalurgové by uvítali vzorky podivného tvrdého a přitom houževnatého kovu. Nemoci a vypadávání vlasů jakutských lovců, kteří kotle navštívili, by svědčily o zvýšené radioaktivitě objektů. Nikdo neví, o co se jedná, jak je to nebezpečné, a tak se pochopitelně objevily povídačky o památkách na velmi starou civilizaci nebo dokonce mimozemskou inteligenci.
Světlo do této záhady mohla vnést pouze expedice technicky dokonale vybavených a zkušených výzkumníků. Tohoto úkolu se ujal Ivan Mackerle se svou skupinou. Synem Dannym, fotografem Jiřím Skupienem, Jiřím Zítkou a Pavlem Štěpánem. Koncem května t.r. odjeli do Jakutska s cílem záhadné kotle najít a prozkoumat.

Bohužel se jim nepodařilo získat žádný konkrétní údaj o jejich poloze. Pouze neurčitou zprávu, že by měly být někde poblíž řeky Olgujdach (Kotlová) hluboko v tajze. Jak je však v tak velkém a těžce přístupném území najít? Hledat naslepo, pěšky v rojnici, bylo předem odsouzeno k neúspěchu.
Jediná nadějná metoda byl průzkum z ptačí perspektivy v době, kdy tam slezl sníh a dosud nevyrašilo listí na stromech, které by zakrývalo pohled na zem. S ohledem na nemožnost přistání letadla či motorového rogala v hustě zalesněné oblasti v případě nouze, si expedice zvolila průzkum oblasti pomocí paraglideingu, tedy létání na padáku s motorovým pohonem.
Na gumovém raftu od firmy Japos cz. sjížděli řeku Olgujdach, občas zastavili, na břehu postavili tábor a odtud podnikali průzkumné lety do okolí.
Pilot Pavel filmoval krajinu pod sebou a po návratu na zem pak pečlivě prohlíželi natočený materiál a hledali anomálie v krajině. Po několika dnech putování našli v oblasti soutoku s říčkou Argastach první podivný útvar, jakési přesně kruhové mezikruží na mýtině mezi stromy. To nemohl být přirozený přírodní útvar.
Bohužel v ten den je překvapila sněhová nadílka a přikryla podivné místo. Přesto zjistili, že pod sněhem a tenkou vrstvou bahna je něco tvrdého, hladkého a lehce zaobleného.
Další, podobné místo objevili několik kilometrů po proudu řeky. V přesně kruhovém jezírku byla v hloubce asi půl metru potopena nějaká hladká, tvrdá obrovská kopule zakrytá vrstvičkou bahna.

kotle

Expedice bohužel nebyla vybavena tak, aby povrch polokoule odkryla. Neměla sponzory a tak si nemohla dovolit vézt patřičné vybavení nad váhový limit. K tomu se ještě přidružila podivná příhoda. .
Ivana Mackerleho hned následující den po pobytu u „potopeného kotle“ po probuzení postihly silné závratě vedoucí k mdlobám, naprostá ztráta rovnováhy, dávení a zimnice. Zcela bez příčiny. Přesně tak, jak hovořily staré legendy..
Kdo vstoupí do Údolí smrti, tomu hrozí závratě, nemoci a smrt. Podobně expedici před odjezdem varovala jedna jasnovidka z Moravy. Jelikož zdravotní potíže Ivana Mackerleho ani další den nepominuly, expedice raději Údolí smrti opustila. .
Vysvětlení pro náhlou změnu jeho zdravotního stavu stále neexistuje. Zlé negativní síly, kosmické či zemské, o kterých mluvila věštkyně a jakutští šamani? Ty se ale nedají měřit a jejich existenci vědci popírají. Expedice však v Údolí smrti naměřila některé fyzikální energie, které jsou zde neobvyklé. Je to třeba silné magnetické pole, způsobené snad zvláštním geologickým podložím. .
V anomálních místech, označených z padáku se třeba prudce otáčela střelka kompasu. Magnetometr, ke změření intenzity magnetického pole bohužel expedice neměla. .
Cesta za tajemnými kotli v Údolí smrti byla tedy úspěšná. Nezvyklé objekty, které nevypadaly jako přírodní útvary, možná ony kotle ponořené pod zem, byly nalezeny a konečně je zaznamenána jejich přesná poloha. .
Skeptici budou samozřejmě hledat přirozené vysvětlení, že to jsou jen termokrasové krátery typické pro rašeliniště ve zmrzlé půdě. Rozhodnout, co se skutečně na nalezených místech skrývá, může jen bližší průzkum další expedice s pomocí detektoru kovů, magnetrometru nebo nejlépe kopáním v zemi, či vrtem.
(27.9.2006)


U F O

Existují případy UFO, které byly dokonale zachyceny pomocí fotografických aparátů, mnohé pak byly nahrány na domácí videokamery. Tyto dokumentace se pokládají za zcela důvěryhodné, tak například fascinující úkaz, který se odehrál dne 25.srpna 1952 nad texaským městem Lubbock. Případ byl perfektně zdokumentován a přesto, veškerý matriál o tomto incidentu zmizel někde v tajných útrobách Pentagonu. V současné době se může jen hrstka šílených nadšenců domnívat, že šlo o jeden z těch případů, které berou i po tolika létech, lidem dech. Pojďme se však podívat na jiný případ, který před nedávnem rozvířil hladinu zájmu a nedůvěry. Jedná se o film, na kterém je natočena pitva mimozemšťana. Za tento černobílý záznam pitvy "roswelského mimozemšťana", zaplatily t.v. společnosti, neuvěřitelné sumy. Tento film byl údajně natočen v roce 1947 na letecké vojenské základně ve Fort Worth stát Texas.Šestnáctimilimetrový film nabídl do oběhu britský filmař Ray Santilli, který ho koupil za 150 tisíc dolarů od bývalého kameramana americké armády Jacka Barneta, kterému by asi bylo 85 let. (pokud ještě žije) Ten ho měl údajně natočit v roce 1947 a po celá ta dlouhá léta jej pak úzkostlivě schovával. Při spatření prvních záběrů, můžeme vidět podivnou bytost s vodnatelnou hlavou, šesti prsty na rukách, vydutým břichem a očima bez bělma. Bytost leží na pitevním stole a je představena, jako pilot cizího vesmírného tělesa, které se údajně zřítilo v létě roku 1947 nedaleko vojenské základny u Roswell v Novém Mexiku. Je možné, že se astronauti při svých cestách setkali s něčím, co je pokládáno za UFO? Někdy v roce 1985, jeden z prvních amerických kosmonautů, kteří obletěli zeměkouli, prohlásil před komisi OSN. "Domnívám se, že tuto planetu navštěvují plavidla a posádky z jiných planet, které jsou technicky mnohem vyspělejší, než jsme my na Zemi. Mám pocit, že je potřeba vypracovat program na nejvyšší úrovni, který by se zaobíral sběrem a rozborem vědeckých dat týkajících se všech druhů setkání a zároveň stanovil, jakým způsobem lze proti těmto návštěvníkům v přátelském duchu zasáhnout." Cooper tvrdil, že toto prohlášení ho opravňuje sdělit proto, že: "Byl jsem na okraji oblastí, po kterých "oni" cestují. Pozoroval jsem jejich přelety plavidel, která letěla v bojovém útvaru a byla ve větší výšce, než jaké jsme schopni dosáhnout my." Další závažné tvrzení bylo vyřčeno bývalým šéfem komunikací NASA, Maurice Chatelainem. Ten se mimo jiné, podílel i na projektu kosmické lodi Apollo. "Jsem přesvědčen, že NASA se účastní na komplotu mlčení. Všechny lety lodi Apollo a Gemini, sledovaly z dálky a někdy i z těsné blízkosti vesmírná plavidla mimozemského původu." Dále tvrdí. "Pokaždé, když k tomuto došlo, uvědomili kosmonauté letovou kontrolu, která poté nařídila absolutní mlčení." Na povrch vyplouvají další skutečnosti a dokonce byly zveřejněny i některé fotografie, které tuto skutečnost jen potvrzují. Četná hlášení kosmonautů dokazují, že ve vesmíru nebudeme sami.
Na oběžné dráze naší Země i Měsíce se pohybují cizí tělesa. Astronauté nebyli ani na okamžik sami, neustále byli pod dohledem tajemných UFO. Stále více se v současné době prosazuje názor, že fenomén UFO by se měl daleko intenzivěji stávat středem zájmu oficiálních věd. Nad povrchem Měsíce je fotograficky zachycen neidentifikovatelný létající objekt. Jsme tedy ve vesmíru, skutečně sami? Na jedné fotografii, která byla pořízena během letu lodi Apollo 12, se nad povrchem Měsíce rýsuje neobvyklý pruh světla. Podle tvrzení mnoha ufologů se jedná o zcela jasně osvětlenou loď, která se vznáší nad jedním z kosmonautů. Minule jsem vzpomínal na podivnou událost v blízkosti Roswell, dnes bych navázal s určitým časovým odstupem na další záhadnou událost, která se stala 20.ledna 1996 Jak vidíte, jedná se o téměř čerstvý zážitek, který se udál ve Varghinh (jihobrazilský stát Minas Gerias). V těchto oblastech není nic neobvyklého, když se do obydlených míst zatoulá nějaké to divoké zvíře. Na takovouto událost reagují lidé tím, že zatelefonují místním hasičům a ti se na ohlášené místo dostaví patřičně vybavení sítěmi, bednami a uspávácími zbraněmi. Zvíře je lapeno a usazeno do dřevěné bedny a následně přemístěno do volné přírody a vypuštěno. ........ Nikdo z tamních hasičů nečekal nic mimořádného, když ráno okolo osmé hodiny ranní zazvonil telefon, že se v místním lesoparku pohybuje podivný tvor. Hasiči na místo ohlášení výskytu tvora příždějí asi o dvě hodiny později, byli přesvědčení, že akce nebude nijak zvláštní a tak se s klecemi vydali pátrat po ohlášeném tvorovi. Vyslechli několik svědků a zamířili k lesoparku kde se jim pak naskytl zajímavý pohled. Před nimi se totiž v křoví choulil podivný dvounohý tvor s červenýma očima a zajímavě hnědě olejovou kůži. Byl vysoký asi tak jeden metr a na čele měl tři malé hrbolky. V místech kde se nacházejí ústa, zel jen malý otvor. Podivné stvoření vydávalo zvláštní bzučivé zvuky, které připomínalo spíše velké rojení včel. Místo nálezu bylo posléze hermeticky uzavřeno vojenskými složkami a pečlivě prozkoumáno. Svědci pak tvrdili, že se hasičům podařilo onoho tvora chytit do sítí a pak jej zavřeli do dřevěné bedny. Kam jej odvezli, nikdo neví. Po této akci však bylo zjištěno další ohlášené upozornění ve čtvrti Jardim Andree, které se nachází kousek od místa prvního odchytu. Záhadná bytost byla náhodně spatřena třemi dívkami. Měla na čele tři výstupky a vypadala prý jako ďábel. S úlekem utekly z místa a běžely k matce, která později uvědomila hasiče i armádu. Svědkem odchytu pak byl srocený dav, který přihlížel celé akci až po spěšný odjezd úspěšných lovců. Tvor při odchytu zranil jednoho z policistů, který prý na údajné zranění o dva dny později zemřel. Oficiální prohlášení o smrti policisty však znělo, že zemřel na zápal plic. Oba záhadní tvorové byli zraněni a jeden z nich byl převezen do Varghinhské nemocnive Humanitas. Svědkové pak svorně tvrdili, že zemřel 22.ledna v šest hodin večer a oficiálně byl prohlášen za mrtvého. Následně po jeho smrti, byl pokoj s jeho tělem zaplněn 15 lékaři a řadou vojenských, policejních a hasičských šarží. Jeden z lékařů mu pak tlakem oteřel malá ústa a vložil mu do nich lékařské kleště, kterými uchopil jazyk a snažil se jej pomalu vytáhnout. Měl černou barvu. Po několika vteřinách však lékař stisk povolil a k úžasu všech, tento jazyk ihned zajel zpět. Bytost měla na rukou tři prsty, neměla žádné zjistitelné pohlavní orgány, žádné prsní bradavky a žádný pupek. Na nohách byly zřetelně vidět svraštělé a odřené klouby. S odstupem času pak vyšlo najevo, že Spojené státy již předem varovaly brazilské letectvo před vstupem neidentifikovatelného objektu, který vstupuje do jejich vzdušného prostoru. Nedokázali však přesně identifikovat zda se chystá přistát, či zda snad dokonce havaruje. Je pozoruhodné, že z této oblasti z této doby přicházely stovky hlášení o pozorování UFO. Údajně šedý objekt pohybující se velmi tiše asi pět metrů nad zemí. Mnozí se domnívají, že nalezení tvorové mohou být výsledkem genetického křížení nějakých nových živočišných druhů lidského původu na bázi vojenských experimentů. Nové důkazy však překvapivě naznačují, že se v kritické oblasti pohybovala ještě třetí bytost. Klademe si však otázku, co se stalo s onou první bytostí, která byla odchycena v lesoparku a pokud jde o mimozemské tvory, jak se sem dostali a kde je jejich kosmická loď. Je ještě mnoho nevyřknutých otázek a uspokojivých odpovědí je ještě méně. Doufejme, že i tahle záležitost nebude uklizena a úmyslně zkreslena tak, jak se to stalo u Roswell.


Přehled kontaktů s mimozemskou civilizací ...více)

ROSWELL 1947

4. 6. roku 1947 bylo na obloze během bouřky pozorováno neznámé těleso. Jednalo se o "obvyklé" pozorování, podobající se svým charakterem všem pozorováním tohoto období. Přesto, že se k pozorování přihlásily i jeptišky ze zdejšího kláštera a jiní velice důvěryhodní občané města Rosswell, bylo to pouze pozorování. A asi by u toho zůstalo, kdyby o několik dnů později nepřijel pan Mc Brazel za šerifem s tím, že mu něco spadlo na ranč. O několik hodin...více)


copyright © 2006 ella cikánová | webdesign by ella cikánová
XHTML 1.1 | seo optimalizace | odkazy

Posledni komentare
21.07.2009 19:25:54: zajímalo by mě, proč jste sem okopíroval věci z mého webu astrollogie.net

Poslední pozorování asteroidu Eros, která obsáhla i detailní záběry, prozrazují, že obsahuje drahé kovy jejichž hodnota je těžko vyčíslitelná. Data byla zaznamenána kosmickou lodí, která proletěla blízko asteroidu. Pomocí nejmodernější záznamové techniky se nabízel nebývalý pohled na skály a hory tohoto vesmírného předmětu, který se vyskytuje v naší sluneční soustavě. Přes tisíc obrazů asteroidu Eros bylo přeneseno z kosmického prostoru zpět na Zemi a díky nim se podařilo vědcům odhadnout velikost asteroidu. Eros pravděpodobně prodělal vesmírnou kolizi s větším tělesem, což poznamenalo jeho tvar.

[ image: Eros: A

Podle složení je podobný kamenným meteoritům, které často dopadají na Zemi. Eros je nejenom obrovský zlatý důl, ale také důl platinový a zásobárna zinku a dalších nerostů. Jak je typické pro kamenné meteority, obsahuje asi 3 procenta kovu. Velmi opatrný odhad říká, že na Erosu je 20 000 milionů tun zlata, platiny a jiných kovů. Obsahuje tedy více zlata, stříbra, zinku a jiných drahých kovů než mohlo být někdy vykopáno a vytěženo na Zemi. Odborníci říkají, že pokud by  se tyto drahé kovy podařilo získat, mohlo by to rozbít globální poptávku po takovýchto druzích zboží na naší planetě.

Vědci se nyní zabývají metodami, jak by mohli tyto nesmírné zásoby drahých kovů oddělit od asteroidu a dopravit na Zemi. Při hledání těchto metod se uvažuje i o možném využití sluneční energie, jejíž pomocí by se mohly roztavit kovy na povrchu asteroidu. Tento objev ukázkově demonstruje jak hojné jsou zdroje ve Vesmíru a do budoucnosti je to výzva pro prospektory, kteří se mohou stát využitím těchto zdrojů pohádkově bohatými. Výnosnost vložených prostředků do robotické mise k asteroidu by patrně patřila k vůbec největší v dějinách lidstva.

Zaostřeno: Velký třesk. A co dál?

zdroj: NG.cz
Po sto letech stále platí, že E= mc². A my stále ještě prozkoumáváme představy, které velký fyzik choval o prostoru a čase.

Článek s nejnovějšími informacemi o teoriích Alberta Einsteina a velkém třesku najdete v květnovém čísle časopisu National Geographic.



1. Neviditelná pavučina
Kresba: Moonrunner Design

Vesmírné roje galaxií udržuje pohromadě cosi neznámého. Současně to zajišťuje, aby se nerozlétly hvězdy, z nichž se galaxie skládají. Vědci však dosud nezjistili, čím vlastně tahle neviditelná substance je. Označována je jako tmavá hmota. Její koncentrace vytvářejí jakési obrovské kosmické lešení. Astronomové jsou přesvědčeni, že utváření galaxií proběhlo v nejhustějších bodech takto vzniklé pavučinovité struktury a že nadále setrvávají na místě právě díky gravitaci tmavé hmoty.

Její objemnou přítomnost lze zachytit sledováním hvězd v okrajových částech galaxií. Pohybují se totiž rychlostmi, jež by byly nemožné, kdyby na ně působila přitažlivostí jen viditelná hmota - čili ostatní hvězdy a plyn v galaxii. Astronomové tuto neviditelnou substanci zmapovali i pomocí jevu, který předpovídá Einsteinova obecná teorie relativity: Gravitace tmavé hmoty svrašťuje prostoročas, čímž se ohýbají kolem procházející světelné paprsky.

Měření tohoto typu ukazují, že tmavá hmota tvoří snad až 90 procent úhrnné hmotnosti vesmíru. Kosmologové nyní pátrají po její totožnosti. Pokoušejí se odhalit prchavou substanci, jež odpovídá za uspořádání všeho, co na obloze spatřujeme.

2. Rychlé převíjení kupředu: Velké párání?
Kresba: Moonrunner Design

Smrt vesmíru by výbušnou dramatičností mohla soupeřit s jeho zrodem. Ovšem jen pokud bude záhadná forma energie dále udržovat zrychlované rozpínání prostoročasu. Astronomové si od 20. let právě uplynulého století mysleli, že toto rozpínání se naopak zpomaluje. Nedávná pozorování velmi vzdálených hvězd však prozradila, že ve skutečnosti se roztahování kosmického prostoru zrychluje. Jestliže zrychlí ještě více, vesmír to možná nasměruje k "velkému párání".

Umělecké znázornění tohto scénáře - jednoho z řady možných osudů vesmíru - ukazuje, že po nějakých 20 miliardách let by mohlo nekontrolované rozpínání roztrhat hmotu, od galaxií až k atomům. Hybnou silou je zde tajemná "tmavá energie". Působí proti přitažlivým účinkům gravitace a nakonec by mohla zvítězit nad všemi silami, jež vážou hmotu dohromady. Představu gravitace s odpuzujícími účinky zavedl jako první Einstein, později se však od ní distancoval.

Tmavá energie, prohlašuje kosmolog Michael S. Turner, jenž tento název vymyslel, "má v rukou osud vesmíru". Žijeme v nejlepší ze všech dob, pod oblohou, na níž je plno hvězd. S pokračujícím rozpínámím vesmíru však bude stále více tmavnout a budit prázdnější dojem.

Posledni komentare
07.06.2016 21:34:20: Ano, opravdu. Všechny výše řečeno, je pravda. Můžeme popovídat na toto téma. Tady nebo v PM. [:tired...
07.06.2016 18:13:42: Podle mého názoru Se mýlíte. Jsem si jistý. Mohu bránit svou pozici. Napište mi do PM. 8-) rychlá pů...
?Nejstarší? hvězda v galaxii objevena

zdroj: NG.cz

Na Mléčné dráze objevili astronomové nejstarší hvězdu naší galaxie, jejíž stáří odhadují na dobu ?mladého? vesmíru, tj. zhruba před 14 miliardami let.

Obří hvězda pojmenovaná HE0107-5240 je raritou, protože narozdíl od mladších hvězd prakticky neobsahuje kovy. Pochází z první generace hvězd složených z jednoduchých prvků pozůstalých z velkého třesku.

Vědci říkají: ?Takto staré hvězdy nám pomalu odhalují historii formování hvězd a syntézy chemických prvků ranného vesmíru?.

První generace

Po velkém třesku se vesmír skládal převážně z vodíku, hélia a částečně lithia, takže první hvězdy obsahovaly jen tyto prvky. Během první generace hvězd se přeměnily tyto lehčí prvky na prvky těžké, jako je uhlík, sloučeniny fosforu, železo a olovo.

Když hvězdy během velkého třesku explodovaly, ?znečistily? kosmos těmito těžšími prvky, které se pak přenesly do pozdějších generací hvězd ? jako je například naše Slunce.

Existence hvězd s nulovým nebo velmi nízkým obsahem kovů byla předpokládána již před desetiletími, ale nikdo takovou ve skutečnosti nenalezl. A až do objevení hvězdy HE0107-5240 bylo mnoho vědců přesvědčeno, že ani nikdy neexistovaly.

Velký teleskop

Hvězda s názvem HE0107-5240 byla poprvé spatřena Norbertem Christliebem a jeho kolegy z University v Hamburgu. Leží ve směru jižního souhvězdí Fénix, ve vzdálenosti zhruba 36 tisíc světelných roků.

Objev HE0107-5240 vyplnil důležitou mezeru ve znalostech utváření prvků ve hvězdách utvářely, zároveň však ale také nastolily některé nové otázky.

?Jen čas a nové a nové průzkumy nám na ně odpoví?, řekla pro BBC online Catherine Pilachowski, astronomka z Univerzity v Indianě (Bloomington, US).

Posledni komentare
07.06.2016 21:54:14: улыбнуло...' :-x půjčky na směnku inzerce
07.06.2016 21:31:37: Jsem přesvědčen, že Se mýlíte. Jsem si jistý. Doporučuji to probrat. Napište mi PM, mluvit. :D porov...
16.06.2015 22:13:25: tady je to přesně jsi подметил ??? bezpecna online pujcka zkusenosti
Úder Asteroidu

zdroj: BBC, National Geographic NEWS

Pravděpodobnost, že lidstvo vyhyne podobně jako dinosauři před 65 miliony let, roste nejen s časem, který uplynul od smrtící srážky Země s asteroidem. Vědci totiž odhalují nové a nové kandidáty, kteří mohou modrou planetu ohrozit.

 


Asteroid 1950 DA obíhá Slunce na kolizním
kurzu se Zemí
grafika:Pavel Stöckl, zdroj: NASA
Dosavadní odhady počtů asteroidů a dalších vesmírných těles, která kříží zemskou dráhu, byly podle astronomů podceněny - nejméně o 20%. Na druhou stranu není nutné tuto možnost dramatizovat. Zatím nejbližší srážka s velkým asteroidem hrozí až za 878 let, kdy má dráhu Země skřížit podle výpočtů asteroid 1950 DA a to ještě s pravděpodobností 300:1. Nicméně to neznamená, že je hrozba do té doby zcela zažehnána.

 

Obecně se mělo za to, že se ve Sluneční soustavě nachází 750 až 900 objektů, které by mohly vážně ohrozit život na Zemi. Nedávno však tým vědců na Massachusettském Institutu Technologie (MIT) zjistil, že celkový počet je mnohem vyšší. Astrofyzik Scott Stuart tvrdí, že do blízkosti Země se může dostat až 1100 objektů. A toto číslo prý není konečné

Autorem původního, nižšího odhadu je Eugene Shoemaker, který počet odvodil z množství kráterů na odvrácené straně Měsíce. Nyní však vědci počítají asteroidy s pomocí visuálního sledování nejbližšího vesmíru, kdy zaznamenávají objekty které se pohybují vůči fixované poloze hvězd.

Po několika měsících sledování asteroidu, jsou pak schopni vypočítat jeho oběžnou dráhu a stanovit pravděpodobnost střetu takového tělesa se Zemí.

Přitom již nepříliš velký asteroid s průměrem kolem jednoho kilometru je schopen způsobit rozsáhlou katastrofu. Nikdo přitom přesně neví kolik existuje dosud neobjevených asteroidů - vždyť teprve nyní se objevují menší planetky na okraji Sluneční soustavy, které jsou několikanásobně větší, než asteroidy.

PRAVDĚPODOBNOST DOPADU

Větší množství asteroidů na kolizním kursu se Zemí zvyšuje i pravděpodobnost, že k takové srážce opravdu dojde. Proto se v USA a ve Velké Británii volá po zdokonalení, resp. vytvoření odpovídajícího systému včasné výstrahy. Ten by alespoň teoreticky otevíral šanci, že lidstvo může zabránit srážce, která by mohla skončit vyhubením druhu homo sapiens, nebo i života na třetí planetě jako takového.

Ve zprávě MIT se upozorňuje, že Země se v uplynulých devíti letech minula s devíti objekty ve vzdálenosti 800 000 kilometrů (dvojnásobek vzdálenosti Země - Měsíc) což je v řeči astronomů - něco jako "len sa trela".

V květnu 1996 se dokonce objekt - nazývaný JA1 - o velikosti 300 metrů v průměru přiblížil na 1,2 vzdálenosti Země - Měsíc.

Nejvíce se však vědci obávají asteroidů, které mají v průměru kilometr a více. Dosavadní výpočty dokazují, že dráhu Země kříží nejméně tisíc takových objektů.

GLOBÁLNÍ KATASTROFA

Profesor Mark Bailey z Armaghské Observatoře v Severním Irsku varuje, že asteroid s průměrem jednoho kilometru by způsobil katastrofu, jakou lidstvo dosud nezažilo.

"Způsobilo by to globální pohromu, ať už by takový asteroid dopadl kdekoli. Dopad by totiž způsobil klimatickou změnu s následným narušením potravinových řetězců. Okamžitě by zemřela asi čtvrtina světové populace," předpověděl v rozhovoru pro BBC profesor Bailey.

A jakkoli jsou šance malé - minulost Země drtivý dopad asteroidu pamatuje - vymření dinosaurů před 65 miliony let způsobil podle všeho obří asteroid, který zanechal stopy na dně v oblasti Yukatánu, na dně Mexického zálivu.

"Stávalo se to v minulosti a dopadnou na zemi i v budoucnosti," varoval ještě před svou smrtí svět Eugene Shoemaker (?1997). "Tato katastrofa překoná všechny ostatní jedním dlouhým výstřelem."

Asteroid, který vyhubil veleještěry měl podle odhadů 10 kilometrů v průměru, ale i dopad menších těles by způsobil nezměrnou pohromu. Tvář země dodnes nese stopy i po velkých meteoritech. Například známý tunguzský meteorit, který měl v průměru 330 metrů zničil v minulém století 2000 čtverečních kilometrů a bylo tedy jen šťastnou náhodou, že dopadl v liduprázdné Sibiři.

Dopad obrovského asteroidu se svými důsledky podobá nukleární válce. Několika kilometrové těleso se nejen zaboří do země, ale odpaří ohromné množství vodních par a vyvrhne do atmosféry tisíce tun zeminy. Ve hře je i výraznější posunutí zemské osy nebo dokonce i oběžné dráhy se všemi neblahými důsledky v závislosti na Slunci.

Následkem může být dokonalé celoplanetární zatmění, které má za následek nepřetržitou zimu a nakonec smrt.


Posledni komentare
07.06.2016 22:02:21: Navštívila pozoruhodnou myšlenku ;-) sms pujcka online letovice
07.06.2016 19:25:06: No, souhlasím s vaším názorem [:tired:] půjčka pro podnikatele bez registru
19.03.2016 04:31:32: Omlouvám se za to, že вмешиваюсь... mám podobný situace. Pojďme diskutovat. smiley Holky na sex praha ...
Mnoho z nás již zaslechlo neodborný výraz, že mezi hvězdami "nic" není, ale jedná se o jeden z největších omylů v astronomii, kterých se široká veřejnost dopouští. V lepším případě se dozvíme, že se mezi hvězdami nachází vakuum, což je ale stav, kdy v určité oblasti není žádný plyn (respektive vzduch). Jaká je skutečná pravda, si můžete přečist zde:   http://www.vesmirweb.net/clanek.php?id=30
Mezihvězdná hmota

Zajisté Vás již někdy napadlo, co vyplňuje obrovské prostory vesmíru mezi jednotlivými hvězdami. Jestli se zde nachází nějaká látka či jestli jsou prostě tyto místa "prázdná". Mnoho z nás již zaslechlo neodborný výraz, že mezi hvězdami "nic" není, ale jedná se o jeden z největších omylů v astronomii, kterých se široká veřejnost dopouští. V lepším případě se dozvíme, že se mezi hvězdami nachází vakuum, což je ale stav, kdy v určité oblasti není žádný plyn (respektive vzduch). Jaká je skutečná pravda, si zde pokusíme vysvětlit.

Mezihvězdná hmota je souhrnný název pro atomy různých prvků, pro prach či pro mnohem menší částečky jako třeba neutrina. Převážnou část atomů v prostoru zabírají atomy vodíku, který je základní stavební jednotkou celého známého vesmíru a který se po vesmíru roznesl při jeho vzniku. Atomy vodíku mohly býti do prostoru také vyslány až druhotně od hvězdy v podobě hvězdného větru či po výbuchu hvězdy na sklonku života. V některých částech vesmíru je mezihvězdná hmota tvořena i místy, kde koncentrace atomů je vyšší a kde došlo k vytvoření hvězdného prachu, který vznikl sloučením několika atomů. Pro pozorovatele se pak jeví jako mlhovina. A na závěr ještě poměrně nově objevené části, které se jmenují neutrina. O nich se však více dozvíte zde.

Koncentrace atomů a prachu jsou však ve volném prostoru natolik nízké, že je nemůžeme ani přímo pozorovat. Řádově se jedná o několik desítek, stovek či tisíců atomů na metr krychlový (v každém místě může býti koncentrace různá).

Závěrem se pokusme shrnout poznatky o mezihvězdné hmotě. Jedná se tedy o atomy prvků, která se volně pohybují prostorem. Koncentrace je však natolik nízká, že nedokáže zcela zabránit průniku světla, ale pouze ho oslabit, takže se nám jeví průhledně a tedy, že tam není. Díky nízké koncentraci není schopna poškodit větší objekty, takže není ani nebezpečná. Vznikla již na počátku vesmíru, i když může být druhotně dodávána.

Prameny:

Vesmír - 1 Sluneční soustava, Čeman, Róbert a Pittich, Eduard. Mapa Slovakia Bratislava 2002.

Vesmír - 2 Hvězdy - Galaxie, Čeman, Róbert a Pittich, Eduard. Mapa Slovakia Bratislava 2003.

Vesmír, jaký je (aneb kosmologie téměř pro každého), Grygar Jiří, Mladá Fronta 1997 Praha.

Vesmír, Grygar Jiří, Horský Zdeněk, Mayer Pavel, Mladá Fronta 1983 Praha.

 

Solarviews.com

Domovská stránka NASA

SPACE.com

Domovská stránka ESA

Posledni komentare
07.06.2016 21:24:40: Není příliš! :D nebankovní půjčka online habartov
07.06.2016 21:20:40: Jsem přesvědčen, že Se mýlíte. Jsem si jistý. Mohu to dokázat. Napište mi PM, diskutovat. :-P nejlev...
07.06.2016 20:44:52: chci посотреть ;-) bezpečná půjčka

Existuje realita, nebo je vše přelud?


V 1982 se konala pozoruhodná událost. Na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alain Aspect provedl experiment, který by se mohl ukázat jako jeden z nejvýznamnějších experimentů ve 20.století.

Neslyšeli jste však o tom ve večerních zprávách. A pokud nemáte ve zvyku číst vědecké časopisy, tak jste pravděpodobně nikdy neslyšeli ani jméno Aspect, ačkoli jsou zde tací, kteří věří, že jeho objev může změnit tvář vědy.
Aspect a jeho tým odhalili, že za jistých okolností subatomární částice jako jsou elektrony, schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. A je jedno jestli jsou od sebe daleko 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů.

Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá. Problémem této hypotézy je porušování Einsteinova postulátu, který tvrdí, že žádná informace se nemůže šířit rychleji než je rychlost světla ve vakuu. Poněvadž cestování rychleji než rychlost světla je stejné jako zlomení časové bariery. Tato děsivá výhlídka způsobila, že někteří fyzici zkoušeli přijít s propracovanými teoriemi, jak uspokojivě vysvětlit Aspectův nález. Ale někteří přišli ještě s radikálnějšími vysvětleními.
Tak například David Bohm z Londýnské univerzity věří, že Aspectův objev znamená, že objektivní realita neexistuje, a to navzdory zdání vší pevnosti vesmíru, který je v podstatě přelud, obrovský a okázale podrobný hologram.
Aby jsme porozuměli, proč Bohm činní toto překvapující tvrzení, musíme nejdříve trochu porozumět, co je hologram. Hologram je trojrozměrná fotografie, vytvořená pomocí laseru.

Aby byl vytvořen hologram, vyšle se laserový paprsek, který je rozdělen na skrz polopropustné zrcadlo.Předmět který je fotografován je nejprve zalit světlem jednoho laserového paprsku, paprsek se odrazí od předmětu, pak se tento paprsek setká s tím druhým, a vznikne výsledný interferenční vzorec,který je zachycen na film.

Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná zmeť světelných a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se trojrozměrný obraz původního předmětu.
Tři-rozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestliže hologram růže je rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže.

A jestliže tyto poloviny budou znovu rozděleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. Narozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celém obrazu.
"Celek v každé části" , což je přirozená vlastnost hologramu nám poskytuje úplně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, ať žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části.
Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat něco konstruované holograficky, nedostaneme části, ale pouze menší celek.

Tento princip motivoval Davida Bohma k jinému chápání Aspectova objevu. Bohm věří, že příčina vzájemného kontaktu subatomárních částic, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není v to, že si posílají nějakých druh záhadných signálů sem a tam, ale protože jejich oddělenost je iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality takové částice nejsou individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjádřením téhož základního něčeho.

Aby lidem přiblížili, co má na mysli, Bohm poskytuje následující ilustraci.
Představme si akvárium obsahující rybu. Představme si též, že nejsme schopni vidět akvárium přímo a naše vědění o tom něm a co se v něm děje, přichází z dvou televizních kamer, jedna namířena na předek a druhá je umístěna ze strany.
Jak se díváme na dva televizní monitory, možná budeme předpokládat, že ryby na každé z obrazovek, jsou oddělené entity. Konec konců, protože kamery jsou nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Ale jak budeme pokračovat v dívání se na ty dvě ryby, posléze si uvědomíme, že zde je mezi nimi jistý vztah.

Když se jedna otočí, další také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Jestliže zůstaneme nevědomý o skutečné situaci, možná dokonce dojdeme k závěru, že jedna ryba musí okamžitě komunikovat s druhou, ale tak to jasně není.
Toto, říká Bohm, je přesně to, o co jde mezi subatomátními částicemi v Aspectově experimentu.
Podle Bohma, domnělé nadsvětelné spojení mezi částicemi nám ve skutečnosti jen říká, že existuje hlubší úroveň reality, která je před námi utajena, komplexnější rozměr za naším, jako je v naší analogii akvárium. Vnímáme objekty, jako jsou subatomární částice, vzájemně oddělené, protože vidíme jen část jejich reality.

Takové částice nejsou oddělené částice, ale aspekty hlubší základní jednoty, která je vlastně hologram a nedělitelná jako předtím zmíněná růže. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno s takových "vzorů", vesmír sám je projekce, hologram.
Vedle jeho fantomové přirozenosti, takový vesmír by měl i jiné dosti překvapující rysy. Jestliže zjevná oddělenost subatomárních částic je iluzorní, znamená to, že hlubší úrovně reality ve vesmíru jsou navzájem nelokálně propojeni.
Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomárními částicemi, které obsahuje každý losos, který plave, každé srdce, které tluče a každá hvězda, která bliká na nebi.

Vše proniká vše, ačkoli lidé můžou kategorizovat, přihrádkovat, a dále členit různé fenomény ve vesmíru, všechna rozdělení jsou umělá a všechna příroda je souvislá pavučina.
V holografickém vesmíru, čas a prostor nemůžou být dále nazírány jako fundamentální. Protože pojmy jako poloha, selhává ve vesmíru, v kterém nic není opravdu oddělené od všeho ostatního, čas a tří-dimenzionální prostor, jako obraz ryby na TV monitoru, musí být nazírán jako projekce tohoto hlubšího řádu.

V jeho hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, v kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To znamená, že s vhodnými nástroji může být možné někdy dosáhnout superholografické úrovně reality a vytrhnout výjevy z dlouho zapomenuté minulosti

Co ještě superhologram obsahuje je otevřená otázka. Dejme tomu, že takový superhologram je matrice (matrix), který dává zrod všemu ve vesmíru, obsahuje všechny subatomární částice, které byli nebo budou - každé utváření hmoty a energie, které je možné, od sněhových vloček ke kvasarům, od velryb ke gamma paprskům. Může to být viděno jako druh kosmického skladiště "Všeho co je".
Ačkoli Bohm připouští, že neznáme zatím žádný způsob, jak poznat, co ještě jiného může ležet ukrytého v superhologramu,odvažuje tvrdit, že nemáme žádný důvod předpokládat, že neobsahuje více. Nebo jak tvrdí, možná že superholografická úroveň reality je jen pouhý stupeň, za kterým leží "nekonečnost dalšího rozvoje".
Bohm není jediný badatel, který našel důkaz, že vesmír je hologram. Standfordský neurofyziolog Karl Pribram pracoval nezávisle na poli výzkumu mozku a je též přesvědčen o holografické podstatě reality.

Pribram došel k holografickému modelu při uvažovaní nad hádankou jak a kde je uložena v mozku paměť a vzpomínky. Po desetiletí dlouhých studii ukázal, že spíše než omezená na a určitou oblast, je paměť rozptýlena po celém mozku.
Po sérii zásadních experimentů v roce 1920, mozkový specialista Karl Lashley objevil,že nezávisle na tom, která část mozku krysy byla odstraněna, krysa nezapomněla, jak vykonat řadu úkolů, které se naučila před operací. Jediný problém byl, že nikdo nebyl schopen přijít s vysvětlením tohoto podivného ukládání paměti, založený na principu "celek je v každé části".

Pak v roce 1960 se Pribram setkal s holografickým modelem a uvědomil si, že našel vysvětlení, které vědci hledali. Pribram věří, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech, nebo malých seskupeních neuronu, ale ve vzorcích nervových impulsů, které křižují mozek skrz na skrz stejně, jako světlo laseru interferuje celou oblastí kousku filmu, na němž je holografický obraz. Jinými slovy, Pribram věří, že mozek je sám o sobě hologram.

Pribramova teorie také vysvětluje, jak lidský mozek může hromadit tolik informací v tak malém prostoru. Bylo odhadnuto, že lidský mozek má kapacitu zapamatovat si něco v řádu kolem 10 miliard bitů informací během průměrného lidského života (nebo přibližně ten samé množství informací obsažené v pěti svazcích Encyklopedie Britannica.)
Podobně, bylo objeveno, že vedle jeho jiných schopností, hologram vlastní ohromující kapacitu pro ukládání informací - jednoduše při změně úhlu, pod kterým dva paprsky zasáhnou kus fotografického filmu. Tak je možné zaznamenat mnoho různých obrazů na ten samý povrch. Bylo demonstrováno, že jeden čtvereční centimetr filmu může pojmout až 10 miliard bitů informace.

Naše záhadná schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci, kterou potřebujeme z ohromného množství uskladněných informací se stává mnohem více pochopitelnější, pokud si představíme, že mozek funguje jako podobně jako hologram. Jestliže se váš přítel zeptá, aby jste mu řekli, co vám přijde na mysl, když řekne slovo "zebra", nemusíte nemotorně třídit pozpátku skrze ohromné a buněčné abecední soubory abyste dospěli k odpovědi. Namísto toho se nám vybaví asociace jako "pruhovaná", "podobná koni", a "zvíře žijící v Africe" napadne téměř okamžitě.

Vskutku, jedna z nejvíce udivujících věcí kolem lidského myšlenkového procesu je, že každý kus informace se zdá být okamžitě souvztažný s každým ostatním kouskem informace. Protože každá část hologramu je nerozlučně navzájem propojená s každou další částí. Je to možná prvotřídní příklad navzájem souvztažného systému v přírodě.
Uskladnění paměti není jediná neurofyziologická hádanka, která se stává více jasnější ve světle Pribramova holografického modelu mozku. Další je, jak mozek může překládat lavinu frekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence, a tak dále) do konkrétního světa našeho vnímání. Kódování a dekódování frekvencí je přesně to, co hologram dělá nejlépe. Právě hologram funguje jako jakási čočka, překládací zařízení schopné přeměnit zjevně nesmyslnou změť frekvencí do souvislého obrazu, Pribram věří, že mozek také zahrnuje čočku a užívá holografické principy, aby matematicky konvertoval frekvence, které přijímá skrze smysly do našeho vnitřního světa vnímání.

Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá holografický princip. Proto není divu, že Pribrama teorie, získává rostoucí podporu mezi neurofyziology.
Argentinsko-italský badatel Hugo Zucarelli nedávno rozšířil holografický model do světa akustických jevů. Rozpačitý z faktu, že lidé mohou lokalizovat zdroj zvuků, aniž by museli pohnout hlavou, i když jen naslouchají jedním uchem. Zucarelli dospěl k tomu, že holografický princip může vysvětlit tuto schopnost.
Zucarelli také vyvinul technologii holophonického zvuku, metodu záznamu schopnou reprodukovat akustickou polohu s téměř tajemným realismem.
Pribramova víra, že naše mozky matematicky konstruují "tvrdou" reality v závislosti na vstupních frekvencích, tak získala dosti velkou experimentální podporu.
Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohem širší řadě frekvencí, než se původně myslelo.

Výzkumníci odhalili, například, že naše zraková soustava je citlivá na zvukové frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom, co je dnes nazvané "osmické frekvence", a dokonce buňky v naších tělech jsou citlivé na širokou řadu frekvencí. Takovýto zjištění nám naznačuje, že to je jenom zaleží na holografické působnosti vědomí, jak takové frekvence jsou vytříděny a rozčleněny do konvenčního způsobu vnímání.
Ale ještě překvapivější výsledek dostaneme, když spojíme Pribramův holografický model mozku spolu s teorií Davida Bohma. Co se stane? Jestliže je hmatatelný svět jen druhotná skutečnost a co je "tam venku" je jen změť frekvencí, a jestliže je také hologram a jen vybírá určité frekvence z této změti a pak je matematicky transformuje do smyslového vnímání, co se stane s objektivní realitou?

Řečeno zcela jednoduše, přestává existovat. Jak východní náboženství dlouho avizují, že materiální svět je Mája, iluze, ačkoliv si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, pohybující se skrz fyzický svět, nejde o nic, než o představu.
Jsme vlastně "přijímače" plovoucí skrz kaleidoskopický oceán frekvencí, a co vybereme z tohoto oceánu a proměníme do fyzické skutečnosti je jen jeden kanál z mnoha, která lze získat ze superhologramu.

Tento překvapující nový obraz skutečnosti, syntéza Bohmova a Pribramova pohledů, byla pojmenována jako holografické paradigma, a ačkoli mnoho vědců se k němu postavilo se skepticismem, jiné to přitáhlo. Malá, ale rostoucí skupina výzkumníků věří, že to může být jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke kterému věda dosud dospěla. Více jak to, většina věří, že může řešit některá mystéria, která nebyla vědou předtím vysvětlitelná a dokonce ustanovit paranormální jevy jako součástí přírody. Četní badatelé, včetně Bohma a Pribrama, si všimli že mnoho parapsychologický fenoménů se stává mnohem více srozumitelnější v termínech holografického paradigmatu.

V vesmíru ve kterém individuálních mozky jsou ve skutečnosti nedělitelné části většího hologram a všechno je neskonale vzájemně propojené, telepatie může být pouze zpřístupnění holografické úrovně.
Je mnohem snazší porozumět, jak informace může cestovat, od mysli osoby "A" k mysli osoby "B" na daleké vzdálenosti a pomáhá pochopit mnoho neřešitelných hádanek v psychologii. Zvláště Stanislav Grof cítí, že holografické paradigma poskytuje model pro porozumění mnoha záhadných fenoménů, které lidé zažívají během změněných stavech vědomí.

V roce1950, zatímco vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, Grof měl jednu pacientku, ženu, která náhle došla k přesvědčení o totožnosti ženy s druhem prehistorického plazu Během trvání její vize, nejenže přesně popisovala všechny pocity, jako by skutečně byla plazem, ale dokonce popisovala části samčí anatomie. Popsala, že hlava samce byla pokryta barevnými skvrnami.
Co bylo pro Grofa překvapující, že ačkoli žena neměla žádnou dřívější znalost o takových věcech, pozdější rozhovor se zoologem potvrdil, že u jistých druhů plazů, hraje barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou úlohu jako spouštěč sexuálních podnětů.

Skutečnost této ženy nebyla ojedinělá. Během průběhů jeho výzkumů se Grof setkal s příklady pacientů identifikující se vlastně s každým druhem na evolučním stromě. Co více, shledal, že takové zkušenosti často obsahují tajemné zoologické detaily, které se ukazují jako přesné.
Regrese do zvířecího království nebyli jedinou hádankou psychologických fenoménů, se kterými se Grof setkal. Také měl pacienty, kteří se zdáli proniknout do jakéhosi druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Lidé s malým nebo žádným vzděláním náhle dávali detailní popis pohřebních praktik z dob Zarathustry a scén z Hinduistické mytologie. V jiné kategorii zkušeností, osoby dali přesvědčiví popis z cest mimo tělo, záblesků budoucnosti, a regresí do zjevně minulých inkarnací.
V pozdějším výzkumu, Grof se setkal s tím samým rejstříkem fenoménů i u terapeutických sezení, které nezahrnovali užití psychadelických látek. Protože společným prvkem takových zkušeností, který se objevoval, byla transcedence individuálního vědomí za obvyklé hranice ega a omezení času a prostoru, Grof je nazval "transpersonální zkušenosti" , a pozdních 60 letech pomohl založit větev psychologie nazývanou "transpersonální psychologie" , jejíž studiu se potom plně věnoval.

Ačkoli do nově založené Asociace transpersonální psychologie vstupovalo stále více podobně myslících profesionálů, a přestože se stala transpersonální psychologie respektovanou větví psychologie, ani Grof ani ostatní nebyli schopni dlouho poskytnout vysvětlení pro takové bizarní psychologické fenomény, kterými byli svědky. Ale to se změnilo s příchodem holografického paradigmatu.
Jak si Grof nedávno všiml, jestliže je mysl jen část kontinua, labyrint, který je spojený nejen s každou další myslí, která existuje a nebo existovala, ale s každým atomem, organismem, a oblastí v ohromném prostoru a času, fakt, že je schopna příležitostně dělat vpády do tohoto labyrintu, a mít transperosnální zkušenosti, se už dále nemusí zdát tak divné.

Holografické paradigma má také dopady pro takzvané tvrdé vědy jako biologie. Keith Floyd, psycholog ve Virginii, poukázal, že jestliže pevná realita je jen holografická iluze, nemůže být déle pravdivé tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše, je to vědomí, které vytváří zdání mozku - stejně tak jako těla a všeho kolem, co interpretujeme jako fyzické.

Takový obrat v způsobu v náhledu na biologické struktury způsobil, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše porozumění léčícímu procesu může být též transformován holografickým paradimagmatem. Jestliže zřejmá fyzikální struktura našeho těla je jen holografická projekce vědomí, je jasnější, že každý z nás je více zodpovědný za naše zdraví, než původní medicínské znalosti připouštěj

Zemřel nejstarší člověk na světě

Edna Parkerová foto: ČTK/AP

Nejstarší člověk na světě zemřel ve středu ve věku 115 let a 120 dní. Byla jím Američanka Edna Parkerová, která byla podle Guinnessovy knihy rekordů nejstarším člověkem na světě, se narodila 20. dubna 1893. Od roku 1938, kdy zemřel její manžel, žila na své zemědělské usedlosti sama až do sta let, kdy se přestěhovala k synovi.

27. 11. 2008 16:22 - SHELBYVILLE

Smrt ženu zastihla v pečovatelském zařízení ve městě Shelbyville nedaleko Indianapolisu, kde letos v dubnu, poměrně čilá, oslavila 115. narozeniny.

Parkerová měla pět vnuků, 13 pravnuků a 13 prapravnuků. Přežila oba své syny - Clifforda a Earla Juniora i dvě sestry.

Stejný ročník narození jako Parkerová (1893) má podle Guinnessovy knihy rekordů ještě Portugalka Maria de Jesusová (narozena 10. září). Třetí nejstarší osobou na naší planetě je Američanka Gertrude Bainesová, která se narodila 6. dubna 1894.

Zajímavosti o nejstarších lidech
V Československu podle Guinnessovy knihy rekordů žil před 40 lety nejstarší člověk na světě: pražská rodačka Marie Bernátková, která se narodila 22. října 1857 ještě za Rakouska, držela prvenství od června do října 1968, kdy zemřela ve věku 111 let.
Nejstarší ověřenou osobou světa byla Francouzka Jeanne Calmentová, která zemřela 4. srpna 1997 ve věku 122 let a 164 dní.
Druhou nejstarší osobou světa je nyní Američanka Gertrude Bainesová (narozena 6. dubna 1894)
Nejstarším žijícím mužem světa je 113letý Japonec Tomodži Tanabe.
Nejstarší obyvatelkou ČR je od letošního července Marta Pokorná z Dačic, která se narodila 8. července 1900, do té doby byla doyenkou v ČR 109letá Marie Kráslová. Nejstarším obyvatelem ČR stále zůstává Emílie Doležalová z Ochozu u Brna, která zemřela 17. listopadu 2004 ve věku 110 let a 153 dní.
Historicky nejstarší ověřenou osobou světa je sice oficiálně stále Francouzka Jeanne Calmentová, jež zemřela ve 122 letech, loni v březnu ale přinesly agentury zprávu, že v Salvadoru zemřela 128letá Cruz Hernándezová. Tato bývalá porodní asistentka, která ale nevlastnila rodný list, by tedy byla o šest let starší než Calmentová.
Posledni komentare
07.06.2016 18:15:01: ниче užitečného nedělá. !!!HOVNO!!! :-P rychla pujcka bez poplatku
30.10.2014 04:06:04: Pro tebe špatné údaje :-P http://yandex.ru/
30.10.2014 04:05:32: Ona navštívila prostě skvělý nápad :-( http://yandex.ru/
27.10.2014 12:39:57: seznam smiley${1}

NASA odhalila další tajemství Merkuru. Smršťuje se a praská


11.7.2008 - Nedávný přelet sondy Messenger kolem Merkuru umožnil vědcům prozkoumat planetu mnohem lépe než kdykoli předtím. Analýza dat pořízených sondou odhalila zcela novou tvář planety.

Sondu Messenger vypustila NASA směrem k Merkuru, nejmenší a zároveň Slunci nejbližší planetě naší Sluneční soustavy, v srpnu roku 2004. Po více než tříleté cestě se sonda letošního ledna ocitla dosud v největší blízkosti Merkuru - pouhých 200 kilometrů od jeho povrchu.

Samozřejmě že takovou příležitost si astronomové nemohli nechat ujít a využili ji k důkladnému (především fotografickému) průzkumu povrchu planety.

Poslední průzkum byl v sedmdesátých letech

Pořízené snímky a jejich následná analýza se staly podkladem pro sérii 11 článků, které v průběhu minulého týdne uveřejnil prestižní časopis Science. Výsledky studií, které byly většinou realizovány za spoluúčasti specialistů z NASA, vědcům dovolují získat mnohem přesnější představu o povrchu a atmosféře i dynamických jevech v nich, jakož i o gravitačním a magnetickém poli nejmenší planety Sluneční soustavy (má průměr jen 4 879,4 km, tedy zhruba třetinový ve srovnání se Zemí).

NASA už ale v minulosti Merkur zkoumala – v roce 1974 a 1975 v jeho blízkosti operovala sonda Mariner 10. Než v březnu 2011 vstoupí na oběžnou dráhu, má Messenger (zkratka z anglického Mercury Surface, Space Environment, Geochemistry and Ranging) v plánu ještě dva těsné přelety Merkura, a sice 6. srpna 2008 a 29. září 2009.

Rozmanitost povrchu – za všechno může vulkanismus

Letos vyfotografoval nejen značnou část vnějšku planety, kterou již dříve zmapoval Mariner 10, ale pořídil i snímky zcela nových oblastí. (Fakt, že nové fotografie mají mnohem lepší rozlišení než ty předešlé, snad ani není třeba připomínat.)

"Nyní máme snímky asi poloviny povrchu té části Merkuru, kterou Mariner 10 nikdy neviděl,“ tvrdí Mark Robinson z Arizonské státní univerzity, který se zabývá povrchovou geologií Merkuru. "Obraz ještě není kompletní, ale druhou polovinu dostaneme při příštím přeletu Messengeru 6. srpna.“

Mezi nejdůležitější objevy zřejmě patří vysvětlení původu topografické rozmanitosti Merkuru. Tato otázka bývala zdrojem pravidelných, často nesmiřitelných vědeckých polemik.

Nyní se vědci shodují, že při formování povrchu Merkuru hraje a hrál významnou roli vulkanismus. Značné množství kráterů na jeho povrchu může na první pohled mást, mohlo by se zdát, že Merkur se svým vývojem podobá Měsíci.

Jenže měsíční krátery jsou impaktní, data z Messengeru ale ukazují na něco jiného. Naznačují, že četné trhliny, krátery i další geologické útvary na povrchu Merkuru vznikly díky jeho vulkanické aktivitě!

Merkur se smršťuje a praská

Kromě toho se přišlo také na to, že velké množství prasklin na povrchu vzniká v důsledku smršťování svrchní kůry planety díky neustálému ochlazování jádra planety. Komprese je o třetinu větší, než se původně soudilo. Snímky z Messengeru odhalily ještě jednu zvláštnost.

Ukazuje se, že v nerostech na povrchu planety chybí železo. Buď se nalézá hlouběji pod povrchem, anebo je na něm sice přítomno, ale není vidět. Ať tak či onak, zdá se, že výskyt železa na Merkuru je menší než na jiných kamenných planetách Sluneční soustavy (Venuše, Země, Mars).

Podle Robinsona další plánované přelety sondy nad povrchem naše poznání nejmenší planety ještě zlepší. "Až sonda vstoupí na oběžnou dráhu, tak budeme moct využít všechna její zařízení a detailně prostudovat horniny na jejím povrchu.“

Zdroj: www.nasa.gov, www.universetoday.com 

Posledni komentare
07.06.2016 22:42:39: četl o етом ještě dlouho :-( online pujcka pred výplatou hořice
07.06.2016 19:57:18: Vaše představa prostě vynikající :-? rychlá nebankovní půjčka před výplatou
04.05.2009 14:07:00: smiley${1}smiley${1}

Biblická potopa světa nebyla zas tak velká, dokazují vědci

Rozbouřené moře. Ilustrační foto. foto: ČTK

Potopa, které měl přibližně před 9500 lety uniknout praotec Noe na své Arše, nemusela být tak hrozivá. Tým vědců v deltě Dunaje zkoumá, kolik neolitických osad tehdy pohltila voda. Na základě svých poznatků soudí, že rozměry biblické pohromy byly desetkrát menší, než archeologové dosud tvrdili.

28. 1. 2009 21:22

Z analýzy sedimentů v deltě, kde se Dunaj vlévá do Černého moře, vyplývá, že hladina moře byla v mladší době kamenné o třicet metrů nižší, než je dnes. Dřívější hypotézy udávaly hladinu nižší o 80 metrů.

"Nenašli jsme důkazy, že by se jednalo o tak katastrofickou potopu, jak ji popisují jiní," sdělil geolog Liviu Giosan z Woodsova a Holeova oceánografického ústavu.

Biblická Potopa zasáhla oblast Černého moře.Novinky.cz s použitím Mapy.cz

Před tisíci lety, na konci poslední doby ledové, bylo Černé moře obrovským jezerem, izolovaným od Středozemního i Marmarského moře. Geologové a archeologové vedou diskuse, zda oteplení klimatu způsobilo rozsáhlé tání ledovcových mas na pevnině a vyvolalo potopu světa, která se natrvalo uchovala v lidské paměti a stala se později součástí biblických příběhů.

Vědci hledají pravěkou hladinu moře

Podle jedné z teorií stoupající voda překonala práh na úrovni Bosporského průlivu, zaplavila s ničivou silou 70 000 kilometrů čtverečních pevniny a pohřbila všechny do té doby vzkvétají neolitické civilizace v oblasti. Potopa mohla mít však i pozitivní vliv na rozvoj lidské civilizace. Podle archeologů přiměla první zemědělce ke stěhování dále do nitra Evropy.

Potopa podle Bible
Potopa začala deštěm trvajícím 40 dní a poté dalších 335 dní trvalo, než vody opadly a osazenstvo Archy vystoupilo na pevninu. Potopa byla trestem božím uvaleným na lidstvo kvůli jeho zkaženosti. Přežít měl jen spravedlivý Noe, jemuž Bůh vnukl stavbu Archy, na které se zachránil s rodinou a zástupci všech živočichů. Noe se tak stal praotcem nové lidské společnosti.

Hlavním problémem při určování rozsahu potopy světa je zjištění úrovně hladiny moře během uplynulých tisíců let. Tým Livia Giosana proto udělal několik sondážních vrtů v ústí Dunaje do hloubky 42 metrů. Analýza vrstev sedimentů - jejich složení včetně fosilií živočichů - odhaluje překrývání vrstev usazováním z moře a z vodního přítoku.

S pomocí počítače vědci mohli modelovat proměnu pobřeží Černého moře v této oblasti. Ze zjištěných dat tak podle Giosana vyplývá, že potopa byla spojena se zdvihnutím hladiny moře o pět až deset metrů a ne o o 50 nebo 60 metrů, jak se dosud soudilo. Zaplavená plocha tak byla menší.

Posledni komentare
07.06.2016 22:35:44: Uvidíme... [:tired:] online pujcka pred výplatou stříbro

Zápach ženského potu je nepříjemnější než ten mužský

Podle vědců ženský pot připomíná cibuli, mužský vyzrálý sýr. foto: www.nivea.cz

Zápach potu mužů a žen se dost liší. Švýcarští odborníci teď zjistili, že ten mužský připomíná po zpracování bakteriemi spíš vyzrálý sýr, zatímco ženám se z podpaží line něco jako štiplavá cibule. A ženský pach je nepříjemnější než ten mužský.

30. 1. 2009 12:29 - ŽENEVA

Výzkumem v této oblasti se zabývala společnost Firmenich sídlící v Ženevě, která připravuje pro potravinářský a kosmetický průmysl různé příchutě, aroma a parfémy.

Vědci sesbírali vzorky potu od čtyřiadvaceti mužů a pětadvaceti žen. Pomocí speciálních tamponů odsáli z jejich podpaží pot během saunování či intenzivní jízdy na kole.

Po analýze vzorků se zjistilo, že ženský pot obsahuje velké množství sloučenin síry bez zápachu. Ty ale rychle zpracovávají bakterie, které z nich vytvářejí sloučeninu thiol, která už zápach má – ostrý, štiplavý a připomínající cibuli.

Vůni ovlivňují i jiné faktory

U mužů se podařilo analyzovat velké množství mastných kyselin, opět bez zápachu, které však bakteriální enzymy z podpaží rychle rozkládají na páchnoucí látky připomínající naležený sýr.

„Muži páchnou jako sýr, ženy jako grep či cibule,“ citoval autora studie Christiana Starkenmanna britský list Daily Telegraph.

„Vůni potu také ovlivňují jiné faktory, co jíte, čím se myjete, co nosíte za oblečení a jaké geny jste zdědili,“ dodal ke studii profesor Tim Jacob z Cardiff University.

Posledni komentare
07.06.2016 20:26:37: je to přímo hub budoucnosti 8-) online pujcka pred výplatou miroslav
16.06.2015 13:46:22: Omlouvám se za to, že вмешиваюсь... je Mi povědomé tato situace. Je možné diskutovat. Pište zde nebo...

Chcete cestovat na Mars? Pořiďte si miniaturní silové magnetické pole

Výzkumníci testovali malé, přenosné magnetické pole, které by mohlo sloužit jako potřebná ochrana pro expedice k Marsu s lidskou posádkou, kdy astronauty bude třeba chránit před proudem částic vyvrhovaných z povrchu Slunce.
PRAHA 5. listopadu 2008 (iHNed.cz)
reklama

Proud částic způsobený slunečními bouřemi může mít vliv na zdraví astronautů.Výzkumníci říkají, že laboratorní experiment byl zkouškou konceptu magnetického silového pole, které napodobuje ochranné vlastnosti magnetosféry Země, která chrání naši planetu před tokem těchto částic, který je zvláště intenzivní v čase slunečních bouří. 

Vně ochranného působení atmosféry a magnetického pole Země se částice tzv. slunečního větru řítí prostorem a pronikají čímkoliv, co jim stojí v cestě, včetně těl astronautů, v nichž mohou způsobit problémy. Astronauti na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) se naštěstí nacházejí uvnitř ochranného magnetického pole Země, takže dosud jediní lidé, kteří byli vystaveni tomuto proudu částic, byli astronauté z misí Apollo, které směřovaly k Měsíci. Naštěstí během jejich krátkých výletů nepropukly žádné významější sluneční bouře. Ale v případě mise na Mars s lidskou posádkou je to jiné. Cesta bude trvat řadu měsíců, takže astronauté budou mnohem zranitelnější.

Během experimentu, popsaného v časopise Plasma Physics a Controlled Fusion, užili výzkumníci plazmový paprsek nabitých částic jako náhradu za částice, které jsou vyvrženy Sluncem do prostoru. Tímto paprskem stříleli do míst, kde se nacházelo malé magnetické pole vytvořené jednoduchým magnetem. Vedoucí výzkumnice Ruth Bamfordová nečekala od tohoto zařízení příliš. "Předpokládalo se, že pro takovou práci musíte mít něco velmi velkého, blížícího se svou mohutností planetární škále. Ale hned napoprvé, když jsme zařízení zapnuli, to pracovalo,“ řekla dr. Bamfordová zpravodajskému serveru BBC News. Magnetické pole částice odklonilo a vytvořilo malou bublinu bezpečí.

Dále čtěte

Nový výzkum by mohl mít, jak se zdá, důsledky pro plány NASA vybudovat stálou měsíční základnu. Zatímco průzkumníci na měsíčním povrchu získají dobrou ochranu díky samotnému Měsíci, který je chrání před částicemi z půlky oblohy, nedostatek jakékoliv atmosféry by v případě sluneční bouře způsobil průzkumníkům, nacházejím se vně jejich silnostěnného bunkru, vážné problémy. Dr. Bamfordová ale říká, že je třeba ještě dlouhý výzkum k tomu, aby se podařilo optimálně spojit účinky přenosného magnetického pole pro samotný let posádky i pozdější osídlení. 

Tvrdí také, že její "mini-magnetosféra" by musela být o dost silnější, aby odklonila i vysokoenergetické kosmické paprsky,  které pronikají naší sluneční soustavou ze vzdálených koutů vesmíru.

Posledni komentare
19.03.2016 08:14:30: Гониво :-P Recenze nhl 14 xbox 360
16.06.2015 12:34:06: filosoficky tak... :-! pujcka home credit online

Mimozemšťané existují, připustil hlavní astronom Vatikánu

Duchovní ve Vatikánu naslouchají papeži Benediktu XVI. Ilustrační foto foto: ČTK/AP

Ve Vatikánu věří nejen v Boha, ale i v existenci mimozemských bytostí. Jejich existenci připustil alespoň hlavní vatikánský astronom José Gabriel Funes, který se navzdory laické představě o tmářství katolické církve nijak nebrání teorii velkého třesku.

18. 2. 2009 22:51 - VATIKÁN

Astronomie a víra v Boha nestojí podle Funese ve vzájemném rozporu, napsala agentura APA. "Obecně se uznává, že existuje 100 miliard galaxií a v každé z nich je 100 miliard sluncí. Okolo většiny z těchto sluncí obíhají planety. Je proto velmi pravděpodobné, že některé z těchto planet se podobají Zemi. Také je možné, že ve vesmíru jsou další formy života obdařené inteligencí," prohlásil jezuitský kněz původem z Argentiny.

V souladu s pojmem boha-stvořitele je podle Funese i teorie velkého třesku, podle níž vesmír vznikl přibližně před 13,7 miliardy let následkem obří exploze a od té doby se rozpíná.

Funes je ředitelem vatikánské astronomické observatoře v papežském letním sídle Castel Gandolfo poblíž Říma. Kvůli silnému znečištění ovzduší nad italským hlavním městem ale papežští astronomové provádějí hlavní část vědeckého pozorování vesmíru z hvězdárny v Tucsonu v americkém státě Arizona.

Posledni komentare
19.03.2016 08:44:40: Eth užitečné věci разныые))кароч прикона smiley${1} Díly sram spectro s 7
Letecký inženýr možná objevil legendární potopené město

Fascinující objev: Je to bájná Atlantida?

Foto: Google Earth

Dnes 15:35

Tento fascinující obraz možná ukazuje potopené bájné město Atlantida. Můžeme na něm vidět půdorys města velikosti například Walesu na dně Atlantického oceánu
reklama

Mnoho křižujících se linií, které vypadají jako plán obrovského města, jsou uzavřeny jasnými hranicemi. Jsou příliš pravidelné a rozsáhlé na to, aby vznikly přirozeně. Významný newyorský archeolog Charles Orser a jeden věhlasný odborník na Atlantidu tento objev učinili minulou noc.

Místo tohoto fantastického objevu se nachází asi tisíc kilometrů od břehů Afriky, blízko Kanárských ostrovů. Lokalitu, kde by se bájná Atlantida mohla nacházet, určili mimo jiné podle polohy, kterou předpokládal antický filozof Platón.

„Mříž“ se objevila na záběrech Google Earth, který kombinuje satelitní snímky. Orser řekl: „Je to fascinující! Tato poloha je jedna z těch, které byly navrhovány nejčastěji jako místo, kde by mohla Atlantida být. Tak, jak ji popsal Platón.

Tohoto síťovitého tvaru si všiml letecký inženýr Bernie Bamford, když sledoval Google Ocean. „Vypadá to jako letecká mapa Milton Keynes. To musel vytvořit člověk.“

Legenda po staletí popisovala Atlantidu jako představu vzdělanců a vědců.

V 70. letech byl natočen seriálový hit
Muž z Atlantidy, ve kterém americký herec Patrick Duffy ztvárnil hrdinu, který má plovací blány a je schopen žít pod vodou.

Autor: hnz

Život na Zemi může pocházet z planetky Ceres

Ilustrační foto foto: profimedia.cz

Pocit, že nejvíce vody ve sluneční soustavě je na Zemi, je podle astrobiologů klamný. Jedna ze základních podmínek života se hojně vyskytuje na malých tělesech, jako jsou planetky a asteroidy. Vědci podle stanice MSNBC odhadují, že je jí tam asi 40krát více než na Zemi. To zvyšuje šance, že poměrně blízko Zemi existuje primitivní mimozemský život.

Ceres

Trpasličí planetka Ceres je s průměrem 975 km největším objektem obíhajícím mezi drahami Marsu a Jupiteru. Svoji hmotností představuje asi 30 procent hmotnosti všech malých těles ve vnitřní části sluneční soustavy. Voda na tvoří asi 17 až 27 procent hmotnosti planetky, což přestavuje v průměru asi 2 × 108 km3 vody, tedy přibližně pětkrát více, než je celkové množství vody na zemském povrchu.
7. 3. 2009 19:23

Podle Joopa Houtkoopera z Giessenské univerzity dokonce život na Zemi možná pochází z trpasličí planety Ceres. Svou teorii představil na konferenci Mezinárodní společnosti pro studium počátků života v italské Florencii.

Ceres je nejmenší planetka sluneční soustavy, která leží v pásu asteroidů. Ještě v době svého objevená v roce 1801 byla zařazena mezi planety, ale s novou metodologií je řazena mezi trpasličí planety.

„Napadlo mě to, když jsem se dozvěděl, že na většině přirozených satelitů v naší soustavě existuje voda, značné množství a snad i v kapalném stavu,“ řekl kořenech své teorie Houtkooper, citovaný agenturou AP. Hodně ledových těles ve sluneční soustavě má pevná jádra tvořená kovy a horninami, proto je podle vědce možné, že na nich existují i hydrotermální průduchy, které jsou ideální pro vznik života.

Kdysi na počátku existence sluneční soustavy prošly její součásti obdobím těžkého bombardování. Pokud na Zemi vznikl život již předtím, byl podle Houkoopera docela určitě zlikvidován a šanci k nové evoluci dostal nejspíš až poté, co uvnitř soustavy opět zavládlo klidnější období.

Ceres skrývá tajemství

Na Ceresu je zajímavé to, že období těžkého bombardování přečkal bez šrámu. V opačném případě by totiž při větší srážce s jiným tělesem přišel o svou ledovou krustu. Planetka totiž nemá dostatečnou gravitaci aby zásoby vody udržela, což se stalo asteroidu Vesta, na jehož povrchu je obrovský kráter, ale žádná voda.

:. Řez planetkou Ceres:. Řez planetkou Ceres

Houtkooper se proto domnívá, že na Ceresu se mohla uchovat nejen voda, ale v něm i primitivní formy života, který začal vznikat se sluneční soustavou. Život na Zemi nemohl období bombardování přečkat. Mohl však být přesazen z Ceresu. Vědec si představuje, že zárodky života mohl vyrazit nějaký menší objekt - třeba kometa, který ho pak přenesla na Zemi. Ceres díky malým gravitačním silám by takové těleso nepohltil jako větší planety.

Houtkooper tvrdí, že život by mohl být na Ceresu i nyní - primitivní na hydrogen-peroxidové bázi, schopný přečkat nízké teploty. I vědec sám přiznává, že k ověření jeho teorie chybí fakta, a tak jde spíše o sci-fi. Nicméně fantazie s prvky reality, protože její autor porovnával a hodnotil možnosti dalších těles, která mají na svém povrchu led a možná i vodu a primitivní život. Ceres mu při porovnávání možných trajektorií vyšel jako největší favorit.

Více informací o Cersu by měla přinést sonda Dawn, kterou NASA vypustila v roce 2007. Ta se však k planetce dostane až v roce 2015.

Posledni komentare
07.06.2016 17:58:24: haha пацталом))))) O_O pujcka 1000kc ihned na ucet
16.06.2015 15:06:33: Myslím, že Se mýlíte. Jsem si jistý. Mohu to dokázat. Napište mi PM, mluvit. :-x rychle pujcky plzen...

Objevena první organická molekula za hranicemi Sluneční soustavy

Posledni komentare
07.06.2016 21:40:36: Atp мну líbit! :-! online nové rychlé nebankovní půjčky
16.06.2015 18:29:45: Jsem přesvědčen, že Se mýlíte. Jsem si jistý. Mohu bránit svou pozici. Napište mi PM, пообщаемся. ;-...

Britská vláda odtajnila dokumenty o UFO

Britské ministerstvo obrany v neděli poodhalilo roušku tajemství nad dalšími dokumenty ze spisu týkajícího se UFO (neidentifikovaných létajících předmětů). Mezi jiným sdělilo, že v roce 1990 informovalo další ministerstva o pozorování neidentifikovatelného létajícího předmětu podobajícího velkému diamantu.

Nákres UFO, které bylo pozorováno Yorkshiru v březnu 1988.

FOTO: The National Archives

UFO

Zkratka anglických slov Unidentified Flying Object (neidentifikovaný létající předmět) označuje předmět na obloze, jehož původ nelze racionálně vysvětlit.

V obecném povědomí pojem splynul s mimozemskými "létajícími talíři“.

Podle odborných studií lze přirozeně vysvětlit zhruba 97 procent nahlášených pozorování UFO. 

Dnes 14:35 - Londýn

Státní archivy povolily přístup k sedmi spisům, které mezi listopadem 1987 a dubnem 1993 založily zpravodajské služby ministerstva obrany a v nichž je obsaženo 1200 pozorování UFO.

Negativy fotografií pořízené 4. srpna 1990 ukazují zejména velký neidentifikovatelný předmět ve tvaru diamantu, který zůstal ve vzduchu téměř deset minut, než pak velkou rychlostí vzlétl k nebi.

"Takové případy se obvykle jiným ministerstvům neoznamují," uvedl podle agentury AFP nejmenovaný zdroj z ministerstva obrany. "Tentokrát však ministerstvo obrany obdrželo šest fotografií od Daily Record (skotský deník), který nás požádal, abychom je okomentovali," dodal.

Ministerstvo obrany informovalo další resorty a požádalo je, aby médiím sdělily, že pokud jde o velký předmět v podobě diamantu, nebyl vyvozen žádný závěr.

Nákres UFO, které bylo pozorováno nad Velkou Británií

:. Nákres UFO, které bylo pozorováno nad Velkou Británií
FOTO: The National Archives, Bez zdroje

Mimozemšťan se skandinávským akcentem

V jiném spisu ministerstvo obrany informuje o svědectví ženy, která se při procházce setkala s mimozemšťanem, jenž údajně hovořil se skandinávským přízvukem.

Žena, jejíž jméno není uvedeno, telefonovala 20. listopadu 1989 britskému Královskému letectvu (RAF) a vyprávěla, co se jí přihodilo: když se procházela se psem na hřišti, přiblížil se k ní muž hovořící se skandinávským přízvukem oblečený do hnědé letecké kombinézy a oznámil jí "přátelskou návštěvu mimozemšťanů".

Posledni komentare
07.06.2016 22:48:16: Ano, opravdu. A já jsem se s tím setkal. :-( nebankovni půjčky ostrava poruba

Robot Asimo se dá ovládat pouhou myšlenkou

Otevření dveří nebo zapnutí televizoru může být i pro starší či tělesně handicapované lidi velkým problémem. Jejich potíže se rozhodli vyřešit japonští vědci, kteří naučili jejich robota Asima poslouchat lidskou myšlenku.

Video

Japonci předvedli robota ovládaného myslí

zdroj: Reuters/Stream.cz

Dnes 16:32 - Tokio

Člověk, jemuž má robot ulehčit každodenní život, svého pomocníka ovládá pomocí helmy, kterou má posazenu na hlavě a jež vysílá radiové pokyny do senzorů přístroje. Elektrické výboje z pokožky hlavy ve chvíli, kdy člověk myslí na jednoduché pohyby, jsou pak překládány do skutečných pohybů robota. Ten pak může kráčet, pohybovat pažemi či běhat.

Základem celého projektu je rozpoznání mozkových impulzů, které vedou k realizaci pohybu končetin a celého lidského těla. Robot pak pomocí bezdrátové komunikace dokáže na myšlenkové příkazy člověka adekvátně reagovat.

Pokud chce člověk přinutit robota k pohybu, musí si nasadit tuto přilbu.

Pokud chce člověk přinutit robota k pohybu, musí si nasadit tuto přilbu.
FOTO: ČTK/AP

Vědci ovšem upozorňují, že převedení projektu do praxe ještě čeká dlouhá cesta. Zatím se jim totiž nepodařilo lidskou mysl zbavit všech ruchů, které komunikaci mezi mozkem a robotem komplikují. Navíc jednotlivé myšlenkové vzorce se u různých lidí liší, nastavení u každého člověka tak představuje dvou až tříhodinovou práci.

„Hovořím o snech,“ prohlásil výkonný šéf výzkumného oddělení Hondy Jasuhisa Arai. „Praktické použití je stále daleko před námi,“ vysvětlit.

Řeči delfínů bude rozumět díky nově vyvinutému přístroji

Zvukoví inženýři ve Velké Británii po roce zkoumání delfíního mlaskání vyrobili přístroj zvaný cymaskop, který lidem dokáže přetlumočit řeč těchto mořských tvorů. Vynález funguje na principu snímání a identifikace zvuku, jejž pak převádí do nám srozumitelné, obrázkové formy.

Video

Jak se chytá hlas delfína

zdroj: speakdolphin.com

Dnes 16:00

Inženýr John Stuart Reid z Kesvicku věří, že vynález cymaskopu představuje opravdu zlomový okamžik v historii studování delfíní řeči. 

"Doposud nebylo možno porozumět delfíní řeči. Cymaskop dokáže identifikovat strukturu hlasu delfína a současně jej převést do zákonitostí lidské řeči," osvětlil Reid princip fungování vynálezu.

Podle serveru Newstandstar Reid pracoval na svém nápadu přes rok a věřil, že během dvou let přijde na to, jak dešifrovat delfíní jazyk. Spolu s Jackem Kassewitzem, floridským odborníkem na delfíny, se nejprve snažili převést delfíní řeč do obrázků.

"Zpočátku jsme překládali pouze základní slova a výrazy, postupně jsme se naučili rozumět slovům během konverzace," objasnil Reid počátky studia delfíní řeči.

Žádný jiný přístroj nedokáže přetlumočit řeč do obrázkové formy. Lidé slyší zvuky okolo dvaceti tisíc Hertzů, delfíni jsou schopni zaznamenat až dvě stě tisíc Hertzů. Mnoho přístrojů dokáže zaznamenat a rozlišit signály vydávané delfíny, ale až tento nově vyvinutý přístroj signály přetlumočí do lidem srozumitelné řeči.

Cymaskop může být využit také v jiných oblastech zkoumání zvuku, pořizuje zvukový záznam jako otisk prstu.

nebo pošlete odkaz na článek e-mailem:

Posledni komentare
07.06.2016 19:40:33: Musíme se podívat O_O nebankovní půjčka online boskovice
07.06.2016 18:20:15: Офигенно! Díky!!! 8-) půjčky dalibor kubeš
19.03.2016 09:09:47: Když abstraktní myšlení smiley${1} Ovladač starcom 8813

O pohlaví dítěte rozhoduje příroda i strava

O pohlaví vašeho dítěte nerozhodujete vy, ale příroda. Dělá to dost záhadně, alespoň z pohledu vědců, ale skvěle jí to vychází. Miminek v modrém je sice o něco málo víc než malinkých holčiček, ale časem se to vyrovná a nakonec zbude víc starých paní než dědečků.

Krásné tajemství stále více párů vyměňuje za jistotu.

FOTO: Profimedia

Dnes 13:01

Podle posledních průzkumů se zdá, že rozhodující slovo v oné hádance kluk nebo holka má klima. Je to ale složitější. Čím více postupujete na jih k rovníku, tím větší bude pravděpodobnost, že se narodí holka. Dřív se ale tvrdilo, že kluk.

Podle Kirsten Navarové a jejího článku v dubnovém čísle časopisu Biology Letters britské Královské vědecké společnosti na tom zřejmě spolupůsobí víc faktorů: vedle teploty také delší dny. Klima podle americké demografky pravděpodobně zasahuje i do míry potratovosti a ovlivňuje kvalitu spermatu.

Jsou tu samozřejmě i umělé vlivy. Čínská politika jednoho dítěte například vedla k nárůstu podílu chlapců nad děvčátky. Díky technickým vymoženostem je dnes snadné zjistit, jestli se v těle budoucí matky ukrývá chlapec nebo děvče, a Číňané toho využívali k „vyřazení“ ženských zárodků.

Pravděpodobnost vnuků

Z pohledu vnějšího prostředí jsou však ženské zárodky odolnější než mužské. Při nepříznivých podmínkách tak žena „vyrobí“ spíš holčičku.

To má své evoluční vysvětlení, známé biologům zejména u bezobratlých, ale platné i u savců. Samci se z pohledu reprodukčních možností od samic výrazně liší. Někteří „páni tvorstva“ budou mít mnoho potomků, ale jiní žádného – podle toho, jaké mají fyzické předpoklady zaujmout výrazné sociální postavení ve skupině. Naproti tomu velká většina samic má téměř jistotu, že rodit budou.

Proto ženský organismus bude v časech blahobytu rodit spíše samce, protože tak má větší šanci získat od svých synů hodně potomků třetí generace. V časech nouze ale organismus dá přednost rození děvčátek, které jsou sázkou na jistotu přinejmenším jednoho vnoučka.

To má svůj odraz ve stravovacích návycích. Ve vyspělých zemích v nedávné minulosti většina žen jedla kaloricky bohatou stravu a pravidelně snídala. Dnešní trendy jdou proti tomu, ale zůstaňme u stavu před touto módní vlnou.

Za bídy se rodí samičky

V jiném čísle téhož odborného magazínu o tom psal tým z britských univerzit v Oxfordu a Exeteru. Výzkum pracoval se skupinou 740 žen, které čekaly své první dítě.

Během těhotenství byly dotazovány na svoje stravovací návyky před početím a v prvních měsících jiného stavu. Více než polovina (56%) z žen, u které příjem potravy byl v době kolem početí kaloricky nejvydatnější, porodila chlapce, zatímco u žen s kaloricky skromnější stravou bylo chlapců jen 45 %. Vědci vyčíslili kalorickou hranici matek synů – 2413 kalorií denně – a matek dcer – 2283 kalorií.

Matky synů také uváděly větší příjem a pestrost živin jako draslíku, vápníku, vitamínů C, E a komplexu B12 a jejich snídaně tvořily častěji cereálie.

Budoucí maminky, které se v jídle výrazněji řídí sloganem „fit a light“ a které vynechávají snídani, mají nižší příjem sacharidů a glukózy. O té je z praxe umělého oplodnění známo, že její množství ovlivňuje pohlaví budoucího potomka: vyšší hladina „dělá“ chlapečky, nižší hladina stačí „jen“ na děvčátka.

Nedostatek glukózy, třeba jen relativní, jako hlavního zdroje energie pro organismus si tělo matky zřejmě překládá jako varování, že panuje všeobecná bída, a proto v souladu s největším živočišným příkazem zachovat rod produkuje samičky.

Pokoušet se takovou cestou dosáhnout vytouženého pohlaví dítěte je ale holý nerozum. Nadměrný příjem sacharidů vede k nadváze a k dalším zdravotním komplikacím jak matky, tak potomka, a stejně tak cílená podvýživa se může na zdraví plodu nemile podepsat.

Ve světovém průměru se rodí 106 chlapců na každých sto dívek, v procentech je to 51,5 ku 48,5. Poměr se mění podle mnoha sociálních ukazatelů napříč zeměkoulí, ale obecně tu působí zeměpisná šířka.

Jak funguje teplota?

Profesorka Navarová ve své studii shrnula údaje z 202 zemí během deseti let. Přesto dospěla ke zjištění, že podíl chlapců se směrem k rovníku snižuje, a to přes obrovské rozdíly v sociální a ekonomické úrovni porovnávaných zemí.

V oblasti mírného pásma se rozdíl v poměru chlapců a dívek snížil nejvíce, na 51,1 procentní převahu chlapců, v subarktických oblastech činil jejich podíl na všech narozených miminkách 51,3 procenta.

K obráceným závěrům, že jižněji se rodí chlapců více než na severu, dospěl roku 2000 tým nemocnice svatého Lukáše z Malty vedený Victorem Grechem. Pro severní polokouli jim vyšla tři pásma poměru pohlaví novorozenců.

Nad 55. stupněm severní zeměpisné šířky, ve Skandinávii, se rodí 51,2 procenta chlapců, ve střední Evropě od Británie přes Francii a Rakousko po Polsko (40–55°) o desetinu procenta víc, ale ve Středozemí včetně Malty, Španělska a Itálie (35–40°) je už podíl chlapců 51,6 procenta. V České republice připadá na jednu narozenou holčičku 1,06 chlapečka.

Vždycky jsou dvě možnosti

V severní Americe jsou pásma mírně posunuta – Mexiko (pod 30°), USA (30–50°) a Kanada (nad 50°), ovšem poměr chlapců a dívek se mění obráceně. Na jihu je téměř vyrovnán a stoupá směrem k severu. Poměr narozených chlapečků k holčičkám je přitom v obou jižních pásech Evropy vyšší než ve stejné zeměpisné šířce v USA.

„Nedokážeme to vysvětlit,“ přiznal tehdy v Journal of Epidemiology and Community Health profesor Grech. „Odporuje to jinde platnému fenoménu víc na jih, víc chlapců.“ Ani po devíti letech od Grechovy studie nemají porodníci jasno. Fenomén zeměpisné šířky funguje navzdory tomu, že vnější teplota prostředí nemá vliv na vnitřní teplotu těla, kde k oplodnění dochází.

„Netušíme, proč tomu tak je,“ řekl před několika týdny Ian Craft z londýnského Centra pro lidskou reprodukci. „Naše neznalost je vlastně fascinující – když si pokládáte otázku, zda to bude kluk nebo holka, jsou tu pořád dvě možnosti.“ 

Posledni komentare
07.06.2016 21:44:37: Gee-gee, поржал na slávu O_O půjčka online solnice
 
UFO - VESMÍR - ZÁHADY - VĚDA administraci v 'Nastavení stránek'.