MIROSLAVOVY TAJUPLNÉ STRÁNKY

NA STRÁNKÁCH SE USILOVNĚ PRACUJE DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ administraci v 'Nastavení stránek'.

ODKAZY

http://http://kaprarina.webnode.cz/

SUPER DOMÉNY NA PRODEJ

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

RADIO FENIX DJ MICHAL

MAPA

ITERAKTIVNÍ MAPA MARSU

ČT1 TV

ČT 1

zvuky z vesmíru

SETI HOME

SATELITNÍ MAPY A ATLASY

ON LINE WORLD

POČASÍ

STELITNÍ POHLED - POČASÍ

PRAHA

ON LINE KAMERY

 

HOROSKOPY

HOROSKOPY

ON LINE RÁDIO

ON LINE RÁDIO

ON LINE TELEVIZE

ON LINE TELEVIZE CELÉHO SVĚTA

SMS ZDARMA

SMS ZDARMA MUŽETE POSÍLAT NA 02 A VODAFON

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

HLEDÁM - PRODÁM - KOUPÍM

Podpořte rozvoj stránek pomocí SMS Děkujeme

VÝZKUM - OBĚVY

Keplerův dalekohled bude z vesmíru hledat nové Země

Nový kosmický teleskop umožní udělat si dosud nejúplnější představu o počtu obyvatelných světů. Do vesmíru ho vynese z floridského raketodromu Cap Canaveral raketa Delta II v sobotu brzy ráno (4.49) našeho času.
PRAHA 6. března 2009 (Hospodářské noviny)
reklama
Keplerův dalekohled

Před více než čtyřmi stoletími vydal Giordano Bruno spis, v němž tvrdil, že světů jako náš, je ve vesmíru mnoho. Ke své smůle ale nemohl církvi nepříjemnou skutečnost dokázat - a tak shořel na hranici. Přesvědčivý důkaz není k dispozici dodnes, ale už brzy by se to mohlo změnit. Americký kosmický teleskop začne pátrat po planetách podobných Zemi u jiných hvězd. Paradoxně se nejmenuje po Brunovi, ale po jeho současníku Johannesu Keplerovi.

První planety cizích sluncí začali astronomové objevovat koncem minulého století, ale zatím žádná z nich nepředstavuje svět, na kterém by se nám mohlo líbit. Buď jde o žhavé giganty z plynu, obíhající v těsné blízkosti své hvězdy, nebo o tělesa sice s pevným povrchem, ale mnohonásobně větší než Země - a skoro jistě pustá. Mohlo by se tedy zdát, že planetární soustavy jiných sluncí jsou tak odlišné od té naší, že tam není šance na život. 

Dokonalý přístroj

Jenže je to jinak. Problém nespočívá v tom, že by tělesa podobná Zemi ve vesmíru neexistovala, ale v tom, že dosud nebyly k dispozici metody, které by je mohly odhalit.

Teleskop Kepler bude prvním přístrojem, který dokáže zaznamenat "nové Země" - tedy planety velikosti blízké naší a obíhající v takové vzdálenosti od své hvězdy, že na jejich povrchu může existovat voda v kapalném stavu. A kde je voda, může být i život, jak ho známe.

Pokud vše půjde dobře, tak raketa Delta II vynese observatoř na oběžnou dráhu - nikoliv kolem Země, ale kolem Slunce, kde bude mít lepší podmínky pro pozorování. Kepler je vlastně asi tunu vážící teleskop s průměrem hlavního zrcadla 1,4 metru, tedy výrazně menší než Hubbleův kosmický teleskop. Konstruktéři ho však dokonale přizpůsobili jeho účelu, jímž je sledovat změny jasu vzdálených hvězd ve chvíli, když planeta prochází mezi ní a Keplerovým objektivem.

Dále čtěte

Co Kepler umožní

Cílem Keplera není propátrat celou oblohu. Po dobu přibližně tří a půl až čtyř let bude sledovat oblast v souhvězdí Labutě a Lyry, kde se nachází několik stovek zajímavých hvězd. Výhodou tohoto řešení je, že pozorování nebude rušit ani Slunce, ani případná tělesa pohybující se naší sluneční soustavou. Teleskop Keplera je totiž zkonstruovaný tak, že může dlouhodobě měřit změny jasu velkého množství hvězd najednou. Poměrně malá pravděpodobnost, že se podaří zachytit přechod planety přes kotouč svého slunce, se tak výrazně zvyšuje.

Nový kosmický teleskop umožní udělat si dosud nejúplnější představu o počtu obyvatelných světů a o tom, jak planetární soustavy hvězd podobných Slunci doopravdy vypadají. A jestli ten náš s malou skalnatou planetou obíhající v zóně života je pravidlem nebo výjimkou.

Přímý pohled na objevené planety ani údaje o podmínkách, které na nich vládnou, nám tedy Kepler nenabídne. Relativně levně ale poskytne astronomům informace o tom, kde se nacházejí a kam se zaměřit při pozdějších misích výkonnějších přístrojů. Ty odstartují do vesmíru především v rámci programu Terrestrial Planet Finder, jehož přesná podoba ani harmonogram zatím nebyly stanoveny.

 

Keplerův dalekohled

 

NASA hledá tajemnou planetu, která měla stvořit Měsíc

Roman Gazdík15:40 | 14.4.2009gaztisknidiskutujpošlisdílej

Vznik Měsíce

Srážka Země a protoplanety Theia, jak si ji představuje umělec NASAvětší obrázekAutor: NASA

Washington - Jak je možné, že malá planeta, jako je Země, má tak velký Měsíc, který jinak vídáme pouze u plynových obrů jako Jupiter nebo Neptun?

To je věc, nad kterou si vědci lámou hlavu už dlouho.

Je si jen těžko možné představit, že by si Země byla schopna rychle se pohybující Měsíc svým nepatrným gravitačním polem odchytit. Podobně složení obou těles stojí v rozporu s hypotézou, že by se Měsíc oddělil od Země, nebo že by obě tělesa vznikala společně.

Velká rána

Nejvíce přijímanou teorií je tedy takzvaný "Big Whack" (velká rána, velký úder, po vzoru Velkého třesku), která říká, že se prvotní Země kdysi srazila s neznámým tělesem o velikosti Marsu. Úlomky obou planet z této kolize pak na oběžné dráze vytvořily Měsíc.

Výhodou této teorie je, že vysvětluje mnoho aspektů měsíční geologie i vysoký moment hybnosti celé soustavy Země-Měsíc. A americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) se rozhodl, že se pokusí hypotézu i existenci tajemného tělesa zvaného Theia dokázat.

Zatmění Měsíce v Paříži

Jak je možné, že je tak velký?větší obrázekZdroj: Reuters

Před dvěma lety NASA vyslal do kosmu dvě sondy zvané STEREO, které plní zcela jiné úkoly, když se však ocitly v těch místech Sluneční soustavy, které by mohly skrývat odpovědi na otázky po původu Měsíce, agentura neváhala jejich misi rozšířit.

"(Theia) je hypotetický svět. Ve skutečnosti jsme ho nikdy neviděli, ale někteří badatelé se domnívají, že před 4,5 miliardami let existoval - a že se srazil se Zemí a vytvořil Měsíc," cituje tisková zpráva NASA Mikea Kaisera, jednoho z výzkumníků.

Hledáme Theiu

Podle vědců by se zbytky Theiy mohly nacházet v takzvaných Lagrangeových alias liberačních bodech soustavy Země-Slunce, které se vyznačují tím, že se zde vyrovnávají gravitační a odstředivé síly systému.

To má za výsledek, že tu zůstávají malá tělese, která by se jinak přemístila jinam. A mezi nimi by mohly být i zbytky Theiy.

Lagrangeovy body

Lagrangeovy body jedna až pět na oběžné dráze Země okolo Slunce, sondy nyní pátrají v zónách L4 a L5větší obrázekAutor: NASA

"Sondy STEREO právě do těchto oblastí vesmíru vlétají. „To nám dává dobrou šanci hledat zbytky Theiy ve formě asteroidů." říká Kaiser.

Celkem je v každém gravitačním systému dvou těles liberačních bodů pět a sondy nyní prolétají nejrozsáhlejšími regiony L4 a L5.

"Zatímco z jakýchkoli jiných míst se všelijaké smetí a drobné objekty přemisťují, v Lagrangeových bodech zůstávají," prozradil Aktuálně.cz pracovník Astronomického ústavu Akademie věd Tomáš Pecháček. "Je zde tak možné zkoumat jevy z hluboké minulosti."

Vlastním posláním STEREA není hledat Theiu, ale mapovat solární aktivitu, tato mise ji však zavedla právě do liberačních center. Podle NASA je tak hledání protoplanety přidanou hodnotou, kterou užitečnost sond ještě naroste

Vědci zotročili viry pro vytvoření efektivnějších baterií

Vědci objevili metodu, jak geneticky zmanipulovat viry, aby pomáhaly uchovávat a produkovat elektrickou energii. Podle časopisu Science, kde byl objev zveřejněn, je vše založeno na naprogramování virů tak, aby si vytvořily "pouzdro" z fosforečnanu železa a následně se propojily s uhlíkovými nanovlákny.

Viry jsou většinou spojovány s přenosem nepříjemných chorob. (Ilustrační foto)

FOTO: Profimedia

Virus

(latinsky zlá síla) je nebuněčný organismus. Nejprimitivnější viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA a několik málo proteinů tvořících virový obal. Složitější viry mohou obsahovat až dvě obalové membrány a enzymy.

Viry nejsou schopny se bez hostitelské buňky reprodukovat. Buňka slouží jako biologická továrna a sklad náhradních dílů potřebných pro vznik nových virů.

Dnes 20:20

Výsledný materiál je vysoce vodivý a umožňuje rychlý pohyb iontů a elektronů. Vědci předpokládají, že to umožní produkci nové generace Lithium-iontových baterií (Li-Ion) - nabíjecích akumulátorů pro malé spotřebiče, jako jsou notebooky, iPody a mobily. S pomocí virů se jim podařilo vytvořit mnohem efektivnější katody a anody.

"Virové baterie" mají být nejen efektivnější, ale také mnohem šetrnější vůči životnímu prostředí než ty dosud používané. "Viry jsou živé organismy, které si vystačí s roztoky založenými na vodě, bez vysokých tlaků a teplot," vysvětlila severu NewsScience výhody virové metody materiálová , která se podílela jako spoluautorka na vypracování nové metody na Massachusetts Institute of Technology (MIT) v Cambridge.

 

Viry jsou živé organismy, které si vystačí s roztoky založenými na voděinženýrka Aqngela Belcherová

 

Tradiční lithiové baterie produkuji elektrickou energii, když ionty a elektrony proudí mezi anodou a katodou. Katoda je většinou z fosforečnanu železa, stabilního materiálu při reakci s lithiem, který má vysokou kapacitu pro uložení energie. Ale není to příliš dobrý vodič.

Pohyb iontů přes katodu je tak relativně pomalý, což snižuje efektivitu baterií při uvolňování energie. Ionty a elektrony se mohou pohybovat přes malé částice rychleji. Jenže mechanické vytváření nanostruktury by bylo velmi nákladné a komplikované. Takže to "oddřou" viry, které vytvoří prostřednictvím genové manipulace strukturu v miliardtinách metru.

Vědci z MIT nyní chtějí prozkoumat i využívání jiných prvků a materiálů, které by mohly být ještě účinější. Navíc bude potřeba ověřit, jak mohou virové katody a anody obstát při mnohačetném dobíjení - tedy jakou mohou mít takové baterie životnost.

Nová elektronická pilulka má pro medicínu stejný význam jako lék na HIV

Cestou pokroku se rozhodla vydat společnost Phillips. Vyrobila novou elektronickou pilulku, která údajně dokáže nenásilnou formou léčit nádory v zažívacím traktu. Do budoucna navíc výrobce počítá s daleko širším spektrem využití. Možná se tak v blízké budoucnosti dočkáme nanorobotů, kteří budou z pilulek léčit celé naše tělo.

Nová elektronická pilulka Philips iPill, která bude díky zabudovanému mikroprocesoru léčit nádory v zažívacím traktu.

FOTO: Archiv

Dnes 15:36

Nová elektronická pilulka od společnosti Philips se jmenuje iPill. Celá tabletka má rozměry pouhých 11 x 26 milimetrů, nijak se tedy neliší od běžných medikamentů, které musí nemocní lidé polykat.

Elektronická pilulka má za úkol léčit nádory, ale zároveň šetřit zdravé tkáně. Poté, co ji pacient polkne, si nový vynález sám najde v zažívacím traktu nádor. Pomocí vestavěného mikroprocesoru aplikuje v těchto místech lék a opustí tělo přirozenou cestou.

Prototyp pilulky vy měl být představen tento měsíc na konferenci Americké asociace farmaceutických vědců v Atlantě. Zasvěcení odborníci jsou z nového vynálezu nadšení, jeho využití by podle nich mohlo mít pro lidstvo stejný význam, jako případný nález léku na HIV.

Medicína se bude stále více přibližovat robotice

To ale není zdaleka všechno, co pro nás v oblasti medicíny výrobci chystají. Díky speciálním robotickým nohám by například mohli ochrnutí pacienti zase začít chodit. Minulý rok podobné zařízení představila Honda.

Mechanické chodítko, které nadnáší lidskou váhu a snižuje tlak na kolena.

:. Mechanické chodítko, které nadnáší lidskou váhu a snižuje tlak na kolena.
FOTO: ČTK/AP

Zařízení, které nyní testují dělníci v automobilce, mohou podle Ašihary používat například lidé, kteří jsou nuceni stát v dlouhých frontách nebo se živí roznáškami. Chodítko je opatřeno počítačem, motorkem, bateriemi a senzory, které snímají pohyb uživatele.

Druhý největší japonský výrobce aut ještě nestanovil cenu nového výrobku, ani nemá úplně jasno o jeho výrobě. Očekává se ale, že o mechanické chodítko bude v Japonsku velký zájem, protože japonská společnost je jednou z nejrychleji stárnoucích na světě.


:. Vědci pracují také na robotické ruce.foto: Profimedia

V následujících letech se možná dočkáme také prvních lékařských pokusů, které budou části lidského těla nahrazovat robotickými. Koneckonců už dnes existuje krom robotických nohou například umělé srdce, nebo svalnatý obleček pro důchodce.

nebo pošlete odkaz na článek e-mailem:

Kybermozek: Vědci vyrobili prototyp neuronového čipu

Autor: Jakub ČížekJakub Čížek Doporučit článek  |  vytisknout vytisknout  |  textová verze  |  velikost písma ++++++

Výpočetního výkonu srovnatelného s lidským mozkem se prý dočkáme už v roce 2018, již dnes ale vzniká první software a prototypy čipů, které se budou chovat jako neurony.

41

Nedávno jsme na Živě.cz publikovali zprávu vědců z amerického výzkumného týmu SyNAPSE, podle kterých má lidský mozek výkon 38 petaflops a paměť 3 581 terabajtů. Podle vedoucího projektu SyNPASE, Dharmendry Modhy, který šéfuje inženýrům, kteří se snaží pochopit, jak lidský mozek vlastně funguje a na základě jeho studia se pokouší sestrojit jeho křemíkovou analogii, se dočkáme podobného výkonu někdy okolo roku 2018. Není se čemu divit, pětistovka nejvýkonnějších počítačů planety dnes nabízí souhrnný výkon pouhých 17 petaflops, sedmnáct biliard matematických operací s reálnými čísly za sekundu. Dvě třetiny tohoto výkonu se nachází v USA

.

 

Představa, že se ani několik stovek sálových počítačů, jejichž celková energetická náročnost přesahuje potřeby menšího města , nevyrovná několika kilogramům šedé hmoty, může být na první pohled těžko představitelná, skutečnost je ovšem taková, že klasický křemíkový počítač je vlastně poměrně hloupý. Počítač je rychlý jen díky tomu, že je schopen opakovat velké množství elementárních operací za jednotku času. Lidský mozek ale pracuje zcela jinak, jeho paralelismus dalece přesahuje možnosti dnešních počítačů založených na klasických mikročipech.

 

I když je tedy docela možné, že se inženýrům do roku 2018 podaří sestrojit počítač s výkonem 38 petaflops (ostatně dvacetipetaflopsový cluster by měla IBM sestrojit pro americkou vládu již během několika let), nelze už ani s pořádnou dávkou optimismu říci, že takový počítač dokáže stejné kousky jako lidský mozek – ten jednoduše pracuje jinak.

Blue Brain – softwarový mozek

Vedle výzkumu, jak neustále zrychlovat počítače, tak existují i vědecké týmy, které se snaží odhalit, jak vlastně lidský mozek pracuje a jeho funkčnost napodobit hardwarově nebo softwarově. O softwarovou napodobeninu se pokouší například výše jmenovaný SyNAPSE, už několik let se ale slibně rozvíjí i experiment Blue Brain, který stejně jako SyNAPSE sponzoruje americká IBM, která ostatně hraje prim i na poli paralelních superpočítačů a clusterů.

 

bluegenel.png  neuronovy_komplex.png  krysi_mozek.png
Typický design Blue Gene počítačů a blok neuronů a synapsí krysího mozku a jeho simulace (a
vizualizace) v Blue Brain

Blue Brain je zcela běžný konfekční superpočítač Blue Gene/L s 8 000 procesory, který je sice na středoevropské poměry supervýkonný, v globálním měřítku je to ale celkem běžný akademický sálový počítač. Najdete jej v suterénu švýcarského „vysokého učení technického“ École Polytechnique v Lausanne společně s Henrym Markramem, který se tu snaží již od počátku milénia softwarově simulovat práci mozku. Slouží mu k tomu speciální programy Neocortical Simulator a NEURON z univerzity v Yale.

neuron_software.png  neuron_software.png
Henry Markram zpracoval model části krysího mozku i díky open source programu NEURON

Lidský mozek obsahuje sto miliard neuronů, které tvoří asi biliardu spojení - synapsí

Od poloviny devadesátých let se Markramovi podařilo zmapovat neuronovou strukturu drobného kousku krysího mozku a do roku 2007 dokázal takové částečky simulovat i ve svém křemíkovém mozku. Markram předpokládá, že pokud takové „základní obvody“ s deseti tisíci neuronů softwarově rozmnoží, podaří se mu do roku 2015 vytvořit softwarový mozek se sto miliardami neuronů (velikost lidského mozku). Nutno podotknout, že mnozí vědci jsou proti podobnému postupu poměrně skeptičtí, jelikož kvantita ještě nemusí souviset s kvalitou. Jinými slovy, to, že Markramův IBM Blue Gene dokáže simulovat sto miliard neuronů, ještě neznamená, že takový mozek bude fungovat stejně jako ten biologický. Tak dobře ho ještě neznáme.

FACETS – hardwarový mozek

Henry Markram však není jediný, o vývoj křemíkového mozku se snaží vedle jiných i evropský tým se základnou na univerzitě v Heidelbergu. Karlheinzovi Meierovi, vedoucímu tamního projektu FACETS (Fast Analog Computing with Emergent Transient States), nedodává procesorový výkon IBM, Němci si naopak vyrobili svoje vlastní experimentální křemíkové procesory – nebo spíše obvody, které se svou vnitřní logikou výrazně liší od obvodů současné elektroniky. Využívají totiž zákonitostí mozku podle stejných výzkumů, ze kterých čerpá i konkurenční Markramův projekt. Ostatně FACETS používá i jeho software.

neuronovy_cip.png
Hotový čip by mohl v představách autorů vypadat třeba takto

Nový čip je sice vyrobený ze stejných materiálů jako každý jiný procesor, jeho tranzistory a kondenzátory jsou však zapojené do obvodu, který připomíná práci mozkové buňky. Pokud do takového obvodu vyšlete elektrický impulz, zachová se jako lidský neuron. Neuronový obvod se skládá zhruba ze stovky dílčích komponent, většinu místa na čipu ale zabírá křemíková analogie neuronových synapsí – propojení.

Podle Karlheinze je křemíkový neuron velmi efektivní, skutečně totiž existuje, není třeba ho softwarově modelovat a především, pokud by inženýři sestavili běžný superpočítačový cluster z nových „neuronových procesorů“, nejen že bychom se přiblížili výkonu mozku, ale velmi snadno bychom jej překonali. Podle Karlheinze by takový počítač pracoval 100 000krát rychleji než lidský mozek a potvrzují to i první výpočty, už totiž existuje i první prototyp.

chip_schema.png
Schéma druhé generace neuronových procesorů (kompletní schéma v PDF)

Zatím sice neobsahuje sto miliard neuronů, nahrazuje pouhopouhých 384 nervových buněk mozku, které dokážou vygenerovat sto tisíc synapsí, ale poslední verze by již měla nabídnout dvě stě tisíc křemíkových neuronů a padesát milionů synapsí. Vzhledem k tomu, že se elektrický proud šíří křemíkovými polovodiči mnohem rychleji než skrze biologické synapse lidského mozku, hardwarový mozek může být hotov dříve, než by mnozí původně očekávali.

FACETS možná připraví cestu umělé inteligenci

Karlheinzův mozek nebude mít osobnost, SkyNet nebo Matrix tak lidstvo v dohledné době neovládne, může ale vyřešit problémy současných superpočítačových technologií. Vzruchy v biologických neuronech jsou směšně pomalé – elektrický proud se vodičem šíří mnohem rychleji.

Proč se tedy ani pět set nejvýkonnějších počítačů světa nevyrovná jednomu mozku? Mozek je sice pomalý, je to ale dokonalý paralelní stroj. Sto milionů neuronů a nepředstavitelné množství synapsí v jediném čase dokáže zpracovat takové množství informací, se kterým si neporadí ani počítač, který je sice sériově mnohem rychlejší, jeho taktu se mozek nevyrovná, s takovým superparalelismem si ale neporadí.

Superpočítače tyto nedostatky řeší stále větší velikostí, bez problému zaberou patro administrativní budovy, specifickým softwarem a specifickými výpočty – jednoduše řečeno, ne každou výpočetní úlohu lze efektivně rozdělit na malé části a ty pak paralelně zpracovávat vedle sebe. Superpočítače tak dnes mají obrovský výkon spíše proto, aby mohly v reálném čase zpracovávat obrovské množství různých projektů a výzkumů, které vzájemně vůbec nemusí souviset. Stěží dnes najdete cluster, jehož plného výkonu by dokázala využít jedna jediná smysluplná aplikace.

Druhou vadou na krase klasických paralelních superpočítačů je přímá úměra mezi výkonem a režií. Samozřejmě si můžete postavit stroj s výkonem několika petaflopsů – jednoduše řečeno je to jen otázka škálování, problém ale spočívá v tom, že část výkonu se spotřebuje jen na obsluhu takového systému. A taková ztráta by pak vyšla pěkně draho.

Nové podoby neuronových čipů by takové neduhy mohly částečně řešit, jsou totiž konstruované výhradně pro paralelní práci. Na skutečný procesor si ale ještě několik let počkáme a spíše než aby odhaloval záhady lidského mozku, bude předurčen k rozvoji umělé inteligence, je totiž ideálním adeptem pro biologické modely programování, zejména tzv. neuronové sítě, což jsou algoritmy, které napodobují šíření informace skrze neurony a synapse. Projekt FACETS má nyní k dispozici čtrnáctimilionový dolarový rozpočet, podílí se na něm vědecké týmy ze sedmi evropských zemí a v plánu už má i další exemplář čipu, který bude obsahovat miliardu křemíkových neuronů a desítky bilionů synapsí. Ještě to sice není člověk, krysa se nám ale už možná podaří. Co myslíte?

Zajímavé zdroje:




Britští vědci vypěstovali umělý lidský minimozek

Birminghamským vědcům se podařilo vypěstovat živý lidský mozek – i když zatím jen v mikrorozměrech, v podobě buněčných svazků. Objev by v budoucnu mohl přispět k vyléčení nemocí, jakými jsou například Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba.

Princip komunikace mezi buňkami je pro vědce velmi zajímavý.

FOTO: www.sxc.hu

Dnes 12:26

Vědci na Astonské univerzitě odebrali buňky z rakovinového nádoru a naprogramovali je tak, aby se z nich vyvinuly buňky, z nichž se skládá lidský nervový systém. Získali tím malé buněčné svazky, které se chovaly jako miniaturní nervový systém, napsal list The Daily Telegraph.

„Buňky na sebe navzájem reagují a komunikují mezi sebou. Jde v podstatě o umělý mozek, který dokáže zpracovávat impulzy na té nejzákladnější úrovni,“ řekl profesor Michael Coleman. Aby se mozek udržel při životě, každé dva dny ho vědci „krmili“ roztokem z živin a minerálů.

„Chceme studovat mozek na jeho základní úrovni za použití živého lidského buněčného systému,“ upřesnil.

Pokusy na zvířatech by mohly skončit

Technika by také mohla nahradit pokusy na zvířatech. Podle vědců lze díky analýze procesů, které probíhají v tomto laboratorním modelu, doufat v pokrok v hledání léku proti neurodegenerativním nemocem.

„Jsme teprve na úplném začátku, ale v budoucnu by zahájený výzkum mohl vést k důležitým objevům v boji proti demenci,“ zdůraznil Neil Hunt, ředitel Společnosti pro Alzheimerovu chorobu.


Koktejl

Máme klíč k neomezenému zdroji čisté energie, věří vědci

Sen o čistém a přitom neomezeném zdroji energie dostal nový impulz v novém pokusu amerických vědců, kteří údajně provedli úspěšně studenou jadernou fúzi. Princip je na rozdíl od poměrně nebezpečné štěpné reakce založen na sloučení atomových jader reakcí při pokojové teplotě a tlaku a uvolnění značné energie.

O studenou fúzi se v laboratoři pokoušejí vědci na celém světě. (Ilustrační foto)

FOTO: Profimedia

Dnes 4:36 - Salt Lake City

Pamela Mosier-Bossová, výzkumnice z centra amerického námořnictva v San Diegu tvrdí, že její tým má průkazné stopy, že provedl jako první studenou fúzi v laboratoři. Téměř před dvaceti lety oznámil podle britského listu Guardian provedení studené fúze výzkumný tým z Utahu. Tehdy však jejich bombastická zpráva vyzněla do ztracena.

Nový pokus byl oficiálně představen v pondělí na setkání Americké chemické společnosti v Salt Lake City. Mosier-Bossová provedla poměrně jednoduchý experiment. Ponořila zlatý drát do kádinky, v níž byl paladium-chlorid smíchaný s těžkou vodou. Těžká voda je jako normální voda jen s tím rozdílem, že každý vodíkový atom v molekule vody má kromě protonu navíc jeden neutron.

Vědci pak zavedli do kádinky proud a použili detektor z plastické hmoty, který zjišťoval přítomnost uvolněných neutronů. Na konci experimentu našli tři stopy, které podle jejich přesvědčení vznikly uvolněním neutronů během fúze v kádince.

Nyní zbývá jejich pokus ověřit. Cílem je, aby během nízkoenergetické jaderné reakce vzniklo tritium (izotop vodíku se dvěma neutrony a jedním protonem) a uvolnily se neutrony společně s měřitelným množstvím tepla.

Létající auto poprvé brázdilo americkou oblohu

UVNITŘ VIDEO Létající auto Transition massachusettské společnosti Terrafugia sice vypadá trochu jako Volkswagen Beetle v břiše ryby, ale skutečně létá. Dokázalo to začátkem března při prvních testech na letišti ve státě New York.
WOBURN 19. března 2009 (iHNed.cz)
reklama
vozidlo Transition společnosti Terrafugia

Na obrazovce radaru se Transition poprvé objevil už na počátku roku 2006, ale to jen v podobě makety jedna ku pěti. S tou tehdy Terrafugia vyhrála 30 tisíc dolarů, což jejím tvůrcům umožnilo postavit skutečný vůz, jenž umí létat. Nebo je to spíš letadlo, které si s sebou můžete vzít na silnici?

Některé znaky nasvědčují tomu, že jde o ten druhý případ. Terrafugia popisuje své vozidlo jako "letadlo, které může jezdit po silnici", což prý soukromým pilotům dává možnost alternativního řešení cesty při špatném počasí, kdy by let nebyl nejvhodnějším řešením. Přináší jim také ten komfort, že při cestě na letiště nemusejí použít auto.Také v očích americké Federální letecké správy spadá toto vozidlo do kategorie lehkých sportovních letadel.


Podívejte se na první testovací let

Dne 5. března musela společnost Terrafugia ukázat, že - bez ohledu na případné podnikatelské vyhlídky – umí Transition opravdu létat. První let (jehož délka nebyla upřesněna, podle některých zdrojů šlo o pouhých 37 vteřin) se konal na mezinárodním letišti v Plattsburgu nacházejícím se ve státě New York. Za kokpitem (nebo za volantem?) byl bývalý pilot US Air Force. Let následoval po šesti měsících testů na zemi. vozidlo Transition společnosti Terrafugia

Jako auto je dvousedadlový Transition navržen tak, aby ho bylo možné snadno zaparkovat, jeho křídla se dají docela pohodlně složit. V této „složené“ verzi je vozidlo asi 570 cm dlouhé, 200 cm široké a 202,5 cm vysoké. Jako letadlo je o několik centimetrů kratší a rozpětí jeho křídel je 825 cm.

Vozidlo užívá pro pozemní i leteckou dopravu běžné bezolovnaté palivo, které můžete natankovat u jakékoliv čerpací stanice. Při jízdě po zemi dosahuje běžných rychlostí automobilů a ve vzduchu se pohybuje rychlostí kolem 185 km/h.

Ale massachusettská společnost Terrafugia, kterou byste našli v městečku Woburn, má před sebou ještě dlouhou cestu. Vozidlo, které letělo počátkem března, představuje  vlastně stále jen zkoušku konceptu a prototyp musí být teprve vyroben, testován a ověřen. Společnost očekává, že první dodávky vozidla Transition na trh by mohly přijít v roce 2011

Létající auto poprvé brázdilo americkou oblohu

UVNITŘ VIDEO Létající auto Transition massachusettské společnosti Terrafugia sice vypadá trochu jako Volkswagen Beetle v břiše ryby, ale skutečně létá. Dokázalo to začátkem března při prvních testech na letišti ve státě New York.
WOBURN 19. března 2009 (iHNed.cz)
reklama
vozidlo Transition společnosti Terrafugia

Na obrazovce radaru se Transition poprvé objevil už na počátku roku 2006, ale to jen v podobě makety jedna ku pěti. S tou tehdy Terrafugia vyhrála 30 tisíc dolarů, což jejím tvůrcům umožnilo postavit skutečný vůz, jenž umí létat. Nebo je to spíš letadlo, které si s sebou můžete vzít na silnici?

Některé znaky nasvědčují tomu, že jde o ten druhý případ. Terrafugia popisuje své vozidlo jako "letadlo, které může jezdit po silnici", což prý soukromým pilotům dává možnost alternativního řešení cesty při špatném počasí, kdy by let nebyl nejvhodnějším řešením. Přináší jim také ten komfort, že při cestě na letiště nemusejí použít auto.Také v očích americké Federální letecké správy spadá toto vozidlo do kategorie lehkých sportovních letadel.


Podívejte se na první testovací let

Dne 5. března musela společnost Terrafugia ukázat, že - bez ohledu na případné podnikatelské vyhlídky – umí Transition opravdu létat. První let (jehož délka nebyla upřesněna, podle některých zdrojů šlo o pouhých 37 vteřin) se konal na mezinárodním letišti v Plattsburgu nacházejícím se ve státě New York. Za kokpitem (nebo za volantem?) byl bývalý pilot US Air Force. Let následoval po šesti měsících testů na zemi. vozidlo Transition společnosti Terrafugia

Jako auto je dvousedadlový Transition navržen tak, aby ho bylo možné snadno zaparkovat, jeho křídla se dají docela pohodlně složit. V této „složené“ verzi je vozidlo asi 570 cm dlouhé, 200 cm široké a 202,5 cm vysoké. Jako letadlo je o několik centimetrů kratší a rozpětí jeho křídel je 825 cm.

Vozidlo užívá pro pozemní i leteckou dopravu běžné bezolovnaté palivo, které můžete natankovat u jakékoliv čerpací stanice. Při jízdě po zemi dosahuje běžných rychlostí automobilů a ve vzduchu se pohybuje rychlostí kolem 185 km/h.

Ale massachusettská společnost Terrafugia, kterou byste našli v městečku Woburn, má před sebou ještě dlouhou cestu. Vozidlo, které letělo počátkem března, představuje  vlastně stále jen zkoušku konceptu a prototyp musí být teprve vyroben, testován a ověřen. Společnost očekává, že první dodávky vozidla Transition na trh by mohly přijít v roce 2011.

Experiment na Havaji napomůže získávání energie z vesmíru

Pokus, během nějž výzkumníci přenášeli energii získanou ze solárních panelů mezi dvěma havajskými ostrovy na vzdálenost 148 km, je prvním experimentem, který testoval technologii, která by mohla být jednoho dne využita pro přenos solární energie z družic na Zemi.
HONOLULU/PRAHA 17. září 2008 (iHNed.cz)
reklama

Experiment, který stál jeden milion dolarů, byl financován televizní stanicí Discovery Channel. Ta vysílala pořad o nové technologii v rámci svého pásma Project Earth minulý pátek.

solar_energy_experiment.jpg

Cílem bylo prověřit ambiciózní projekt, podle nějž by mělo na rozsáhlé pole slunečních kolektorů obíhajících Zemi dopadat nepřetržitě sluneční záření, a to nezávisle na cyklu den/noc, počasí a vlivu atmosféry, které obvykle omezují využití těchto kolektorů „dole“ na Zemi.  Získaná energie by byla posílána do elektráren na zemském povrchu, buď mikrovlnou nebo laserem, a potom distribuována jako běžná energie elektrorozvodnou sítí.

Tvůrci této kosmické solární technologie tvrdí, že její výhody jsou značné; nezisková organizace National Space Society pak dodává, že Slunce vysílá k Zemi miliardkrát více energie, než lidská populace může vůbec využít.

solar_energy.jpg

Zmíněný experiment ale probíhal jen ve velmi omezeném měřítku. Množství poslané elektrické energie mezi havajskými ostrovy stačilo sotva k napájení zářivky o příkonu 20 W. Většina energie se ztratila při jejím přenosu. Systém však byl limitován pěnězi a nikoliv fyzikálními zákony. Šéf experimentu, bývalý člen vedení NASA a fyzik John Mankins, říká, že kdyby si mohli dovolit více slunečních kolektorů a lepší přijímače energie, posílila by se výrazně efektivita přenosu.

Tyto projekty se v televizi příliš často neobjevují, snad kvůli jejich strategickému významu. V současné době pracují na podobných konceptech americká armáda a japonská vesmírná agentura. Americká Air Force Academy nedávno představila plány na malou vzorovou družici, která by posílala na Zemi paprsek solární energie ještě nepatrnější, než při experimentálním pozemním přenosu. Umožňoval by připojení spotřebiče o příkonu 0,1 wattu.

Dále čtěte

"Naší vizí je vybudovat první systém na světě, který rozžehne na Zemi alespoň jednu žárovku s využitím solární energie z vesmíru. Její světlo pak posvítí na cestu komerčního využití tohoto nápadu," uvažuje plukovník Michael „Coyote“ Smith z Air Force.

Cíle Japonců jsou snad ještě ambicióznější. Do roku 2030 chtějí vypustit geostacionární družici, která by dodávala elektrickou energii v řádu gigawattů a na Zemi napájela půl milionu domácností. 

Stáří podle vědců začíná už ve 27 letech

Už v 27 letech začíná podle amerických vědců stáří. I když se to mnohým může zdát neuvěřitelné, tak právě v tomto věku podle studie Virginské univerzity začínají slábnout některé mentální schopnosti lidí. Píše o tom britský deník The Daily Telegraph.

FOTO: Kiyoshi Ota, ČTK/AP

Dnes 5:03

Vrcholu dosahují mentální schopnosti člověka ve 22, o pět let později se některé z nich začínají zhoršovat. Podle profesora Timothyho Salthouse výsledky studie prokázaly, že s prevencí proti následkům stárnutí by se mělo začít mnohem dříve, než lidé dosáhnou důchodového věku.

Studie trvala sedm let, vědci zkoumali na dva tisíce mužů a žen. Respondenti, kterým bylo mezi 18 a 60 lety, řešili různé obrazové skládačky, absolvovali paměťové testy – ať už šlo o slova či různé situace. Podstupovali podobná vyšetření, jaká se používají pro určení duševních chorob či zhoršování mentálních schopností, včetně demence.

Podle studie devět z 12 testovaných dosahovalo nejlepších výsledků ve 22 letech. Poprvé se zhoršení začalo objevovat u sedmadvacetiletých. Šlo především o schopnost dedukce, rychlost myšlení a prostorovou představivost. Paměť se začala zvolna vytrácet průměrně kolem 37. roku. U ostatních testů se zhoršování objevilo od 42 let.

Studie, která byla publikována ve vědeckém časopise Neurobiology Of Ageing, nicméně prokázala, že až do 60 se některé schopnosti zvyšují. Jde především o celkové znalosti, což prokázaly testy slovní zásoby či všeobecného přehledu.

The Daily Telegraph připomíná, že věk 27 let nemá zrovna nejlepší pověst. Přesně takhle staří zemřeli mnozí populární muzikanti, například Jimi Hendrix, Jim Morrison, Brian Jones, Janis Joplinová a Kurt Cobain. Dlužno ovšem dodat, že často svůj díl viny na smrti nesla v jejich případě konzumace drog, případně alkoholu.

1  
2  
 
UFO - VESMÍR - ZÁHADY - VĚDA administraci v 'Nastavení stránek'.