MIROSLAVOVY TAJUPLNÉ STRÁNKY

NA STRÁNKÁCH SE USILOVNĚ PRACUJE DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ administraci v 'Nastavení stránek'.

ODKAZY

http://http://kaprarina.webnode.cz/

SUPER DOMÉNY NA PRODEJ

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

RADIO FENIX DJ MICHAL

MAPA

ITERAKTIVNÍ MAPA MARSU

ČT1 TV

ČT 1

zvuky z vesmíru

SETI HOME

SATELITNÍ MAPY A ATLASY

ON LINE WORLD

POČASÍ

STELITNÍ POHLED - POČASÍ

PRAHA

ON LINE KAMERY

 

HOROSKOPY

HOROSKOPY

ON LINE RÁDIO

ON LINE RÁDIO

ON LINE TELEVIZE

ON LINE TELEVIZE CELÉHO SVĚTA

SMS ZDARMA

SMS ZDARMA MUŽETE POSÍLAT NA 02 A VODAFON

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

HLEDÁM - PRODÁM - KOUPÍM

Podpořte rozvoj stránek pomocí SMS Děkujeme

NÁBOŽENTVÍ A UFO

Bůh a bohové

Co si představit pod pojmem Bůh? V každém případě je to Něco, co si ani zdaleka neumíme představit a z tohoto důvodu si neumíme představit jak toto „Něco“ funguje. Posloužit si můžeme dvěma charakteristikami tohoto fenoménu. Jeden je egyptské provenience a jeho jmé-no zní: „Nejsoucí, kdysi vzniklý sám ze sebe.“ Druhý překlad je známější protože prostupuje romány o Indiánech a nazývá se „Velký duch“. Ve védské literatuře jsme se setkali s pojmem „Nadduše“ Kromě tohoto zásadního a jedinečného označení boha existovaly a existují ve všech kulturách po celém světě stovky a tisíce různých dalších bohů, často se svým chováním blížících člověku. Rozdíl je v tom, že měli schopnosti, které lidé neměli a mohli s lidmi nakládat, jak se jim zlíbilo. Podobní „bohové“ existují ještě i dnes a dokonce každý z nás se může stát takovým „bohem“. Stačí jen například přistát s letadlem mezi dosud neobjevenými obyvateli jihoamerické džungle a předvést jim světlomet, televizi a pušku. Podobné případy jsou zadokumentovány z Tichomoří, kdy na úplně neznámých ostrůvcích ztroskotali američtí vojáci. Z toho co viděli místní domorodci při snaze radistů navázat spojení pak vznikl místní náboženský rituál, trvající dodnes. Je tak možné spatřit domorodce, kteří s bedýnkami (radiostanicemi) a pruty (anténami) pobíhají kolem ohně a volají „velkého ducha“ – navazují radiové spojení. Vše by bylo v pořádku, kdyby si právě křesťanství tohoto, našimi smysly neuchopitelného Boha nepřivlastnilo. Tak ho vlastně degradovalo ne na Boha naší Země, ale dokonce pouze na Boha určité části světové populace. Takovýto posun hodnot nezná žádné jiné náboženství. Ještě větší pokřivení hodnot zaznamenalo křesťanství v okamžiku, kdy Řekové a později i Římané pochopili, že křesťanství je vhodným nástrojem k ovládnutí světa. Pod tímto pláštíkem se schovávali i Španělé v Jižní Americe, kde pod záminkou šíření křesťanství masově vraždili místní obyvatele a zcela bezostyšně je okrádali o jeden z božských atributů – zlato. Křesťané si často kladou otázku, proč je na světě tolik hrůzy, násilí, nemocí a katastrof, když je Bůh milosrdný. To nelze uspokojivě vysvětlit, ať se kněží snaží sebevíc. Oč logičtěji zní vysvětlení : „byl jsi stvořen a budeš se mít tak, jak žiješ“, jak hovoří védská literatura. Analo-gicky tedy, jestliže jsem se dal na alkohol, nesmím se později divit, že se mi rozpadla rodina, nemám přátele a nakonec jsem těžce onemocněl. Může však padnout námitka – a co války ? mám vliv i na to? Pomůže nám opět praktický příklad. V pralese přistáli dva „bohové“, hledající třeba naftu, každý u jiného kmene. Tomu co neuspěl, zbývá jediná možnost. Přesvědčit svůj kmen, že ten druhý uctívá falešného boha a že je nutné je vyhladit z povrchu zemského. To už je zásah do osudů lidí. Nedělají naši „bohové“ něco podobného už několik tisíciletí s lidskou po-pulací? To by zcela logicky vysvětlilo, že lidské dějiny jsou vlastně dějinami válek organizovaných našimi „bohy“. Tato skutečnost je jasně popsána ve Starém zákoně, kde se „Bůh Izraelitů“ zcela jednoznačně prohlašuje „bohem“ pouze tohoto kmene a slibuje přispět k vítězství Izraelitů nad jinými kmeny. Jestliže nás „bohové“ kdysi vypěstovali „k obrazu svému“ a později i vzdělávali, měli pro to zřejmě vážný důvod. Z téhož důvodu byly organizovány katastrofické zásahy do životních podmínek, když se něco nepovedlo. Dost možná, že se něco povedlo až příliš dobře a konku-renční skupina s tím nesouhlasila a další vývoj katastrofou zastavila. V této souvislosti se mi dere na mysl přirovnání, jak kapři diskutují o boží vůli, která jim vypustila rybník a nabádají k pilnému modlení, aby ho milým bůh zase napustil. Teď se každý jistě zeptá: jsou zde ještě? Jednoznačná odpověď bez přímých důkazů je jistě velmi těžká. Můžeme však dovozovat z nepřímých důkazů. V lidský dějinách, životech lidí i států, dokonce i v přírodních dějích je spousta věcí, které nelze našimi smysly pochopit a vysvětlit. Co je například fantazie? Toto slovo používáme dnes a denně, ale zkuste je definovat. Ani představivost v překladu nám příliš nepomůže. Obdobně se můžete pokusit popsat termín „dostat nápad“. Můžete říci, že v mozku proběhly některé chemické operace doprovázené elektrickými proudy a elektromagnetickým vlněním. Velice obecné, ale pravdivé tvrzení. Nelze však chemické pochody a elektromagnetickou energii ovládat? Takové pokusy se přece už i pro-vádějí. A už jsme jen krůček od možného nepřímého důkazu. Vždyť jak staromódní by byla představa, že naproti třeba Nikolovi Teslovi usedne do křesla zelený mužíček a trpělivě mu vy-světluje zákonitosti vzniku a účinky rádiových vln. A že většina vynálezů vznikla nechtěně jako vedlejší produkt plánovaného výzkumu? To přece tento nepřímý důkaz jen potvrzuje. Ne na-darmo se vžil výraz, že velice úspěšný člověk „má dar od Boha“. Můžeme tedy předpokládat, že vliv mimozemských civilizací neustal, ale pouze se změnil v závislosti na změně podmínek na Zemi nebo možná i ve vesmíru.

Umění, vědomosti, technologie

Často si neuvědomujeme, že veškerá moudrost Evropy k nám přišla především z Orientu a z Číny. Hlavně řečtí učenci získali svoje vědomosti v egyptských knihovnách. Do egyptských knihoven se dostaly tyto vědomosti z egyptských chrámů, kam se dostaly před dalšími stovkami a tisícovkami let ze Sumeru a z Atlantidy. V těchto zemích je kolébka astronomie, matematiky, geometrie, ale i různých lékařských vědomostí, duchovních znalostí a dalších, dnes už zapomenutých nauk. Zde se objevovali učitelé, patriarchové a bohové, odpovídající za určité odvětví lidské činnosti, ale i za „přírodní síly“. 

Zde bychom se mohli i letmo zmínit i o buddhismu. Marně jste jej hledali mezi náboženstvími, protože tam nepatří. Buddhismus totiž není náboženství, ale „cesta moudrosti“. Slovo Buddha neznamená „bůh“, ale „osvícený“, tj., ten, který ví a zná. Proto se buddhisté neptají, tak jako křesťané, jak může Bůh dopustit války, bezpráví, vraždění , …atd. Oni vědí, že vše je dílem člověka samotného a je jen na něm a následně na celém lidstvu, kam se chce ubírat. Každý má podle tohoto učení možnost vnitřní přeměny, přičemž nelze oddělovat stav mysli, ducha a těla. Buddhisté učí, že stejně tak, jako se staráme o svůj zevnějšek, měli bychom se starat i o svou mysl. Naše strasti pocházejí z naší nevědomosti a štěstí naopak pochází z vnitřní svobody.

Známe například podstatu elektromagnetické energie, umíme ji i využívat,ale téměř nic nevíme o podstatě gravitace a její působení ovlivňovat neumíme. Proč se například po celém světě nacházejí megalitické stavby z období, kdy bylo údajně osídlení velice řídké a jediná starost lidí byla o živobytí? Byla tu snad známa nějaká síla, která byla schopna s milimetrovou přesností a téměř zanedbatelnou zmetkovitostí vyrobit mnohatunové kvádry, přesunout je na desítky až stovky kilometrů dlouhé vzdálenosti, zapustit je hluboko do země nebo naopak je zvedat do velkých výšek? Dnešní technika to v řadě případů neumožňuje vůbec a kdyby umožňovala, takto hospodařící stát by se v krátké době finančně zruinoval. Za několik posledních desetiletí vědci objevili, že ve vesmíru je mnohem více toho co okem nevidíme, než toho co jsme schopni uvidět. Vesmír vypadá, jako by byl naplněn nejen jednou, ale hned dvěma neviditelnými složkami, temnou hmotou a temnou energií, jejichž existence byla navržena podle jejich gravitačních účinků na viditelnou hmotu a známou energii. Podle posledních propočtů pouze přibližně 2% vesmíru je to, co můžeme vidět dalekohledy v různých vlnových délkách světelného spektra (galaxie, hvězdy, planety, komety...) To znamená, že se jedná o našimi smysly vnímatelný svět. Potom existuje asi 23% něčeho, co bylo nazváno „temná hmota“ a dokonce 73% tzv. „temné energie“. Je to, jako by ve sklenici neviditelné vody vířilo několik zrnek písku. A ihned se nabízí otázka. Lze tuto hmotu a tuto energii nějak využívat? Třeba pro cesty v meziplanetárním prostoru pomocí tzv. červích děr? Umí to už někdo? Nebo to jsou ony tolik diskutované paralelní světy? Otázek může být bezpočet a fantazii se meze nekladou. Jestliže je vesmír složen z větší části z něčeho, co nemůžeme svými smysly (zrakem) vnímat, znamená to ovšem, že tyto substance jsou i kolem nás a pravděpodobně i v nás, jako malých součástích vesmíru. Většina lidí už dnes nepochybuje, že například sluneční erupce ovlivňují nejen chování, ale i zdraví lidí. Víme ale, jak jsou ovlivňovány naše buňky a tedy náš život působením temné hmoty a temné energie? Zde by možná bylo dobře zdůraznit, že slovo „temné“ zde není ve významu něčeho špatného, ale spíše ve významu neviditelného, tajemného.

Znamení konce
Během staletí se několika duchovním učitelům a prorokům dostalo výjimečného daru nahlédnout do budoucnosti. Jedna z nejdůmyslnějších vizí budoucnosti spatřila světlo světa před 2000 lety na hoře poblíž Jeruzaléma, kde se shromáždila malá skupina hledačů pravdy kolem svého učitele Ježíše Nazaretského.
Otázka, kterou mu položili, vedla k odpovědi, jež překlenula staletí a zaměřila se na dny, ve kterých nyní žijeme:

„Když (Ježíš) seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: ‚Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!‘“ (Matouš 24:3).

Ježíš jim odpověděl mnoha specifickými ukazateli, které měli očekávat. (Pojem „skonání věku“ nebo „konec světa“ zde použitý se nevztahuje k zániku planety, ale ke skončení současné krutovlády člověka na zemi.) Ačkoli mnohá znamení, o kterých se Ježíš zmínil, jsou skutečnosti, které sužují svět po staletí, je pozoruhodné, jak se jejich vážnost a četnost nyní znásobuje.

„Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách. Povstane národ proti národu a království proti království“ (Matouš 24:6-7).

Žádné období v celé historii nebylo svědkem takového nárůstu válečných konfliktů jako 20. století. Mezinárodní Červený kříž odhaduje, že od počátku tohoto století bylo ve válkách zabito přes 100 milionů lidí.

Po 2. světové válce se vyskytlo více než 150 větších válek a kromě toho také stovky dalších ozbrojených povstání a revolucí. Ztráty na životech v ozbrojených konfliktech od konce 2. světové války se odhadují na více než 23 miliony 1. Washington Post prohlásil: „Války našeho 20. století byly ‚totální války‘ vedené proti válečníkům i civilistům... Barbarské války předešlých staletí byly ve srovnání s nimi jen pouličními bitkami.“ 2

„Bude hlad“ (Matouš 24:7)

Světová banka koncem roku 1996 ohlásila, že více než 800 milionů lidí každodenně hladoví a že přes 500 milionů dětí nemá dostatek potravy, aby se mohly plně mentálně a fyzicky vyvinout. „Přibližně 40 000 úmrtí spojených s hladem se vyskytne každý den, převážně ve venkovských regionech,“ říká viceprezident banky Ismail Serageldin. 3

„A bude mor“ (Matouš 24:7).

Před necelými 20 lety slavila medicína vítězství nad širokou škálou bakteriálních a virových zabijáků. Ovšem případy infekčních onemocnění ted' narůstají světelnou rychlostí. Associated Press informuje: „Výskyt bakteriálních druhů, které nelze zneškodnit současnými antibiotiky, by se mohl změnit v hrozbu pro zdraví veřejnosti vážnější než AIDS. Nemoci, které se donedávna považovaly za přemožené, jsou nyní k nezastavení... Vědci neočekávají nic menšího než lékařskou katastrofu.“ 4

UNAIDS, společný program Spojených národů na HIV/AIDS, ve své roční zprávě zveřejněné v prosinci 1996 uvedl, že ve zmíněném roce na světě přibylo 3,1 milionů nově nakažených virem HIV. V roce 1996 zemřelo na AIDS 1,5 milionů lidí, čímž celková úmrtnost způsobená AIDS dosáhla 6,4 miliony. V současné době existuje přes 24 milionů lidí s virem HIV/AIDS, což znamená, že dobře přes 30 milionů bylo nakaženo od roku 1981, kdy byla nemoc prvně rozpoznána. Světová zdravotnická organizace konstatuje: „Po celém světě je každý den nakaženo virem HIV přes 6 000 osob a epidemie se stále zhoršuje.“ 5

„A budou zemětřesení na mnoha místech“ (Matouš 24:7).

Světový almanach nám říká, že v období mezi lety 1000 a 1800 se vyskytlo pouhých 21 silnějších zemětřesení. Ovšem již mezi lety 1800 a 1900 to bylo 18 vážných zemětřesení. Mezi roky 1900 a 1950 došlo ke 33 větším zemětřesením, což je téměř tolik jako za předešlých 1850 let! 6

V letech 1950 až 1991 došlo k 93 velkým zemětřesením, tedy skoro k trojnásobku počtu zemětřesení za uplynulé půlstoletí, která si vyžádala 1,3 miliony životů na světě. Mnoho vědců varuje, že vstupujeme do nové éry velkých seizmických poruch.

Svět „plný násilí“ (Genesis 6:11).

Ježíš řekl, že dalším běžně rozšířeným jevem, předcházejícím Jeho návrat, bude bezmezné násilí: „Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé“ (Matouš 24:37).

Za dnů Noé „byla země před Bohem zkažená a plná násilí“ (Genesis 6:5,11). Dnešní zprávy jsou plné tragických příběhů bezcitného násilí. Každoroční počet vražd a sebevražd je nyní v USA téměř tak vysoký jako oběti na životech Američanů během války ve Vietnamu. Jen za posledních 30 let si sebevraždy a vraždy vyžádaly životy více než 1,2 milionu Američanů, což převyšuje počet lidí zabitých ve všech válkách v dějinách USA.

„A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec“ (Matouš 24:14).

Na rozdíl od dramatického nárůstu válek, hladomorů a zemětřesení, které Ježíš nazval „začátkem bolestí“ (Matouš 24:8), se podle Jeho výpovědi stane kázání evangelia specifickým znamením, které má světu zvěstovat, že konec je na spadnutí.

Nikdy v průběhu historie nebylo evangelium kázáno po celém světě všem národům, jak je tomu ted'. Pokud ne přímo prostřednictvím misionářů, pak použitím moderních médií jako rádia, televize a telekomunikací. Podle Almanachu křest'anského světa 7 je evangelium hlásáno více než 4 miliardám lidí prakticky v každé zemi. „Potom přijde konec!“

„Mnozí budou zmateně pobíhat“ (Daniel 12:4).

Kolem r. 534 př. Kr. řekl Bůh svému proroku Danielovi, že „v době konce budou mnozí zmateně pobíhat a poznání se rozmnoží“ (Daniel 12:4). Anglický překlad Bible (The Living Bible) tuto pasáž pojal takto: „Rozmůže se cestování.“

Když si uvědomíme, že způsob přepravy lidí se v podstatě nezměnil po tisíce let, význam tohoto proroctví je zřejmý. V dnešní době nejenže jezdíme v automobilech obrovskými rychlostmi a pokrýváme velké vzdálenosti, ale také dokážeme oblětět svět letadlem za 24 hodin a kosmická loď obkrouží planetu dokonce za 80 minut.

Počet lidí, kteří dnes cestují, je nebývalý. Ekonomové tvrdí, že cestování a cestovní ruch se nyní stal „největším a nejenergičtějším světovým průmyslem.“8

„Poznání se rozmnoží“ (Daniel 12:4).

Poznatky nasbírané za posledních pár let přerostly rámec naší obrazotvornosti. Pojem „informační přetížení“ byl speciálně vymyšlen pro naši generaci. Nyní je každodenně odeslán přes internet ekvivalent více než 300 milionů stránek textu. 80% všech vědců, kteří kdy existovali, žije v dnešní době a každou minutu přidají 2 000 stran k vědeckému poznání člověka. Asi polovina lékařských vědomostí se v současnosti považuje za zastaralou každých 10 let.

Počítačová technologie je názorným příkladem vědomostní exploze, kterou procházíme. Základní stavební kostka počítače, tranzistor, byl vynalezen v Bellových laboratořích roku 1948. Do roku 2000 obsáhne jeden čip více než miliardu tranzistorů.

„Přijde antikrist“ (1. list Janův 2:18).

Důležitým a posledním znamením konce, jímž se Bible zabývá v nemalém počtu kapitol, bude zformování světové vlády vedené zlovolným tyranem známým jako Antikrist či „šelma“. Kniha Zjevení říká, že celý svět bude uctívat Satana ztělesněného v tomto bestiálním světovém vůdci.

Bible také hovoří o důmyslné sedmileté mírové dohodě či „ smlouvě “, která bude předcházet Antikristovu vyhlášení svrchované vlády. Tento pakt dočasně vyřeší krizi na Středním východě tím, že dosáhne kompromisu mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Jeruzalémská hora Moria, kde kdysi stával starobylý židovský chrám a kde dnes stojí muslimský „Skalní chrám“, se stane ohniskem všeho dění.

Tři a půl roku po uzákonění Antikristovy dohody ji sám zruší. Poté učiní Jeruzalém svým mezinárodním hlavním městem a postaví mimo zákon všechna náboženství kromě uctívání své osoby a své mystické sochy. Tato socha bude mít moc mluvit a způsobit smrt těm, kdo ji nebudou uctívat. (Viz Zjevení 13:14-15.) Ježíš řekl, že to bude doba „hrozného soužení, jaké nebylo od počátku světa“ (Matouš 24:15,21).

„Znamení šelmy“

„A nutí všechny, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.... Je to číslo 666“ (Zjevení 13:16-18).

Toto proroctví se zabývá něčím, co předtím nebylo možné. Před 2 000 lety předpověděl prostý rybář - apoštol Jan - že se jednoho dne vytvoří univerzální ekonomický systém, kdy každý bude muset přijmout číslo, bez něhož nebudou moci kupovat ani prodávat. To se mohlo uskutečnit pouze s příchodem počítačů a elektronického bankovnictví.

Druhý příchod

„Hned po soužení těch dnů... uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. A andělé shromáždí Jeho vyvolené“ (Matouš 24:29-31).

Nejtemnější hodina světa bude náhle ukončena svítáním nejjasnějšího dne, kdy přijde Ježíš Kristus.Všichni ti, kteří jsou Mu oddáni, budou zázračně přeměněni v bytosti s novými nadpřirozenými těly a budou osvobozeni od svých antikristovských pronásledovatelů a přepraveni na nejpůsobivější oslavu vítězství, která se kdy konala, na „svatební hostinu Beránka“ v Nebi (Zjevení 14:14-15; 19:6-9).

V té době strašlivý hněv Boží dopadne na Antikrista a jeho zlovolné následovatele a vyvrcholí Ježíšovým návratem na zem a naprostou porážkou a zničením jejich světové říše při konfrontaci budící strach a obdiv, známé jako bitva Armagedon.

Tím se ukončí krutovláda člověka na zemi, a pak Ježíš a Jeho nebeské síly spravedlnosti nastolí vládu lásky nad světem. Takto začne období známé jako Milénium - tisíc let míru, hojnosti a ráje pro všechny. (Viz Zjevení 19:11-21; 20:1-4.)

Posledni komentare
07.06.2016 20:58:10: Jaká slova ... Wow, skvělý nápad :-) bankovní půjčky do 100000
07.07.2009 22:49:04: Jen bych měl dotaz,z jakého překladu Starého zákona,čerpáte např. úryvek z Danielova proroctví (12:4...

Bůh a bohové

Co si představit pod pojmem Bůh? V každém případě je to Něco, co si ani zdaleka neumíme představit a z tohoto důvodu si neumíme představit jak toto „Něco“ funguje. Posloužit si můžeme dvěma charakteristikami tohoto fenoménu. Jeden je egyptské provenience a jeho jmé-no zní: „Nejsoucí, kdysi vzniklý sám ze sebe.“ Druhý překlad je známější protože prostupuje romány o Indiánech a nazývá se „Velký duch“. Ve védské literatuře jsme se setkali s pojmem „Nadduše“ Kromě tohoto zásadního a jedinečného označení boha existovaly a existují ve všech kulturách po celém světě stovky a tisíce různých dalších bohů, často se svým chováním blížících člověku. Rozdíl je v tom, že měli schopnosti, které lidé neměli a mohli s lidmi nakládat, jak se jim zlíbilo. Podobní „bohové“ existují ještě i dnes a dokonce každý z nás se může stát takovým „bohem“. Stačí jen například přistát s letadlem mezi dosud neobjevenými obyvateli jihoamerické džungle a předvést jim světlomet, televizi a pušku. Podobné případy jsou zadokumentovány z Tichomoří, kdy na úplně neznámých ostrůvcích ztroskotali američtí vojáci. Z toho co viděli místní domorodci při snaze radistů navázat spojení pak vznikl místní náboženský rituál, trvající dodnes. Je tak možné spatřit domorodce, kteří s bedýnkami (radiostanicemi) a pruty (anténami) pobíhají kolem ohně a volají „velkého ducha“ – navazují radiové spojení. Vše by bylo v pořádku, kdyby si právě křesťanství tohoto, našimi smysly neuchopitelného Boha nepřivlastnilo. Tak ho vlastně degradovalo ne na Boha naší Země, ale dokonce pouze na Boha určité části světové populace. Takovýto posun hodnot nezná žádné jiné náboženství. Ještě větší pokřivení hodnot zaznamenalo křesťanství v okamžiku, kdy Řekové a později i Římané pochopili, že křesťanství je vhodným nástrojem k ovládnutí světa. Pod tímto pláštíkem se schovávali i Španělé v Jižní Americe, kde pod záminkou šíření křesťanství masově vraždili místní obyvatele a zcela bezostyšně je okrádali o jeden z božských atributů – zlato. Křesťané si často kladou otázku, proč je na světě tolik hrůzy, násilí, nemocí a katastrof, když je Bůh milosrdný. To nelze uspokojivě vysvětlit, ať se kněží snaží sebevíc. Oč logičtěji zní vysvětlení : „byl jsi stvořen a budeš se mít tak, jak žiješ“, jak hovoří védská literatura. Analo-gicky tedy, jestliže jsem se dal na alkohol, nesmím se později divit, že se mi rozpadla rodina, nemám přátele a nakonec jsem těžce onemocněl. Může však padnout námitka – a co války ? mám vliv i na to? Pomůže nám opět praktický příklad. V pralese přistáli dva „bohové“, hledající třeba naftu, každý u jiného kmene. Tomu co neuspěl, zbývá jediná možnost. Přesvědčit svůj kmen, že ten druhý uctívá falešného boha a že je nutné je vyhladit z povrchu zemského. To už je zásah do osudů lidí. Nedělají naši „bohové“ něco podobného už několik tisíciletí s lidskou po-pulací? To by zcela logicky vysvětlilo, že lidské dějiny jsou vlastně dějinami válek organizovaných našimi „bohy“. Tato skutečnost je jasně popsána ve Starém zákoně, kde se „Bůh Izraelitů“ zcela jednoznačně prohlašuje „bohem“ pouze tohoto kmene a slibuje přispět k vítězství Izraelitů nad jinými kmeny. Jestliže nás „bohové“ kdysi vypěstovali „k obrazu svému“ a později i vzdělávali, měli pro to zřejmě vážný důvod. Z téhož důvodu byly organizovány katastrofické zásahy do životních podmínek, když se něco nepovedlo. Dost možná, že se něco povedlo až příliš dobře a konku-renční skupina s tím nesouhlasila a další vývoj katastrofou zastavila. V této souvislosti se mi dere na mysl přirovnání, jak kapři diskutují o boží vůli, která jim vypustila rybník a nabádají k pilnému modlení, aby ho milým bůh zase napustil. Teď se každý jistě zeptá: jsou zde ještě? Jednoznačná odpověď bez přímých důkazů je jistě velmi těžká. Můžeme však dovozovat z nepřímých důkazů. V lidský dějinách, životech lidí i států, dokonce i v přírodních dějích je spousta věcí, které nelze našimi smysly pochopit a vysvětlit. Co je například fantazie? Toto slovo používáme dnes a denně, ale zkuste je definovat. Ani představivost v překladu nám příliš nepomůže. Obdobně se můžete pokusit popsat termín „dostat nápad“. Můžete říci, že v mozku proběhly některé chemické operace doprovázené elektrickými proudy a elektromagnetickým vlněním. Velice obecné, ale pravdivé tvrzení. Nelze však chemické pochody a elektromagnetickou energii ovládat? Takové pokusy se přece už i pro-vádějí. A už jsme jen krůček od možného nepřímého důkazu. Vždyť jak staromódní by byla představa, že naproti třeba Nikolovi Teslovi usedne do křesla zelený mužíček a trpělivě mu vy-světluje zákonitosti vzniku a účinky rádiových vln. A že většina vynálezů vznikla nechtěně jako vedlejší produkt plánovaného výzkumu? To přece tento nepřímý důkaz jen potvrzuje. Ne na-darmo se vžil výraz, že velice úspěšný člověk „má dar od Boha“. Můžeme tedy předpokládat, že vliv mimozemských civilizací neustal, ale pouze se změnil v závislosti na změně podmínek na Zemi nebo možná i ve vesmíru.

Umění, vědomosti, technologie

Často si neuvědomujeme, že veškerá moudrost Evropy k nám přišla především z Orientu a z Číny. Hlavně řečtí učenci získali svoje vědomosti v egyptských knihovnách. Do egyptských knihoven se dostaly tyto vědomosti z egyptských chrámů, kam se dostaly před dalšími stovkami a tisícovkami let ze Sumeru a z Atlantidy. V těchto zemích je kolébka astronomie, matematiky, geometrie, ale i různých lékařských vědomostí, duchovních znalostí a dalších, dnes už zapomenutých nauk. Zde se objevovali učitelé, patriarchové a bohové, odpovídající za určité odvětví lidské činnosti, ale i za „přírodní síly“. 

Zde bychom se mohli i letmo zmínit i o buddhismu. Marně jste jej hledali mezi náboženstvími, protože tam nepatří. Buddhismus totiž není náboženství, ale „cesta moudrosti“. Slovo Buddha neznamená „bůh“, ale „osvícený“, tj., ten, který ví a zná. Proto se buddhisté neptají, tak jako křesťané, jak může Bůh dopustit války, bezpráví, vraždění , …atd. Oni vědí, že vše je dílem člověka samotného a je jen na něm a následně na celém lidstvu, kam se chce ubírat. Každý má podle tohoto učení možnost vnitřní přeměny, přičemž nelze oddělovat stav mysli, ducha a těla. Buddhisté učí, že stejně tak, jako se staráme o svůj zevnějšek, měli bychom se starat i o svou mysl. Naše strasti pocházejí z naší nevědomosti a štěstí naopak pochází z vnitřní svobody.

Známe například podstatu elektromagnetické energie, umíme ji i využívat,ale téměř nic nevíme o podstatě gravitace a její působení ovlivňovat neumíme. Proč se například po celém světě nacházejí megalitické stavby z období, kdy bylo údajně osídlení velice řídké a jediná starost lidí byla o živobytí? Byla tu snad známa nějaká síla, která byla schopna s milimetrovou přesností a téměř zanedbatelnou zmetkovitostí vyrobit mnohatunové kvádry, přesunout je na desítky až stovky kilometrů dlouhé vzdálenosti, zapustit je hluboko do země nebo naopak je zvedat do velkých výšek? Dnešní technika to v řadě případů neumožňuje vůbec a kdyby umožňovala, takto hospodařící stát by se v krátké době finančně zruinoval. Za několik posledních desetiletí vědci objevili, že ve vesmíru je mnohem více toho co okem nevidíme, než toho co jsme schopni uvidět. Vesmír vypadá, jako by byl naplněn nejen jednou, ale hned dvěma neviditelnými složkami, temnou hmotou a temnou energií, jejichž existence byla navržena podle jejich gravitačních účinků na viditelnou hmotu a známou energii. Podle posledních propočtů pouze přibližně 2% vesmíru je to, co můžeme vidět dalekohledy v různých vlnových délkách světelného spektra (galaxie, hvězdy, planety, komety...) To znamená, že se jedná o našimi smysly vnímatelný svět. Potom existuje asi 23% něčeho, co bylo nazváno „temná hmota“ a dokonce 73% tzv. „temné energie“. Je to, jako by ve sklenici neviditelné vody vířilo několik zrnek písku. A ihned se nabízí otázka. Lze tuto hmotu a tuto energii nějak využívat? Třeba pro cesty v meziplanetárním prostoru pomocí tzv. červích děr? Umí to už někdo? Nebo to jsou ony tolik diskutované paralelní světy? Otázek může být bezpočet a fantazii se meze nekladou. Jestliže je vesmír složen z větší části z něčeho, co nemůžeme svými smysly (zrakem) vnímat, znamená to ovšem, že tyto substance jsou i kolem nás a pravděpodobně i v nás, jako malých součástích vesmíru. Většina lidí už dnes nepochybuje, že například sluneční erupce ovlivňují nejen chování, ale i zdraví lidí. Víme ale, jak jsou ovlivňovány naše buňky a tedy náš život působením temné hmoty a temné energie? Zde by možná bylo dobře zdůraznit, že slovo „temné“ zde není ve významu něčeho špatného, ale spíše ve významu neviditelného, tajemného.

Posledni komentare
07.06.2011 03:56:50: Mnoho lidí v otázce Bůh a UFO hledá takové odpovědi jaké chtějí slyšet , tedy dopředu si vytváří své...
07.06.2011 03:56:33: Mnoho lidí v otázce Bůh a UFO hledá takové odpovědi jaké chtějí slyšet , tedy dopředu si vytváří své...
07.06.2011 03:55:58: Mnoho lidí v otázce Bůh a UFO hledá takové odpovědi jaké chtějí slyšet , tedy dopředu si vytváří své...
07.06.2011 03:17:59: Mnoho lidí v otázce Bůh a UFO hledá takové odpovědi jaké chtějí slyšet , tedy dopředu si vytváří své...

Pozůstatky po předpotopních kulturách, ale i po předpokládaných genetických pokusech lze jen velmi těžko identifikovat a jsou proto pro nás přístupné jen zprostředkovaně v bájích, eposech a pověstech pozdějších civilizací. Jedním z dokladů genetických pokusů jsou i vyobrazení různých kombinací dnes známých zvířat nebo i zvířat a lidí. Nejde jen o sochy, které, jak může někdo namítnout, něco symbolizují, ale i o výjevy ze života, kde jsou tyto exempláře voděny na vodítku mezi lidmi. Známé jsou například takové výjevy nejen z  výzdoby egyptských pyramid, ale i z nálezů ve Střední a Jižní Americe, starých údajně několik tisíc let. Z modernější doby jsou kresby i písemně ztvárněné řecké báje, kde vystupují kentauři, což byli napůl lidé a napůl koně. I přes tyto téměř exaktní doklady o pradávné minulosti si nejvíce pozornosti zaslouží prastaré báje a pověsti, které se uchovaly i přes propast tisíců let až do dneška. Sumerské písemné památky například hovoří i prvopočátcích pastevectví a zemědělství jako o daru bohů lidem. V mnohém to připomíná činnost dnešních misionářů v oblastech, kde lidé dosud žijí na úrovni doby kamenné.

Lidstvo dávných věků
chléb nedovedlo jíst,
nedovedlo oblékat se do šatů.
Lidé údy měli nahé
a jako ovce požírali trávu,
vodu pili z kanálů.

Tehdy na místě, kde byli stvořeni bozi,
v sídle jejich na svatém pahorku ovce s obilím vyrostly.
Ve svatyni své, kde hoduje se, Anunakové se shromáždili,
z bohatství zrna i ovcí jedli
Anunakové na svatém pahorku.
Utišit hlad však nemohli.
Dobrý nápoj ve svých ohradách
Anunakové na svatém pahorku pili.
Žízeň však uhasit nemohli.

Ve svaté ohradě pro dobro jeho
lidstvu moudrost dali.
Tehdy bůh Enki Enlilovi řekl:
"Otče Enlile, ovce a obilí,
jež na svatém pahorku vyrostly,
dejme ze svatého pahorku sestoupit na zem!"

Na příkaz Enkiho a Enlila
ovce s obilím ze svatého pahorku na zem sestoupily.

 

Židovské pověsti z pravěku

      Tyto pověsti praví, že Pán Bůh – ať už je tím míněn kdokoliv – dávno před stvořením Země  stvořil jiné světy: „Na počátku Hospodin stvořil tisíc světů, potom stvořil zase jiné světy a všechny nejsou nic proti tomuto. Hospodin tvořil a ničil světy, zasazoval stromy a rval je z půdy, protože byly ještě neuspořádané a jedno se potíralo s druhým. A On pokračoval v tvoření a ničení světů, až stvořil náš svět; pak pravil: tomu zde patří mé zalíbení, ony se mi nelíbily. Z tohoto líčení je zřejmé, že Stvořitel nebyl neomylný, ale že postupoval podobně, jako dnes postupují výzkumné ústavy nebo konstruktérské dílny. V tomto případě tedy není popisována činnost Stvořitele vesmíru a života (NSN), ale jakýchsi inteligentních, přírodních zákonů znalých bytostí, které umí využívat gigantická kvanta vesmírné energie, umí cestovat vesmírem, umí provádět genetické manipulace a rozmnožovat živé organizmy. Je zde pravděpodobně popsán i jejich kosmický dopravní prostředek, jako soustava sedmi nebí. První nebe, ze kterého se pozorují lidé se jmenuje „Vilon“. Nad ním leží „Rakia“, kde jsou hvězdy a planety. Ještě dál leží „Šekachim“, „Gebul“, Makhon“ a „Maon. Nejvyšší nebe se jmenuje „Araboth“ a v něm přebývají serafíni, jsou tam svatá kola a cherubíni. Jejich těla jsou z vody a ohně a přece zůstávají celí, protože voda neuhasí oheň a oheň nevypaří vodu“. Slovo cherub zřejmě pochází z babylónského slova karabu (akkadské kuribu - požehnaný,), které označuje služebníky bohů. Někdy je vznik slova spojován se slovem kirabu, jménem  asyrského božstva v podobě okřídleného býka. V dalším si ukážeme, že takto byla označována technická zařízení – přesněji řečeno létající stroje – a proto se zřejmě objevuje i představa okřídleného býka. Musíme si uvědomit, že tehdejší lidé znali pouze pojmy z běžného života, kam patřily i pojmy „bůh“, „člověk“ a „zvíře“. Technický slovník jim samozřejmě úplně chyběl, protože žádné stroje neznali. Jestliže něco tedy sloužilo bohům a nebyl to člověk, potom to mohlo být už jenom zvíře. A protože to létalo, muselo mít ono zvíře křídla. To bylo samozřejmé zvláště pro ty, kteří podobné úkazy znali pouze z doslechu, a těch byla samozřejmě většina. Obdobná situace nastává při popisu kosmického komplexu. Vždyť co jiného to mohlo být, než nebe nebo přímo vesmír, když tam žijí „bohové“? Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na způsob překladu těchto slov.

      Něco podobného jako Židé, popisují a ztvárňují i jihoameričtí indiáni na jedné straně zeměkoule a Číňané na druhé. Například indiáni Kogi hovoří ve svých pověstech o vejčitém útvaru s devíti vrstvami. Tato pověst byla patrně nepřesně přeložena jako pověst o vesmíru. (obr. 30 – Představa „vesmíru“ Kogiů).  Čínský „oltář nebes“ je kulatý útvar tvořený čtyřmi nad sebou ležícími plošinami a pátou uprostřed. Příčkami vedoucími shora dolů jsou plošiny rozděleny do dvanácti různých stupňů. Stejný oltář byl nalezen v Peru. (obr. 11 -  Čínský „oltář nebes“. Podle všeho se jedná o popisy kosmického komplexu cestujícího ve vesmíru, který mohl mít sedm nebo ale také devět obrovitých prstenců nad sebou, spojených středovým tubusem pomocí příčných nosníků – chodeb. ( obr. 29 – Kosmický komplex) Potom první prstenec mohl být skutečně vyhrazen části posádky, která měla na starosti pozorování lidí. Druhý prstenec sloužil jako astronomická observatoř a nejvyšší „nebe“ sloužilo jako přistávací prostor, odbavovací hala pro cestující s hangáry pro cherubíny, serafíny a posvátná kola, což byly dopravní prostředky mimozemšťanů (jejich těla jsou z vody a ohně). V egyptském Údolí královen v hrobce královně Nefertari byl nalezen záznam se jmény „sedmi nebeských krav“, které se jmenovaly:

1)      „dům Ka, vládce všehomíra“,

2)      „Imentet stojící před svým místem“,

3)      „Ona z Chemnis, povyšovaná bohem“,

4)      „Nebeský oblak, nesoucí bohy“,

5)      „Ona, vlastnící život, barevná a rudovlasá

6)      „Ona , velmi oblíbená“,

7)      „Ta, jejíž jméno vyvolává násilí“.

     Jen těžko lze posoudit květnatost mluvy pisatele a následně práci překladatele, ale můžeme se domnívat, že se mu podařilo věrohodně přeložit slova obvyklá, jako jsou vlasy a dům. Protože „vládce všehomíra“ asi nebude bydlet na nebi v krávě, nejedná se zřejmě v pravém slova smyslu o krávy, ale o něco, co poskytuje materiální zdroje a služby stejně jako kráva. Jestliže tedy v něčem bydlel, dnes bychom to nazvali vesmírná stanice nebo kosmický komplex. Potom bychom mohli usuzovat na to, že „dům Ka“ je obytná zóna, „nebeský oblak nesoucí bohy“ by případně mohlo být židovské „sedmé nebe“, kde parkovaly dopravní prostředky a „Ona, vlastnící život, barevná a rudovlasá“by mohlo být označení pro pohonnou jednotku s tryskami, odkud šlehají plameny. Násilí (sedmá kráva) obvykle vzniká při použití zbraní, takže by se mohlo jednat o jakousi bojovou palubu, vybavenou zbraňovými systémy. Vycházeje z lidské mentality bylo by možné předpokládat, že „Ona , velmi oblíbená“, je odpočinková a relaxační zóna.

     Jestliže se tedy na Zemi používala technická zařízení, je zřejmé, že minimálně dopravní prostředky potřebovaly pohonné hmoty, místa pro případné opravy – servisní stanice, možná i navigační stanice a prostory pro ubytování personálu. Byly tedy vybudovány „chrámy“, kam sestupovali „bohové“. Na pomocné práce bylo ovšem možno vycvičit člověka a tak vznikli „kněží“, kteří ovšem nesměli pod trestem smrti (viz krutost izraelského „boha“, který každou neposlušnost trestal smrtí) prozradit, jaké „náboženské“ úkony provádějí. Časem ovšem tyto technické úkony zdegenerovaly na pouhé náboženské obřady a přinášení obětí.

         Když už jsme narazili na „nebeské krávy“, bude jistě dobré pro lepší pochopení starobylých textů osvětlit pojem „posvátné zvíře“ všeobecně. Ať už je tento výraz přeložen přesně nebo ne, z kontextu a z porovnání tohoto výrazu ve více souvislostech je zřejmé, že takto byla označována neznámá technická zařízení. Byl-li použit konkrétní název zvířete, pak toto zvíře vystihovalo vzhled nebo činnost daného zařízení (schopnost létat, rychlý pohyb, stupeň nebezpečnosti apod.) Skutečná zvířata, označená jako „svatá (posvátná) byla potom později uctívána. Můžeme si sami pro sebe položit otázku, proč je kráva v Indii posvátné zvíře? Má to něco společného?

            V Židovských pověstech je popsán i velmi pozoruhodný způsob vzdělávání našich předků. Píše se zde o andělovi jménem „Raziel“, který seděl u proudu vytékajícího z Edenu, který předal našemu praotci Adamovi zvláštní „safírovou“ knihu a ujistil jej, že  se z této knihy dozví vše „co tě potká až do dne kdy zemřeš a také z tvých dětí, které přijdou po tobě, až do posledního pokolení, ten, kdo bude vlastnit tuto knihu bude vědět, co se stane měsíc po měsíci a mezi dnem a nocí; všechno mu bude otevřené … jestli vypukne neštěstí nebo hlad, jestli obilí se urodí, bude-li déšť nebo sucho“. „A v hodině, kdy Adam přijal knihu, vzplál na břehu řeky oheň a v plamenech anděl stoupal k nebi. Tu Adam věděl, že posel byl anděl boží a že knihu mu seslal „svatý král“. Pozoruhodný je i obsah knihy. „V té knize byly vryté nejvyšší znaky svaté moudrosti a sedmdesát dva druhy věd v ní byly obsaženy, které se opět dělily na šest set sedmdesát znaků nejvyšších tajemství. Také tisíc pět set klíčů, které nebyly svěřené svatým tohoto světa, bylo ukryto v té knize. Když však Adam „zhřešil“, kniha mu „uletěla“. Po dlouhém pokání mu však archanděl Rafael přinesl safírovou knihu zpět. Kniha byla dále předávána potomkům, až se dostala k praotci Noe, který se z ní „naučil poznávat dráhy všech planet a také dráhy Aldebaranu, Orionu a Siria“, což bylo zvláště zdůrazněno – proč? Z knihy se Noe dověděl „…jména jednotlivých nebes a jména nebeských sluhů“. Kniha se údajně dostala cestou dalších potomků až ke králi Šalamounovi. Zde by se možná hodilo poznamenat, že v babylonských básních je zmínka o tom že Adam – Adapu, první člověk, který žil později ve městě E-ri-du. Jak přišli starověcí kronikáři na safírovou knihu, když se v té době psalo na kámen, hliněné destičky, na kůži, kov, později na papyrus, ne však na tvrdé drahokamy. Předně to „něco“ muselo mít tvar knihy, tj. hliněnné destičky nebo rozvinutého svitku papyru a muselo to být popsáno písmem a zřejmě i opatřeno obrázky. Muselo to však být výjimečné něčím, co pisatel charakterizoval jako safír. Před padesáti lety bychom asi těžko tuto hádanku vyřešili. Dnes vám ale každý školák řekne: „ale to je přece notebook“. Na modrozelené obrazovce připomínající barvou safír se přece objevují různé „vědomosti“ buď ve formě slov nebo i obrázků. A napájení? Známe přece solární kalkulačky, které baterie nepotřebují, ale stačí jejich napájecí články vystavit světlu.

Ale ani pramáti Eva nepřišla zkrátka, co se týče pozoruhodných událostí, neboť je psáno: „Tehdy Eva pohlédla k nebi a spatřila přijíždět světelný vůz, tažený čtyřmi nádhernými orly, jejichž nádheru nedokázal popsat nikdo zrozený z mateřského lůna. A viz, Hospodin, Mocný, vstoupil do tohoto vozu; táhly ho čtyři větry, cherubíni řídili větry a před nimi kráčeli nebeští andělé…“. (obr. 12 -  Středověké představy létajícího stroje). Dřívější ilustrátoři biblických scén kreslili doslova podle popisu a samozřejmě podle svých znalostí. Jak by asi vypadala kresba lokomotivy, kterou američtí Indiáni nazývali „ohnivý oř“? Tehdejšímu pozorovateli samozřejmě chyběla potřebná technická slovní zásoba a tak nebyl schopen popsat létající zařízení se čtyřmi tryskovými motory a přídavnými vrtulemi pro let v atmosféře, které bylo pravděpodobně pokryto ochrannou vrstvou zlata, které bylo v té době velmi rozšířeným kovem a jeho hojné používání je rovněž popsáno v řadě biblických textů.  (obr. 13 – Výsledek  představ konstruktérů z NASA).

Velmi zajímavý je i údaj o tom, že Eden existoval dávno předtím, než byla stvořena Země : „…všechny prostory a rostliny a také klenba nad ním a podlaha pod ním – všechno už tam bylo a teprve tisíc tři sta šedesát jeden rok, tři hodiny a dva okamžiky potom bylo stvořeno nebe a země“. Nedá nám pravděpodobně moc práce vzpomenout si na pokusy o vytvoření autonomního biosystému, který by umožňoval posádce kosmické lodi přežít dlouhotrvající vesmírné lety. Potom už by stačilo vytvořit prostředí s obdobnými životními podmínkami jako v oné biolaboratoři a začít pěstovat ve velkém to, co bylo přivezeno. Použitá slova „klenba“ a „podlaha“ nám dovolují utvořit si závěr, že biolaboratoř Eden byla součástí kosmické lodi, nebo přesněji kosmického komplexu jménem Marduk (Nibiru). A jestliže se v jiných mýtech objevuje představa vejce, ze kterého vzešel „bůh“, aby stvořil zemi a nebesa, může to jen utvrdit naši představu o obrovském hvězdném plavidle vejčitého tvaru, tvořeném sedmi nebo devíti prstenci různého průměru na společné ose, které se otáčely a vytvářely tak umělou gravitaci.

            Na takovém vesmírném komplexu musel ovšem panovat přísný pořádek a neposlušnost se trestala stejně přísně jako později při pochodu Židů pouští – smrtí. Když se Nejvyšší rozhodl, že stvoří člověka, zeptal se – čistě formálně - skupiny „andělů“. Ti byli proti. „Tehdy Hospodin vztyčil svůj prst a všechny je upálil.“ Znovu se Hospodin zeptal jiných „andělů“ – výsledek byl stejný. Třetí skupina „andělů“ odpověděla, že si Nejvyšší stejně dělá co chce, nechť tedy učiní dle vůle své. Tak stvořil Adama „vlastníma rukama“. První lidský model měl v mnoha směrech překonávat „anděly“. Obzvlášť je rozčilovalo, že člověk dostal moc nad celou planetou a později se také mohl rozmnožovat. V „nebi“ se objevila závist a žárlivost. S Nejvyšším však nesouhlasili nejen „andělé“, ale i vyšší hodnostáři: „Semael byl mezi nimi nejvyšší kníže, protože svatá zvířata a serafíni měli po šesti párech křídel, on však jich měl dvanáct. A Semael se tam odebral a se všemi nejvyššími pohlaváry se spojil proti svému Hospodinovi a shromáždil kol sebe své zástupy a sestoupil s nimi a začal na Zemi hledat spojence“. Takovou vzpouru nemohl Nejvyšší připustit. Srazil Semaela a jeho houf z místa svatosti a svrhl je s nebe. Podle Židovských pověstí při hříchu v zahradě Eden také nešlo o ono proslulé jablko, nýbrž tentýž strůjce spiknutí Semael svedl a obtěžkal Evu. Protože došlo ke genetickému spojení „pozemské lidské samičky“ a vyšší formy života, ať už jakýmkoliv způsobem, odlišili se potomci velmi výrazně od zvířecí říše svými mentálními schopnostmi. To bylo alegoricky vyjádřeno studem za vlastní nahotu, protože jak známo, ani cvičená zvířata se nestydí. To je tedy onen prvotní hřích – přeměna lidí ze zvířat na bytosti vyššího typu.  Pověst praví, že po dokonání hříchu „se mu zadívala do tváře, a hle, ta neměla pozemskou podobu, nýbrž nebeskou“. Zde bych rád udělal vsuvku a zmínil se o podivném okřídlení Semaela. Jestliže byl hodnostář, dokonce nejvyšší kníže, je nelogické srovnávat jeho okřídlení s posvátnými zvířaty. Navíc z biblických textů je zřejmé, že posvátnými zvířaty nazývali Židé jim neznámé a nepochopitelné létací stroje.  Zde pravděpodobně došlo k nepochopení při překladu nebo při přepisování textu. Logičtěji by zněl text, že „Semael používal dopravní prostředek s dvanácti páry křídel (nebo snad vrtulí?), zatímco ostatní pouze se šesti páry“. To by odpovídalo i současným zvyklostem – čím vyšší funkcionář, tím lepší auto nebo letadlo.

Jak je zřejmé, chtěl tento odpadlík zmařit genetické pokusy svého šéfa. V tom mu vydatně pomáhali „padlí andělé“, kteří „….sestoupivše na zem, zmocňovali se lidských žen“. Živočišná plodnost těchto „andělů“ narostla do ohromných rozměrů: „Z nich pak vzešli obři, kteří byli mohutného vzrůstu, „… kteří vztáhli ruku ke krádežím a plenění a prolévání krve. Obři dále plodili děti a množili se jako plazi – šest se jich rodilo najednou“. Židovské pověsti dokonce vyjmenovávají pokolení obrů. Byli to Emitové neboli Hrozní, Refaité neboli Giganti, Giborimové neboli Násilníci, Samsunité neboli Lstiví, Avidové neboli Obrácení a Nefilimové, zvaní Satani.

Ale nebyli jen obři. Židovské pověsti se často zmiňují o podivných křížencích a o kuriózních životních formách. Byly to bytosti, které měly „jen jedno oko uprostřed čela“, „trup koně, ale hlavu berana“, „lidskou hlavu s tělem lva“, ale i „bytosti s lidskými tvářemi a koňskýma nohama“. Další podrobnosti o tomto podivném zvěřinci se můžeme dočíst v díle historika Eusébia, čerpajícího z díla Egypťana Manéthóna, současníka ptolemájských králů. I ten však samozřejmě čerpal z mnohem starších historických pramenů a tak se tam můžeme dočíst: „…a oni plodili lidi s dvojitým okřídlením; k tomu také se čtyřmi křídly a dvěma obličeji a jedním tělem a dvěma hlavami, ženy i muže a dvě přirozenosti, mužskou a ženskou; dál potom lidi s kozími stehny a rohy na hlavě; ještě jiné s koňskýma nohama a jiné s koňským zadkem a vepředu s lidskou postavou; zplodili také býky s lidskou hlavou a psy se čtyřmi těly, jejichž oháňky měly tvar rybích ocasů; také koně se psí hlavou; a také jiné obludy a dračí zrůdy…“    Nejvyššímu tedy nezbylo, než všechno toto dílo „lidové tvořivosti“ utopit a začít znovu.

Velmi zajímavou postavou židovských pověstí je Henoch, „král nad lidmi, který panoval přesně dvě stě třiačtyřicet let“. Byl moudrý a celý svět přijímal jeho rady. Henoch byl mezi národy známý pod čtyřmi jmény: Saurid, Hermes, Idris a Henoch. Podle starých Egypťanů byl Henoch stavitelem Velké pyramidy. V díle Hitat Muhameda al Makrizi (1364 – 1442) se píše: „…první Hermes, nazývaný trojitý pro svoje vlastnosti proroka, krále a mudrce (je to ten, kterého Hebrejci nazývají Henoch, syn Jereda, syna Mahalela, syna Kenana, syna Enose, syna Šéta, syna Adama – budiž mu sláva – a to je Idris) četl ve hvězdách, že přijde potopa, dal vystavět tři pyramidy a v nich dal ukrýt poklady, učené spisy a všechno, o co se staral, že by se mohlo ztratit nebo zmizet, aby se ty věci chránily a dobře opatrovaly“. Pyramidy byly postaveny „pod příznivě nakloněným souhvězdím, na němž se všichni shodli.“ …“Nato dal vybudovat v západní pyramidě 30 klenotnic z barevné žuly. Byly naplněny bohatými poklady, náčiním a sochami z drahocenných drahokamů, náčiním z ušlechtilého železa, jako nerezivějící zbraně, sklem, které je možné skládat, aniž by se přelomilo, pozoruhodnými talismany, rozličnými druhy jednoduchých a smíchaných léčiv a smrtelnými jedy. Ve východní pyramidě dal zobrazit různé klenby nebeské a planety a zhotovit obrazy, co jeho předkové vytvořili, k tomu ještě kadidla, kterými se obětovalo hvězdám, a knihy o nich. Také tam najdeme stálice co se v jejich období čas od času událo…Nakonec dal do barevné pyramidy přinést pozůstatky věštců v rakvích z černé žuly; vedle každého věštce ležela kniha, která popisovala jeho zázračné umění, životopis a dílo…Kromě toho tam nechal přenést i poklady z hvězd, které obdržel jako dary. Všeho dohromady bylo veliké, nespočetné množství“. Dále je zaznamenáno, že král umístil pod každou pyramidu modlu (robota?), která případné vetřelce porážela různými zbraněmi. Jeden z těchto strážců „stál vzpřímeně a měl u sebe něco jako vrhací kopí. Kolem hlavy se mu obtáčel had, který se vrhl na každého, kdo se tomuto hlídači přiblížil. Další modla je popisována jako postava s široce otevřenýma blýskavýma očima, sedící na trůnu, rovněž s jakýmsi kopím. Kdo na ni pohlédne, není již schopen se pohnout z místa a zůstane jako zkamenělý dokud nezemře. Strážce ve třetí pyramidě k sobě přitahuje vetřelce neodolatelnou silou, až na něm ulpí a tak v jeho objetí zemřou.

Podle arabských pověstí al-Mamún nechal otevřít Velkou pyramidu a jeho lidé se dostali do místnosti, kde stály sloupy v lidské podobě, které byly zhotoveny ze zeleného kamene, jedné z odrůd malachitu….“Dopravili je k al-Mamúnovi a ukázalo se, že jsou uzavřené víkem. Když víko odstranili, objevili uvnitř mrtvolu muže ve zlatém brnění, posetém nejrůznějšími drahokamy. Na hrudi mu spočívala čepel meče bez rukojeti a vedle hlavy měl hyacintově rudý kámen velikosti slepičího vejce, který zářil jako oheň. …Pak vkročili do prostřední místnosti a objevili v ní troje máry zhotovené z průhledného zářícího kamene. Ležely na nich tři mrtvoly, každá zahalená do tří oděvů a vedle hlavy jim ležela kniha napsaná neznámým písmem….Al-Mamún rozkázal, aby bylo vyneseno vše, co bylo těchto prostorách nalezeno. Sochy (sloupy) však nechal strhnout a poté se brány jako předtím uzavřely“.

Pro Araby znamená Idris totéž co „pramudrc“ nebo „praotec“, a pro židovské a křesťanské teology je Henoch sedmý z celkem deseti praotců, jeden z patriarchů před potopou. Henoch byl otcem Metúšelacha (Metuzaléma), který prý dosáhl věku 969 let. Ve Starém zákoně v knize Genesis je o Henochovi zmínka v celých pěti větách (5,21-24), kde se můžeme dočíst, že …“chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal“. V hebrejštině slovo Henoch znamená „zasvěcený“ nebo „znalý“. V překladu z etiopské bible, která nebyla upravována západními církevními autoritami se můžeme dočíst, co sám Henoch zapsal : „V prvním měsíci 365. roku života, první den prvního měsíce, jsem byl já, Henoch doma sám … a zjevili se mi dva nadmíru velcí mužové, jaké jsem já na Zemi nikdy neviděl. Obličej jim zářil jako Slunce, jejich oči se podobaly hořícím pochodním a z úst jim vycházel oheň. Měli purpurové nohy, křídla jim zářila jako bohu a paže měli bělejší sněhu a takto ke mně promlouvali: Dodej si odvahy Henochu, vystoupíš dnes s námi na nebesa. A pověz svým synům a všem dětem ve svém domě všechno,co si zde na Zemi mají v tvém domě bez tebe počít, a ať tě nikdo nehledá, dokud tě Pán k nim opět nenavrátí.“ Henoch byl dopraven na nebesa a tam mu byli představeni různí „andělé“. Obdržel přístroj na „rychlopsaní“ a byl vyzván, aby zapsal všechno, co mu „andělé“ nadiktují : „ Ó, Henochu, pohlédni na písmo nebeských tabulek, čti, co je na nich psáno, a všechno si důkladně zaznamenej.“ Tímto způsobem vzniklo tři sta šedesát knih, dědictví bohů, určené lidem. Po mnoha týdnech cizí bytosti dopravily Henocha opět domů, ale jen proto, aby se mohl se svými nejbližšími definitivně rozloučit. Henoch svěřil sepsané knihy svému synovi Metúšelachovi a výslovně mu uložil, aby knihy opatroval a předal dalším generacím:  „Tohle je písařem Henochem sepsané úplné učení moudrosti … a nyní, můj synu Metúšelachu, ti budu všecho vyprávět a všechno ti napíši. Opatruj, můj synu, knihy z ruky tvého otce a předej je následujícím generacím světa“.

Podle Starého zákona prý Henoch beze stopy zmizel – Bůh ho k sobě povolal. Starožidovské pověsti jsou v tomto směru poněkud podrobnější : „ A stalo se to v téže době, kdy lidé seděli kolem Henocha a Henoch k nim promlouval. Tehdy lidé pozvedli zrak a spatřili oře, jak sestupuje s nebes a ten oř se prudce snášel k Zemi. Henoch k nim pravil: To kvůli mně sestoupil ten oř, nastal čas a den, kdy od vás odejdu a nikdy vás neuvidím“. To lidé nechtěli dopustit a říkali: „S tebou půjdeme do míst, kam i ty jdeš, jenom smrt nás rozdělí“. Když tedy trvali na tom, že s ním půjdou, už jim nic neříkal a oni ho následovali a také se už nikdy nevrátili. Tehdy se stalo, že Henoch na ohnivém oři a v ohnivém voze odjel do nebe“. Když se Henochovi přátelé nevrátili, vypravili se ostatní na místo Henochova odjezdu : „A hledalo se na místě, odkud Henoch odcestoval do nebe. A když k tomu místu přišli, našli tam na tom místě plno sněhu pokrývajícího celou zemi a na sněhu byly veliké kameny jako sněhové koule. Tu si řekli vespolek: „Nuže odhrabme sníh a uvidíme, jestli ti lidé, kteří doprovázeli Henocha neleží pod sněhem. A odhrabali sníh a našli je tam ležet mrtvé. Hledali také Henocha, nenašli ho však, protože ten odjel do nebe…  Toto se stalo roku sto třináct života Lámechova, syna Metúšelacha, kdy Henoch odjel do nebe“.

Kabala

      Co je to kabala?  Slovo pochází z hebrejského qabbalah, které přibližně znamená "tradice". Jedná se tedy především o výklad tóry (Mojžíšovy knihy) a talmudu (rabínské texty). Zřejmě nejzajímavějším kabalistickým textem je Kniha Stvoření Sefer Jecira, napsaná někdy ve 2.-6. století. Toto dílo popisuje, jak skládáním z 22 písmen hebrejské abecedy Bůh posléze stvořil celý svět. V prvním okamžiku stvoření stála před Bohem pouhá písmena ještě nespojená do slov. "Vyryl, vymodeloval, potěžkal a zaměnil dvaadvacet základních písmen a stvořil z nich všechno stvořené a vše, co kdy bude vytvořeno v budoucnu... Jak je zkombinoval a jak je zaměnil? Alef se všemi Alef, Bet se všemi Bet." Kniha Sefer Jecira je tak vlastně učebnicí kombinatoriky. Ze 2 písmenek lze postavit pouhé 2 kombinace, ze 3 již 6, ze 4 je to 24, z 5 již 120 atd. - matematicky lze uvedený vztah vyjádřit výrazem n! (tedy počtem prvků násobených všemi nižšími celými čísly až do 1). Čteme n faktoriál. Například počet 24 možností ze 4 písmen dostaneme jako 4 * 3 * 2 *1. Všechny vztahy samozřejmě platí pouze za předpokladu, že v jednom "slově" nemůže být určité písmeno vícekrát.). Celý svět by pak podle Sefer Jecira byl vlastně složen z 22! (faktoriál) jakýchsi základních entit. Z hlediska tehdejší matematiky bylo přitom 22! číslem prakticky nekonečným.
Poněkud podobně se popisuje stvoření světa demiurgem v Platónově dialogu Timaios, tam jsou však základní substancí, ze které se kosmos poskládá, čísla, respektive ještě spíše geometrické útvary - rovnoramenné trojúhelníky (viz Platon: Timaios, Kritias, Oikoymenh, Praha, 1996). Možná by tedy v případě Timaia i Sefer Jecira bylo spíše na místě hovořit o vytvoření či zkonstruování kosmu než o stvoření a Platónův demiurgos je především božským řemeslníkem nebo chcete-li, architektem vesmíru. Středověcí učenci se pokoušeli na tomto principu ovládat „zlé síly“. My bychom to mohli v moderní terminologii označit za pokusy s paranormálními jevy a silami.

V Knize stvoření ( Sefer Jecira) se píše ve verších:

 1:1

S třiceti dvěma skrytými stezkami Moudrosti

vyryl Jah

Pán zástupů

Bůh Izraele

Živoucí Bůh

Král vesmíru

El Šadaj

     Milostivý a milosrdný

     Vznešený a Vyvýšený

     Přebývající ve večnosti

    Jehož jméno je Svatý –

                On je ušlechtilý a svatý –

                 A On stvořil Svůj vesmír

                 s třemi knihami (Sefarim)

                s textem (Sefer)

                s číslem (Sefar)

                a s komunikací (Sipur).

                                                1:2

Deset Sefir Nicoty

A dvacet dva Základních písmen

       Tři Matky

       Sedm Dvojitých

       A dvanáct Základních.

                                                 4:16

Dva kameny staví 2 domy

       Tři kameny staví 6 domů

       Čtyři kameny staví 24 domů

       Pět kamenů staví 120 domů

       Šest kamenů staví 720 domů

       Sedm kamenů staví 5040 domů  

Odtud dál vyjdi a počítej

to, co ústa nemohou vyslovit

a ucho nemůže slyšet.

Ti, co se seznámili se základy vyšší matematiky, zde objeví dobře známý faktoriál! Nabízí se otázka, kdo a proč zasvěcoval kněze i do matematiky. Nebo to snad je část Henochova odkazu? Jisté vysvětlení by to být mohlo.

Avesta

            Slovo Avesta pochází ze staroperštiny a znamená „základní text“ nebo „učení“. Avesta obsahuje veškeré náboženské texty Parsů, což jsou dnešní stoupenci Zaradhustry. Sám Zaradhustra prý byl počat neposkvrněně. Pověst praví, že z nebes sestoupila hora, obklopená jasným světlem. Z hory vyšel mládenec, který vložil embryo do lůna budoucí Zaradhustrovy matky. Jelikož jejich vlastní náboženství je mnohem starší než islám, Parsové se zdráhali přijmout Korán jako svatou knihu a vystěhovali se do Íránu a do Indie. Zlomky tohoto náboženství se zachovaly v písemné klínopisné podobě. Podle spisů starých Parsů je hvězdná obloha rozdělena do různých hvězdných seskupení pod vedením jednotlivých vojevůdců. Nebeské vojenské skupiny jsou opravdu militantní. Mluví se o vojácích hvězdných systémů a vyloženě i bitvách, které se ve vesmíru odehrávají. Do vesmíru směřovala i poezie:..“bílí, světlí, zářiví, chytří, zkušení, průzrační, nebeskou krajinou pádí ….ten vůz táhnou čtyři koně závodní, bílí, jednobarevní, nebeské krmě požírající, nesmrtelní…“

Samozřejmě se zde popisuje i konec světa (věku): „Z nebes sestoupí mnoho bojovníků, zvaných „všepřemožitelé“. Jsou nesmrtelní a jejich moudrost dokonalá. Než se tito pomocníci objeví, zatmí se Slunce, budou následovat zemětřesení, rozpoutá se mnoho bouří a hvězda bude padat z nebe. Po strašné bitvě, do které nastoupí šiky vojsk, nastane nové, zlaté období. Lidstvo bude potom tak zkušené v léčbě, že ač na pokraji smrti, přece nezemře. Toto období má nastat „až se ženy budou chovat jako muži a muži jako ženy; a když ženy budou sedět na koni s roztaženýma nohama. Až se budou uznávat falešné svědecké výpovědi a odmítat pravé; tehdy, kdy muži budou prolévat krev jiných mužů z nicotných důvodů, když se budou dopouštět smilstva a promarní peníze chudých“. Když si připomeneme, že žijeme v posledním „čtvrtém věku“, nezbývá než žasnout, jak vše do sebe přesně zapadá. Všechna starobylá učení hovoří podobně.

    

Hinduismus

            V hinduismu je vzhledem k množství bohů všechno komplikovanější. Ten učí, že na začátku čtyř světových věků byl věk bohů. Jmenoval se Krtayuga nebo Devayuga.Tento věk byl v  každém směru dokonalý, protože neexistovala ani nemoc ani zloba, ani hádky ani závist, strach nebo bolest. „Všichni měli stejnou snahu, stejné mravy, stejné vědomosti, protože tenkrát kasty naplňovaly svou povinnost jedním a týmž konáním“. Hinduismus nezná také žádný prarodičovský pár, neboť Bráhma stvořil hned osm tisíc lidí, totiž tisíc párů v každé ze čtyř kast. Tyto páry se sice milovaly, neměly však žádné děti. Teprve na konci svého        života přivedl každý pár na svět dvě děti, avšak nikoli v důsledku pohlavního spojení, ale pouhou myšlenkou. Tak vznikly duchem obdařené bytosti, které zaplnily Zemi.

Jsou však i méně náboženské knihy. Například svazek Vanaparvan, což je součást staroindické Mahábháraty v kap. 168 až 173 popisuje sídla bohů jako opravdová meziplanetární sídliště, která krouží vysoko kolem Země. Gigantické útvary měly názvy jako „Vajhájasí“, Geganačara“ nebo „Khéčara“. Byly tak mohutné, že transportní lodě nazývané „vimány“ mohly vlétávat obrovskými branami dovnitř. Ve svazku Drónaparva se dočteme, jak tři dokonale zbudovaná města, která kroužila kolem Země byla napadena: „Civa, který letěl ve svém výtečném vozidle, sestaveném ze všech nebeských sil, se připravoval na zničení všech tří nebeských měst. A Sthanu, ten první (nejpřednější) z ničitelů, ten vyhubitel Asurů, tento bojovník nezměřitelné statečnosti, obdivovaný nebešťany …zaujal vynikající, jedinečné bojové postavení… Když se ona tři města setkala na obloze, provrtal je bůh Mahadeva strašlivým trojitým paprskem . Danavové nemohli pohlédnout do toho paprsku, který byl naplněn plamenem Yuga a složený z Višnu a Soma. Když začala ona tři města hořet, Parvati tam spěchal, aby shlédl tu podívanou“.

Ve skupině Purvagata najdeme vědecké knihy a poučení. Například Utpada-Purva pojednává o vzniku a zániku hmoty, další popisuje síly hmoty „bohů“, Pranavada-Purva pojednává o lékařství, jiná o matematice, nebeských tělesech, ale také o životních formách, které na nich žijí. Bohužel pouze zlomkovitě se zachovaly spisky, které pojednávají o tom

-          jak se odebrat pomocí magických prostředků do dalekých zemí,

-          jak se uskutečňují zázraky,

-          jak se přeměňují rostliny a kovy

-          jak se létá v prostoru.

            Podle učení džaina je současný věk (epocha) pouze jedním z mnoha. Už před námi byla jiná světová období a co nevidět – přibližně okolo roku 2000 křesťanského letopočtu – má začít nový věk.

            Nebudu zde uvádět přehled vládců a patriarchů (tirthamkarů) a dobu jejich vládnutí, protože se jedná o podobně vysoká čísla ve stovkách a tisících let, podobně jako v sumerském seznamu králů. (viz Co bylo po potopě?) Pozůstatky lidí vyzvednuté archeology (téměř jistě lidí předpotopních) nesly známky dlouhověkosti mnohem větší, než si dokážeme dnes představit. Nejnápadnějším znakem této dlouhověkosti jsou zuby opotřebované mimořádným způsobem – až do lůžek... Kromě toho existují bohaté důkazy z dávných dob o tom, že kdysi na této Zemi žila rasa velmi zdatných lidí se skvělými svaly, s mozkovou kapacitou přesahující kapacitu moderního člověka, a majících všechny znaky extrémní dlouhověkosti (Mackintosh, 1946, str. 342 - Problém přechodných forem – článek z CRSQ 12/98).

             Místo toho se podíváme na časové jednotky, které jako by zformuloval Albert Enstein. Jejich nejmenší časová jednotka je „samaya“ a ta odpovídá době, za kterou se atom nejpomalejším pohybem přesune o délku svého vlastního průměru. Bezpočet těchto samaya tvoří 1 „avaliku“ a – konečně počítatelné – 1 677 216 avalik tvoří 1 „muhurtu“. To by bylo našich 48 minut. Třicet muhurt dává 1 „ahoratru“ a ta odpovídá přesně 24 hodinám. Podstatné je to, že počítání času je u džainů tísíciletí staré a původně je to naučily nebeské bytosti. Tím to však zdaleka nekončí. Můžeme počítat dál, že 15 ahoratra dává 1 „pakša“ a 2 pakša je 1 „masa“, což je náš jeden měsíc. Počítání samozřejmě pokračuje dál přes roční období, roky, dál pokračují časové úseky vyjádřené desítkami, stovkami, tisíci i miliony roků až do 77místných čísel.

 Džainové, nebo spíše jejich učitelé, vycházeli z atomu nejen ve svých výpočtech, ale i ve svých filosofických úvahách. Věděli, že každá hmota vzniká a trvá jen silou, která uvádí do pohybu atomové částice. Naše bytí je výsledkem předchozího činu. Každá existence je pouze článek v dlouhém řetězu existencí, které kdysi byly nebo budou. Jestliže myšlenky řídí naše činy, zanechávají činy zpětně stopu na našem duchu. Srovnatelně bychom mohli považovat magnetické pole, které nevidíme za duchovní sílu, která ovlivňuje hmotu (železné piliny).

I džainové očekávají příchod, nikoliv však Mesiáše, ale vesmírných proroků. Proroci zvaní „tirthamkarové“ přicházejí vždycky na počátku nového světového věku. Připravují lidstvo na nový věk. Proto se „tirthamkarové“ rodí jako lidé (vzpomeňme na Syna člověka v proroctvích Henocha a následný kult Ježíše), avšak jejich hmota, jejich znalosti karmy, pocházejí z vesmíru. Když uplyne jeden věk a mají se zrodit noví „tirthamkarové“, rozezní se v hlavním paláci božského nebe zvon. To způsobí, že se ve všech ostatních 3 199 999 palácích rovněž rozezní zvony. Potom bohové v létajícím paláci navštíví Sluneční soustavu a na Zemi začne nový věk.

            Pravděpodobně však nevykonávají takovéto cesty pouze do Sluneční soustavy, protože ve vesmíru podle džainského učení jsou různé formy života. Ty jsou nestejně rozdělené po hvězdném nebi. Zajímavé je, že na všech možných planetách jsou sice rostliny a základní životní formy, avšak jen na určitých planetách jsou „bytosti se svévolnými pohyby“. Aby bylo možno vesmírem cestovat, je nutno měřit vzdálenosti. K tomu slouží měrná jednotka „rajju“; což je vzdálenost, kterou uletí „bůh“ za šest měsíců, když v každém okamžiku urazí 2 057 152 „yojana“. Bohužel nevíme, co přesně označují výrazy „okamžik“, a „yojana“.

Hinduismus a Indiáni

 

     Védská literatura staré Indie podrobně popisuje vesmír jako harmonicky uspořádaný systém vytvořený podle inteligentního plánu jako sídlo pro živé bytosti. Moderní pohled na vesmír se natolik liší od védského, že tento je pro nás nyní těžko pochopitelný. V dávných dobách však bylo možno nalézt podobné modely vesmíru po celém světě. Lidé starých kultur a civilizací měli naprosto odlišný pohled na svět, který se v mnohem shodoval s védským pojetím. Vzdělaní lidé dnešní doby mají sklon tyto názorové systémy odmítat jako mytologii s tím, že jejich odlišnost a podivné představy jsou důkazem toho, že se jedna pouze o výplod představivosti. Pokud tak učiníme, můžeme však přehlédnout důležité informace, které by mohly vrhnout světlo na rozsáhlé zapomenuté období předcházející krátkému úseku zdokumentované lidské historie. V různých kulturách existuje samozřejmě mnoho pro ně typických vyprávění, ale jsou zde i mnohá společná témata. Některá z nich lze nalézt ve vysoce propracované podobě ve védské literatuře. Jejich přítomnost v kulturách rozšířených po celém světě je v souladu s představou, že ve vzdálené minulosti měla védská kultura celosvětový vliv, který lze zaznamenat i v Severní Americe.

Indiáni kmene Sioux (správně Dakota, Lakota a Nakota) uvádějí, že jejich předkové zažili návštěvu nebeské ženy, která jim předala jejich systém náboženství. (Jednalo se o širší poznání o světě, hodnotách, zákonech a vztazích, které připomíná védský pojem dharma. Slovo dharma má více významů, ale ve společensko-náboženském kontextu jej lze chápat jako řád a zákon vesmíru.) Sdělila jim, že existují čtyři věky a také posvátný bizon, který v každém věku ztrácí jednu nohu. V současnosti se nacházíme v posledním z nich, věku úpadku, a bizon má již jen jednu nohu. [J.E. Brown, ed., Thé Sacred Pipe (Baltimore: Penguin Books, 1971), str. 9.]

Richard Erdoes a Alfonso Ortiz v knize American Indian Myths & Legends (New York: Pantheon Books, 1984) uvádějí více podrobností díky vyprávění lakotského stařešiny Chromého Jelena (Lame Deer) z roku 1967 v rezervaci Rosebud v Jižní Dakotě. "Bílá bizoní žena" (Ptesan-Wi) jim kromě poznání, jak žít, a plodin, které od té doby pěstují, předala i posvátnou dýmku (chanunpa), jejíž kouření představuje druh obětí. Slíbila, že se k nim vrátí v každém z oněch čtyř věků, což bude vždy předzvěstí lepších časů. Při odchodu se postupně proměnila v černého, hnědého, rudého a bílého bizona, který je pro prérijní Indiány nejposvátnějším živým tvorem. Proto mezi nimi zavládlo velké vzrušení, když se v roce 1994 na jedné farmě ve Wisconsinu narodil bílý bizon a všechny okolností se shodovaly s proroctvím. Farma se stala poutním místem pro lidi z celého světa.

Zmínka o posvátném bizonovi je blízkou paralelou vyprávění Bhagavata Purány (zvané též Šrímad Bhágavatam), v jejímž prvním díle je popsáno setkání Maharadže Paríkšita s býkem představujícím Dharmu, k němuž došlo na počátku současného věku Kali. Je tam řečeno, že tento býk ztrácí v každém věku jednu nohu a ve věku Kali má pouze jedinou. Ve védské literatuře je čas považován za projev Kršny, Svrchované Bytosti. Jako takový je silou řídící životy všech bytosti ve shodě s kosmickým plánem, který zahrnuje opakující se cykly stvoření a zničení o různých časových délkách. Základní cyklus se skládá ze čtyř yug, neboli věků, zvaných Satya, Treta, Dvapara a Kali. Každý následující věk je kratší než ten předchozí a lidstvo během nich postupně přechází z vysoce duchovní úrovně do degradovaného stavu. S počátkem nové Satya-yugy je obnoven původní čistý stav a cyklus začíná nanovo. Podle lakotskeho příběhu bude Země zaplavena, až bizon ztratí i poslední nohu. Téma potopy světa je známo z celého světa, a védská literatura uvádí, že k potopám různého rozsahu dochází periodicky. Představa o postupném úpadku náboženských zásad (dharmy) je společná i jiným severoamerickým kmenům, mezi než patří Apačové Jicarilla, Hopi, Navajo/Dine, Paiute a další. Potopa je podle nich jednou z forem trestu vyšších bytostí za chování lidí v rozporu s danými zásadami. Zhoršující se stav světa se projevuje nepřirozenými klimatickými jevy, stále obtížnějším pěstováním zemědělských plodin, zhoršujícími se vztahy mezi lidmi atd.

Kmen Paiute hovoří o vysoké hoře ve středu vesmíru, na které sídlí slunce. Tato hora ve védské literatuře odpovídá hoře zvané Meru či Sumeru a je známá i z jiných kultur (například řecký Olympus).Mléčnou dráhu tento kmen považuje za cestu zemřelých mezi zemí a nebem. Ta je ve védské literatuře označována za nebeskou část Gangy (akasa-ganga), kterou pokročilí mystici používají při cestování mezi jednotlivými úrovněmi vesmíru zvanými loky.

Véda popisuje dvě cesty na vyšší planety - cestu polobohů (devayana) a cestu předků (pitryana). Uctívání předků je dalším společným rysem. Například kmeny Passamaquoddy ze severozápadu USA, Powhatan (Virginie) a Luiseno (Kalifornie) považují ptáky za viditelné duchy zemřelých. Ve védské tradici se pro předky vykonává oběť sraddha, po níž se zanechává obětní pokrm na zemi pro ptáky, jejichž prostřednictvím se předkové nasytí. V příbězích těchto kmenů jsou také zmínky o reinkarnaci.

Podle kmene Yuchi ze severovýchodu USA Stvořitel používá při stvoření světa jako nástroj tzv. lilkae, zahnutý kámen, a ze čtyř těchto kamenů skládá kříž, či přesněji svastiku, symbol slunce. Naše generace se setkala se zneužitím tohoto symbolu, ve formě nacistického hákového kříže jako symbolu „stvoření tisícileté německé třetí říše.“

Podle proroctví kmene Hopi jsou svastika s kruhem symbolizujícím slunce a keltský kříž s červenými pruhy mezi rameny symboly dvou pomocníků (konkrétní použité slovo však označuje velké skupiny lidí, nikoliv jedince) Pahanny, Pravého Bílého Bratra (kmen Hopi jsou potomci jeho mladšího bratra). Ten se má vrátit přede dnem Velké Očisty, aby přiměl Hopie a ostatní lidí k následování dharmy. Prokáže se polovinou posvátných tabulek Tiponi, jejichž druhou polovinu mají Hopiové. V případě neúspěchu jejich mise bude novému zlatému věku předcházet zkáza nesmírných rozměrů.

Toto je jen několik příkladů souvislosti. Jako kuriozity lze uvést tvrzení kmene Odzibva z oblasti Velkých jezer, že jejich předkové žili společně s obřími zvířaty, které zničila kometa, či zmínku o oživení člověka z kosti v příběhu kmene Černonožců.

Někdo se může zeptat, pokud se védské náměty objevují v mnoha společenstvích, jak je možné učinit závěr, že jsou odvozeny že starobylé védské civilizace? Možná byly vytvořeny současně na mnoha místech nebo pocházejí z neznámé kultury, která je starší než védská. Na to lze odpovědět, že dostupné empirické důkazy nebudou stačit k dokázání hypotézy o védském původu, protože všechny empirické důkazy jsou nedokonalé a lze je vykládat různými způsoby. Můžeme však rozhodnout, zda jsou důkazy s touto hypotézou v souladu. Pokud existovala starobylá védská světová civilizace, mohli bychom očekávat, že budeme nalézat její stopy v mnoha kulturách po celém světě. Takové stopy nacházíme a mnoho z nich souhlasí s védským sdělením ve specifických podrobnostech. Jelikož tato civilizace začala upadat již před několika tisíci léty, na počátku Kali-yugy, očekávali bychom, že mnohé z těchto stop budou zlomkovité a překryté četnými pozdějšími přídavky. Toho jsme také svědky. Dostupné důkazy se tedy zdají být v souladu s hypotézou o védském původu.

Rodiště lidstva, jazyky, písmo a lidské schopnosti

      Evoluční vědci nám předkládají nové a nové hypotézy o místě, odkud se rozšířily lidské rasy a odkud pochází člověk. Jednou je to Asie, jindy Afrika nebo Evropa. Tisíce let před těmito domněnkami čteme v bibli, že člověk byl stvořen v místech, kde dnes tečou řeky Eufrat a Tigris – před potopou tam tekly řeky čtyři. Toto místo je na Blízkém východě, v místě nazývaném řecky Mezopotamie (Země mezi řekami), kde žili Sumerové, čili dnešní Irák. Po celosvětové potopě a ustupující době ledové byly nejvhodnější podmínky pro život právě na těchto zeměpisných šířkách. Proto jsou památky po nejstarších civilizacích nacházeny v tomto zeměpisném pásu také v Asii, Africe a Střední Americe. V Mezopotámii můžeme hledat pomyslný střed, střed vědecký, kulturní, rasový, jazykový i literární. Nedaleko odtud byly zmateny jazyky při stavbě babylónské věže a lidé se pak rozešli do všech stran. Je to jen pohádka nebo špatně přeložené písemné artefakty? Proč by „bohové“ bránili stavbě, když jejich zájmem bylo spíše stavět? Logičtější se zdá být hypotéza, že v uvedeném prostoru bylo nutno soustředit na práce větší množství lidí, než v daném regionu bylo k dispozici. Vždyť zde přece probíhaly rozsáhlé stavby (sídelní město bohů E-ri-du – dům v dáli) a „brána boží“ – Babylon.  „Bohové“ proto přesunuli potřebné pracovní síly z jiných oblastí Země. Tak se na stavbě náhle objevili lidé, kteří si navzájem nerozuměli, což způsobilo zmatek a vzájemnou nevraživost. Tento experiment se poté navždy zapsal do povědomí lidstva jako zmatení jazyků. Reálným základem pro tuto hypotézu mohou být dva mezopotámské hliněné válce, na kterých se o jedné takové stavbě píše. Samotný bůh Ninurta totiž pověřil kiššského krále Gudea někdy okolo roku 2 200 př.n.l. stavbou rozsáhlého areálu, nad nímž se měl tyčit obrovský zikkurat, což byla stupňovitá pyramida, podobná těm, jaké dnes nacházíme v Mexiku nebo i jinde v Jižní a střední Americe. (obr. 34 – Mayský chrám v Mexiku) Aby mohl být úkol splněn, muselo být shromážděno 216 000 dělníků, dovezeno dřevo z Libanonu, stavební kámen ze vzdálených zemí a především velké množství kovů. Nic z toho se totiž v daném regionu nevyskytuje. Důležitost díla podtrhuje spolupráce přizvaných specialistů z Elamu, Susy, Egypta i Núbie. Šlo zjevně o stavbu mimořádné důležitosti, na kterou bylo nutno pozvat všechny dostupné specialisty. Na válcích je podrobně popsán komplikovaný postup vyměřování staveniště. Zikkurat byl pečlivě nasměrován podle Slunce a sedmi stálic. Všechno muselo mít přesné rozměry, včetně obyčejných cihel. Tu první ostatně vyrobil v průběhu zvláštní ceremonie - v matrici zhotovené bohy - sám král! V textu je rovněž zmíněno označení (titul) boha Ninurty, který je zde nazýván NIN.GIR.SU. Výraz NIN je překládán jako „pán“. Z kontextu jiných překladů vyplývá, že GIR označuje létající stroj, obklopený plameny a dýmem. SU je nápadně podobné egyptskému ŠU, což znamená, ten, který zdvihá do nebe. Čili – pán zdvihače létajících strojů. My bychom dnes třeba řekli – velitel kosmodromu.

Pokud jde o složitost jazyků, panuje všeobecně rozšířený omyl, že se jazyky vyvinuly z nějakých chrochtavých zvuků ve složitou řeč. Vědci však zjistili, že se jazyky zjednodušují od původních komplikovaných forem do současné podoby. Časopis Science ilustrated napsal: “Starší formy dnes známých jazyků byly daleko těžší než jejich moderní odvětví. .... je zřejmé, že člověk nezačal s jednoduchou řečí, která by se postupně komplikovala, ale zdá se, že někde v minulosti, z níž nemáme žádná písemná svědectví, měl nanejvýš rozvinutou řeč, kterou postupně zjednodušoval v moderní formu.”

V knize Od doby kamenné ke křesťanství píše profesor W. F. Albright: “Archeologická bádání jednoznačně dokázala, že na zemi neexistuje žádné kulturní středisko, které by se mohlo co do stáří a výsledků rovnat se zeměmi v kotlině Středozemního moře a východně od něj....Ostatní kultury Starého světa všechny pocházejí z tohoto kulturního centra nebo jím byly silně ovlivněny.” Pokud jde o písmo, historik Berosus (3. stol. př.n.l.) napsal, že umění psát vynalezl lid v jižní Mezopotámii. David Diringer ve své knize Abeceda o tom píše: “Klínové písmo je pravděpodobně nejstarší systém psaní....Zdá se, že tento velkolepý vynález pochází od Sumerů....neboť nejstarší dokumenty v klínovém písmu – přes tisíc tabulek a zlomků tabulek – byly nalezeny hlavně v Uruku nebo Maraka, v biblickém Erechu a patří k „uruckému období“, před dobou mezopotamských dynastií.” Také matematika, astronomie, medicína, chemie a další vědy byly rozvíjeny v těchto biblických místech poprvé na světě. V této souvislosti by nebylo od věci dotknout se dvou často diskutovaných témat a to ztotožňování bohů s nebeskými tělesy a stvoření Adama. Piktografické a následně klínové písmo vyjadřuje pojmy a to i abstraktní, takže obrázek hvězdy kromě významu „hvězda“ může znamenat ještě „nebe“ nebo „bůh“. Potom už záleží hodně na překladateli. Vzhledem k tomu, že sumerština neznala způsob, jak gramaticky odlišit mužský a ženský rod, je těžké usuzovat na to, koho vlastně bůh stvořil, když stvořil Adapu – Člověka.

V současné době probíhají debaty o tom, zda egyptská kultura je pokračováním sumerské nebo vznikla nezávisle a byla sumerskou kulturou pouze ovlivňována.  Starověký Egypt se na dějinné scéně objevil kolem roku 3100 před Kristem jako právě sjednocená říše. Stalo se tak v době, kdy Mezopotámie naopak vstupovala do éry městských států. Sjednocená říše by mohla být chápána jako známka pokroku, jinak ale egyptská civilizace za tou mezopotámskou spíše zaostávala a před prvními faraóny zde byly zaznamenány pouze jednoduché vesnice pravěkých zemědělců. Logicky se tedy objevily úvahy, že egyptský stát, zrozený z ničeho nic, byl spíše dílem vnější elity, jaksi "naroubován" na jinak primitivnější společnost. A odkud že ta elita přišla? Že by snad z Atlantidy? Časové souvislosti a důkazy propojení obou kontinentů dokládají Nejasnosti kolem osídlení Ameriky.  Totéž se pak týká egyptského písma. Hieroglyfy se objevily prakticky najednou, jako věc už hotová. Neznáme žádné předcházející piktogramy. Mezi hieroglyfy a sumerským klínopisem není žádná přímá příbuznost. Dlouho se bralo jako fakt, že první písemné záznamy pocházejí z Mezopotámie z doby kolem roku 3300 před Kristem a jsou tedy starší než egyptské. Vývoj písma v Mezopotámii se tedy zdál být bezproblémový a egyptské hieroglyfy prostě tak či onak odvozené.

Jenže pak přišel objev hrobu krále Štíra ve staroegyptském Abydu, kterýžto nález je datován do doby kolem roku 3300 před Kristem. Nejzajímavější přitom je, že v hrobce byly nalezeny i hieroglyfické nápisy. Pravda, poněkud připomínají obrázky, přesto je však evidentní, že jde o písmo v poměrně pokročilém stadiu vývoje. Kde se v Egyptě tehdy vzalo? Vzhledem k tomu, že vývoj písma v Mezopotámii v té době právě začínal, je hypotéza o převzetí ideje písma z Mezopotámie náhle dosti nepravděpodobná. Stejné otazníky se pak objevují i u egyptské civilizace jako takové. Řekněme, že byla skutečně zvenku naroubována na místní poměrně primitivní kulturu zemědělských vesnic. Otázkou však zůstává, odkud se vlastně vzala. Role  Mezopotámie jako  prvotního civilizačního ohniska je v tuto chvíli poněkud nejistá.

Vznik písma          

O vzniku písma, jakožto jednoho z nejdůležitějších fenoménů lidské kultury a civilizace stojí za to pohovořit podrobněji. Počátky vzniku písma se objevují v povodí Eufratu ,Tigridu a Nilu, ale také Jang-ć-´tiang (Veliké řeky) Chuang-che (Žluté řeky), v oblastech sídel vyspělých kultur. Egypt (4. tisíce př.n.l. až do 3. stol. n. l.). Hieroglyfy (z řec. posvátné rytiny), jsou nejznámějším typem zobrazení. Počet hieroglyfů přesahoval 700 a každý znak vyjadřoval slovo, slabiku i souhlásku. Pro lepší čitelnost byl doplněn vysvětlujícím znakem - determinantem. Hieroglyfy sloužily k monumentálním nápisům psaným na kámen, popřípadě do něj tesaným. Směr psaní znaků lze určit podle pohledu zobrazených postav. Zpočátku byly znaky řazeny svisle, až kolem roku 2 tisíce př.n.l. vodorovně. Potřeba rychlého psaní vedla ke zjednodušení hieroglyfů v písmo hieratické (kněžské) a 6. stol. přineslo další zjednodušení - písmo démotické (lidové). Obecné užívání písma usnadnil vynález papyrusových svitků (2200-1500 př.n.l.), na které se psalo rozžvýkaným rákosem a inkoustem ze sazí.

V Mezopotámii (asi 3 000 př.n.l. až do 1. stol. př. n. l. ). Kde sídlil národ Sumerů vzniklo písmo, nazvané později klínové. Toto písmo bylo původně obrázkové, ale více se vázalo ke zvukové podobě slova, slabiky. Například "šu" klínový obrázek označující ruku byl použit i pro jiné slovo obsahující "šu". Větší přehlednosti napomáhaly vysvětlující znaky. Sumerové psali seříznutým rákosem do hliněných destiček a na stvrzení jejich pravosti používali pečetní válečky. Zachovaly se i kamenné stély s reliéfy pro kultovní účely. Klínové písmo převzali ve 3. tisíciletí př.n.l. Chetité, národ neznámého původu. Písmo tohoto národa se podařilo rozluštit českému vědci Bedřichu Hroznému (1879–1952), z nápisů na hliněných tabulkách z královského paláce Boghazköy (Turecko). Klínového písma užívala převážná většina národů Přední Asie. Vrcholu vývoje dosáhlo klínové písmo ve fonetické podobě klínové abecedy z nálezu v syrském Ras Šamra, starobylém Ugaritu. Toto ugaritské klínové písmo vzniklo ve 2.tisíciletí př.n.l. v oblasti dnešní Sýrie a Palestiny. Obsahovalo 30 znaků.

            Féničané byli semitským národem mořeplavců a obchodníků. Sídlili na libanonském pobřeží a při svých cestách Středomořím poznali egyptská písma i klínopisy. Své písmo vytvořili kolem roku 1 300 př. n. l. písmo fénické obsahovalo 22 hláskových znaků. Písmo se čte i píše zprava doleva a mezi slovy nejsou mezery.

            Čínské písmo vytvořil podle pověsti ve 27. stol. př.n.l. císařský rádce Cchang Ťie. Toto písmo mělo také původ v obrázcích, používáním ovšem zabstraktněly. Znak zachycuje symbol pro jednoslabičné slovo a symbol pro výslovnost. Znaky, jejichž počet přesahoval desetitisíce se psaly svisle do sloupců. V Číně se psalo na bambusové destičky, zvířecí kosti nebo želví krunýře. Velkou změnu způsobil v prvním století př.n.l.. Cchaj Lun vynálezem papíru. Významným vynálezem je i deskotisk ze dřevěných matric používaný od roku 868. Tisklo se na papír i hedvábí.

            Zvláštní pozornost si zaslouží písmo amerických Indiánů. Donedávna byli vědci přesvědčeni, že v oblasti Jižní  a Střední Ameriky písmo v našem slova smyslu neexistovalo. Bylo známo uzlové písmo Inků - kipu které sloužilo k zaznamenávání početních údajů. Naopak tokapu byly vytkávané geometrické vzory v inckém obřadním oděvu, které informovaly o společenském postavení jedince ve společnosti. Dnes není pochyb o tom, že v obou těchto oblastech písmo existovalo a plnilo celou řadu funkcí. Sloužilo k měření času, uchování kolektivní paměti, řízení měst, vyřizování soudních sporů, zapisování detailů náboženských rituálů a převyprávění mýtů. Písmo vzniklo v olmécké kultuře podle posledních poznatků asi 3 – 4000 let př.n.l. Proč nebyl tento systém uznán za písmo? Protože měl jinou formu než v Evropě. Spočíval na jiném principu. Západní písmo se zrodilo v Sumerské říši. Sumerská slovní zásoba oplývala jednoslabičnými slovy. Z některých znaků - slov se tedy staly znaky - zvuky znázorňující fonémy. Každý znak odpovídá určitému zvuku a z těchto zvuků se pak skládají jednotlivá slova. Středoamerický systém je jiný. Indiánské jazyky jako např. nawatl, kterým mluvili Aztékové, nejsou fonetické, ale aglutinační (shlukují pojmy). Nejsou vhodné pro fonetický přepis. Písmo zachycuje přímo myšlenku, pojem nebo věc, nikoli zvuk slov. Říká se mu písmo ideografické. Je možné jej číst v jakémkoli jazyce, podobně jako je tomu u čísel. Používá soubor znaků označovaných jako glyfy, které jsou natolik různorodé, že mohou pojmenovávat jak svět hmatatelných jevů, tak i ty nejabstraktnější pojmy. Kdyby bylo toto písmo čistě glyfické, bylo by jistě dávno přirovnáno k egyptským hieroglyfům nebo čínským znakům a nikdo by se nerozpakoval zařadit je mezi písma. Má ale jednu zvláštnost: možnost nekonečných variací. Mayský písař si mohl volit stupeň stylizace zobrazování a jednotlivé ideogramy mohl rozvíjet do detailů. Když chtěl šetřit místem, mohl napsat čistě glyfický text spočívající ve sledu piktografických znaků seřazených do vodorovných nebo svislých řádků podle tvaru podkladu, na který psal. Pouze tato maximálně zjednodušená verze byla v Evropě uznána za písmo. V indiánské písařské praxi tvořila spíše výjimku. Nejpoužívanější bylo silně ikonické a figurativní zobrazování, které by v naší kultuře bylo nazváno malbou či kresbou.

Zcela nový typ písma se objevil okolo roku 1 100 př.n.l. na Blízkém východě. Britští vědci došli k závěru, že se jedná o písmo, které používali Židé v období exodu z Egypta a jejich strastiplné pouti pouští do „země zaslíbené“. Nejedná se už o písmo obrázkové. Nové písmo nazvané hláskové bylo vytvořeno na základě hlásek (písmen), tvořících první abecedu. Jen těžko lze uvěřit, že by Hebrejci v době svého putování, hladovění a válčení ještě vymýšleli nové písmo. Na druhé straně, jejich „Bůh“ jim dal desatero napsané. „Bůh“ tedy věděl, že alespoň Mojžíš a kněží umí číst a psát nebo kromě jiných potřebných znalostí je naučil i tomu.

Všechna tato zjištění nás nutí k tomu, položit si další otázky. Jestliže zde na Zemi byli pouze nám známí Anunakové, hovořily jejich jednotlivé skupiny jiným jazykem podobně, jak je tomu dnes ve světě? Byli zde snad ještě jiní „bohové“? Vyvíjel se i jejich jazyk a písmo v průběhu tisíciletí nebo byly různé druky písma vyvíjeny pro různé skupiny lidí?

 

Vznik matematiky                

Ruku v ruce se vznikem písma vznikla i matematika, bez které by se nemohla rozvíjet nejen astronomie, ale i stavitelství a obchod. Nejdůležitějším čínským matematickým spisem z období před začátkem našeho letopočtu je spis Matematika v devíti knihách. Je to spis, který vznikal zřejmě během dlouhého období a někteří jeho počátky datují až k roku 2673 př. n. l. V nejnovější verzi obsahuje asi 250 úloh různé náročnosti, které jsou děleny spíše podle věcné tématiky než podle použitých matematických metod. Setkáváme se zde s maticovou metodou řešení soustav rovnic a s počítáním se zápornými koeficienty.

Obdobně se rozvíjela i indická matematika. Prvním dochovaným indickým příspěvkem k exaktním vědám jsou Siddhántás. Zabývají se především astronomií, kde využívají epicykly a šedesátinné zlomky. Objevují se zde rovněž tabulky sinů. Indická matematika je známá

- vytvořením desítkové poziční soustavy založené na devíti cifrách a celé řady algoritmů pro    počítání v této soustavě.

 - používáním iracionálních čísel a algoritmů na jejich přibližné výpočty.

-vznikem zárodků algebraické symboliky užívané při řešení algebraických rovnic.

- používáním metody falešného předpokladu při řešení lineárních rovnic.

- nahrazením „řeckých tětiv“ poloviční tětivou – sinem.

            Na základě indické matematiky vznikla později arabská matematika, důvod jejíhož vzniku byl popsán takto: 

            „Rozhodli jsme se ukázat indický počet, užívající devíti znaků, kterými

              lze jednoduše a krátce vyjádřit každé jejich číslo, právě proto, abychom

            ulehčili učení aritmetiky každému, tedy čísla jak velká, tak malá, a vše,

            co se přitom vyskytne z násobení a dělení a také ze sčítání a odečítání“. 

S matematikou úzce souvisí i astronomie a z toho odvozený kalendář. Je velmi pozoruhodné, že kalendáře těch nejstarších civilizací začínají zhruba ve stejnou dobu. Tyto kalendáře začínají sestoupením „bohů“ nebo „návratem království nebeského“.

 Židovský kalendář začíná 7. 10. 3761 př.n.l., kalendář Mayů převzatý od Olméků začíná 11. srpna 3114 př.n.l., protože toho dne „sestoupili bohové z dráhy hvězd“a Aymarští indiáni počítají svůj kalendář od 21. března  3000 př.n.l.

Židé jako vyvolený národ byli zřejmě navštíveni jako první a o nějakých 500 let později se dostalo i na obyvatele amerického kontinentu. Zato Číňané datují svůj kalendář až od roku 2 637 př.n.l., od vlády Žlutého císaře (Chuang-li). Co se v tu dobu stalo, není dosud známo.

Celosvětovou znalost astromie lze dokumentovat na skutečnosti, že Aztékové i Tibeťané dělili rok na 365 dní. V Tibetu je to dokonce vyjádřeno schodištěm a s 365 schody.

.

Anthony de Mello :

"Náboženství, " pravil Mistr, " není vyjádření Skutečnosti, ale náznak, vodítko k něčemu, co je tajemstvím přesahujícím lidské chápání. Zkrátka, náboženství je prst ukazující na Měsíc. Někteří zbožní lidé se nikdy nedostanou přes studium prstu. Jiní jej cucají. A další si tím prstem vylupují oči. To jsou bigotní věřící, které náboženství zaslepilo. Skutečně vzácní jsou ti, kteří jsou od prstu dostatečně daleko, aby viděli, co ukazuje — tedy ti, kteří proto, že meze náboženství překračují, jsou považováni za rouhače. "

.

   Nechť prosím bere laskavý čtenář tento článek jako moje ( a jenom moje ), filozofické zamyšlení, nad otázkou náboženství, jeho vzniku a významu pro člověka...Vím, že tento článek nezmění svět a opravdu to není jeho cílem. Je to, prosím pěkně, jen můj názor....

 

 

 

   K čemu tedy vlastně člověk potřebuje náboženství ? Kde se bere ta touha věřit v NĚCO...?

Hned v úvodu podotýkám, že nemám v úmyslu psát jakýsi hanopis církve ( jak se jednou vyjádřila jedna čtenářka ). Já si dovoluji pouze přemýšlet. Bez předsudků, upřímně a s čistým srdcem, protože nejsem atheista ! Jsem věřící člověk ! Ovšem odmítám věřit tomu, co o Bohu napsali lidé, co nám předepsali k dodržování a za co nás ( lidé ) hodlají trestat, ve jménu Božím...Tyto středověké „ móresy“ rozhodně odmítám...! Moje představa o Bohu je nejbližší církevní představě o Duchu svatém...Duch, superinteligentní Universum, které řídí běh vesmíru a naše životy, které nikdy neuvidíme, ( stejně jako Boha ), nikdy nepochopíme,

( stejně jako Boha ) a nikdy nepřekonáme, ( stejně jako Boha ).

Myslím, že zásadní otázkou je, zda náboženství existuje proto, že existuje božstvo, nebo proto, že potřebujeme aby existovalo božstvo ?

Tady se dostáváme trochu do problémů, protože žádné božstvo nebylo nikdy v lidské historii jednoznačně dokázáno a mimo veškeré pochybnosti potvrzeno...

 

 

 

    Pokud se budu věnovat „našemu“ náboženství Starého a Nového zákona, pak jistě existují záznamy o tom, že například Mojžíš se setkal s Hospodinem a i jiní patriarchové, ( Adamem počínaje ), stáli Stvořiteli tváří v tvář...Ježíš Kristus se tu dokonce narodil a chodil po tomto světě, jako Boží syn, čili -  bůh...

Nezbývá nám tedy nic jiného, než naslouchat prorokům a věřit tomu, co hlásají...

Máme tu Bibli svatou, evangelia apoštolů a texty církevních otců. K tomu nějakou tu relikvii, čili zaručeně pravý ostatek nějakého svatého, asi tak náklaďák třísek z kříže Kristova, Turínské plátno a legendy o Mariánských zjeveních....

    Proti tomu stojí zhruba stejné množství textů ( přes zdrcující likvidační úsilí církve ), potvrzujících, že Ježíš byl sice výjimečným mužem, nadaným a vzdělaným, ale přesto „jen“ člověkem !  ( Jak krásně potvrzuje sám papež Lev X., v 16 století, slavnou poznámkou : „Slouží nám dobře, ten mýtus o Kristovi...“ ). Máme nedávno nalezené svitky, které hovoří o počátcích církve trochu jinak, než je nám kázáno. Máme tu gnostická evangelia, která nebyla církví uznána jako „pravá“ a zůstala nám jen ta oficiální, kterými jsou Markovo, Matoušovo, Lukášovo a Janovo. To jsou evangelia, která hovoří o Ježíšově božství a proto byla vyzdvižena. Ostatní – Tomášovo „tajné“ evangelium, Filipovo, Máří Magdalény, Petrovo, Apokryf Janův, Evangelium pravdy atd..., to všechno bylo zavrženo a označeno za kacířství.

Jak typické a směšné....Když si představíme, jak těžko se křesťanství rodilo a jak čisté to bylo učení ve svém počátku ! Pak ale přišli lidé....Církevní „otcové“, kteří řečeno dnešním jazykem, transformovali náboženství k obrazu svému....Začalo to už roku 180 n.l. , kdy byla ustanovena jednotná věrouka, jednotný model víry a vše ostatní bylo zavrženo...Kdo nejde s námi, jde proti nám a skončí v ohni pekelném ! Zajímavé je, že v původní verzi Markova evangelia není ani slovo, o zmrtvýchvstání a nanebevzetí Kristově ! Tato, pro církev tak zásadní, událost byla dodatečně dopsána v „Matoušovi“ a „Lukášovi“ o nějakých 60 – 70 let později...!

Nový zákon – tento zásadní text vznikal „uměle“ 200 let, až do roku 367, kdy nastala konečně shoda na textech, které jej tvoří. Vše ostatní bylo kacířské a zločinné !

 Neuznané texty,  ( rozuměj – lidmi neuznané ! ), byly páleny a ničeny se zdrcující vytrvalostí.

Proč ? Inu protože Kristus podle nich nebyl Boží syn, nýbrž potulný, skvělý kazatel, který hlásal život v chudobě a lásku k bližnímu svému...!

 Ježíš vůbec neměl v úmyslu nás spasit a zbavit  nás hříchů. Vedl nás k duchovnímu poznání ! Aby se člověk stal lepším, vzdělanějším a nestal se otrokem své touhy po majetku, neboť ta vždy vede přes nespravedlnost, křivdy a často i zločiny....!

Ovšem mohla církev ( jako organizace ) postavit svou existenci na těchto principech ?

No nemohla , protože tyto principy hovoří přesně proti tomu, čím se církev stala ! Mohla chtít, aby se lidé stali vzdělanějšími ? Vyloučeno ! Prohlédli by hru, která byla rozehrána...

Pravda o Ježíši a jeho učení musela působit zakladatelům bezesné noci a těžký bolehlav....

Ježíš kázal o nalezení boha v sobě samém a to se církvi vůbec nehodilo a nehodí dosud. Přes všechny krásné řeči a někdy i chvályhodné činy, je církev totalitní organizací, která vykonstruovala božský obraz Ježíše Krista a zneužila jeho myšlenky ve svůj prospěch !

Ježíš nesměl být obyčejným kazatelem ! Musel být něco zvláštního, něco nadpozemského, za čím by prostí lidé šli ! Musel být syn Boží...!

A „jeho“ církev se tak stala jedinou, pravou cestou ke spáse..

.Kdo hledá jiné cesty, kdo „ nevěří“, budiž zatracen a pronásledován !

Vůbec nic z toho, co dnes církev hlásá a praktikuje, nebylo součástí víry bezprostředních Ježíšových posluchačů...Církevní otcové odvedli perfektní marketingovou práci, to jim nelze upřít, ale bylo to zneužití výjimečného člověka a jeho učení....

 

 

 

Člověk má prostě potřebu věřit, modlit se, házet své chyby na někoho jiného, ( Pán mne nevyslyšel ) a doufat v pomoc něčeho nadpřirozeného, co má moc nad všedními starostmi lidskými, ( proto se modlíme a doufáme ).

No řekněte sami...Dá se tomu odolat ? Dá se nevyužít této základní lidské potřeby – potřeby víry ?

 

Otázkou zůstává, zda lze žít bez víry...Osobně si myslím, že ne !

 Je jistě dobré pro člověka v něco věřit. Myslím dokonce, že je dobré věřit v Boha, ( aby můj text nevyzněl jinak než je zamýšlen ). Věřme v Boha a modleme se k němu, protože se nám uleví v našich trápeních. Ale zůstaňme s Bohem sami  ! Ve svých duších a ve svém nitru. Chtějme být lepšími, rozumnějšími a laskavějšími...Ovšem není nutné dávat svou víru na odiv, není nutné kárat jiné, nebo dokonce trestat...Můj Bůh je můj a nikomu do mého vztahu k němu nic není. Můj Bůh nepotřebuje do nekonečna se opakující rituály, nepotřebuje sebemrskačství a ohnivé meče ! Můj Bůh má rád diskusi a má smysl pro humor, takže spolu můžeme rozmlouvat...Můj Bůh není všemohoucí a o některé věci se prostě musím postarat sám...Můj Bůh mi rozumí a zná moje chyby, proto se mu nemusím zpovídat...

 Můj Bůh je můj přítel – můj nejlepší přítel...

 

 

 

Taková je moje víra, takové je mé náboženství....

 

 

 

 

 
UFO - VESMÍR - ZÁHADY - VĚDA administraci v 'Nastavení stránek'.