MIROSLAVOVY TAJUPLNÉ STRÁNKY

NA STRÁNKÁCH SE USILOVNĚ PRACUJE DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ administraci v 'Nastavení stránek'.

ODKAZY

http://http://kaprarina.webnode.cz/

SUPER DOMÉNY NA PRODEJ

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

RADIO FENIX DJ MICHAL

MAPA

ITERAKTIVNÍ MAPA MARSU

ČT1 TV

ČT 1

zvuky z vesmíru

SETI HOME

SATELITNÍ MAPY A ATLASY

ON LINE WORLD

POČASÍ

STELITNÍ POHLED - POČASÍ

PRAHA

ON LINE KAMERY

 

HOROSKOPY

HOROSKOPY

ON LINE RÁDIO

ON LINE RÁDIO

ON LINE TELEVIZE

ON LINE TELEVIZE CELÉHO SVĚTA

SMS ZDARMA

SMS ZDARMA MUŽETE POSÍLAT NA 02 A VODAFON

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

HLEDÁM - PRODÁM - KOUPÍM

Podpořte rozvoj stránek pomocí SMS Děkujeme

HIBERNACE LIDÍ

Smrt, vymírání a odumírání
 

...jsou živi smrtí těch druhých

jsou mrtvi životem těch prvních.

Hérakleitos

Řekne se smrt a jímá nás ostych a děs. Děláme vše, abychom se jí vyhnuli nebo ji oddálili, nemuseli o ní mluvit ani na ni myslet. Raději o ní ani nežertujeme a chodíme kolem ní po špičkách, jako by nebyla. Své mrtvé nazýváme zesnulými či odšedšími, litujeme je, uctíváme a příčí se nám, když se s jejich pozůstatky zachází jinak, než stanoví rituál.

Nedávno jsem v Mladé frontě četl větu: „Proto soudní lékaři zkoušeli na demonstrativní mrtvole výdrž lebky tím, že do ní několikrát udeřili právě lahví od coca-coly. 1) Teď pozorujte svou vlastní reakci na tuto větu! Jsou nejspíš dvě možnosti: buď vás něco rozčílí - bezcitní soudní lékaři, možná ten redaktor, který to napsal, ba i já, který mu to vytrhl z kontextu, - anebo se zasmějete, což však je, jak známo, smích před čímsi obranný. Nevylučuji ještě třetí možnost, že jako dítě racionalizmu zapudíte všechny tyto emoce a potěší vás další pokrok lidského poznání: budeme vědět, co lidská lebka vydrží. Jak užitečné!

Jsou tři druhy smrti, které mají spolu málo společného, soudě aspoň podle toho, jak se k nim stavíme. Moje smrt, lidská smrt a biologická smrt. O prvé mluvit neumím, o druhé nechci, zbývá ta třetí. A pak opět lze rozlišovat: smrt buňky, smrt jedince, smrt druhu, smrt všeho živého. Nebo jinak: smrt zevnitř (úbytě) a smrt zvenku (nehoda).

V prvních minutách tohoto roku nám na zahradě spadla jabloň. Nebyl vítr, rozhodla se sama. Pravda, vyrostla do velkého sklonu, a tak její vlastní váha udělala své. Nazval bych to smrtí zevnitř, protože gravitace sama o sobě nezabíjí a vinu nesou nejspíše nějaké ty buňky dole u kořene, které už nemohly dál. Říkám vinu, ale možná je to zásluha. Jabloně mají růst rovně a pád té naší (i když byla naše) třeba přispěl svým drobným dílem k očistě druhu. Tak soudí biolog, vezmeme-li ho doslova.

V tomto čísle si přečtete dva příspěvky, které mluví o vymírání druhů (od J. Krhovského, Vesmír 73, 435, 1994/8 a od Z. Ročka, Vesmír 73, 443, 1994/8.) „Vymírání druhů je obdobou smrti jedinců,“ čteme. Myslím, že to lze zobecnit: vezměme čtyři úrovně - buňky, jedince, druhy a biosféru. A pak vždy to, co je smrtí na některé úrovni, lze nazvat vymíráním z hlediska úrovně nižší a odumíráním z hlediska úrovně vyšší. Protože jsme jedinci, mluvíme o odumírání buněk a vymírání druhů. Kdybychom mluvili za druhy - za jakési bytosti vyššího řádu 2) - snad bychom mluvili o odumírání jedinců a vymírání biosféry.

Zdá se dokonce, že role smrti je v jednotlivých úrovních (ve vztahu k sousedním úrovním) podobná. Smrt (špatných) buněk může být blahodárná pro život jedince. Smrtí (špatných) jedinců se adaptuje druh k lepšímu přežití. Smrtí (špatných) druhů se vyvíjí biosféra. (Jeden rozdíl: na úrovni buněk a jedinců jako by smrt byla nutná, na vyšších úrovních nikoliv. Nevím - možná, že se nám to jen tak zdá.) Je to vše možná jen takové hraní s pojmy, ale jedno je z toho vidět: jistá asymetrie co do hodnocení smrti směrem dolů oproti směru vzhůru. Jako by přežití na vyšší úrovni bylo podmíněno smrtí na úrovni nižší. Paradox oběti.

Podobným hierarchickým pohledem na přírodu se obírali mnozí (např. A. Koestler 3) mluví o “holarchii“ organizujících se jednotek na různých úrovních; každá jednotka - „holon“ - žije ve věčném dilematu mezi altruizmem a egoizmem). Myslím však, že je to téma zdaleka ještě nevyčerpané.

Poznamenejme, že naše výše uvedená hierarchie může být i bohatší; například mezi jedince a druhy lze vřadit kolonie nebo státy a nad úrovní druhů jsou vyšší taxony (ty jsou však do jisté míry závislé i na nás - všimněte si pointy Ročkova článku: zda ještěři vymřeli závisí na tom, co systematici nazvou ještěry).

Opakem biologické smrti, tak jak o ní mluvím zde, není život, nýbrž množení. Množení opět na všech úrovních (kromě té nejvyšší); na úrovni druhů se mluví o diverzifikaci. Je to právě souboj a současně souhra smrti s množením, co je základním principem řádu života uprostřed entropického nepořádku. Dokonce se to na tom nepořádku přiživuje: množení je nepřesné k horšímu stejně jako k lepšímu, zatímco smrt má ráda to horší. (Nemůže jinak: horším nazýváme to, co má ráda smrt.)

Dívám se z okna. Jabloň plná jablek, ač vyvrácena. Snad přemůže svou vlastní smrt.

Posledni komentare
04.01.2017 14:26:49: www.betterware-katalog.cz Betterware
12.10.2016 17:20:57: www.dedra-katalogy.cz Dedra www.betterware-katalog.cz Betterware www.dedra-katalogy.cz Dedra ofic...
17.08.2016 12:46:14: www.dedra-katalogy.cz Dedra aktuální katalog, slevy, registrace, přidej se zdarma, Slevy až 23% Dedr...
25.03.2015 14:53:11: www.oricosmetics.cz www.oriflame.cz www.ori-cosmetics.cz www.oriflame.cz www.krasa365.cz www.orifl...
Kryonika – novodobé vzkříšení
V rubrice Technologie


Jednu jistotu máme všichni – smrt. Jsou lidé, kteří se tomu chtějí vzepřít. Vypadá to jako sci-fi? Nu – nejste daleko od pravdy. Jenže – kdybyste měli šanci nahlédnout do budoucnosti a přežít třeba 50, 100 let v tekutém dusíku při teplotě -196° C, šli byste do toho? Tyto pokusy provádí americká společnost „Alcor Member“, která má svoji centrálu ve Scottsdale v Arizoně. V současnosti uchovávají ve speciálních kovových nádobách 147 lidí a další tisícovka je přihlášena do programu. Říkáte si – co je to, proboha, za lidi? Například jedna z posledních zmražených, Anita Riskin, měla desítky rakovinových nádorů ve všech orgánech svého těla. Někteří si uchovávají celé tělo, jiní pouze amputovanou hlavu, protože chtějí v budoucnu získat nové tělo. Celý proces zmražení proběhne samozřejmě až poté, co je dotyčná osoba právně prohlášena za mrtvou. Procedura, včetně přípravy ke zmražení a udržování nebožtíka v nádobě s dusíkem, stojí kolem 80.000 $.
Přenos těla do mrazícího boxu Podnikatel Terry Katz, jeden z adeptů na budoucí zmražení a případné vzkříšení, tvrdí, že lidé vynakládají spousty peněz na věci, které jim dávají ještě menší šanci na úspěch, než je kryonika. Kupříkladu sázky či loterie. Tak proč neinvestovat do něčeho, co dává člověku alespoň jakousi naději na budoucí pokračování života. A dodává: „Kdybyste měli pocit, že vracet lidi zpátky do života je zrůdné, museli byste zrušit např. defibrilátory.“ Je fakt, že před lety, v okamžiku, kdy se člověku zastavilo srdce, byl ihned prohlášen za mrtvého. Kritici této metody naopak tvrdí, že tito lidé se nechali oklamat a kryonici z nich pouze tahají nehorázné peníze za falešnou naději. Kryonika spoléhá na to, že v budoucnu budou umět lidé vyléčit nemoc, na kterou tělo zemřelo a odvrátit nezvratné změny, které se okamžitě po smrti začnou dít např. v mozku. Rozklad molekul, který nastává už po 1 sekundě od úmrtí, je v tekutém dusíku oddálen o 24 miliónů let! Jako první „odcházejí“ nervové buňky. Takže co se děje s pacientem, který vložil svůj posmrtný osud do rukou Alcor Member? Když je pacient právně prohlášen za mrtvého, je třeba ihned jednat. V kryonice často záleží na vteřinách. Zchlazování by mělo začít do několika minut po smrti, rozhodně ale do čtyřiadvaceti hodin. Po uplynutí této doby se již tělo rozkládá natolik, že by zmrazení k ničemu nebylo. V prvé řadě snížit teplotu těla na 0 °C. Pro převoz těla se používá speciální kovová skříň s chladící podložkou, ve které je tělo obloženo ledem. Následuje příprava těla před zmražením na operačním sále. Připomíná to postupy starověkých egyptských mumifikátorů, že? Při „operaci“ jsou do srdce zavedeny kanily, které do těla napumpují kryonickou tekutinu. Takhle je nahrazeno kolem 60% tělních tekutin. Tento proces se nazývá vitrifikace. V těle při ní dochází k zastavení veškerých chemických reakcí a pohybu molekul. Největším problémem je zabránit tomu, aby se v těle tvořily ledové krystaly, které by mohly poškodit tělní buňky. Při tomto se kolem těla stále udržuje teplota -3°C. Mozek se udržuje při teplotě těsně nad bodem mrazu, aby se zabránilo rozkladu buněk. Po výměně tělních tekutin následuje pomalé ochlazování těla. Kritická je teplota -120°C. Při této teplotě tělo jakoby skelnatí, mění se v hmotu podobnou sklu a má pak lesklou červenou barvu. Proto zmrazování musí probíhat pomalu, aby nedocházelo ke zlomům, drobným prasklinkám na tělních orgánech. Pokud ale předpokládáme, že budoucí vědci budou schopni úspěšně rozmrazit stovky let staré mrtvé tělo a oživit ho, patrně si poradí i s narušenými tkáněmi. Po dosažení teploty -196°C (to trvá týden) je tělo dáno do zvláštního obalu a kovového pouzdra, poté uloženo do velké nádoby (cisterny), kde neustále koluje tekutý dusík. Do těchto cisteren se vejdou 4 těla. Pozůstalí chodí k tomuto úložišti svého zesnulého navštěvovat, podobně jako ostatní chodí na hřbitovy a nosí květiny. Je krásná představa, že bychom se mohli v budoucnu opět vidět s lidmi, které máme rádi. Ale současné vyhlídky kryonických pacientů jsou diskutabilní. Neexistuje žádná vědecká záruka, že tohle bude skutečně fungovat a že tito zesnulí mohou být v budoucnu oživeni. Ale všichni dobře známe zprávy o hmyzu, který se podařilo oživit po mnoha staletích ve zmrazeném stavu – tak proč by to nešlo u lidí? Nadějí pro ně může být budoucí revoluce v tzv. nanomedicíně. Nanotechnologie spočívá v tom, že mikroskopičtí nanoroboti jsou schopni opravit poškozené tělní buňky. Samozřejmě, i kdyby se oživení povedlo, zůstává zde otázka, jak by „oživený“ reagoval na okolní svět po psychické stránce. Ostatně, asi jste viděli francouzskou komedii „Hibernatus“ z roku 1969, ve které hrál Louis de Funés :-) Stoupenci této technologie tvrdí – chováme se aktivně, nečekáme pasivně na smrt. A koneckonců — proč to nezkusit, nemáme přece co ztratit. Každý velký pokrok musel čelit kritikům, kteří říkali, že to nebude fungovat. Když se pokrok potvrdil, právě od těchto lidí jsme často slyšeli – my jsme to říkali, že to půjde! Jenže je tu pořád ta nejdůležitější otázka – bude svět za sto let vůbec stát za to, aby se do něj člověk probudil? Odpůrci tvrdí, a také to zní logicky a rozumně – všechny živočišné druhy musí zemřít. Přežít mohou jenom rozmnožováním. Každý člověk má pouze jeden život. Máme jen jednu planetu a představte si, kam by to vedlo, kdybychom při současné populační explozi lidstva ještě začali oživovat nebožtíky :-) Nádoba s tekutým dusíkem
Posledni komentare
15.08.2016 20:33:40: www.dedra-katalogy.cz Dedra aktuální katalog, slevy, registrace Dedra
07.06.2016 20:56:26: Jsem přesvědčen, že Se mýlíte. Jsem si jistý. Mohu to dokázat. Napište mi PM, diskutovat. 8-O malá p...
16.06.2015 21:38:30: kul))) ;-) kredia rychla online pujcka
Kryonika: ledová budoucnost lidstva
Kryoniku lze chápat mno způsoby. O tom, zda je naší budoucností nebo jen hříčkou vědců se můžeme jen hádat.
Kryoniku lze chápat mno způsoby. O tom, zda je naší budoucností nebo jen hříčkou vědců se můžeme jen hádat.
Američan Robert Ettinger, zakladatel známého Kryonické hnutí, je nadšeným vědcem a člověkem, který stal u zrodu kryoniky jako vědního oboru.
Američan Robert Ettinger, zakladatel známého Kryonické hnutí, je nadšeným vědcem a člověkem, který stal u zrodu kryoniky jako vědního oboru.
Sídlo jedné z nejznámějších kryonických firem ALCOR sídlící ve městě Scottsdale.
Sídlo jedné z nejznámějších kryonických firem ALCOR sídlící ve městě Scottsdale.
Představa našeho těla uloženého v této ledové ,,hrobce,, je vskutnu děsivá, ale přesto reálná.
Představa našeho těla uloženého v této ledové ,,hrobce,, je vskutnu děsivá, ale přesto reálná.
Jakkoli se nám současný svět může zdát vyspělý, zmrazení těla je jedinou možností jak poznat budoucnost.
Jakkoli se nám současný svět může zdát vyspělý, zmrazení těla je jedinou možností jak poznat budoucnost.
Cryostat: ledové srdce kryoniky, díky nemuž vše běží jak má.
Cryostat: ledové srdce kryoniky, díky nemuž vše běží jak má.
Wow...Toe běsné XD

Náš život je nejcennější dar, se kterým nemáme právo si zahrávat. Nebo ano? Na zemi snad není člověka, který by si nepředstavoval, jak bude náš svět vypadat za pár set let.

Posledni komentare
18.08.2016 14:03:06: My friends, today I want to tell about really cool opportunity for all students. Online paper writin...
08.08.2016 15:29:37: Our team is expert and we have expert essay writers http://www.entranceessays.com/university-of-chic...
08.08.2016 15:28:39: We have expert essay writers http://www.entranceessays.com/university-of-chicago/ online who really ...
17.10.2012 03:32:13: Wow, this authentically cleared some things up. One essay i am having doubt with is a definition for...

Rozhovor redaktora časopisu Mondo 2000 Jas Morgana s ředitelem kryonické firmy Alcor Stephenem W. Bridgem.

V okamžiku, kdy čtete tyto řádky, již médii proběhla (vcelku nepozorovaně) zpráva, že se jihoafrickým vědcům z Pretorie podařilo úspěšně zmrazit krysí srdce a mozek na teplotu -960C. Po rozmražení byly oba orgány opět uvedeny v činnost. Na první pohled to zní jako science - fiction. Jenže...

Prvním kryonizovaným člověkem na světe vůbec (kryo - řecky led) byl James Bedford v roce 1967. Tým zmrazovačů tehdy vedl Robert Nelson. Povoláním televizní opravář, založil vizionářskou společnost, jejímž cílem bylo překonat hranice biologické smrti. Konečným snem mělo být vybudování sítě speciálních kryotorií, kde hluboce zmražení pacienti měli snít svůj mrazivý spánek až do blízké-daleké budoucnosti. Pod heslem Zmraž - čekej - uvidíš se jim podařilo během několika let uložit k ledu několik lidí. Hluboká propast mezi snem a skutečností se ale jak pro Nelsona, tak pro jeho pacienty stala osudná. Skandál kolem celého amatérského projektu vyšel najevo až v roce 1978. Zjistilo se, že dodávky kapalného dusíku, který měl těla uvnitř kryonických tanků udržovat při nízkých teplotách, nebyly docela v pořádku a pacienti roztávali. Projekt zkrachoval, Nelson a jeho spolupracovníci byli obviněni z vraždy. Tento případ vstoupil do historie kryoniky jako Chatsworthský skandál (podle kalifornského Oakwood Memorial Park v Chatsworthu, kde právní zmocněnec zmraženého pacienta odhalil novinářům skutečný stav věcí).

Přesto, kryonika se v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let stále rozvíjela. V USA a Evropě vzniklo několik desítek podobných center. Společnosti jako Alcor, Trans Time, CryoCare, Cryonics Institute a další nabízejí za vysoké částky možnost kryokonzervace. Kryománie se šíří dál. Z původně amatérské vize se postupem času stal vědní obor, který navíc podporovaný nejnovějšími technologiemi a masivním kapitálem má šanci na reálnou existenci.

Jestli jde jen o novodobý faustovský mýtus o marném oklamání Smrti, ukáže jen budoucnost. A ta v roce 1996 již zřejmě začala.

M2: Připusťme, že nic nevím. Co je to kryogenika?

Stephen W. Bridge: Skutečně toho nevíte mnoho, protože už ten název jste řekl špatně.

M2: Cože?

SB: Je to kryonika. Kryogenika je technologie nízkých teplot. Kryonika užívá nízkých teplot ke zmrazování lidských bytostí, které byly oficiálně prohlášeny za mrtvé. Tato technologie jen nabízí možnost, že někdy v budoucnu budou tito lidé oživeni a vyléčeni.

V podstatě se tím snažíme naznačit přehodnocení podstaty procesu smrti. Toho, co znamená slovo smrt. O podobných věcech se hodně diskutovalo před padesáti či pětasedmdesáti lety. Když měl tehdy někdo infarkt nebo zástavu dýchání, byl rovnou považován za mrtvého. Bylo to proto, že jsme tehdy ještě neměli k dispozici všechna ta skvělá zařízení, co máme dnes.

Kdyby se dnes někomu zastavilo srdce, řekněme na 10 minut, nemuseli bychom nutně takového člověka prohlásit za mrtvého. Říkáme, že zatím nevíme, ale uvidíme, co se dá dělat. Je toho víc, neboť za posledních 25 let už máme zkušenosti s případy, kdy v ledové vodě utonuly děti... U dětí je docela běžné, že jsou schopny přežít 25 až 30 minutový pobyt v extrémně chladné vodě. Rekordem je událost, která se stala před několika lety v Utahu, kdy tříletou holčičku vytáhli z ledové řeky až po 66 minutách... její mozek nevykazoval žádnou aktivitu několik hodin, dokud ji nezačali oživovat, neodvezli do nemocnice, nerozehřáli krevní oběh, a ona nakonec přežila bez jakéhokoliv poškození mozku.

Pohlížíme na smrt jako na vývoj událostí, které lze za různých okolností a v různých časových intervalech zvrátit. Otázkou vlastně je, co to znamená být skutečně mrtev? Víme, že kostra je mrtvá. Víme, že když někdo mluví a chodí, je naživu. Mezi tím existuje velmi dlouhý proces změn, které snad bude možné vrátit před bod, kdy se informace v mozku vytvářející naši jedinečnost vytrácí. Pokud budeme někdy schopni tyto informace zachovat a tělo člověka plně uvést do životních funkcí, pak můžeme říct, že ta osoba nezemřela.

Vše, co děláme s dočasně kryonizovanými pacienty, je to, že tyto lidi, kteří byli oficiálně prohlášeni kritérii současné medicíny za mrtvé, ponoříme do lázně kapalného dusíku o teplotách -196 C, aby se u nich zamezily další fyzikální změny. Při takto nízkých teplotách už v žádném lidském těle neprobíhají chemické reakce. Všechno je v stabilizovaném stavu, molekuly nejsou schopny žádných interakcí. Lidé mohou být při takové teplotě udržováni stovky, snad tisíce let. V jejich tělech už neprobíhají žádné změny, a to až do okamžiku, kdy někdy v budoucnosti bude možné přistoupit k oživení a my konečně budeme mít jasno v tom, jestli lidská identita zůstala zachována, nebo byla nenávratně zničena. A pokud se lidské ego ztratí, bude snad možné přistoupit ke klonování. Ale DNA netvoří naši podstatu. Je pouze základním kamenem, z něhož se staví naše individualita. To podstatné vytvářejí naše zkušnosti, naše zážitky.

M2: Jak probíhá takové oživování?

SB: Existují dvě nebo tři různé možnosti. Například vložení lidské individuality do počítače nebo do nějakého počítači podobného objektu.

M2: Takže život na křemíkovém základě...

SB: Přesně. Domnívám se, že i to je snad možné, ačkoli mám několik důvodů si myslet, že bude trvat celé stovky let, dokud něco takového vůbec budeme schopni realizovat. Není to proto, že bychom snad takový druh strojů vůbec nebyli schopni v nejbližší budoucnosti vytvořit... spíše nebudeme ještě dlouho schopni porozumět mechanismu takového přepisu. Bude ještě třeba dlouhodobého výzkumu, protože způsob přepisu, který vytvoříme, bude mít destruktivní charakter. Ze všeho nejdříve bude třeba rozebrat mozek, abychom jej mohli číst celkově. Takže tohle je jen jedna z šancí. Pravděpodobně budeme spíš schopni naučit se opravit buněčnou strukturu mozku a oživit člověka fyzicky. Poté dáme oživeným možnost výběru celkové modifikace těla - zda má být kovové, silikonové nebo plastické. Necháme je, ať si vyberou sami.

M2: Existují ještě jiné možné způsoby oživení?

SB: Kombinace již zmíněných. Je možné, že budou existovat i lidé s biologickou podstatou posílenou strojovým vybavením. Bude možné získat externí paměť. Nakonec by to mohlo být něco jako vnitřní externí paměť. Jednou z velice slibných možností vyplývajících z dnešního výzkumu nanotechnologií by mohlo být to, že budeme mít k dispozici počítače výkonné jako čtyřistaosmdesátšestky, či dokonce výkonnější, ale menší než buňka. Jejich paměť bude schopna pojmout celou knihovnu Kongresu, přičemž jejich velikost bude jako dámská náušnice. Mohl byste mít v hlavě implant o velikosti shluku buněk, který by vykonával práci supercomputeru a disponující obrovskou paměťovou kapacitou samotného mozku.

Ze všeho nejpravděpodobnější ale bude vyvinutí lékařských nanotechnologií, které nám umožní opravovat poškozené lidské buňky, včetně neuronů. Pokud budou kryonisté schopni zachovat mozkovou strukturu - a pokud tato struktura sama o sobě udržuje samotnou podstatu vědomí, individuality - pak budeme moci zvrátit procesy, které ty lidi dostaly do stavu, jenž se v 90. letech označoval termínem mrtev.

Naše práce zpočátku probíhá přímo v nemocnici. Jakmile to doktoři vzdají a prohlásí osobu za skutečně mrtvou, během minuty toho člověka ochladíme a nacpeme léky, které zabraňují srážení krve, redukují tlak v mozku a zpomalí mozkový metabolismus. Jakmile jsme si jisti tím, že se léky dostaly až do mozku, provedeme co nejrychlejší zmrazení pacienta.

M2: Jak to probíhá dál?

SB: V současnosti máme podepsány smlouvy asi se 350 lidmi. Téměř všichni z nich jsou dosud naživu, i když polovina z nich je dlouhodobě nevyléčitelně nemocných. Nemáme nikoho, kdo by chtěl v několika nejbližších týdnech zemřít. Ale občas se najdou i nějaká překvapení! Zrovna nedávno jsme uložili člověka, který prodělal nečekaný infarkt. I takové případy se stávají. Jsme soběstačná organizace. Pacienti musejí být schopni za celou proceduru zaplatit. Pro většinu lidí je nejpřijatelnější cestou, jak tento výkon hradit, životní pojištění. Někteří s námi podepisují smlouvy ve svých třiceti čty Takový druh pojištění si zřídilo devadesát procent lidí, se kterými má Alcor podepsanou smlouvu.

M2: Jaké jsou ceny?

SB: 120 000 dolarů za uložení celého těla. 50 000 stojí neurosuspenze, kdy se zmrazí jen hlava. Sama zmrazovací procedura není přímo důvodem k takto vysokým cenám... Uložení celého těla nás stojí kolem 30 000 až

35 000 dolarů. Dalších 70 000 jde do speciálního investičního fondu, z něhož se hradí další péče. Takto se zabrání možnosti, že po dvaceti nebo třiceti letech bychom museli tyto lidi rozmrazit, protože se jejich kapitál vyčerpal. Cena je vysoká proto, že musíme uvažovat dlouhodobě.

M2: Je do této ceny zahrnuto i oživení?

SB: Samozřejmě. Snažíme se věci zařídit tak, abychom peníze dobře investovali. Tím se vyhneme pozdějšímu nárůstu výdajů. I po padesáti nebo sto letech musíme mít dostatek kapitálu na úhradu neustále probíhajícího výzkumu a na konečné oživení pacientů. Možná se teď může zdát, že cena za oživovací proces může stát víc než veškeré naše současné předpoklady. Zcela jistě nás několik prvních oživení přijde velice draho. Mám pocit, že to bude trochu připomínat situaci v počítačovém průmyslu. Vývoj jednoho počítače může stát miliardy dolarů. Všechny další počítače už lze prodávat po tisících. A to se docela dobře může stát i v tomto případě. A pokud se dostaneme do situace, kdy nebudeme mít dost peněz, je možné, že rodiny a přátelé kryonizovaných se budou podílet na výdajích plynoucích z výzkumu. Je vážně obtížné předvídat něco, co se může stát za 100 let .

M2: Jak probíhá takové podepisování smlouvy?

SB: Musíte podepsat hromady papírů. Nejdůležitějším z nich je formulář o pronájmu těla. V podstatě se jedná o to, že pronajímáte Alcoru své tělo k účelům výzkumu. Jde o velice specifický druh výzkumu. My vám sdělíme, že podstatou toho výzkumu je zmrazení vašeho těla a jeho udržení v nezměněném stavu až do doby, kdy se stadium výzkumu dostane až k bodu, kdy bude možné oživení. Poté žijete svůj život, dokud vám doktor nesdělí, že se s vámi něco stalo a že vám už nezbývá příliš času.

Alcoru musíte sdělit, do které nemocnice jdete, a alcorský tým na vás počká až do okamžiku, dokud nenastane jeho čas.

Všichni máme náramky, které nás identifikují jako členy kryoniků. Na nich je vyraženo telefonní číslo a číselný kód pro případ, že se stane něco neočekávaného.

M2: Jak vlastně probíhá takový proces?

SB: Vůbec nejlepší je, když se pacient nachází alespoň v dosahu jízdy autem od našeho centra ve Scottsdale. Máme plně vybavenou pojízdnou ambulanci se zabudovanou speciální kryonickou vanou. Celé to tvoří jednu velikou jednotku, kterou jsme schopni dopravit do každé nemocnice.

M2: Jaké zařízení máte a jak ho užíváte?

SB: Nejzákladnějším vybavením je velká vana z naughahidu, umístěná na střeše vozu... Je tam i plicní/srdeční resuscitátor. Potom krevní pumpa a dávkovací systém, kterému říkáme Squid, takže když máme pacienta ve vaně, obložíme ho ledem, nalijeme tam několik kbelíků vody a necháme kolem těla vodu cirkulovat. Tahle technologie umožňuje snížit tělesnou teplotu daleko rychleji než jen pouhé uložení k ledu.

Tohle je první věc. Naším dalším úkolem je snížit teplotu těla ještě víc. Vychází to z našich poznatků o výzkumu dětí utopených v ledové vodě. Když člověk zemře v nemocnici, jsou do něj napojeny nitrožilní trubičky. Pokud ne, tak to uděláme my. Obvykle ale používáme už aplikovaných linek. A přidáváme dalších asi dvacet léků. První je Heparin, aby se zabránilo srážení krve. Dále chlorid draselný a Phebobarbital... Podobné chemikálie potlačují látkovou výměnu v mozku, takže buňky sice zůstávají životaschopné, ale jsou méně aktivní. Léky, které pomohou udržet úroveň Ph v normálu. Chemikálie, které redukují mozkový tlak. Je toho spousta.

Tohle všechno se odehrává nahoře, ve vaně. Dole máme dvě kyslíkové láhve, jednu, kterou dávkujeme příděl kyslíku pro pacienta, a druhou, která pohání resuscitátor. Kromě toho máme několik pump. Když převážíme pacienta z nemocnice, obyčejně si pronajímáme zařízení přímo od pohřebáka. Pokud se nacházíme daleko od Alcoru, využíváme i jejich přípravné místnosti. Jejich zařízení normálně nepoužíváme, a když, tak jen ve velice vzácných případech. Vše, co potřebujeme, je místo, kde se dá s klidem pracovat, kde nejsou lidé, které by děsil pohled na mrtvého člověka. Obvykle děláme stehenní by-pass. Otevřeme stehenní tepnu a žílu v noze a zavedeme dovnitř pumpu. Po tomto zákroku propláchneme všechen cévní systém našeho pacienta. Víme, že tohle řešení nám pomůže udržet orgány v neporušeném stavu někdy i 24 hodin, pokud jsou ovšem uchovány v chladném stavu. A pokud procedura proběhne dostatečně rychle. Stejným způsobem lze uchránit i mozkové buňky. Zjistili jsme to po pokusech se psy. V jedné laboratoři se vydařil experiment, kdy během pěti a půl hodiny vypumpovali všechnu krev ze psa, podchladili jej až na bod mrazu a poté ho byli schopni zase rozehřát a krev mu vrátit. Pes pak odběhl po svých, bez jakéhokoli poškození mozku.

M2: Takže, když se dostanete ke stehenní tepně a vyčerpáte všechnu krev...

SB: Všechno vyčerpáme... a začneme s ještě rychlejším ochlazováním pacienta. V Scottsdale je náš pacient umístěn do operačního sálu. Na řadu přicházejí naši specialisté na operace hrudníku. Na celé akci pracuje patnáctičlenný tým. Na samém začátku jsou ale chirurgové.

Chceme si být naprosto jistí, že se nevyskytnou v srdeční oblasti žádné usazeniny. Naším úkolem v několika nejbližších hodinách je nahradit více než 70% vody v pacientově těle glycerolem, čímž se předchází škodám, které doprovázejí proces zmrazování. Tyto škody jsou obvykle způsobeny přeměnou vody mezi buňkami na led. Glycerol se naproti tomu při procesu zmrazování nerozpíná. A nevytváří krystalky.

M2: Jak to pokračuje dál?

SB: Jakmile dokončíme aplikaci glycerolu do celého pacientova těla, umístíme tělo do lázně s křemíkovým olejem. Olej cirkuluje přes suchý led. Po 36 hodinách je tělo ochlazeno až na teplotu suchého ledu (-78 C). Poté je pacient umístěn do speciálního tanku, vložen do spacího pytle a ochranné hliníkové fólie. Několik dnů se dovnitř vstřikuje kapalný dusík a teplota těla je snížena na -196 C. V této fázi se pacient uloží do speciálního tanku z nerez oceli s vakuovou tepelnou izolací a tam je udržován do doby, až se jednou pomocí vědy dočká oživení. Ve scottsdalském úložišti máme 27 pacientů, z toho deset je uloženo úplně a od zbylých 17 máme zmrazeny jen jejich hlavy.

M2: Co si o tomhle myslí papež?

SB: (Smích). Nevím, co si papež myslí! Ale několikrát jsem už mluvil s knězi. A s rabínem. Ani jeden z těchto lidí neměl se zmrazováním lidí žádný etický problém. Snažíme se jen lidi udržet naživu. Židi, katolíci, adventisté, luteráni, metodisté, ti všichni mají své vlastní nemocnice. Je normální, že všichni se snaží zachraňovat lidské životy. Setkal jsem se se dvěma knězi, kteří tvrdili, že pokud by kryonika byla stoprocentně úspěšná, alespoň pro katolíky by to znamenalo, že nejde o akt sebevraždy. Kryoniku vidíme jako možný způsob, jak na tomto světě zůstat naživu. Nevěříme na nějaký jiný život. Kryonika není filosofie. Je to technologie.

M2: Když jsme se už zmínili o náboženství, co si o tom všem myslí Newt Gingrich?

SB: (Smích). Tak to je skutečně zajímavá otázka! Úplně jistě to nevím. Newt Gingrich je ale člověk, který se živě zajímá o technologie. Jako například Al Gore. Tohle jsou dva lidé, kteří by se docela jistě nenechali pozvat na stejnou párty, ale jsou přesto vzdělaní a spojuje je zájem o nové technologie. Kupříkladu je mi známo, že Al Gore se zajímá o nanotechnologie.

M2: Opravdu?

SB. Ano. Loni pozval Erica Drexlera, autora Engines of Creation, aby přednášel na podvýboru Senátu. Pokud v nejbližší budoucnosti vyjde najevo, že naše práce má nějaký smysl, a pokud některé státy schválí legislativu ohledně eutanázie, budeme možná svědky přílivu nových lidí, kteří přesto, že jsou dosud živí, budou chtít podstoupit proceduru kryonické úschovy. Vždy budou ovšem existovat lidi, kteří proti takovým věcem budou stát. Pokaždé někdo může tvrdit, že k němu promluvil Bůh a řekl, že to nebylo v jeho plánu. Lidé vůbec neradi přemýšlí o smrti. A myšlenka, že by někomu mohli vypumpovat z těla všechnu krev, otevřít hrudník a zmrazit tělo, může u spousty lidí vyvolat přímo hrůzu. Kdyby byli tihle lidé přítomni pitvě, asi by je mohlo pořádně vyděsit, co se vůbec může dít s jejich těly!

M2: Jak si myslíte, že budou lidé reagovat na svět budoucnosti?

SB: Myslíte představu, že se ocitnou v úplně cizím světě bez přátel? Za prvé, pokud své přátele přemluvíte, můžete si je vzít s sebou. Jeden z našich klientů, hollywoodský spisovatel Dick Claire, jednou řekl: Když jedeš do Paříže, očekáváš, že bude jiná než třeba Los Angeles. Kvůli tomu vlastně do Paříže jedeš. Chci, aby budoucnost byla jiná. Chci se přizpůsobit novým věcem. Nechci, aby svět zůstal takový, jaký je.

M2: Na závěr bych se chtěl dotknout jednoho starého kulturního mýtu. Byl Walt Disney doopravdy kryonizován?

SB: O našich klientech podobné informace neposkytujeme, ale co se týče Disneyho, ten zemřel příliš brzy.

M2: Technologie tenkrát nebyla na takové úrovni?

SB: Myšlenka už tehdy existovala. Víme, že se o ni intenzivně zajímal. Disney byl typ futuristy. Není tedy divu, že ho kryonika přitahovala. Možná, že kdyby tolik nekouřil, nedostal by rakovinu plic a nezemřel tak, jak zemřel. Pokud je mi známo, jeho popel leží ve Forest Lawn v hollywoodské rodinné hrobce.

z monda 2000 přeložil morten

Vítejte v American Cryonics Society

American Cryonics Society nabízí zmražení lidí již desítky let. Ve své nabídce je ale opatrnější než Alcor nebo IceLift.


American Cryonics Society (ACS) vznikla v roce 1969 pod názvem Bay Area Cryonics Society. Už o pět let později zmrazila první těla a od té doby realizovala řadu výzkumných programů. Většina z nich je velmi dlouhodobých - zakladatel ACS, Edgar Swank, hovoří o desítkách až stovkách let zmražení.

Podmínkou pro zmražení je skutečnost, že je mražený člověk mrtvý. ACS ale jedním dechem dodává, že věří ve znovuoživení mrtvých těl. To je velký rozdíl především oproti firmě IceLift, která chce mrazit - hibernovat - živé lidi.

Zajímavý je i rozdíl v ceně. ACS nabízí základní balík služeb - zmražení celého těla a dlouhodobou cryogenickou péči v zařízení blízko Detroitu (USA, Michigan) za 28 000 dolarů. IceLift své služby ohraničuje 50 lety a jeho cena činí 5 000 dolarů.

DALŠÍ ČLÁNKY O HIBERNACI NALEZNETE  NÍŽE POD ALCOR VIDEO !!!

Výběr videí o hibernaci a o budoucnosti

… odejděte dnes a vraťte se za 50 let…


Nadace pro prodloužení života Alcor nabízí hibernaci již řadu let - a zde je její propagační video obsahující záběry z procesu hibernace lidí.


Hibernace ženy, která zemřela na rakovinu a věří, že ji budoucí technologie pomohou vyléčit - video nadace Alcor, v jehož druhé polovině jsou záběry z celého procesu hibernace.


Animace města budoucnosti s futuristickými stavbami a odhadem našeho budoucího městského životního prostředí.


Počítačové technologie budoucnosti - miniaturní mobilní počíatče, systémy řídící váš domov, UMPC za několik let...


Budoucnost jak ji vidí režisér Wiliam Gazecki - animace, rozhovor, skicy...


Počítač a počítačové rozhraní budoucnosti - začátek je hodně o umění, ale dále už je i běžná práce...


Hibernace ryb - používaná v praxi k jejich převozu bez vody.


Hibernované - zmražené žáby, které se zase proberou k životu.
©IceLift Project 2007, 2008
TOPlist
Hibernace kosmonautů – utopie nebo blízká budoucnost?
Nenávidíte studené zimy nebo chcete občas zaspat nepříjemnosti? Záběry probouzejících se kosmonautů po dlouhém mezihvězdném letu znají ze sci-fi filmů všichni. Evropská kosmická agentura ESA (European Space Agency) je rozhodnuta tuto vědecko-fantastickou vizi přiblížit skutečnosti. Dokonce se objevily i scénáře, že by hibernační komora mohla být součástí již prvního letu člověka na Mars.

Většina vědeckých prací o hibernaci člověka narazila na problém podchlazení organizmu a následné selhávání životně důležitých orgánů. Prof. Mark Roth a jeho kolegové z Hutchinsonova centra pro výzkum rakoviny v Seattle (Fred Hutchinson Cancer Research Center) se k řešení tohoto problému přiblížili, i když zatím jen v laboratořích při pokusech na myších (Mus musculus).
Některá zvířata pravidelně zpomalují svůj metabolizmus nebo zpomalí své životní procesy (dech, tep, teplotu). Např. u některých druhů kolibříka denně nastane stav strnulosti. Sníží se u nich srdeční tep, zpomalí se dýchání a klesne tělesná teplota. Zimní spánek u mnoha zvířat nikoho nepřekvapí.
Vědci se snaží najít způsob, jak také u člověka nastolit stav připomínající „zimní spánek“. Tento útlum životních procesů by mohl pomoci např. při náhlé srdeční slabosti, při mrtvici nebo by mohl pomáhat lidem přežít období, kdy čekají na transplantování orgánů.
Již dříve vědci dokázali navodit stav apatie pomocí sirovodíku, ale pouze u kvasinek, červů a much, nikoliv u savců. Roth si pro výzkum vybral běžnou laboratorní myš, protože u ní nenastává zimní spánek.

Zvětšit obrázek
Po dobu více než šesti hodin poklesl počet dechů ze 120 na méně než 10, tělní teplota klesla z 37 na 11 stupňů. Poté, co myši začaly dýchat normální vzduch (bez sirovodíku), vrátily se hodnoty k normálu. Foto: Oak Ridge National Laboratory

Vědci umístili myši do uzavřené komory, v níž byl vzduch obohacen o nepatrné množství  sirovodíku (ve větší koncentraci je tento plyn, zapáchající po zkažených vejcích, smrtelně jedovatý). Koncentrace nebyla větší než 0,08‰. Během několika minut dýchání této atmosféry myši upadaly do bezvědomí.  Po šestihodinovém pobytu jejich dýchání pokleslo z normálních 120 dechů za minutu na méně než 10 dechů za minutu. Jejich tělesná  teplota z obvyklých 37°C poklesla pod 11°C (tento pokles závisel i na teplotě uvnitř komory).
Jakmile myši začaly dýchat normální vzduch, jejich dýchání se zrychlilo a tělesná teplota se vrátila do normálu. Testy neukázaly žádné trvalé poškození orgánů a ani nebyly pozorovány žádné rozdíly mezi pokusnou skupinou a skupinou myší, která „zimní spánek“ neprodělala.
Roth ale zdůrazňuje, že tento experiment je nutné provést i u dalších savců, než bude možné takto navodit „zimní spánek“ u člověka. „Nejsme si sice jisti, zda je hibernace lidí možná, ale nepovažujeme tento nápad za šílenost,“ říká prof. Marco Biggiogera z Univerzity v italské Pavii. ESA předpokládá, že hibernace, by mohla vyřešit problémy kosmonautů spojené s několikaletými cestami do vzdálených míst sluneční soustavy. Odstranila by psychologické komplikace, problémy se spotřebou jídla, vzduchu i s prostorem potřebným pro život kosmonautů. Kosmická loď by byla mnohem menší, lehčí, energeticky méně náročná a proto by její stavba i start byly jednodušší.


Na první pohled logické tvrzení ale vyvrací doc. MUDr. Josef Dvořák: "Nelze počítat s žádnými úsporami. Z bezpečnostních důvodů je zcela nezbytné, aby rezervy kosmické lodi obsahovaly dostatek technického vybavení i prostředků pro kosmonauty pro případ, že by se probudili nebo je bylo nutné náhle probudit."
Je vůbec v lidských silách vyrobit bezporuchové zařízení schopné hlídat posádku během letu v umělém spánku? Podle Dvořáka nedosáhne technika nikdy takové spolehlivosti, aby zaručila bezpečnou hibernaci, která představuje složitý zásah do životních funkcí člověka. Komplikované a nepříznivé jsou i vnější podmínky ve vesmíru. "Na prostředí tak odlišné od pozemského, jako je stav beztíže nebo třeba spršky primárního kosmického záření, může lidské tělo reagovat velmi nečekaně. A to by technika na palubě vesmírné lodi nemusela zvládnout," dodává Dvořák. Paradoxně by se tak nejslabším článkem systému stal opět člověk.
Zdroj: http://www.sciencenews.org/articles/20050423/fob5.asp

 Úspěšný pokus amerických vědců, během něhož pokusné myši uvedli do stavu blížícímu se bezvědomí, zvýšil šance na to, že by jednou lidé mohli ulehat k umělému "zimnímu spánku".Pokud by se to zdařilo, mohli by být do stavu hibernace uváděni astronauti pro dlouhé lety vesmírem, jak se to běžně dělá ve sci-fi filmech a knihách, napsal zpravodajský server BBC s odvoláním na novou vědeckou studii otištěnou v časopise Science.

Vědci z Washingtonské univerzity a Hutchinsonova centra pro výzkum rakoviny uvedli myši do stavu blížícímu se bezvědomí. V praxi to znamenalo, že u nich vratně utlumili veškeré viditelné životní procesy probíhající v organizmu.

Udělali to tak, že je umístili do místnosti se vzduchem s větším množstvím sirovodíku - zapáchajícího plynu, který je například ve zkažených vejcích. Ve vysokých koncentracích může být smrtelný, běžně jej však člověk i zvířata produkují a předpokládá se, že pomáhá regulovat tělesnou teplotu a aktivitu metabolismu.

Kromě možného využití pro vesmírné cesty, schopnost navozovat stavy podobné hibernaci, jak bývá označován zimní spánek zvířat či období odpočinku rostlin, by to mohlo mít široké uplatnění hlavně v lékařství. Podle šéfa týmu Marka Rotha by to mohlo pomoci například při léčbě rakoviny či problémech spojených s nedostatkem krve či náhradních orgánů a tkání.

Při hibernaci se aktivita tělesných buněk zpomalí či téměř zastaví, čímž se například výrazně sníží potřeba kyslíku.

Ve studii Roth s kolegy zjistili, že myši se přestali v místnosti se sirovodíkem pohybovat a "ztratili vědomí" po několika minutách. Jejich rytmus dýchání klesl z běžných 120 nádechů za minutu na méně než deset. Metabolické změny u nich poklesly o 90 procent a jejich tělesná teplota se z normálních 37 stupňů Celsia snížila na jedenáct stupňů.

Po šesti hodinách jim byl dán čerstvý vzduch a jejich teplota i tělesná aktivita se vrátily k normálu. Ukázalo se také, že testem u myší nedošlo k žádným zdravotním poškozením.

Myši normálně k "zimnímu spánku" neuléhají, i když podobných stavů mohou dosáhnout v důsledku nedostatku potravy.

Evropská kosmická agentura (ESA) nyní zkoumá možnost, zda by se hibernace mohla využít pro případné cesty ke vzdálenějším planetám, jakými jsou například Jupiter či Saturn.

Zdroj: ČTK
Posledni komentare
24.11.2008 16:13:27: smiley${1}smiley${1}smiley${1}
 
UFO - VESMÍR - ZÁHADY - VĚDA administraci v 'Nastavení stránek'.