MIROSLAVOVY TAJUPLNÉ STRÁNKY

NA STRÁNKÁCH SE USILOVNĚ PRACUJE DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ administraci v 'Nastavení stránek'.

ODKAZY

http://http://kaprarina.webnode.cz/

SUPER DOMÉNY NA PRODEJ

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

RADIO FENIX DJ MICHAL

MAPA

ITERAKTIVNÍ MAPA MARSU

ČT1 TV

ČT 1

zvuky z vesmíru

SETI HOME

SATELITNÍ MAPY A ATLASY

ON LINE WORLD

POČASÍ

STELITNÍ POHLED - POČASÍ

PRAHA

ON LINE KAMERY

 

HOROSKOPY

HOROSKOPY

ON LINE RÁDIO

ON LINE RÁDIO

ON LINE TELEVIZE

ON LINE TELEVIZE CELÉHO SVĚTA

SMS ZDARMA

SMS ZDARMA MUŽETE POSÍLAT NA 02 A VODAFON

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

HLEDÁM - PRODÁM - KOUPÍM

Podpořte rozvoj stránek pomocí SMS Děkujeme

SUPERHMOTNÉ ČERNÉ DÍRY

Obří černá díra zvážena

vydáno 22. 7. v 11:42
Víte jak zvážit největší černou díru ve vesmíru? Odpověď nyní přináší úplně nová metoda, kterou astronomové vyvinuli s použitím dat z družice Chandra – X-ray Observatory NASA.

Měřením „špiček“ teplot horkého plynu ve středu obří eliptické galaxie NGC 4649 vědci určili hmotnost supermasivní černé díry uprostřed této galaxie. Poprvé aplikovaná metoda dala výsledky, které jsou v souladu s předchozím odhadem.
Astronomové hledali odlišný a nezávislý způsob přesného vážení největších supermasivních černých děr, tedy těch, které jsou miliardkrát větších než Slunce.

Až dosud byly používány metody založené na pozorováních pohybů hvězd nebo plynu v disku blízko takové velké černé díry.

„Tohle je obrovsky zajímavá práce, protože černé díry dovedou být vskutku „nepolapitelné“ a existuje jen pár způsobů, jak je zvážit,“ říká Philip Humphrey z University of California v Irvine, který vedl studii. „Je uklidňující, že dva velmi odlišné způsoby měření hmotnosti velké černé díry dávají tak podobnou odpověď.“

NGC 4649 je nyní jednou z hrstky galaxií, ve kterých byla měřena hmotnost supermasivní černé díry nesouvisejícími metodami. Navíc, tato nová rentgenová technika potvrzuje, že supermasivní černá díra v NGC 4649 je jednou z největších v pozorovaném vesmíru. Má hmotnost asi 3,4 miliardkrát větší než Slunce, to je asi tisíckrát víc než má černá díra v centru naší vlastní galaxie Mléčné dráhy.

Nová metoda využívá efektu vyvolaného gravitačním působením černé díry na horký plyn blízko středu galaxie. Jak se plyn pohybuje k černé díře, stlačuje se a ohřívá. To způsobuje vytvoření „špičky“ v teplotě plynu právě blízko středu galaxie.

Čím těžší je černá díra, tím vyšší teplotní „špičku“ zachytí Chandra.

Tento účinek předpověděli dva ze spoluautorů – Fabrizio Brighenti z University of Bologna v Itálii a William Mathews z University of California v Santa Cruz – téměř před deseti lety, ale tento případ je první, kdy to bylo spatřeno a prakticky použito.
 Černá díra v NGC 4649 je ve stavu, kdy se neobjevuje, že by rychle strhávala materiál ke svému horizontu událostí, ani že by vytvářela vydatné množství světla svým růstem. Takže přítomnost a hmotnost centrální černé díry musí být studována nepřímo, sledováním jejích účinků na hvězdy a plyn, které ji obklopují.

„Monstrózní černé díry, jako je tahle, „předvádí“ velkolepé světelné „přehlídky“ ve vzdáleném, raném vesmíru, ale ne v přilehlém blízkém vesmíru,“ řekl Humphrey. „Takže nemůžeme čekat, že by se naše nová metoda dala aplikovat na další, sousední galaxie vlastnící stejně nenápadné černé díry.“

Tyto výsledky se objeví v následujícím vydání Astrophysical Journal.

Marshall Space Flight Center NASA v Huntsville řídí program Chandra pro agenturní Science Mission Directorate. Smithsonian Astrophysical Observatory kontroluje vědecké a letové operace z the Chandra X-ray Center v Cambridge, Massachusetts.

 

Zdroj: Chandra X-ray Center /osel.cz

Superhmotné černé díry

Černé díry obecně

Neudrží­li gravitaci tlak látky (normální hvězda), tlak degenerovaného elektronového plynu (bílý trpaslík) ani tlak neutronů (neutronová hvězda), nastává nezadržitelný kolaps hvězdy do černé díry... Pojmenování černá díra pochází od John. A. Wheelera a je až z roku 1967. Samotnou myšlenku existence tělesa, ze kterého by nemělo unikat světlo, poprvé zformuloval John Michell již v roce 1783 a hodnotu Schwarzschildova poloměru z newtonovské mechaniky odvodil Laplace v roce 1798.

Černá díra je tedy kosmický objekt s hmotou o tak velké hustotě, že jeho úniková rychlost přesahuje rychlost světla. Z černé díry proto nemůže uniknout žádná částice ani žádný světelný paprsek.

Černé díry jsou důležitým článkem ve vývoji hvězd, galaxií a celého vesmíru. Jejich interakce navzájem a s obyčejnou hmotou (jak je tomu v případě kvazarů, blazarů a aktivních galaktických jader) se řídí dvěma zákony dynamiky černých děr, které jsou obdobou prvního a druhého zákona termodynamiky.

Klasifikace černých děr

Černé díry můžeme podle velikosti rozdělit do čtyř kategorií:

  • Prvotní (primordiální) černé díry: Tyto černé díry by měly mít nepatrné rozměry elementárních částic a mohly vznikat v ranných fázích vývoje Vesmíru.
  • Hvězdné černé díry: Tyto černé díry vznikly jako závěrečné fáze hvězdného vývoje a jejich hmotnosti jsou několikanásobkem hmotnosti Slunce. Předpokládáme existenci takových objektů v Galaxii na základě nepřímého pozorování.
  • Střední černé díry: Zástupci této skupiny nebyly dlouho známy. Hmotnost 100 MS až 1 000 MS.
  • Galaktické černé díry: Černé díry s hmotností srovnatelnou s hmotností galaxií nebo jejich jader. Tvoří jádra některých aktivních galaxií, pravděpodobně i naší vlastní Galaxie a jádra kvazarů. Pozorována je řada objektů tohoto typu. Velikost centrální výduti galaxií pravděpodobně souvisí s hmotností centrální černé díry.

Superhmotné černé díry

Černá díra, jejíž hmotnost může být miliony až miliardy slunečních hmotností. Nachází se v centru mnoha galaxií, především těch, které mají neobyčejně vysokými zářivými výkony, tzn. 100-1 000 krát větší, než by odpovídala počtu hvězd. Je příčinou mohutného toku záření rentgenového, infračerveného a rádiového kvazarů, aktivních galaxií, rádiových galaxií, aktivních galaktických jader, Seyfertových galaxií a blazarů.

Nesmírné toky energie z těchto vysoce zářivých zdrojů jsou uvolňovány ve velmi malém objemu jejich jádra. Za období několika milionů let (což je jejich životnost) se v nich uvolní 50 - 60 % klidové energie hmoty. Termonukleární reakce v nitru hvězd však uvolňují jen několik málo promile klidové energie hvězdné látky. Zbývající dva procesy, které to umožňují: obří černé díry nebo anihilace hmoty s antihmotou. Anihilace uvolní až 100 % klidové energie – ale není pravděpodobné, že by tam byla antihmota v tak obrovském množství. Jediným vysvětlením tedy zatím zůstává přítomnost obří černé díry, jejíž gravitace dokáže z pohlcované hmoty uvolnit až 60 % klidové energie. Obrovská hmotnost černé díry vytvoří kolem sebe rozsáhlé silné gravitační pole a její velmi malý rozměr (Schwarzschildův poloměr) umožňuje odčerpat až přes polovinu klidové energie kosmických objektů (mezihvězdné hmoty, hvězdy, galaxie), které se do jejího vlivu dostanou (např. galaktický kanibalismus). Je nutno podotknout, že energie je uvolňována z pohlcované hmoty (v akrečním disku) ještě dříve než zmizí pod horizontem událostí kolem černé díry.

Obrázky

Eliptická galaxie NGC 4261

Tato fotografie pochází z Hubbleova kosmického dalekohledu (HST). Galaxie je vzdálená 300 Mpc ve směru souhvězdí Panny. V centru galaxie je hmotná černá díra krmená prachem z tlustého akrečního disku o průměru 250 pc. Měřením rychlosti rotace prachového disku byla stanovena hmotnost černé díry na 1,2×1012 MSlunce.

Tato ohromná hmotnost se nachází v oblasti jen o něco málo větší než je naše sluneční soustava. Disk obklopující černou díru má hmotnost 105MSlunce a byl objeven s HST v roce 1992. Snímky z HST z roku 1995 zaznamenaly poprvé strukturu disku, která pravděpodobně souvisí s vlnami a nestabilitami šířícími se diskem. Také se ukázalo, že černá díra s diskem nejsou přesně v centru galaxie NGC 4261. Pro tento fakt zatím chybí uspokojivé vysvětlení.

NGC 4261
Eliptická galaxie NGC 4261
Fikce
Na obrázku je malířova fikce. Takto by tato obří černá díra mohla vypadat při pohledu z nějaké blízké planety.

Černá díra v centru galaxie M87

Centrum blízké obří galaxie M87 je velmi husté. Na této fotografii z HST (1994) byl nalezen disk horkých plynů rotující kolem centra obří galaxie. Disk je patrný v levé dolní části snímku. Napravo je detail tohoto akrečního disku. Známa jsou i spektra různých částí disku. Z rychlosti rotace disku lze určit hmotnost centrálního objektu a z rozměrů disku lze odhadnout maximální rozměr objektu. Tyto výpočty vedou k natolik vysoké hustotě centrálního objektu, že v úvahu připadá jedině černá díra. Na fotografii je také patrný vysoce energetický výtrysk (jet) mířící od centrálního objektu. Výtrysk obsahuje rychle se pohybující nabité částice, je dlouhý 2 kpc a je složen z vláken o průměru 3 pc. Charakter výtrysku odpovídá modelům černých děr s tlustým akrečním diskem.

M87 M87
M87 (NGC 4486, Virgo A) – eliptická rádiová galaxie

Cen A (NGC 5128)

Velmi známá eliptická radiová galaxie s temným pruhem napříč. Původně se myslelo, že jde o pás temné hmoty. Dnes víme, že jde o pozůstatek po kolizi se spirální galaxií. V centru hmotná černá díra s klasickými výtrysky (HST). Stručná historie objektu:

1970 Cen A je i zdroj RTG (Uhuru) 
1975 Cen A je i zdroj gama (Sigma) 
1979 Objev dvou výtrysků z jádra (Einstein) 
1996 Jde o kolizi dvou galaxií (HST) 
1997 Cen A má kompaktní malé jádro (VLBA) 
1998 Černá díra v jádře (HST, NICMOS)
Cen A - viditelné světlo Cen A - výtrysky z galaxie Cen A - výtrysky z galaxie, sonda Einstein Cen A - výtrysky v RTG
Cen A - detail temné části (spirální galaxie) Cen A - detail temné části (spirální galaxie) Cen A - černá díra
 
UFO - VESMÍR - ZÁHADY - VĚDA administraci v 'Nastavení stránek'.