MIROSLAVOVY TAJUPLNÉ STRÁNKY

NA STRÁNKÁCH SE USILOVNĚ PRACUJE DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ administraci v 'Nastavení stránek'.

ODKAZY

http://http://kaprarina.webnode.cz/

SUPER DOMÉNY NA PRODEJ

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

Plastová okna Akčně.Levně.Precizně

RADIO FENIX DJ MICHAL

MAPA

ITERAKTIVNÍ MAPA MARSU

ČT1 TV

ČT 1

zvuky z vesmíru

SETI HOME

SATELITNÍ MAPY A ATLASY

ON LINE WORLD

POČASÍ

STELITNÍ POHLED - POČASÍ

PRAHA

ON LINE KAMERY

 

HOROSKOPY

HOROSKOPY

ON LINE RÁDIO

ON LINE RÁDIO

ON LINE TELEVIZE

ON LINE TELEVIZE CELÉHO SVĚTA

SMS ZDARMA

SMS ZDARMA MUŽETE POSÍLAT NA 02 A VODAFON

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

HLEDÁM - PRODÁM - KOUPÍM

Podpořte rozvoj stránek pomocí SMS Děkujeme

BERMUNDSKÝ TROJÚHELNÍK

Bermudský trojúhelník

Záhadná oblast smrti v mořských hlubinách, nepohybující se Sargasové moře plné chaluh a řas, snad bájná Atlantida, prostor hrůzy pro plachetnice, to je tajemný Bermudský trojúhelník, který také nese názvy "ďábelský trojúhelník, moře duchů a smrti, hřbitov Atlantiku". Je to pomyslný trojúhelník, spojující jižní špičku Floridy na západě , Bermudské ostrovy na severu a na jih klesá k mořským pláním na západě ostrova Barbados. Čím si tato oblast Atlantského oceánu vysložila takové hrůzostrašné přívlastky? V historii mořeplavectví zde skutečně došlo k velikému množství katastrof. Ty, které se odehrály v minulých stoletích, vesměs upadly v zapomnění . Někdy zůstala hrůza lodivodů ze zajetí plachetnic v Sargasovém moři, kde v naprostém bezvětří klidně stojícího ostrova mořské vody uprostřed oceánu visely zplihle plachty na stožárech a posádky čekali na první vánek, který by pohnul lodí vpřed. Kolik se tu asi potopilo konkvistadorských lodí se zlatými poklady indiánů?

Po druhé světové válce začala v této mořské oblasti záhadně mizet i letadla. Poprvé to bylo začátkem prosince 1945. Pět nosičů torpéd amerického námořnictva, které vystartovali ke cvičnému letu z Floridy . Letadla měla zpočátku dobré rádiové spojení se základnou a vše bylo v naprostém pořádku. Pak se objevily poruchy, chyby kompasových systémů a letadla se odmlčela. Vystartovalo další výzvědné letadlo se třinacti muži posádky a i to zmizelo beze stopy. Následovně se uskutečnilo nejrozsáhlejší pátrání v dějinách USA se třista letadly a mnoha loďmi i s podporou anglických námořních jednotek na Bermudách. Pátralo se 4000 hodin (167 dní), plocha téměř půl miliónu čtverečních kilometrů byla systematicky prohledána, a přesto se nic nenašlo: žádní mrtví, žádný záchranný vor či troska, žádná olejová skvrna. Ani dlouhodobé kontroly přilehlých mořských břehů nepřinesly žádné výsledky.

Do dnešních dnů zmizely v těchto oblastech celkem dva tucty různých vojenských a soukromých letadel téměř se 300 členy posádek a cestujících. Podobně jako u některých lodí, plujících v dohledu země či přístavu, se to stalo v několika případech při náletu na letiště, přičemž rádiem bylo hlášeno: " Vidíme již vaše světla... ohlaste nám později přistávací instrukce... ". Významné a tajemné jsou zlomky některých zachycených radiodepeší: " Všechno je špatné... moře vyhlíží jinak, tak jak by nemělo... Přicházejí za mnou... Vypadají jako by byli z vesmíru... ". Jen váhavě a nesměle se z obavy z výsměchu přihlašovali očití svědkové určitých událostí, kteří mohli cosi vypovědět o zažitých skutečnostech a zkušenostech. Byli to zejména piloti a lodní důstojníci kteří informovali o nevysvětlitelných světlech, náhlém narušení či vyřazení magnetických i rotačních kompasů, elektroniky či výpadku dodávky elektrické energie, o vynořování tmavých postav či o tmavých obrzsech na vodní hladině. Letadla počala nejprve slabě a posléze silněji svítit či zářit, což se stupňovalo do oslnivého světla , zatímco součastně vynechala veškerá elektronia a automatika . Na lodích plujících v blízkosti břehů se vypnula všechna světla, narušilo rádiové spojení a činnost kompasu.

V dubnu 1973 se loď QUEEN ELISABETH II, plující rychlostí 35 uzlů, ztratila při nájezdu do bermudského trojúhelníku ze stínítek pobřežních radarů, ačkoli byla viditelná pouhým okem, přičemž ji vynechaly tři kotle a zhroutila se celá dodávka el. energie.

Konečně je tu i "Bílá voda" u Baham a v Sargasovém moři.Ta byla pozorována již Kolumbovými námořníky a bylo to i poslední světlo na naší planetě, pozorovatelné astronauty z APOLLA 12.

Existuje tudíž spousta nevysvětlitelných záhad spjatých s tímto mořským prostorem,které zajímají realistické vědce stejně jako fantasty a spisovatele. Prý tu mohla být potopena bájná Atlantida, místo dřívějšího atomového věku, jejíž gigantické energetické zdroje ještě něgdy i v součastnosti uvolňují své sily. Nebo se tu nachází jakási díra v atmosféře, která vede v nám neznámou dimenzi se zcela odlišnými představami o čase a prostoru? Jde snad o stopy meziplanetárních špionážních skupin, nebo o vynořování zástupců neznámé podmořské inteligentní civilizace s vysokou technikou? Budou někdy záhady Bermudského trojúhelníku vědecky vysvětleny, či zůstanou ještě dlouho na psacích stolech fantastů?

Bermudský trojúhelník

 

Jako bermudský trojúhelník je označována oblast ležící mezi Miami na Floridě (případně jižní cíp Floridy), Portorikem (město San Juan) a Bermudami na pomezí Mexického zálivu a západního Atlantiku. Zahrnuje tak i část Sargasového moře a protéká jí Golfský proud (resp. systém Golfského proudu). Někteří autoři však trojúhelník protahují dál směrem do Mexického zálivu, Karibského moře nebo dokonce až k Azorám. Bermudský trojúhelník není schváleným a uznávaným zeměpisným názvem a měl by proto být psán malým písmenem na začátku.

Oblast bermudského trojúhelníku má (především mezi příznivci údajných záhad a nevysvětlitelných jevů a v bulvárním tisku) pověst oblasti s výrazně zvýšeným výskytem „záhadného“ zmizení lodí a letadel nebo případy lodí nalezených bez posádky bez logického důvodu pro opuštění plavidla. Oficiální hodnověrné zdroje (státní orgány, vědecké instituce, pojišťovny) však nic takového nepotvrzují, neexistují ani oficiální statistiky, které by potvrzovaly zvýšený výskyt nehod neobvyklých nebo nevysvětlených.

Strany trojúhelníka a rozloha

Velikosti stran trojúhelníku:)

Bermudy (Hamilton) - San Juan 1540 km

Trojúhelník je tedy téměř rovnostranný a jeho rozloha činí přibližně 1 134 105,5 km2.

Zmizení lodi Cyclops

Americká nákladní loď Cyclops beze stopy zmizela 4. března roku 1918 s nákladem manganové rudy a 309 členy posádky při cestě z Barbagosu do Norfolku ve Virgínii. Loď byla vybavena vysílačkou, avšak nebyl zaznamenán žádný pokus o radiové spojení nebo volání o pomoc. Často se uvádí, že počasí bylo v době zmizení příznivé a vítr mírný, to však pravděpodobně (stejně jako u řady jiných podobných případů) neodpovídá pravdě.

Jako možné vysvětlení byl nejprve uváděn útok nepřátelské německé ponorky, ale po skončení první světové války se ukázalo, že v oblasti katastrofy nebyla žádná ponorka přítomna, stejně jako se zde nevyskytovaly žádné německé námořní miny. Jedna z teorií také říká, že loď unesl k nepříteli její kapitán (původem Němec) nebo došlo k vzpouře posádky právě díky kapitánově podivínské povaze a špatné komunikaci s posádkou.

Nedaleko Norfolku byl údajně nalezen vrak lodi, o němž se téměř s jistotou předpokládá, že odpovídá lodi Cyclops. Propagátoři trojúhelníku však vytrvale tvrdí, že jde o jiný vrak.

Pokusy o vysvětlení

Ve skutečnosti o žádnou záhadu nejde

Určitá skupina odborníků, zabývajících se fenoménem bermudského trojúhelníku tvrdí, že ve skutečnosti o žádnou záhadu nejde. Podle tohoto tvrzení se všechny uváděné jevy dají vysvětlit přirozeným způsobem a vyplývají například z následujících skutečností:

  1. Oblast bermudského trojúhelníku je dopravně mimořádně frekventovaná, vede zde velké množství lodních dopravních tras, přelétá přes ni spousta dopravních i soukromých letadel a je proto zákonité, že zde dochází i celkově většímu výskytu havárií a ztroskotání.
  2. Uvedená oblast se vyznačuje vysokým výskytem hurikánů a tornád a současně se na styku Golfského proudu s oceánskou vodou vyskytuje řada anomálních jevů spojená s kontaktem vodních mas o výrazně odlišné teplotě a salinitě – mlhy, vzdušné turbulence apod.
  3. Hloubka moře ve velké části této oblasti dosahuje více než 6 000 metrů a je proto velmi obtížné nalézt vrak ztroskotané lodi nebo zbytky zmizelého letadla. Jde zde především o Sargasové moře (známé jako místo tření úhořů), které se vyznačuje stojatou vodou s velkými plochami pokrytými mořskými řasami a chaluhami, jež ztěžují plavbu především malým lodím.
  4. V další části této oblasti je podmořský terén naopak velmi členitý, vedle ostrovů se vyskytují hluboké mořské příkopy a podmořské vápencové útvary. Především podmořské jeskyně a dlouhé tunely se v době přílivu a odlivu stávají příčinami vzniku velkých vírů a vln, které mohou potopit nebo poškodit malé plavidlo.
  5. Zvýšený zájem veřejnosti zákonitě přitahuje senzacechtivé novináře i osoby, které ve snaze o vlastní zviditelnění poskytují falešné nebo zkreslené údaje.

 Vysvětlení přirozenými příčinami

Určitou část výše uvedených úkazů lze vysvětlit přítomností velkého množství hydrátu methanu na mořském dně, kde je díky vysokému tlaku vody udržován v pevném stavu. Občas se však oddělí část této stlačené látky a zvolna vystupuje hladině. Jak klesá tlak okolní vody, začíná se hydratovaný methan přeměňovat na plyn, takže při dosažení mořské hladiny jde o obří bublinu tohoto plynu o průměru i několika set metrů. Pokud by nad takovým místem proplouvala loď, mohla by se náhle bez varování potopit díky snížené hustotě vody, případně by mohlo dojít k explozi uvolněného plynu iniciovaného nějakým ohněm na lodi nebo elektrickou jiskrou. Stejný osud by mohl potkat i menší letadlo, které by vlétlo do oblasti koncentrovaného plynného methanu s odlišnou hustotou než má vzduch. Navíc je methan nedýchatelný a lidé by se v kritické oblasti začali okamžitě dusit.

Značně rozmanitý charakter mořského dna a častý výskyt silných větrů mohou vést ke vzniku obřích vln o výšce několika desítek metrů, které by snadno a velmi rychle zničily zvláště menší plavidlo. Také podmořské sesuny dna mohou být příčinou vln tsunami s ničivými účinky.

 

Spekulativní vysvětlení

  • Jedním z často uváděných vysvětlení je setkáni s UFO a návštěvy kosmických lodí cizích vesmírných civilizací, které unášejí lidi pro výzkumné účely. Je pravda že počet hlášení o pozorování UFO z této oblasti je statisticky vyšší než z okolních částí USA nebo Mexika. Existuje i domněnka, že mimozemšťané mají v hloubce zdejšího moře svoje základny, z nichž UFO startují na průzkumné lety, což prý vysvětluje často uváděné pozorováno podmořských světel různého tvaru často v pohybu.
  • Příznivci parapsychologických vysvětlení tvrdí, že v této oblasti existuje okno do jiné časoprostorové dimenze, kam mohou mizet pohřešované lodě, letadla a lidé. Vysvětlují tím i občasná hlášení o podivných časových posunech pozorovaných posádkami letadel nebo hlášení o zmizení letadla z obrazovky radaru a jeho opětné objevení po nevysvětlitelně dlouhé době.
  • Dalším vysvětlením je tvrzení, že místě bermudského trojúhelníku se rozkládalo území zaniklé vyspělé civilizace, například bájná Atlantida. Některá energetická zařízení prý mohou být stále ještě v provozu a občas způsobovat hlášené elektromagnetické anomálie nebo jsou původci tajemných podmořských světel.

Bermudský trojúhelník

18.02.2008   Autor: převzatý článek

Místo opředené mýty a legendami už od dob Kryštofa Kolumba. Oblast, která měří milion čtverečních kilometrů, se proslavila podivnými anomáliemi i záhadným mizením lodí, letadel a dokonce i ponorek.

Bermudský trojúhelník

Stovky bestsellerů, které dosáhly mnohamilionových nákladů. Filmy, televizní seriály, pořady, články, nekončící diskuze. Bermudský trojúhelník je tučnou past­vou, která nikdy nezklame autory, čtenáře ani diváky. Mýtus přežívá i v jedenadvacátém století, i když díky satelitům a další technice jsou hlášená zmizení daleko vzácnější.

O jakou oblast vlastně jde? Jako Bermudský trojúhelník je označován v podstatě rovnoramenný trojúhelník v Atlantském oceánu, na jehož severovýchodním vrcholu jsou Bermudy, na jihozápadním Miami na Floridě a na jihovýchodě Portoriko.
Jde o pomezí Mexického zálivu a západní části Atlantiku. Zahrnuje i část Sargasového moře, kterou protéká Golfský proud. Jeho jednotlivé strany měří 1540 km (Bermudy – Portoriko), 1660 km (Portoriko – Miami) a 1664 km (Miami – Bermudy). Celkem 1 134 105 kilometrů čtverečních.

POHLED DO HISTORIE

Neobvyklé anomálie a podivné úkazy zaznamenal už první Evropan, který se do těchto oblastí připlavil – Kryštof Kolumbus v roce 1492. Podle záznamů z jeho lodního deníku se kompas choval divně, nad mořem přelétl ohnivý pás, který vzápětí zas v moři zmizel, a o pár dní později viděli námořníci pohybující se světlo a neobvyklé světlené záblesky.
První čtyři historicky zdokumentovaná tajemná zmizení v této oblasti se stala v letech 1782 až 1812.

LET 19

Celosvětovou pozornost vyvolalo až tajemné zmizení pěti amerických bombardérů TBM Avenger, které se 5. prosince 1945 krátce po 14. hodině vydaly na cvičný let. Odstartovaly z floridské vojenské základny Lauderdale, nad mořem měly svrhnout bomby a vrátit se zpět. Bylo jasno a klidno. Během komunikace s věží velitel letky Charles Taylor začal hovořit o náhlém zhoršení viditelnosti, divné barvě moře a podivném chování obou palubních kompasů. Pak se spojení přerušilo a letadla v oblasti Bermudského trojúhelníku zmizela. Námořní letectvo USA je začalo okamžitě hledat. Nic nenašlo, zato ztratilo letoun Martin Mariner s třináctičlennou posádkou, který se pátrací akce zúčastnil.

Zbytky letadel, která možná mohla patřit letu 19, objevila údajně v květnu 1991 společnost, která na dně Atlantského oceánu hledala ztroskotanou španělskou galéru s jejími poklady. Svědectví a popis letadel, která prý objevila, z neznámých důvodů během času změnila. Proč, nikdo neví. Možná se jejím členům opravdu nepodařilo letadla blíže identifikovat, podle jiné verze zasáhla americká vláda, která chtěla nalezené zbytky letadel sama důkladně prozkoumat a zjistit, co se stalo.

TISK

Marine Sulphur Queen zmizela v roce 1963. Pět let poté, co letadla zmizela, se v roce 1950 objevil v americkém tisku první článek pojednávající podrobně o tajemném mizení lodí a letadel. V roce 1952 časopis Fate uveřejnil článek, ve kterém poprvé vytyčil tajemnou nebezpečnou oblast v Atlantiku jako trojúhelník mezi body, které se užívají dodnes – Bermudy, Portoriko, Miami. Název Bermudský trojúhelník dostala oblast až v srpnu 1964, když novinář Vincent Gaddis nazval hlavní článek pro časopis Argosy Smrtící Bermudský trojúhelník (The Deadly Bermuda Triangle). Článek vešel do dějin. Gaddis v něm rekapituloval všechna tajemná zmizení v této oblasti a speciální pozornost věnoval letu 19. O rok později vydal na toto téma knihu nazvanou Neviditelné horizonty (Invisible Horizons). Let 19 a osud jeho posádky se stal tématem řady dalších článků. Rodila se legenda Bermudského trojúhelníku. Stala se vděčným a atraktivním námětem nejen článků, ale řady knih, filmů a televizních seriálů.

Kniha Charlese Berlitze, vnuka zakladatele slavných jazykových Berlitzových kurzů, nazvaná Bermudský trojúhelník (Bermuda Triangle) se stala v roce 1974 bestsellerem. Prodaly se jí miliony výtisků. Velký úspěch měla i jeho další kniha Beze stopy vydaná v roce 1977. Všechna uváděná zmizení měla společného jmenovatele. Počasí bylo krásné, letadla ani lodi nehlásily ohrožení ani nežádaly o pomoc.

DEFINITIVNĚ ZMIZELÉ

Pět amerických letadel se ztratilo při cvičném letu 5. prosince 1945. Začátkem března 1918 zmizela při plavbě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii loď Cyclops s nákladem manganové rudy. Moře bylo údajně klidné, téměř bezvětří. Plavba probíhala bez problémů, z lodi nikdo o pomoc nežádal, a přesto zmizela neznámo jak. Protože to bylo v době první světové války, zvažoval se jako možnost útok nepřátelské německé ponorky. Šetření, které probíhalo po válce ale dokázalo, že v oblasti katastrofy žádná ponorka nebyla a nebyly tam ani námořní miny.
Podobným způsobem zmizela i loď Marine Sulphur Queen v únoru 1963 s nákladem síry, který převážela z Beamontu v Texasu rovněž do Norfolku. Ani její radista nevolal o pomoc. Pátrání pobřežní hlídky skončilo bezvýsledně. Nebyly objeveny ani zbytky lodi, ani žádný člen posádky. Vznikla řada hypotéz včetně únosu Kubánci.
Letadlo řízené amatérským pilotem v prosinci 1970 odstartovalo z Baham, dostalo se do podivného bílého mraku a nakonec přistálo na Floridě o dvacet minut dříve než obvykle a s menší spotřebou benzinu. Někteří lidé byli přesvědčeni, že prošlo časovou smyčkou.

TEORIE

Jedna z teorií tvrdí, že úkazy z Bermudského trojúhelníku mají mimozemský charakter. Že plavidla nebo jejich pasažéři byli uneseni mimozemšťany, vstoupili do jiného časoprostoru – do minulosti či do budoucnosti, nebo žijí v paralelním vesmíru. Vysvětlují tím i občasná hlášení o podivných časových posunech pozorovaných posádkami letadel, nebo hlášení o zmizení letadla z obrazovky radaru a jeho opětné objevení po nevysvětlitelně dlouhé době.

Z oblasti Bermudského trojúhelníku jsou více než z jiných částí světa hlášena pozorování neidentifikovaných létajících objektů (UFO), což mnohým badatelům vnuklo myšlenku, že právě tyto objekty by mohly být odpovědné za mizení lidí, lodí a letadel. Obzvlášť opuštěné lodě provokují fantazii a podporují tvrzení, že posádky byly uneseny mimozemšťany pravděpodobně za účelem výzkumu.
Někteří dávají případnou činnost neznámých sil do souvislosti s naší minulostí, v níž existovala civilizace daleko překračující jakoukoli tehdejší úroveň – Atlantida. Podrobně ji popsal Platon, který se o ní dozvěděl u Egypťanů. Dodnes nikdo nezjistil, kde se bájná Atlantida vlastně nalézala, ale nejnovější objevy nevylučují, že to bylo právě v oblasti Bermudského trojúhelníku. Jedna z teorií tvrdí, že obyvatelé Atlantidy byli schopni ovládat přírodní síly včetně gravitace a že po zániku Atlantidy jejich přístroje tam zřejmě zůstaly a fungují dodnes. Vlivem jejich působení havarují letadla i lodě. Další teorie dokonce uvažuje o tom, že někde v hlubinách oceánu žijí záhadní obyvatelé Atlantidy dodnes, což vysvětluje světla vstupující a vystupující z oceánu.

FAKTA PROTI FANTAZII

Jiní odborníci, kteří se zabývají fenoménem Bermudského trojúhelníku tvrdí, že ve skutečnosti o žádnou záhadu nejde. Podle nich se všechny uváděné jevy dají vysvětlit přirozeným způsobem.
Oblast Bermudského trojúhelníku je mimořádně frekventovaná, prochází tudy velké množství lodních dopravních tras a přelétá přes ni spousta dopravních i soukromých letadel. Proto v ní zákonitě dochází i k většímu počtu havárií a ztroskotání. Za důležitý argument je považováno stanovisko světoznámé pojišťovny Lloyd v Londýně. Podle ní není Bermudský trojúhelník o nic nebezpečnější než jiná místa, a proto pro něj nepožaduje vyšší pojišťovací sazby.
Oblast Bermudského trojúhelníku v žádném případě nepatří ke klidným mořím. Vyskytuje se tam spousta hurikánů a tornád, která zvedají do velkých výšek obrovské masy vody. Mohou smést malou loď nebo i nízko letící letadlo. Podél západního okraje Bermudského trojúhelníku proudí Golfský proud, který představuje jakousi podmořskou řeku širokou šedesát až osmdesát kilometrů. Styk teplého Golfského proudu s chladnou vodou Atlantiku, kdy se mísí vodní masy rozdílné teploty a slanosti, vyvolává řadu neobvyklých jevů, jako jsou náhlé mlhy, vzdušné turbulence a podobně.
V oblasti Bermudského trojúhelníku je velmi členité mořské dno. Jsou tam podmořské vápencové útvary, četné podmořské jeskyně a tunely, které mohou v době přílivu a odlivu vyvolávat obrovské víry a vlny. Nachází se tam rovněž několik nejhlubších vodních příkopů na světě. Mořské dno tam běžně dosahuje hloubek téměř 6000 metrů a jižní cíp příkopu Puerto Rico Trench je hluboký 8229 metrů. V takových hloubkách hledat vraky ztracených lodí a trosky letadel je prakticky nemožné.
Navíc se zjistilo, že v Bermudském trojúhelníku skutečně existuje magnetická anomálie. Kompas tam selhává, střelka chaoticky kmitá a ukazuje ke geografickému severnímu pólu, nikoli k magnetickému.

METAN JAKO ŘEŠENÍ

Jedna z nejnovějších teorií se záhady Bermudského trojúhelníku snaží vysvětlit působením hydrátu metanu. Vysoký tlak vody ho na dně oceánu udržuje v pevném stavu, občas se ho ale kus oddělí a stoupá k hladině. Tlak vody směrem nahoru klesá, hydrát se přeměňuje na plyn a v okamžiku, kdy vyplouvá k hladině, může mít tvar koule o průměru několika set metrů. Pokud nad takovým místem pluje loď, může se z ničeho nic bez varování vlivem snížené hustoty vody rychle potopit. Potvrdily to laboratorní pokusy prováděné v Austrálii. Zbytky ztroskotané lodi by se podle těchto pokusů nenašly, protože by je okamžitě odnesl a rozptýlil Golfský proud. Oficiální americké geologické přehledy nicméně uvádějí, že k větší koncentraci metanu v podobně velkých bublin zcela určitě za posledních 15 tisíc let v této oblasti nedošlo.

Ani všechny přirozeně znějící argumenty nemění zatím nic na tom, že ve většině případů se skutečnou příčinu zmizení lodí nebo letadel zjistit nepodařilo. A tak nadále zůstává neomezený prostor pro fantazii novinářů, spisovatelů, filmových tvůrců, ale i pro vědecké pracovníky nejrůznějších oborů. Záhada Bermudského trojúhelníků stále čeká na definitivní odhalení.

TAJEMNÁ ZMIZENÍ A ÚKAZY V BERMUDSKÉM TROJÚHELNÍKU

1492 – Kryštof Kolumbus zaznamenává poruchy kompasu a podivné záblesky.
1781 – Ztrácí se loď Saratoga s třináctičlennou posádkou.
1918 – Mizí loď Cyclops s 306 muži na palubě.
1928 – Slavný americký letec Charles Lindbergh hlásí při svém pionýrském letu přes oceán při přeletu bermudské oblasti anomálie v chování kompasu.
1945 – Mizí pět letounů Avenger letu 19 a záchranářský letoun Martin Mariner.
1948 – Dopravní letadlo Star Tiger mizí u Bermud s 29 lidmi na palubě.
1949 – O rok později téměř identické letadlo Star Ariel mizí ve stejném místě s dvaceti lidmi na palubě.
1954 – Letoun amerických námořních sil se 42 lidmi mizí poté, co oznámil, že se setkal s neznámou silou.
1963 – Mizí Mary Sulphur Queen s nákladem síry a 39 členy posádky
Posledni komentare
07.06.2016 20:49:38: Funny slova :-? pujcka online cs
19.03.2016 00:32:50: Креативненько! :-| Spiderman games pc download

BERMUDSKÝ TROJÚHELNÍK - ZÁHADA, PŘÍRODNÍ ÚKAZ, SKUTEČNOST A NEBO LEGENDA ?

BERMUDSKÝ TROJÚHELNÍK - ZÁHADA, PŘÍRODNÍ ÚKAZ, SKUTEČNOST A NEBO LEGENDA ? Od doby, kdy před tisíci lety první mořeplavci napjali plachty svých člunů, se rozsáhlé a nevyzpytatelné plochy oceánů staly zdrojem četných mýtů a záhad, místy zabydlenými podivnými obludami s nevysvětlitelnou mocí. Známé jsou historky o mořských pannách nebo o Krakenovi, sedmdesátimetrové obludě, která ničila lodě a zabíjela námořníky. Novějšího data je špatná pověst tzv. bermudského trojúhelníku. Bermudský trojúhelník, kdo by neznal legendu všech záhadologů, kterou lze najít v oblasti mezi Portorikem, Miami a Bermudským souostrovím. Záhadně zde mizí lodi, letadla jejich posádky. Alespoň to tvrdí milovníci záhad. Někteří jsou dokonce přesvědčeni, že právě tady je jakési loviště, kde vesmířané získávají "vzorky lidské civilizace". Anebo je snad všechno kolem slavné záhady jen docela obyčejný humbuk?

PROČ BERMUDSKÝ A PROČ ZROVNA TROJÚHELNÍK?

Proč se mluví a píše zrovna o bermudském a zrovna o trojúhelníku? Nejprve bych chtěla podotknout, že ústav zeměpisných jmen Spojených států amerických neuznává Bermudský trojúhelník jako oficiální jméno, a tak neudržuje žádnou kartotéku této oblasti pod tímto jménem. Bermudský [lépe řečeno Devilův (Ďábelský) trojúhelník podle oficiálního názvu] je pomyslná oblast umístěná jihovýchodně od Atlantického pobřeží Spojených států. Bohužel v současné době nevíme o žádných mapách, kde jsou zachyceny přesné hranice Bermudského trojúhelníka. Avšak hlavní mapa této oblasti je dostupná v U.S. Naval Oceanographic Office ve Washingtonu D.C. 20390, kde témeř kdokoliv z nás může zajít a prostudovat tuto podrobnou mapu. V úředním oběžníku VII. United States Coast Guard No. 5720 se uvádí: "Bermudský, neboli ďábelský trojúhelník je pomyslná oblast při jihovýchodním atlantském pobřeží USA známá vysokým počtem neobjasněných zmizení lodí, malých člunů a letadel.

Vrcholy trojúhelníku se nacházejí přibližně na Bermudách, v Miami (Florida) a San Juanu (Portoriko)." Proč se tedy mluví a píše zrovna o bermudském a zrovna o trojúhelníku? Všechno to záleží na lidech, na spisovatelích , na novinářích. Historie vzniku názvů jsou někdy dosti nejasné. Oblast v západním Atlantiku nazývaná též bermudský trojúhelník nemá zdaleka jenom tento jediný název. Říká se jí také:

-ďáblovo nebo ďábelské moře
-hřbitov Atlantiku
-moře vúdú (podle názvu čarodějnictví v karibském moři)
-moře zatracenců (nebo též předpeklí zatracenců).

Ze všech těchto pojmenovaní se nakonec nejvíce používá bermudský trojúhelník. A proč tedy bermudský ? Snad proto, že ostrov Bermudy tvoří jeden vrchol trojúhelníku a snad také proto, že mnoho záhadných zmizení bylo právě kolem Bermud.
A proč zrovna trojúhelník ? Snad proto, že je to dost jednoduchý útvar vymezený pouhými třemi body.

Kruh nebo čtverec se vymezuje na mapě obtížně. Vrcholy bermudského trojúhelníku jsou Bermudy-Portoriko-Miami na Floridě. Toto vymezení se ovšem nesmí brát úplně přesně, protože každý badatel, spisovatel nebo propagátor určuje polohu bermudského trojúhelníku trochu jinak. Někteří k němu přidávají pruh moře u pobřeží spojených států, také část moře severně od Kuby a Haiti nebo část Mexického zálivu nebo dokonce celý a jiní zase severní kus Karibského moře. Jeho rozloha se přirovnává k rozloze Britských ostrovů. Kdybychom trvali na vymezení trojúhelníku již zmíněnými třemi body, pak bychom zjistili, že témeř polovina všech záhadných zmizení, které daly vzniknout mýtu bermudského trojúhelníku se do něj nevejde. Takže nakonec dojdeme k závěru, že bermudský trojúhelník vlastně není trojúhelník jako útvar, ale pouze název, který poprvé použil Američan E.V.W.Jones, který v roce 1950 napsal knihu s názvem Bermuda Triangle. Byla to pouze malá publikace, která upadla v zapomnění.

Po tomto Američanovi se věnovalo problematice bermudského trojúhelníku mnoho novinářů a spisovatelů. Nejznámější je ale Charles Berlitz se svoji knihou The Bermuda Triangle, která vyšla v roce 1974. Podle odhadu vyšlo této knihy během několika let v různých vydáních na celém světe 20 miliónu exemplářů. Čtenáři jsou senzace chtiví a bermudský trojúhelník a jeho záhady byl pro novináře a spisovatele vděčné téma. Někteří píší o záhadách a nadpřirozených jevech, těch je většina, někteří zase dokazují, že se v bermudském trojúhelníku zase nic záhadného a nadpřirozeného neděje, těch je ovšem menšina. A tak jak to vlastně je? Je bermudský trojúhelník záhada, skutečnost nebo pouze legenda?

bermudský trojúhelník

HAVÁRIE NEBO ZÁHADNÁ ZMIZENÍ?

Jeden z badatelů v oblasti nevysvětlitelných jevů, Ivan T. Sanderson vyslovil přesvědčení, že bermudský trojúhelník je jednou z desítek oblastí známých jako temné víry.

Největší popularitu ovšem záhadě udělal již zmíněný americký autor Charles Berlitz knihou "Bermudský trojúhelník ", která vyšla roku 1974 a vyvolala senzaci. O 3 roky později vyšel druhý Berlitzův bestseller nazvaný "Beze stopy". Údaje uváděné v obou knihách byly pilně přepisovány dalšími autory a tak se dostaly do světa varovné zprávy, že u Bermud se skutečně děje mnoho záhadného. Bohužel převzaté zcela nekriticky. Lodě prý mizely v tajemné oblasti už v 19. století a patrně i dříve.

KOLUMBOVA ŠŤASTNÁ HVĚZDA

Úplně prvním člověkem, který písemně zaznamenal podivné jevy, se kterými se setkal v oblasti Bermud, nebyl nikdo menší než Kryštof Kolumbus. 15.září 1492, kdy se jeho flotila plavila Sargasovým mořem, on a jeho námořníci spatřili obrovský ohnivý pás, který přelétl přes nebe a zmizel v moři - tak si to alespoň Kolumbus zapsal do svého deníku. O několik dní později zjistil, že lodní kompas se chová velice podivně. Takže to byl ve skutečnosti už Kryštof Kolumbus kdo zde nejspíš zažil podivné věci, jako první Evropan v těchto vodách. Když se lodě slavného admirála plavily 11. října 1492 po dlouhých týdnech cesty na západ stále ještě po širém moři, měli toho jeho lidé už dost. Mluví se o tom, že když psychicky vysílené posádky lodí slavné flotily admirála Kryštofa Kolumba začaly pochybovat, že někdy dorazí k pevnině, admirál však stále tvrdil, že země nemůže být daleko, zahlédl krátce po setmění námořník Rodrigo de Triana v dálce podivné světlo. Bylo však velmi podivné: stoupalo od obzoru vzhůru a zase klesalo zpět, …."jako špatná voskovice, která se rozsvěcuje a zhasíná, jako by se houpala nahoru a dolů"… , objevovala se i podivná světla pod mořskou hladinou. Lodní deník o tom říká: ".. pak bylo spatřeno ještě jednou nebo dvakrát. Bylo to jako vosková svíce, která se houpala nahoru a dolů, což by se však jen pramálo lidem bylo zdálo jako známka země. Nicméně admirál si byl jist, že je jí velmi blízko..."

Dodnes se nevyjasnilo, co to bylo za úkazy. Můžeme se jenom domnívat, že plamenný pás byl pravděpodobně pouhý meteorit. Problémy s kompasem zahrnovaly pouze odchylky v ukazování skutečného a magnetického severu. Podivná záře mohla pocházet z ostrovů poblíž Hispaňoly nebo z Hispaňoly samotné. Pravdou však je, že za pár hodin došlo k objevu Ameriky. Zbývá dodat, že vše se odehrálo na severu karibské oblasti v "bermudském trojúhelníku". Záhadou zůstává, kdo mu to tehdy svítil na cestu, která otevřela novou kapitolu v dějinách lidstva.

O 477 let později, popisuje podobný jev v bermudském trojúhelníku i posádka kosmické lodi Apollo 12 "Vidíme záblesky živého ohně a jsou to dokonce poslední viditelná světla na naší planetě."

JAMES B.CHESTER

Pojďme tedy o krok nazpět a osvěžme si naší paměť alespoň několika záhadnými případy, které ve své době způsobily značný rozruch. Někdy 26.února 1855 byl nalezen v Sargasovém moři trojstěžník James B.Chester. V kajutách se našly převrácené židle, stoly, oděvy a osobní věci námořníků byly rozházeny po palubě, ale námořníci nikde, ani památky po živém člověku. Je možné, že by se všichni námořníci zbláznili a naskákali do moře? Byli snad někým uneseni? Dodnes se vedou spory o tom co zaútočilo na loď, že to "cosi" vyvolalo mezi osádkou paniku.

MARY CELESTE

Moře čas od času beze stopy pohltilo nějakou loď i s její posádkou. Jiným tajemným případem je nález opuštěné brigantiny Mary Celeste. Mez nejzajímavější zprávy z bermudského trojúhelníku paradoxně patří ty nejstarší, pocházející ještě z dob před vypuknutím mediální horečky, kdy autoři neměli tolik důvodů si vymýšlet. Sem patří především příběh brigantiny Mary Celeste, v němž se vedle poměrně známých fakt objevují i některé podivné, dosud málo zmiňované detaily. Tento dvojstěžník vyplul 5. listopadu z newyorského přístavu a měl namířeno do Janova. O měsíc později - 4.prosince 1872 - ho nalezla britská briga Dei Gratia mezi Azorskými ostrovy a Portugalskem. Když byla brigantina Mary Celeste na dohled, působila rozličnými dojmy. Na první pohled bylo jasné, že s ní není něco v pořádku. Plachty byly potrhané a visely nakřivo, ale loď byla v perfektním stavu. Na palubě nikdo nebyl. Protože loď neodpovídala na signály, vyslal k ní britský kapitán člun.

Jeho posádka zjistila, že Mary Celeste je prakticky nepoškozená - ale posádka je pryč. Vše nasvědčovalo tomu, že se na palubě odehrály velmi podivné věci. Všechna okna zadní nástavby byla pečlivě zakryta plachtovinou a zatlučena prkny. V přídi opuštěné lodi, těsně pod čarou ponoru, zela dvoumetrová díra. Jinak se zdála loď v pořádku, schopná plavby a trup lodi byl prakticky nepoškozený - s jedinou, avšak podivnou výjimkou. Po obou stranách přídě se v měděné obšívce pod čarou ponoru táhly dlouhé hluboké rýhy způsobené něčím velmi ostrým. Komise, která věc vyšetřovala, se snažila obvinit posádku Dei Gratie z pirátského přepadení Mary Celeste, musela ji však pro nedostatek důkazů zprostit viny. Obvinění bylo o to absurdnější, že všechny peníze, šperky, listiny, osobní majetek, lodní kufry (na nešťastné lodi se plavila i kapitánova žena) a další cennosti zůstaly na palubě, chyběl jen sextant a záchranné čluny. Náklad-soudky s alkoholem-byl naprosto v pořádku, což vylučovalo tu možnost přepadení lodi piráty.

Zásoby jídla a vody byly dostatečné, chyběla tedy jen posádka, 10 lidí včetně manželky a malé dcerky kapitána. V podpalubí se nacházela asi stopa vody. Vstupy do podpalubí byly odkryty, budka s kompasem roztříštěna, stropní okno v kapitánově kajutě bylo otevřeno. V kapitánově kajutě byl nalezen italský meč, na jehož ostří bylo něco, co bylo zprvu považováno za krev, avšak laboratorní rozbory tuto domněnku vyvrátily. Bylo jasné, že loď byla opuštěna ve spěchu. Lodní deník zůstal nedotčený; poslední zápis, starý devět dní nenaznačoval žádné hrozící potíže. Lodní deník končil datem 24. listopadu 1872 a hovořil o tom, že Mary Celeste pluje na souřadnicích 36o 57' severní šířky a 27o 20' západní délky. Kromě toho ale v salonu ležela břidlicová tabulka se zápisem o poloze z 25. listopadu, tedy o den později než poslední zápis v lodním deníku. Podle ní plula plachetnice ten den kolem ostrova Santa Maria v Azorském souostroví, tedy v oblasti, která bývá do bermudského trojúhelníku rovněž zahrnována. Ještě podivnější však bylo, že písmo nepatřilo ani kapitánovi, ani prvnímu důstojníkovi - a nikdo další z posádky už navigaci neovládal.. Další zvláštností bylo, že loď se - už bez posádky a navzdory neklidnému moři a bouři - stále držela svého kursu, a to více než 500 mil (=800 km), tj. do chvíle, kdy byla objevena .

Proč kapitán loď opustil? Jak mohl on a ostatní z lodi beze stopy zmizet? Byly vysloveny teorie jako vzbouření posádky, strach z náhlého výbuchu nákladu, vzplanutí moru, únos, útěk posádky po zjištění náhlého požáru, ale nenašly se stopy po ohni. Další teorie se opírá o zjištění, že v lodních zásobách byl nalezen chléb nakažený námelem. Vědělo se, že právě námel vyskytující se v chlebu již dříve zapříčinil náhlá šílenství a dokonce smrt, které předcházelo nelogické chování. Konzumace kontaminovaného chleba s následnou otravou s projevy šílenství mohla způsobit, že celá posádka naskákala do moře - toto vysvětlení lze možná vztáhnou i na jiné případy opuštěných lodí, ale to jsou pouze domněnky.

Ještě více než po stu letech je Mary Celeste považována za oběť záhadné síly, která číhá na své oběti v bermudském trojúhelníku. Tolik fakta.

Okna zadní nástavby byla zatlučena prkny a zakryta plachtovinou, jako by se tam chtěla zmizelá posádka opevnit. V měděné obšívce pod čarou ponoru byly dlouhé a hluboké rýhy.. Tak o tom ve své knize píše Charles Berlitz. Nikoho však nenapadlo Berlitzovy údaje ověřit. Udělal to ovšem Lawrenc David Kusche z Arizonské národní knihovny ve spolupráci s Deborah Blouinovou.

Výpisy z archivů pojišťoven i amerického námořnictva v roce 1973 dokázaly, že Berlitz si v podstatě ve většině případů bohapustě vymýšlel. Kusche napsal dvě knihy. Neměly však takový čtenářský úspěch jako Berlitzovy bestsellery. Inu, lidé milují spíše romantiky tajemných záhad, než prostá a také zpravidla nezáživná fakta. Dobová kresba Mary Celeste. Na zádi je záchranný člun, ve skutečnosti však na lodi po jejím nalezení žádný nebyl.MARY CELESTE

STARÝ MUŽ A TROJÚHELNÍK SMRTI

Na palubách lodí a letadel mizejících v bermudském trojúhelníku většinou odcházeli z tohoto světa lidé, jejichž jména nikomu nic neříkala. Zvláštní výjimku v tomto ohledu představuje jeden z prvních popsaných případů a obrovskou popularitu tajemnému "trojúhelníku" přineslo zmizeni lodi, na níž se plavil Joshua Slocum. Nám suchozemcům jeho jméno patrně mnoho neřekne, ale na přelomu 19. a 20. století šlo patrně o nejslavnějšího mořeplavce doby. Jde totiž o svého času velmi populární historickou osobnost, kterou dodnes znají přinejmenším mnozí námořní jachtaři a milovníci moře. Slocum byl totiž vůbec první člověk v historii, kterému se podařilo samotnému na malé plachetnici obeplout zeměkouli. Joshua Slocum se narodil roku 1844 a už v raném mládí odešel na moře. Začínal jako prostý námořník, vypracoval se na důstojníka a posléze i na kapitána.

Když v padesáti letech odešel do výslužby, koupil vyřazenou jedenáctimetrovou plachetnici Spray a v červenci roku 1895 vyrazil na mořskou pouť kolem celé zeměkoule zcela sám. Trvala mu celé tři roky, nicméně zvítězil. Spray se stala nejslavnější sportovní jachtou, Joshua Slocum nejslavnějším jachtařem. Unikátním výkonem se proslavil. O své cestě napsal knihu. Dnes bychom řekli bestseller a kniha, kterou o cestě napsal, šla (a dodnes jde) dobře na odbyt. Slocum byl po návratu z cesty kolem světa finančně zajištěn, dokonce se na stará kolena oženil a usadil na ostrově Martha's Vineyard. Spray však neopustil a na podzim roku 1909 ve věku pětašedesáti let se s ní zase vydal na delší plavbu do Jižní Ameriky.

Doplul však pouze do oblasti dnešního bermudského trojúhelníku, kde zmizel. Nenašel se ani vrak lodě, ani mrtvé tělo, ani vyplavené trosky jeho plachetnice, které by napověděly o osudu osamělého mořeplavce. Tehdy poprvé se moře v okolí Floridy dostalo do popředí zájmu senzacechtivé veřejnosti. Tehdy ještě nebyli v módě mimozemšťané a jiné dimenze, spekulovalo se spíše o pirátech, srážce nebo sebevraždě. Nic z toho se však nepodařilo dokázat.

Na této lodi v oblasti bermudského trojúhelníku zmizel i Joshua Slocum, první jachtař, který obeplul zeměkouli sám.

Joshua Slocum

BRUCE GERNON

Někdy šlo o prokazatelnou katastrofu, která měla očité svědky, kteří přežili. Pravým opakem záhadného zmizení posádky Mary Celeste je záchrana dvou pilotů, kteří letěli nad bermudským trojúhelníkem. Dne 4. prosince 1970 vzlétl Bruce Gernon ml. spolu se svým otcem ve sportovním letadle z ostrova Andros na Bahamách a zamířil k Palm Beach na Floridě. Gernonovo letadlo bylo vzápětí obklopeno podivným mrakem tvaru doutníku. Nejednalo se o žádný obyčejný mrak. ,,Jeho stěny byly zářivě bílé s malými obláčky, které rotovaly ve směru hodinových ručiček uvnitř mraku," vyprávěl Gernon později. Na jeho konci zahlédl otvor, nabral rychlost a unikl. Místo na čerstvý vzduch se však dostalo letadlo do podivného zeleného oparu. Gernon zahlédl ostrov; podle uplynulého času usoudil, že jde o ostrůvky Bimini. Po několika minutách však bezpečně poznal Miami Beach na Floridě.

Po přistání si Gernon ověřil čas. Vzdálenost, kterou normálně přeletěl asi za 75 minut, překonal tentokrát za pouhých 45 minut a navíc spálil o 45 litrů benzínu méně než obvykle. V následujících letech Gernon hovořil o tom, že je jedním z těch šťastných, kterým se podařilo projít časovou smyčkou, přežít nástrahy bermudského trojúhelníku a podat o nich svědectví.

BRUCE GERNON


ZDROJE:

Text - www.matrix-2001.cz

Obrázky - www.google.cz

 
UFO - VESMÍR - ZÁHADY - VĚDA administraci v 'Nastavení stránek'.